Aymira komentáře u knih
Tuto sérii čtu postupně a toto je zatím jednoznačně její nejlepší díl. Hodně pomáhá, že se děj nesoustředí už pouze na soudní praxi, ale je aspoň v náznacích proložen detektivním vyšetřováním. Závěr mi přišel malinko nedotažený, rozhodně se z něj dalo vytěžit víc. V průběhu čtení mě občas mátlo skákání mezi vyprávěním v ich formě v pasážích, které ze svého pohledu popisuje Haller a vyprávěním v třetí osobě i v okamžicích, kdy je Haller na scéně. Jinak ale určitě povedená kniha.
Průměrná detektivka, nebo spíše případ ze soudní síně. Mickey obhajuje filmového magnáta podezřelého z dvojnásobné vraždy a jde mu to skvěle. V příběhu se objeví několik menších zvratů, na závěr se dostaví dramatická zápletka, ale jinak není kniha ničím, čím by měla vybočit z šedého průměru. Spíše jsem měla nutkání udělit jí jen dvě hvězdičky, protože její průměrnost je skutečně ukázková. Zjištění o nevlastním bratrovi mi přišlo navíc zcela zbytečné a nic to se mnou neudělalo.
Kdysi jsem viděla film, který si vůbec dopodrobna nepamatuju, ale přesto jsem si díky němu při čtení v hlavních rolích vybavovala Matthew McConaugheyho a Ryana Phillippa. Asi i proto, že oba jsou velmi výraznými herci a pro svoje role se v daném filmu naprosto hodili. Příběh mě v první polovině celkem nudil, pak se díky soudnímu procesu rozjel a dokázal si udržet moji pozornost až do konce. Ten samotný závěr se dal malinko očekávat, protože jisté náznaky na něj se objevily už v průběhu děje. Přesto jsem očekávala víc po stránce psychologické - z vnitřního boje s advokátovým svědomím se určitě dalo vytěžit víc. Nicméně kniha je to zajímavá a vnáší zajímavý a poutavý teoretický pohled do průběhu soudních procesů.
Po dlouhé době kniha, u které jsem si přála, aby nikdy neskončila! Je dokonale napsána a myslím, že její kouzlo tkví především v tom, že nejde o žádnou tisíckrát ohranou variaci na milostný příběh, kdy dva po sobě touží a touží až se nakonec dají dohromady. Naopak se jedná o brilantní milostné drama.
Druhý díl se již neodehrává za války, nýbrž v období Rekonstrukce. Kniha vypráví příběh vzestupu a pádu Scarlett O´Harové. Dokonalým způsobem je zachycen vývoj postav - Scarlett se z naivní holčičky mění v tvrdou ženu, která je nucena bojovat s osudem. Rhett postupem času přichází o svůj roztomilý ostrovtip a stává se zahloubaným a přemýšlivým čtyřicátníkem. Scarlett není žádná potvora v pravém slova smyslu, to znamená, že neintrikuje, neubližuje jen tak pro zábavu, ale jejím výrazným charakterovým rysem je sobectví. Ti dva se neustále vzdalují a přibližují a ke konci jsem měla slzy na krajíčku a chtěla pokračovat dál a dál.
Kniha je velmi zajímavá i z historického pohledu. Ukazuje, že vměšování do záležitostí jiného státu (v tomto případě Jihu) nemusí nutně okamžitě řešit problémy daného státu. Sever bojoval za zrušení otroctví na Jihu, aniž by znal, jak tam vlastně lidé žijí. Najednou se několik milionů osvobozených černochů ocitlo v situaci, v které si nevěděli rady. Byli zvyklí žít pospolu se svými pány, nebyli zvyklí se o sebe starat a stejně tak jejich bílí otrokáři byli zvyklí na své černošské otroky. Hodně mi to evokovalo dnešní svět, kdy mnohé státy vedou válečné konflikty na území jiných států, které o jakoukoliv změnu vlastně vůbec nemusí stát.
Jih proti Severu mi rozhodně dlouho zůstane v paměti a rozhodně pro mě neplatí Scarlettina oblíbená věta "Teď na to nebudu myslet. Budu na to myslet později."
Strhující příběh! Milostný příběh je zde zcela v pozadí a ději dominuje popis života lidí na americkém Jihu zmítaném občanskou válkou. Velmi se mi líbilo, jak autorka vše popisuje barvitě a do nejmenších detailů - od venkovského prostředí Georgie, přes život na plantáži a v Atlantě, až třeba po šaty a jiné oblečení. Děj výborným způsobem gradoval, kdy nejprve nám ukazoval život jižanských zbohatlíků a jejich soužití s černošskými otroky a posléze všechnu tu krutost a bídu, kterou sebou přináší válka. Ta změna byla excelentně popsaná.
Scarlett je zcela dominantní hlavní postavou a za celou dobu snad nezmizela ze "záběru". Málo bylo v příběhu snad jen Rhetta, ale kdykoliv se objevil na scéně, jako by se děj naplnil správně dávkovaným testosteronem a zájem čtenářek v tu chvíli musel značně stoupnout. Hned se pouštím do druhého dílu.
Skvěle! I když jak už to u Nesba mivam, první pulku knihy jsem nevěděla, jak ji hodnotit. Hlavni postava na scéně chyběla a čtenář (alespoň ten, který již zná předchozí Přízrak) trne v obavě, kdo že to umírá a koho všichni oplakavaji. Vrah si tentokrát vzal na paškál policisty, do toho policisti samotni pátrají po jednom zvrhlikovi...
Moc se mi líbilo, jaky mel Harry v tomto dile osobní život. Svědčil mu. V závěru mi nezůstalo ani jedno oko suché. Přesto zůstalo spoustu nezodpovězenych otázek a dějových linek. Třeba se odpovědi na ne dozvíme v Žízni? Kdoví. Nektere postavy se v ději ztratily a jiné, Harrymu blizke, opet umiraly. Docela by se mi líbilo, kdyby kniha pokračovala a ja se tak dozvěděla, co se se všemi podezřelými vlastně stalo.
Jiný díl než všechny předchozí. Jiný v tom, že tentokrát Harry už není ani na chvíli policista a řeší na vlastní pěst případ, který se ho velmi osobně dotýká. Zde se ukázalo - a všem to i doporučuji - jak je vhodné číst díly hezky postupně, tak jak jdou za sebou. Alespoň tedy já jsem ráda, že to tak dělám, protože bez znalosti předchozího života hlavních postav by mě daný příběh nikdy nedokázal natolik emočně pohltit.
Tentokrát se Harry zapletl s ruskou mafií a to už samo o sobě naznačuje, že ho čeká dosti strastiplná cesta. Na konci nečeká žádný happyend. Ještě teď, pár hodin po dočtení, koukám s otevřenou pusou a přemýšlím, co se vlastně stalo. I když zhruba tuším, co by se mohlo dít dál, protože na mě čeká již připraven další díl.
Kniha by určitě byla na plné hodnocení, kdyby neměla několik chybiček na kráse. Je příliš dlouhá, což souvisí s natahovaným dějem - vrah je chycen, ne, ten to není. Znovu. Vrah je chycen, ten to taky není. Až se nakonec kruh uzavírá, ale Harry si mezitím vytrpí vzestupy i pády. To slovo "vytrpí" se sem hodí doslova, protože několikrát v příběhu přežije vlastní smrt. Závěr je dobrodružný skoro jako z knih Karla Maye. Celou knihou se prolíná věčný boj mezi osloskou kriminálkou a státní kriminálkou, kdy Harry a jeho protivník na střídačku vítězí a prohrávají. Kdo nakonec zvítězí, se dá tušit...
V rovině osobních vztahů se mi líbí, že Ráchel zůstává i nadále Harryho femme fatale. Dechberoucím způsobem také působí popisy zasněžené odlehlé norské přírody. A nutno dodat, že každý Harryho díl se třeba jen chvilkově dotýká nějaké cizí země - tentokrát nás autor zavede do Konga sužovaného občanskou válkou.
S počáteční Nesbovou tvorbou se to vůbec nedá srovnávat. Sněhulák je jedna velká jízda plná napětí. Přemýšlela jsem, proč mě k sobě tak přitahuje a dospěla jsem k závěru, že je to jistou tajemností, která z příběhu čiší. Přece jen sníh, zima, v Oslu skoro pořád tma nebo šedo, a do toho si představím takovou abstraktní postavu, kterou je sněhulák, ale tenhle sněhulák přemýšlí, jedná a vraždí. Navíc děj je pro Harryho velmi osobní, celou dobu jsem se obávala, jak to s ním a s Ráchel dopadne. Pachatel se dal odhadnout vcelku záhy, ale stejně jím nakonec mohl být kdokoliv z postav. Konec, týkající se Harryho osobního života, si Nesbo nechal opět otevřený. A mimochodem ta statistika ohledně kukaččích dětí je známá a určitě může stvořit podobné šílence i i v reálném životě.
Prvních asi sto stran jsem se nudila, protože nebylo jisté, kdo vypráví, koho se kdo chystá zabít, co se vůbec děje... Pak se příběh začal postupně rozkrývat, ale v podstatě až téměř do konce zůstal přesto zamotaný. Vzpomínám si, že jednu chvíli při čtení jsem sama sobě připomněla, že vše bude samozřejmě souviset s úvodní kapitolou, která popisovala něco, co se stalo v minulosti. Ale stejně se počet mých potenciálních podezřelých nesnižoval. Nakonec musím připustit, že kniha měla po slabším začátku skutečně spád. Jen mě mrzí, že Harryho kolegové tak často umírají a že jeho osobní život protentokrát opět stagnoval.
Příběh je spojen s Prahou, ale to není důvod, proc ho hodnotim tak vysoko. Líbil se mi svou komplikovanosti a faktem, že tentokrát jde policie skutecne do boje se seriovym vrahem. Naprosto vse ukazuje na rituální vraždy a přitom motiv muže byt tím nejpravděpodobnějším co lidstvo zná - žárlivost. Vcelku me překvapil závěr, rozhodne jsem nečekala, že Harryho osobní boj skonci tak, jak skončil. I když v úplném konci to byl az moc sladký happyend - to jedine se dá knize vytknout.
Rekla bych, že Harrymu svedci norské prostředí, protoze kvalita třeba teto knihy v porovnání s Netopyrem či Šváby, to je jako nebe a dudy.
Proti předešlé Července je to opět malinko skok dolů. Příběh obsahuje několik dějových linií (vyšetřování), které se zdají být již nějakým způsobem vyřešené, ale přesto se na konci slijí do jednoho závěru a logicky do sebe zapadnou. Stejně tak se sejde i více kandidátů, co se týká osoby pachatele. Nesbo nás ani tentokrát neušetřil výletu za hranice Norska, tentokrát až do daleké Brazílie. Kniha není špatná, ale myslím, že se s danou myšlenkou dalo pracovat lépe.
Moc zdařilý příběh, který je spíše politicko-historickým thrillerem než detektivkou. Nejprve me sice vylekal počet stran, ale nakonec nebyl na škodu. Dej byl složitý a nutil dávat neustále pozor, přesto nebyl prekombinovany. Jelikož se v knize operuje s takovým pojmem jako je schizofrenie, je třeba sledovat kdo je kdo, kdo byl kym atd. Líbilo se mi, že Harry tentokrát vydržel byt po skoro celou dobu střízlivý, ale v něčem me zklamal závěr, proto nemůžu hodnotit plným počtem.
Jelikož jsem jako prvního přečetla Stalkera a až pak začla hezky od začátku Hypnotizérem, věděla jsem už, jaké postavy na mě čekají. V porovnání právě se Stalkerem je Hypnotizér slabší, ale přesto pořád velmi velmi kvalitní a napínavý.
Po nudném a nezáživném Netopýrovi jsem si řekla, že Nesbo nebude zřejmě můj šálek kávy. Nicméně jsem tomu dala víc jak rok pauzu a poskytla mu další šanci a začala číst Šváby. Příběh je možná o drobet lepší než v Netopýrovi, ale přesto na lepší než průměrné hodnocení nestačí. Na úvod je nalezena jedna mrtvola a od té se to vše odvíjí, chybí jakýkoliv hlubší popis vyšetřování, sem tam se v ději objevilo nějaké jméno a já musela dlouze přemýšlet, kdo že to má být a kde v příběhu jsem už o něm slyšela. Navíc mě Nesbo vůbec nedokáže vtáhnout do děje - když jsem před spaním odložila knížku, celý další den jsem si na ni nevzpomněla, což se mi obvykle nestává. Většinou se totiž těším na každou volnou chvilku, až budu moct číst dál a hltat, jak to vlastně dopadne. Zde mi výrazně chybělo napětí. A na závěr jeden ne nedůležitý fakt - Harryho osoba mi nepřijde nijak zajímavá. Nemůžu říct, že by mi byla nesympatická. To není. Ale je mi tak nějak volná. V porovnáními s jinými autory současných detektivek typu Deavera nebo Cartera je pro mě Nesbo a jeho detektiv jen slabý odvar. Alespoň na začátku své tvorby.
Asi jsem kulturní barbar, ale dělalo mi velký problém tuto knihu dočíst. Samozřejmě i na mě dolehla závažnost tématu, ale přesto se mi kniha velmi obtížně četla - minimum dialogů, místy dlouhé vyprávění bez nějaké větší vypovídací hodnoty. Na téma nacismus si vybavím kousky, které mnou otřásly mnohem víc.
Vydařené pokračování celé série. Přiznávám, že Will Trent je můj oblíbený knižní hrdina a nemohla jsem se dočkat, až The Kept Woman vyjde v češtině, přesto se snažím být ve svém hodnocení nestranná. A opět musím dát pět hvězdiček. První polovina knihy mě možná trošku donutila zaváhat, zda čtyři hvězdičky nebudou tentokrát dostačující, ale naštěstí tento pocit záhy zmizel a vystřídala ho čistá euforie z děje a ze čtení.
Tentokrát je zcela v hlavní roli Angie, která se střetává se svoji minulostí a dokazuje ještě více svoji temnou stránku vůči Willovi a všemu, co se jeho týká. Příběh je dokonale vystavěn, graduje a i když si na nás autorka připravila pár zvratů, přesto se v knize čtenář hezky orientuje a neztrácí nit. V ději se objevuje několik časových linií - nejdříve současnost a vyšetřování zločinu a posléze minulý děj, který nám ukazuje, co vše k danému zločinu vedlo. Závěr je opět současný a zase velmi akční.
Zakončení knihy i Willova příběhu a love story nechala Karin otevřené, z čehož se dá usuzovat, že se můžeme dočkat opět, doufejme, kvalitního dalšího dílu.
Jednoznačně nejlepší kniha celé série. Přečetla jsem ji během jednoho volného dne. Současnost doplňuje krásně zpracovaný a vyprávěný příběh z minulosti cca 100 let starý, který v podstatě až v samém závěru přinese odpověď na otázku, jaký měl pachatel motiv a kdo skutečným pachatelem je.
Opravdu je to mnohem lepší než předchozí dily. I když je vrah odhalen celkem záhy a v polovině jsem se začala maličko nudit, přesto toto hluche období trvalo jen pár stran. V závěru se Rebecca opet ocitne na pokraji smrti, což se u ni již dalo čekat, ale má snad devět životů, takže autorka mohla napsat pokračování. Zajímavým bylo vyprávění z pohledu ducha zavražděné. Rozhodne nelituji, že jsem se k teto sérii po počátečních neuspesich vrátila.