awitja komentáře u knih
My děti ze stanice ZOO je kult :-) a na pokračování jsem byla hodně zvědavá.. Každopádně, veškeré sympatie, které jsem kdy k této "hrdince" chovala, jsou pryč. Kniha působí dost neuspořádaně, občas jsem měla problém pochopit, co se tím vlastně autorka(ky) snaží říct. Christiane v první knize působila paradoxně mnohem dospěleji a inteligentněji, než teď, ve svých 50ti letech. Teď se staví do pozice oběti, všechno bylo špatně, všichni byli zlí, nikdo jí nerozumí, bla bla bla. Vzpamatovat se ji nedonutilo ani to, že měla syna. Pokud ani to, jak moc ho údajně milovala nepomohlo, aby se sebou začala něco dělat, tak nevidím jediný důvod, proč bych s ní vůbec měla soucítit. Pokud vím, tak drogy, prostituci, pašování atp. dělala dobrovolně, nikdo ji nenutil, tak na co si sakra stěžuje??
No ano, Irving zkrátka není čtením pro každého :-) já ho mám velmi ráda a tato knížka je opravdu dobrá, když ji dokážete pochopit ;)
Tak jo, v prvé řadě, nechápu důvod světového úspěchu tohoto..ehm.."příběhu"... De facto se nejedná o nic jiného, než červenou knihovnu s tvrdším sexem..
Přistupovala jsem k ní bez předsudků, hlavně ze zvědavosti, co že je na tom tak skvělého. Kniha sama o sobě mě nijak neokouzlila, ani neurazila, občas jsem se i zasmála (ne že by byla vtipná, ale zvláštní chování,dialogy na úrovni lehce zaostalých, a obzvlášť to,jak příběh sám sobě odporuje mě prostě pobavilo:-))
Nicméně, s čím problém mám, jsou dvě věci. A to, že autorka tvrdí, že touto knihou vyjádřila tajné sny a tužby všech žen - Takže vlastně chci být absolutně po vůli svého partnera, chci aby mi sledoval telefon, zakazoval mi kamarády, neměla bych mít vlastní názor..Teda, kam se poděla emancipace?
No a za druhé - v dnešní době, kdy se čte méně než dřív, kdy většina mých vrstevníků knihu otevřela jen kvůli povinné četbě, mi přijde opravdu smutné, že když už nějaká kniha donutí lidi začít číst, musí to být zrovna takováto "perla".
Je těžké číst knihu, když od prvního řádku víte, že žádná z postav nepřežije. A od prvního řádku postavy milujete, nenávidíte, proklínáte, modlíte se za ně.
Strávila jsem s arktickou výpravou sira Johna Franklina tisíc stran, a bylo mi to zoufale málo. Žila jsem v podpalubí Erebu i Terroru, spala v hamacích, děsila se kurdějí, trpěla omrzlinami a doufala v záchranu, která neměla nikdy přijít. A když jsme opouštěli loď, mé srdce krvácelo a volalo - Vydržme! Příští jaro led určitě povolí.- Jenže led nepovolil. Nikdy neměl v úmyslu nechat nás odejít, patřili jsme mu tak, jako hvězdy patří obloze.
Stokrát jsem umírala a zemřela s každým členem posádky. Dvakrát tak těžce za smrt kapitána Fitzjamese, poručíka Irvinga a milovaného a statečného doktora Goodsira.
Život je krátký, ubohý, krutý a ošklivý, jak řekl kapitán Crozier. A měl pravdu. Já v Arktidě nechala kus svého srdce i duše, a po přečtení tohoto dechberoucího díla už nejspíš nikdy nebudu stejná, jako dřív....
tak nevim mozna zde budu protirecit proti nazoru ostatnich
Ale od S.Kinga mam prectenou jiz notnou radku knih a se zklamanim musim rict ze tahle patri mezi nejhorsi co jsem kdy cetla...Dej je prilis jednoduchy a na styl Kinga nekomplikovany..Dej postaveny na jedne osobe byl jiz v nekolika jeho pripadech dobrou volbou ovsem v tomhle se mu to prilis nepovedlo.
Podle me je to kniha bez velkeho napadu a celkovy dej je spise zalozeny na nechutnych detailech nez na deji jako takovem..Take zaver celeho pribehu neni nijak strhujici ci zajimavy...na to jak dotycny autor pise bezne, bych chtela rict, ze pro me byl dokonce zklamanim..
Ale samozrejme je to vec nazoru
"Tanec je život" ... Tahle kniha mi ještě hodně dlouho bude ležet v hlavě...a v srdci
Koontze jsem začala číst teprve nedávno, a jsem ráda, že jsem tak udělala :-) Tvář jsem sfoukla za tři dny a byl to parádní zážitek. Náhodou jsem ji četla cca 14 dní po Kingovém Mercedesu, knihy jsou víceméně podobné (spíš méně, ale jsou) - v obou je psychopat, nějaký ten bývalý policajt :) A i když mám Kinga raději, tak v tomto případě byl Koontz lepší. Kingův psychouš Hartsfield nesahá Laputovi ani po kotníčky :)
milovaná knížka mého dětství :-) dodnes se k ní ráda vracím, stejně jako k jiným Curwoodovým knížkám..jeho příběhy jsou nádherné, dojemné a tak nějak celkově vždy pohladí srdce
Tyden ve spolecnosti Wilkieho Collinse, Charlese Dickense, Londynskeho Podmesti, opioveho opojeni aj. patri mezi jeden z nejlepsich tydnu meho literarniho zivota. Od prvniho momentu jsem se do pribehu natolik ponorila, ze jsem mela znacne problemy knihu vubec odlozit a venovat se i svym povinnostem :-)
Nenapada me co vic k tehle knize rict, protoze me natolik ohromila, ze mam pocit ze jakakoliv slova jsou zbytecna... Proste vynikajici knizka, vrele doporucuji!!
Když tak přemýšlím, tak už vlastně ani nevím,proč další díly této série čtu...
Četla jsem to čistě ze zvědavosti, hlavně kvůli ohlasům a tak. No, a vlastně se mi to i celkem líbilo, párkrát jsem se u čtení opravdu od srdce zasmála a jak už tu bylo řečeno, kniha mi uvízla v paměti a nejspíš tam zůstane celý život. A to je koneckonců úspěch, kterého se hned tak žádná kniha nedočká :) :)
Dracula :-) velmi povedená knížka, snadno se čte, děj se nikde nezdržuje, takže člověk ani dvakrát nemrkne a je na konci knížky.. Bod dolů má u mě pouze za závěr, na můj vkus byl trochu "odfláklý", protože celou dobu se pořád něco děje a tempo se ke konci dost zvýší a pak najednou BUM a je po všem na dvou řádkách..