Ay.Le komentáře u knih

Sophiina volba je po stylistické stránce opravdu skvost a patří právem mezi velmi dobře známé knihy, snad hlavně díky svému ústřednímu tématu, které alespoň zevrubně zná každý, kdo vychodil střední školu.
Děj se chytře prolíná a v pořád užších a užších spirálách se vrací k době, kdy Sophie byla v Osvětimi, nicméně ona zásadní volba je odkryta už něco málo za půlkou knihy, ačkoli detaily se čtenář dozví až skoro na konci. Z mého subjektivního pohledu je to dost škoda, protože efekt, který to mohlo vyvolat, se nedostavil. Když k tomu přičtu ještě zcela nepřekvapivý konec a postavy, které v průběhu příběhu odkrývají i své značně nesympatické stránky, kvůli kterým je těžké se s nimi ztotožnit, dávám 4*

5 19.11.2016

Nepamatuju si, kdy naposled se v nějaké knize sešly tak strašně nesympatické postavy, což zapříčinilo, že jejich osudy mi byly v podstatě ukradené a jejich chování mi občas přišlo úplně mimo. Když k tomu ještě přičtu to, že konec mě nijak nepřekvapil, vyšší hodnocení než 2* téhle knize dát nemůžu.

3 18.08.2016

Musím říct, že na mě kniha udělala velký dojem. Perfektně napsaná detektivka, která nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Rozuzlení je skvělé a ten konec? Brilantní!

2 22.07.2016

Kniha není úplný propadák, ale ani žádné terno. K plusům patří detektivní zápletka, která knihu znatelně drží nad vodou, bohužel ale počet stran zbytečně zvyšuje chvílemi až robředlé nípání se v pocitech hlavních postav, které je navíc staví do jiného (nesympatičtějšího) světla; někdy jsem se až zarazila, jakým pro mě iracionálním způsobem se Strike s Robin chovají a jak až dětinsky ty jejich rozepře vyznívají.
Musím říct, že jsem upřímně zvědavá, jak bude série pokračovat, ale knihu si asi radši nejdřív půjčím.

3 18.07.2016

Opravdu silný čtenářský zážitek umocněný tím, že to všechno je pravda. Tahle kniha by měla být v povinné četbě!

6 12.07.2016

Irving jako jeden z mála autorů dokáže napsat knihu dlouhou přes 600 stran tak, že nemá žádná hluchá ani nudná místa a když si k ní sednete, za chvíli máte přečteno 70 stránek, ani nevíte jak. Kniha se krásně čte, děj plyne bez zádrhelů a na konci vám zůstane super pocit z dobře napsaného příběhu.

7 24.05.2016

Vian je prostě unikát. Jeho neskutečně bohatá až absurdní fantazie mě nepřestává udivovat a bavit ani po tolika letech, kdy se mi poprvé dostala do ruky Pěna dní.

20.04.2016

Velice chytře napsaná detektivka: začátek je tajemný a nutí vás číst, abyste zjistili, o co jde, a postupem času Christie dokonale stupňuje napětí, takže čtete a čtete, ani nedýcháte, až je najednou konec. Nicméně příběh je koncipován takovým způsobem, že ať už by bylo rozuzlení jakékoli, bude bizarní a ne úplně 100% uvěřitelné, ale za přečtení kniha rozhodně stojí.

4 06.02.2016

Kniha se čte dobře, to střídání dvojího časového pásma je podle mě od autora chytré, nutí vás tím číst dál, nicméně mě trochu zklamala průhlednost toho, co se bude dít, hodně věcí jsem uhodla dopředu, takže nějaký wow efekt se nedostavil, proto dávám 3*

18.01.2016

Moje první Kingovka, která mi pomohla rozbít stereotypní představu o tomto autorovi: ne vše, co napíše, je děsivý horor, po kterém se budu bát jít v noci na záchod. Každopádně mi také ukázala, že King není považován za výborného spisovatele jen tak; řemeslné zvládnutí textu a vymyšlení nervy drásajícího tématu, které se obešlo bez nereálných prvků, to není jen tak.
Časem si určitě přečtu něco dalšho :)

29.10.2015

Uf, asi už stárnu, ale především konec (cca posledních 15 stran) mnou pořádně otřásl! Depresivní téma napsané tak brilantně a mrazivě, že po přečtení ve vás zůstane silný pocit znechucení, rozhořčení a zděšení, že takoví lidé opravdu mohou existovat.
A rozhodně nechápu, jak někdo může únosce litovat!!!

Brrr, teď si budu muset od čtení na chvíli dát pauzu, abych ten silný zážitek nějak vstřebala.

1 20.10.2015

Příběh se mi líbil, stylistické zpracování za ním ale značně pokulhávalo. Sice si knihu těžko přečtu ve švédštině, ale nevěřím, že by ta nekontiunálnost vět a kostrbatost vyjadřování byly otázkou pouze překladu. Bohužel ale tyto formální nedostatky hodně ovlivňují celkový pocit, proto dávám 3*

2 11.06.2015

Tak já nevím, musím říct, že jsem trochu na rozpacích. Je to něco trochu na způsob Sestupu a pádu od Evelyna Waugha, ale tady mi byly všechny postavy hodně nesympatické, v čele s Dixonem. Nějak jsem nedokázala pochopit jeho jednání, jeho pohnutky k takovému jednání. Možná je to dáno dobou, dnes už by se k Margaret takhle nikdo nechoval, ale vcítit se do toho nějak stejně nedokážu. Na to, že to má být humoristický román, jsem se zasmála žalostně málo, tak 3x, a to ještě po výměně překladu Hilské na ten Muchův. Pokud se chcete u tematicky podobných knih OPRAVDU zasmát, spíš doporučuju Hostující profesory, tady nic moc k popukání nebylo...

2 30.03.2015

Rozjezd byl zase pomalejší, ale najednou to přišlo - děj začal mít takový spád, že člověk musel pořád číst, obracet stránky, dokud to nedočetl. Takovou potřebu čtení jsem u prvního dílu této trilogie nepociťovala... ale Dívka, která si hrála s ohněm mě teda pěkně dostala. Vřele doporučuju!

3 30.11.2014

Restaurant na konci vesmíru je stále zábavná a čtivá záležitost plná bláznivých situací, ale chybí tomu pevnější struktura. Navíc přestože hrdinové mají loď Srdce ze zlata, a tudíž nějaká ta nepravděpoddobná událost je velmi pravděpodobná, časem ty opakující se situace, kdy se posádka dostane do maléru (jsme tu zavření! a brzy umřeme!), ze kterého se dostanou jedině zázrakem typu deux ex machina, začnou být méně záživné.
V učitých částech jsem se ale bavila a kniha je i tak fajn, každopádně já osobně díly prokládám jinou literaturou, pak se ty náhody a blázniviny nehromadí tak moc a dokážu si je o to víc užít.

3 09.12.2013

Trvalo mi dlouho, než jsem se začetla, první část sice víceméně má své opodstatnění (hlavně tedy pasáže zaobírající se životem zvířat), přesto jsem se skrz to prodírala těžce, popisy kanadského domu byly nudné, nezáživné, všudeprostupující inklinace k vyznávání náboženství chvílemi až otravná. Druhá část už mě bavila více, začetla jsem se a těšila se na konec, který měl být úžasný a skvělý, když jsem se k tomu ale dostala, zmohla jsem se jen na rozhořčené "Co?!". Chápu tu paralelu, mnohovrstevnatost příběhu, i onu autorem poskytnutou možnost subjektivního výkladu, přesto mě to zpochybnění rozčarovalo a víc zklamalo, než potěšilo, a musím říct, že ten pocit neukončenosti a nespokojenosti z podoby slibovaného velkolepého finále mě zasáhl opravdu nemile. Proto dávám 3*

1 29.11.2013

Opravdová ztracená generace ...

12.02.2013

Ať si říká, kdo chce, co chce, Harryho Pottera si vždycky ráda přečtu (hlavně od 3. dílu dál), je to bezvadná relaxace. Tenhle díl mám ráda hlavně proto, že se zde poprvé objeví postava Siriuse, kterou jsme si rychle velmi oblíbila. Je jen škoda, že nedostal víc prostoru a že to s ním nedopadne lépe...

5 02.02.2013

Je sice asi pravda, že první část je pro čtenáře nejnáročnější a že se skrz to ne všichni dostanou, mně ale ta "bezdějovost" a "popisnost"nevadila, některé momenty, myšlenky a netypické pohledy na věc mě hodně bavily. Další dvě části se daly přečíst rozhodně rychleji, byly dynamičtější a mně osobně nejvíce zaujala třetí část, kdy se v podstatě vše tak hezky cacyklilo a dospělo k pro mě uspokojivému konci. Už asi stárnu a některé špatné konce špatně nesu..:) Proto mě zklamal onen "doslov", kde se přesouváme do budoucnosti o 59 let, který vše relativizuje a vyplývá z toho úplně jiný závěr. Tyhle epilogy já všeobecně nemám ráda; štval mě v Harrym Potterovi, ten z Petra Pana mi zkazil skvělý dojem z knihy a tenhle mně taky nesedl. Škoda, že to tam muselo být.

Jinak teda musím říct, že kniha je lepší než film:)

28.12.2012

rozhodně existují lepší příručky. takhle je sice celkem pěkně přehledná, ale spousta informací se buď dost opakuje nebo se zase pouze nakousnou a nedovysvětlí, ze stylistického hlediska proto musím mít výtky. a vysvětlovat slovo integrace opisy tohoto slova (např. "něco bylo integrováno") mi přijde prazvláštní a nevhodné. od akademických titulů profesor/ka a docent/ka bych rozhodně čekala více.

1 18.12.2012