Ay.Le komentáře u knih
Backmana mám ráda, ale přijde mi, že touhle sérií ztratil momentum. Bohužel se tady sešlo příliš elementů, které mi při čtení vadí: počínaje autorovým sebevykradačským grafomanstvím, kdy by minimálně prvních 200 stran zasloužilo pořádně proškrtat, přes šablonovité zobrazování žen, především matek, po neustálé podsouvání spoilerů věcí budoucích. Jak mám být napjatá, když celou dobu vím, jak to skončí, kdo a co jak udělá? K čemu to je? Celé to wow kolem jeho knih tady tak nějak splasklo a zůstala spíš pachuť. Škoda, škoda.
Průměrná kniha ve všech ohledech. Hlavní postavy jsou vykresleny dost černobíle a ploše, chybí jim plastičnost, příběh je sice zajímavý, ale je vyprávěn tak naivně, že postrádá uvěřitelnost. Literárně mě text také nijak zvlášť neoslovil, v některých momentech mi přišel až jako průměrná školní slohovka. Celkově je to zklamání, kniha prostě nemá hloubku a "tah na branku". A přes prsty by měl dostat korektor - tolik chyb a překlepů jsem v knize už dlouho neviděla!
Postavy byly sice trošku černobílé a ploché, konec zbytečně sladký, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zasazení do meziválečné doby a období sametové revoluce byla od autora skvělá volba.
Knížka byla zajímavá z hlediska historického období, kdy se příběh odehrával, bavilo mě číst, jak se tehdy asi žilo (historickou přesnost neřeším). Co mě ale už moc neoslovilo, byl strašně předvídatelný děj, který takřka ničím nepřekvapil. Navíc nejsem fanoušek červené knihovny, takže ve finále je to pro mě taková ta kniha typu "neurazí, nenadchne".
U tohohle dílu osciluju mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, protože se nemůžu zbavit pocitu jakési šablonovitosti, která se neustále opakuje v nekonečné spirále. A to mě už začíná celkem nudit. Knize nepomohla ani skutečnost, že na základě jedné banální poznámky jsem už uprostřed věděla nejen to, kdo je vrah, ale i to, co ho k tomu vedlo a jaké byly jeho motivy, takže jsem druhou půlku jen sledovala, jak se vše potvrzuje, což nebylo úplně ideální. Před dalším dílem si tentokrát musím dát delší pauzu, protože všechno se jednou přejí.
Podle mě ta epizodičnost, postrádající jakýsi "ucelený příběh", není vůbec na škodu, naopak to dokonale dokresluje dokumentaristický tón knihy, a pomalejší rozjezd, díky kterému se v podstatě jen tak mimochodem seznamujeme s jednotlivými vojáky, až dusivě předznamenává katastrofu, která zákonitě musí přijít... a ta teda přijde (!!!) ve vrcholu tohohle díla - v kapitole nazvané stejně jako celá kniha. Popis je tak sugestivní, drasticky realistický a naturalistický, že ho jen tak nedostanu z hlavy, uf... Škoda jen toho konce, který z dnešního pohledu působí poněkud pateticky.
Není nad to, když na konci všechny ty zdánlivě nesouvisející příběhy do sebe tak dokonale zapadnou... Super! Tenhle díl mě opravdu hodně bavil.
S těžkým srdcem musím konstatovat, že série má sestupnou tendenci :( Začalo to skvěle vypracovaným světem, kdy příběh měl svou integritu, dostatek tajemna, aby se to dalo zpracovat, a rychlý spád, nicméně v Nasteree se to úplně rozpadlo, děj je příšerně zašmodrchaný, zároveň se ale paradoxně pořád točíme v kruhu stejných otázek, čísel, hlavní postavy sice odkryly nové aspekty, ale dominantní stránky jejich osobností jsou statické, bez vývoje, nepoučily se... Je mi to strašně líto, protože si nedovedu představit, jak chce autorka tenhle zmatek spojit v nějaký uspokojivý konec, a upřímně se bojím, že tam ten "aha efekt", kdy vše zapadne na své místo a my uvidíme a pochopíme, nebude reálné uskutečnit... Ale snad se mýlím, uvidíme, s čím přijdou dva poslední díly.
Tohle byl opravdu intenzivní zážitek...! Myslím, že ve mně bude dlouho rezonovat a neumím si teď představit, že začnu číst jinou knihu, tak silný dojem ve mně zanechala...
Nenáročné a předvídatelné čtení, u kterého svůj intelekt nebudete potřebovat, nicméně pro unavený mozek je tahle kniha celkem obstojná alternativa.
Ach jo, zlatá nálepka bestseller mě zase nalákala a podvedla... Z hlediska lexika a příjemně plynoucí, nikde neškobrtající, syntaxe, je ta kniha opravdu dobrá a čte se krásně, ale to téma je tak vážné a těžké, že by se o něm nemělo číst tak snadno!! Mělo by to sakra bolet, měli byste z každého slova cítit tu tíhu, depresi, tu bezmoc...a ono nic! A navíc ta romantická linka plná kýče (představte si růžového jednorožce, který se k vám snese z nebe za doprovodu duhy a jak vás na konci ze svého rohu zasype srdíčkovými konfetami) zničila veškeré šance na slušné hodnocení. Bohužel.
Kombinace přemíry brutality a naivity působí bizarně a celkově to vyvolává pocit nevěrohodnosti. Navíc mi nejde ani moc dobře přejít autorovy pokusy o popsání Ruthiných pocitů, které byly často tak divně rozporuplné a jedna věta negovala druhou, takže mi vlastně nakonec nebylo vůbec jasné, co tím chce autor říct (např. vzdává se něčeho, aby se nezbláznila, i kdyby při té vzpomínce měla zešilet??). A vlastně je to škoda, protože výběr historického období a místa je super, jen tomu chybělo víc originality a méně kýče.
Příliš dlouhá kniha na to, jak neobratně si autor počínal ve výstavbě příběhu... Jestli má tolik stran bavit a nutit číst stále dál, je potřeba čtenáře dějem překvapovat, což já jsem za těch 900+ stran zažila malokrát: většinou mi bylo jasné, co bude následovat, a to s postupem času začalo být ubíjející a hodnocení bohužel pomalu klesalo k ničím nevybočujícímu průměru.
Tak tohle se opravdu moc nepovedlo.. plytká a zbytečná kniha plná vulgarit, která ve srovnání se Sběratelem jen neuměle bruslí po povrchu a zbytečně protahuje to utrpení, než se člověk dostane ke konci, který je jasný už od začátku knihy... No, vím jistě, že pokračování si už nepřečtu.
Skvělá kniha!!! Opravdu to rozhodně není jen válečný román - důležitou a velkou roli tu hraje i rovina sociální, která odkrývá pohnutky a chování hlavních hrdinů. Délka ani určitá pomalost děje mi vůbec nevadila, dalo by se říct, že právě naopak - mohla jsem všechno vychutnat do detailu a závěrečná gradace tak měla následně větší efekt, který mě naprosto dostal... a tím, jak banálně to skončilo, byl dokonale podtrhnut celý příběh.
S přečtením Analfabetky jsem si po značném zklamání ze Staříka dala načas.. a ze začátku to fungovalo celkem dobře, ale čím déle jsem četla, tím více se kumulovaly nesmyslné situace, "zvraty" psané na efekt, hloupé postavy se stávaly hloupějšími a nesnesitelnějšími, až jsem to sotva dočetla... Ale alespoň mám jasno, že od Jonassona už nic číst nemám.
Už zase se mi u Steinbecka stalo, že na začátku knihy si říkám: "Jo, to vypadá dobře, to se mi bude líbit..." a pak přijde zlom, kdy si uvědomím, že Steinbeck je geniální a že ho miluju, protože ten pocit, který z jeho knih mám, je vždycky neskutečně silný, dává mi pocit obrovské bohatosti a přemýšlím o nich pak ještě hodně dlouho, protože mi jen tak nejdou z hlavy...
Tento román se mi do ruky dostal náhodou a bohužel musím říct, že pro mě rozhodně nebyl určen. Příběh má dvě roviny: milostnou a náboženskou. Ta milostná se až děsivě blížila těžce nesnesitelné červené knihovně, a takovým románům se vyhýbám obloukem. Druhá rovina založená na krizi víry mi nebyla blízká jednoduše z toho důvodu, že jsem ateista a takovému vnitřnímu zmatení prostě nerozumím, neumím si to dost dobře představit, takže mi tato kniha neposkytla nic, co by mě osobně nějak oslovilo a něčím mě obohatilo, a proto se nějak nemůžu ubránit pocitu zbytečnosti této knihy.
Nevím, čím to je, že knihy, které jsem si kdy půjčila v knihovně v sekci "humoristické", nikdy humoristické nebyly... Tenhle román byl nudný, dost kostrbatý, nekonzistentní, a byla jsem hodně ráda, že jsem se dostala na konec, přitom nápad to mělo, téma mi připadalo správně netradiční, jen to nějak nevyšlo s jeho zpracováním.
Na knihu jsem se dost těšila, ale nakonec jsem zklamaná. O holocaustu existuje opravdu řada lepších knih, Text se sice čte dobře, ale autorka mě v podstatě nedokázala úplně přesvědčit - příběhu Minky něco chybí, nevyvolalo to ve mě moc emocí, a když už, tak ne nijak hlubokých; příběh o upírovi mi přišel chvílemi až hloupý a nedokážu si představit, že by skutečně Minku mohl zachránit. Sage mi byla od začátku nesympatická a v jejím příběhu mi toho zase naopak mnoho přebývá, je tam spousta zbytečného balastu schovaného za rádoby filosofování o vlivu prostředí na člověka, o pocitu viny a odpuštění, který autorka v závěru postaví na hlavu "nečekaným" odhalením. Škoda, no, mohlo to být určitě lepší, potenciál tam asi byl...