Aymira komentáře u knih

Pro mě jedna z nejdepresivnějších knih, které jsem kdy četla. Žádná z postav nebyla milá, příjemná, naopak skoro všechny působily nerudně až zle, chovaly se a mluvily obhrouble a byly to neskuteční bordeláři. Dojem z nich a zlepšení vnímání se u mě dostavil až asi na posledních 50 stránkách. Při čtení se mi téměř po celou dobu pletla různá jména na písmeno há a příbuzenské propletence mezi nimi. Jak to že to je její bratranec? Co tahle má k němu za vztah? A tak stále dokola.

Jedná se vlastně o vyprávění ve vyprávění - hlavní vypravěč se do podstaty problému nechává zasvětit vyprávěním chůvy, která příběh přeříkává v přímé řeči svými slovy a sem tam i ona vyplní vyprávění dopisem či vyprávěním v přímé řeči někoho jiného. Tento styl psaní mi nevadí, rozhodně pro mě nepředstavoval tolik rušivý element jako právě všelijaké příbuzenské vztahy. Kniha mi ale sama o sobě nepřišla ničím výjimečná, protože pro mě postrádala gradaci děje a příběh se vlastně odvíjel tak, jak je nám na začátku naznačeno, bez větších překvapení a zvratů. Neměla jsem z děje pocit, že by se hlavní postava musela zase tak mstít a rozhodně mi důvod její ďábelskosti a zlosti unikal.

7 18.04.2017

Velmi zdařilé pokračování celé série. Je v tom trochu politiky, korupce a vůbec všeho, co k takovým věcem bohužel patří. Líbila se mi akčnost spousty scén i způsob, jakým se na konci věci propojily. Co mě u Segherse ale nejvíc zaujalo ve všech knihách je skutečnost, jak detailně dodržuje popis místních reálií. Blízký mi je i fakt, že zná dobře poměry v bývalém východním bloku, takže situace popisované v jeho románech zná téměř každý z nás i z našeho života (např. vtip o frontě na banány apod.). Na dokonalosti tomu ubírá snad jen to, jak nelogicky a nereálně určité scény působily (sex minutu poté, kdy při automobilové honičce málem přijdu a bojím se o život). Komisař Marthaler je sympaťák a jeho milostné trable odpovídají typickému životu fiktivního policisty.

13.04.2017

Příběh popisuje dvě zdánlivě nesouvisející vraždy, které od sebe dělí skoro čtyřicet let. Pro Roberta Marthalera je vyšetřování tentokrát velmi osobní a zažívá jakési déja vu. Jeho pomocnice v této knize, Anna Buchwaldová, mi v mnohém připomínala Lisbeth Salanderovou. Knížka je to dobrá, ale nepřišla mi stejně kvalitní jako Seghersovy předchozí. Přišlo mi, že tady to zachraňoval především dobře sestavený a velmi svižný závěr.

3 09.04.2017

Když si tuto knížku shrnu tak nějak celkově, musím hodnotit pěti hvězdičkami. Příběh byl výborně vystavěn, komplikovaný a postupně se krásně rozmotával. Úvod byl sice slabší, protože se zdálo, že vyprávění o senilním staříkovi pamatujícím 2. světovou válku nikam nevede, ale jakmile se rozjela kriminální linie příběhu, nabrala kniha spád, který vyvrcholil závěrečnou akční scénou. Za zmínku rozhodně stojí vedlejší téma - to znamená nacismus v jeho nejšílenější fázi, ukázky ze zápisků z Osvětimi, prostě zlo ve své nejčistší podobě. Sice odhalení skutečného pachatele bylo poměrně uspěchané, ale vlastně proč ne.

4 05.04.2017

Pro mě to bylo malinko slabší než předchozí Příliš krásná dívka. První půlka hrozně rozvláčná, protože se zabývá spíš vztahy než vyšetřováním vraždy. Pak se objasňování zločinů konečně rozjelo. I přes jistou kvalitu jsem se ale častokrát skoro až musela usmát nad do očí bijící "tupostí" detektivů. Skoro jsem slyšela samu sebe křičet: "To vám to fakt ještě pořád nedochází?" Řešení bylo celou dobu přímo před očima. Ale přesto ani po dočtení vlastně moc nechápu potřebnou motivaci vraha ani všechny ty neviditelné nitky, které se na konci propojily. Co se mi ale rozhodně líbí, to je popis německých reálií, je vidět, že autor má Frankfurt a okolí dokonale zmapované. Za zmínku také stojí fakt, že se vrchní komisař zamiloval zrovna do Češky.

4 01.04.2017

Zdá se, že jsem opět objevila jednou výbornou sérii. Tato detektivka mi vysloveně sedla. Jasně, je přímočará, neobjevují se v ní žádné velké zvraty, nemá hutnou atmosféru jako některé severské detektivky. Ale právě to jsem asi momentálně potřebovala. Odehrává se ve Frankfurtu, tedy v oblasti, ve které se to lidmi jen hemží, proto není prostor pro nějaké rozjímání a poklidné přemýšlení nad životem. Navíc popisovaná krajina a způsob života je téměř totožný s naší republikou.

Tým detektivů je vcelku sympatický a konkrétně v této knize bylo zajímavé sledovat, jak si životem neseme traumata z dětství a jak to může totálně převrátit naše směřování. Jsem rozhodně ráda, že jsem po Příliš krásné dívce sáhla.

5 30.03.2017

Výborná kniha! Vůbec jsem nevěděla, co od ní očekávat. Ukázalo se nakonec, že jde o kombinaci fantasy, trochu té duchařiny a nakonec v tom vykouklo i malinko z thrilleru. Příběh se odehrává po celou dobu kdesi na venkově v New Yorku, v jednom starém skoro opuštěném sídle, kde žije jen dospívající Florence se svým milovaným bratříčkem a pár služebnými. Čas od času jim jejich neznámý strýc, který jim dělá opatrovníka, najme guvernantku a začínají se dít věci... Poloobydlený dům je plný tajemství a temných zákoutí...

Hlavní postavou je Florence, vše v knize se motá jen a jen kolem ní. Při čtení jsem se přistihla, že mi příběh připomíná Scorseseho Prokletý ostrov a dychtivě jsem čekala, co přinese závěr. Havran na obálce mi zprvu přišel nevhodný, ale nakonec jsem pochopila, že jím autor odkazuje na Edgara Allana Poa a navíc do celé koncepce příběhu dokonale zapadal.

Za zmínku určitě stojí zajímavá volba sloves - ale dá se na ně rychle zvyknout. Florence jednoduše celou dobu oknila, dobrounocila, schodila a podobně.

28.03.2017

Pro me tato kniha byla skoro utrpením, ale dočetla jsem ji aspoň z principu. Čekala jsem strhující román a dostalo se mi literatury faktu okorenenou výňatky ze svazků StB a archivů. Ke konci jsem preskakovala odstavce, což v podstatě nikdy nedělám. Sympaticke mi nebyly ani postavy, ani téma - a to nejsem z těch, kteří by nevěřili na věci mezi nebem a zemí. Z letargie me dostala snad jen poslední kapitola, ktera přinesla překvapení.

6 24.03.2017

Krásná romance. Určitě o chlup lepší a čtivější než Rozum a cit. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení, i když jsem si byla vědoma toho, že příběh bude směřovat k happyendu. Název zcela napovídá, kolem čeho se děj motá a co je příčinou mnohých nedorozumění a zvratů.

4 21.03.2017

Ani nevím, proč jsem se do tohohle po nudném Posledním Laponci pouštěla. Protože tohle je snad ještě větší propadák. Dočetla jsem to jen se silným sebezapřením a přesto jsem vůbec nepochopila, o co v knize šlo. Vlastně ani nevím, kdo je čím vinen nebo nevinen. Příběh absolutně bez hlavy a paty, jednotlivé odstavce na sebe navazují téměř zmateně, aniž by ty předchozí nějak smysluplně skončily nebo vygradovaly. Pozitivní je snad jen zjištění, že postavy pro mě nebyly nesympatické. Ale jinak opravdu netuším, co mi měla Vlčí úžina dát.

1 18.03.2017

Ne, tak za mě fakt ne. První pulka nuda a šed, zhruba od poloviny se začalo jakz takž něco dit, ale zachraňovaly to jen sámske symboly, legendy a zvyky. Konec jsem absolutne nepochopila. Dojem opravdu nevylepsilo ani úchvatné prostředí Laponska, kde mínus dvacet je považováno za celkem přijatelné teplo. Postavy byly divne, většina mužů odporne pedofilnich a sobi policii jsem na chuť nepřišla. Za me zklamání.

7 13.03.2017

Do knihy jsem se původně nemohla začíst, ale zhruba od poloviny začínal děj nabírat významu a dramatičnosti. Popisuje osud dvou sester, které se velmi milují, jsou výborně vychované, ale povahově se liší. Jedna je přemýšlivá, klidná, ve svých úvahách se řídí především rozumem, zatímco mladší z nich je emocionálnější, vášnivější a její činy ovládá srdce a city. Kniha není moc založena na popisech - ať už krajiny, dobového oblečení nebo domů. Celý děj je v podstatě vystavěn na dialozích nebo na popisech myšlenkových pochodů mladých děvčat. Co mohly dívky jejich společenského postavení v 19. století dělat, když neexistoval internet, nebyla televize, rozhlas...? Procházely se po okolí, účastnily se menších společenských setkání, věnovaly se četbě, hudbě, vyšívání, a především snily o svém budoucím manželovi. A jejich okolí a rodina směřovala všechny jejich kroky právě k tomu, aby se seznámily s vhodným mužem. Co na tom, jestli to mezi budoucími manželi dostatečně nezajiskřilo? O to přece nešlo, šlo o majetek, který by je zabezpečil do konce života. Zvítězí u Elinor a Mariany rozum nebo city?

Závěr mi přišel poměrně uspěchaný, jako by autorka chtěla mít psaní co nejrychleji za sebou. Vlastně to obě dívky vzaly dost hopem, vzhledem k táhlosti předchozího děje.

1 10.03.2017

Další příjemna detektivka od Michaely Klevisove. Příběh je ozvlastnen tím, že se celý odehrává na jednom malém holandském ostrove, kde je jen samy pisek, ovce a pár podivných lidi. Odhalit vraha bylo i tentokrát náročne, protoze autorce se opet podařilo všechny postavy vyborne popsat a zadne neprirknout stěžejní roli. Ke konci jsem se obávala, aby vůbec některý z obyvatel ostrova zůstal naživu, ale minimálne kriminalistům se to povedlo, takže vrah byl úspěšně odhalen. Přiznávám, že mi tato série bude chybět.

13 07.03.2017

Knížku jsem přečetla za necelý den. Není to proto, že by detektivky Michaely Klevisové byly úplně top nebo něčím výjimečnější než jiné výborné knihy, ale jsou neskutečně čtivé. Žádná z postav není ta úplně hlavní, všem věnuje stejný časový prostor, no a protože chvíli píše o té a chvíli o oné, nedá se vůbec vytušit, z koho nakonec udělá pachatele. V tomto konkrétním příběhu navíc do pátrání po vrahovi zasahuje i dávná minulost, ztracený hoch a vzácná brož. Možná mi tentokrát překáželo velké množství jmen, která se mi moc nedařilo vstřebat, proto se mi ze začátku hodně pletla dohromady, ale to je můj osobní problém a na výslednou kvalitu díla to nemá vliv.

1 05.03.2017

Knížka opět poměrně čtivá, ale nemůžu si pomoct, mně prostě nikdo z postav nebyl sympatický (nepočítám detektivy). Z toho důvodu mě asi moc nebavilo pídit se po tom, kdo vraždí. Na detektivkách Michaely Klevisové se mi nicméně líbí, že opravdu až do poslední chvíle přičítá všem podezřelým stejnou váhu a že se prakticky vůbec nevěnuje osobním životům vyšetřovatelů. Pachatel je odhalen opět až na úplném konci a čtenář se také až tehdy dozví motiv. Začínám se těšit až se začtu do dalšího jejího příběhu.

4 04.03.2017

Moje první detektivka od českého autora. Příjemně mě překvapila. I když spíše než o vyšetřování tady jde o popis života obyvatel jedné ulice v pražské vilové čtvrti, nicméně s přesně dávkovanými prvky tajemna. Z příběhu by byla pěkná televizní inscenace. Postav je v knize spousta a při čtení musí čtenář občas zapátrat v paměti, o kom že je vlastně opět řeč. Možných pachatelů se nabízí také velké množství a líbilo se mi, že po celou dobu ani jeden z nich nebyl vysloveně podezřelejší než druhý a že ten pravý byl odhalen až na úplném konci. Pro mě zdařilý začátek této série.

6 02.03.2017

Přečteno jedním dechem, protože knížka je velmi akční a prakticky neustále se něco děje. Příběh ubíhá velmi svižně, je psán v krátkých velmi popisných větách. Samozřejmě, že se v ději objevuje řada nelogičností, postavy, které mají být hlavní, se kolikrát objeví jen sporadicky a několik dějových linek zůstane ne zcela vysvětlených, ale přesto si Kepler uchovává svůj standard. Dávám plný počet hvězdiček právě za onu svižnost a akčnost a přimhouřím oko nad nedostatky, uvolněnou švédskou morálkou a nicneříkajícím epilogem.

14 28.02.2017

Příběh líčí osudy několika absolventů jednoho ročníku lékařské fakulty Harvardu. Začíná v dětství dvou hlavních hrdinů a pokračuje přes školní léta, první zaměstnání, první úspěchy a životní prohry. Je zároveň i jakousi historií amerických dějin 2. poloviny 20. století. Kniha se hezky čte, protože děj svižně ubíhá a neobjevují se v něm žádná hluchá místa. Přesto nesáhnu k plnému hodnocení, protože mi v knize chybělo nějaké hlubší poselství nebo větší gradace děje.

2 26.02.2017

Průměrná kniha, stejně tak jako průměrná celá série. V této knize se kruh uzavírá a Mickey se vrací k jednomu ze svých pár let starých případů. Popis a soudní proces jsou tentokrát celkem jednoznačné a děj proto hezky plynul. V závěru se opět dostavila jedna trošku dramatická chvilka, ale v porovnání s předchozími díly spíš taková vlažnější.

21.02.2017

Nemůžu si pomoct, ale já se u čtení nudila. Sice se vyšetřuje a projednává vražda, ale v jistém ohledu se děj hodně motá i kolem finanční terminologie a hospodářské kriminality a to není můj šálek kávy. Navíc mi obžalovana byla neuvěřitelným způsobem nesympaticka a závěr je velmi předvídatelný. Proto dávám nízké hodnocení.

18.02.2017