Aymira komentáře u knih

Z prvních tří knih s Jackem Reacherem se mi tato rozhodně líbila nejvíc. Od začátku do konce jí nechyběl spád. V ději je sice opět pár do očí bijících nelogičností, ale už jsem si na ně u Reachera zvykla. Twist ke konci jsem já osobně rozhodně nečekala a mile mě překvapil. Kniha byla napsána v roce 1999 a z dnešního pohledu je pro nás jistě zajímavé, že značná část děje se odehrává v dnes již neexistujícím newyorském Světovém obchodním centru. Jo a hlavní padouch jako by z oka vypadl Freddymu Kruegerovi :)

3 15.07.2017

Hodně se mi líbila zhruba první třetina knihy, kdy byl popisován únos. Jakmile se ale dostali na místo určení, přestalo to být zajímavé a ani to nepůsobilo moc realisticky. Únosci na mě působili opravdu jako amatéři. Pokud se ale chcete dozvědět hodně podrobností ohledně střelných zbraní, rozhodně doporučuji tuto knihu přečíst.

3 06.07.2017

Dobrý akční příběh. Jedna věc mi na něm ale vadila - a to prostředí. Dokonale čisté, upravené městečko téměř uprostřed ničeho, kde na ulici nikoho nepotkáte a všichni jsou vlastně spokojeni. Zdánlivě. Na můj vkus to bylo až moc vyumělkované. Byla to moje první kniha s Jackem Reacherem, přičemž celou dobu jsem si při čtení představovala v jeho kůži Toma Cruise. Jen mi tam nesedělo, že podle autora by měl mít Reacher přes 190 centimetrů.... (ale to není samozřejmě chyba knihy). Stěžejní téma, tedy padělání peněz, nebylo špatné, postupně do sebe krásně vše zapadlo a skoro jsem až čekala, že zrádci a ti špatní budou nakonec všichni. Milostný happyend se také čekat nedal, takže se vlastně žádné zklamání nedostavilo a já chválím velmi pěkný průměr.

No a co se týká postavy Jacka Reachera, souhlasím, že působil jako stroj bez emocí. Nepociťovala jsem z knihy žádné napětí, protože Jack přece vyřídí všechny a všude a není tedy důvod se o něj bát. Poradil si i s těmi největšími zloduchy a vůbec to s ním nehnulo. Ano, sice byl na to cvičený armádou, ale ta z něj ještě stroj na zabíjení neudělá. Takže u dalších knih se musím více zaměřit na to, aby mi Jack přirostl k srdci.

4 01.07.2017

Moje první kniha od Dorothy Sayers. Vím, že to byla Paní spisovatelka. Ale mě tato knížka vůbec nedokázala vtáhnout do děje, za celou dobu se mi nepodařilo se na ni soustředit. Myslím, že to není prostředím a dobou, v které se děj odehrává - klub plný gentlemanů v období po 1. světové válce. I jazyk, který autorka používá, je čtivý a rozmanitý. Ale možná jsem jen natrefila na ne úplně vhodnou knížku pro mě. První půlka je celá o jednom velkém nedorozumění a v druhé půli se již řeší zločin a pátrá se po vrahovi. A mně to, bohužel, bylo po celou dobu tak nějak jedno.

24.06.2017

Původně jsem došla k přesvědčení, že Půlnoční slunce je pokračováním Krve na sněhu, i když jména hlavních postav mi do toho nějak nezapadala. Že jde o zcela jiný nesouvisející příběh, jsem poznala až později. Myslím, že tento se mi líbil trochu víc. Připadal mi poetičtější a především jeho poslední čtvrtina se velmi hezky četla, nechyběla jí poetičnost a Nesbo zde prokázal opět svůj důvtip. Nakonec nešlo ani tak o detektivku, jako o povedenou sympatickou romanci.

4 21.06.2017

Kraťoučký příběh o nájemném vrahovi vyprávěný z jeho pohledu. Děj je velmi přímočarý, zápletka i závěr předvídatelný (což zde není na škodu). Nesbo si zde hraje se slovy přesně tak, jak je u něho v poslední době zvykem, kniha se tedy velmi svižně čte. Z příběhu na mě při čtení malinko dýchal groteskní nádech, skoro by se dalo říct, že některé scény by skvěle zapadly do filmů s Laurelem a Hardym. Mám-li tuto knihu brát jako jakousi vsuvku v Nesbově tvorbě, mám z ní pozitivní pocit. Jinak ovšem není ničím, co by mi dlouho zůstávalo v paměti.

4 19.06.2017

Malý vetřelec je příběhem, v němž hlavní roli hraje chátrající dům venkovské šlechty, které se v Anglii po 2. světové válce s nástupem labouristické vlády pochopitelně nedařilo. Stejně tak jak upadal osud jedné šlechtické rodiny, upadalo spolu s nimi i jejich rodinné sídlo. Zda za to mohla jen neutěšená poválečná situace, nebo zda za tím vším stojí i někdo jiný, to si budete muset přečíst sami, protože děj tady nechci rozhodně prozrazovat.

Příběh je vyprávěn z pohledu mladého svobodného lékaře. Na moje poměry jsem tuto knihu četla neskutečně dlouho, ale nikdy jsem se nedostala do bodu, kdy bych si řekla, že ji odložím navždy. Pořád se v ději skrývalo něco, co mě nutilo přijít věcem na kloub. Musím říct, že skvěle jsou vykresleny charaktery jednotlivých postav - jejich proměny v průběhu několika měsíců jsou výborným způsobem popsány. Od samotného konce jsem očekávala trošku větší pecku, takhle mi přišlo, že ho autorka nechala vyšumět do ztracena. Přesto ale jsem ráda, že jsem na tuto na první pohled nenápadnou knížku náhodou narazila.

7 17.06.2017

Předem přiznávám, že mám pro Chrise Cartera a především pro jeho Roberta Huntera slabost. Takže jsem půl roku toužebně očekávala jeho novou knihu, koupila si ji ihned v první den prodeje.... a přečetla ji během pár hodin. Natolik silné to pro mě bylo! Ale i přestože se oprostím od subjektivních pocitů a budu se ji snažit hodnotit objektivně, nezbývá mi nic jiného, než opět sáhnout po pěti hvězdičkách.

Je to zase ten jeho osobitý styl psaní - hned na prvním řádku se setkáváme s psychopatickým sériovým vrahem a jeho první obětí. Krátké kapitoly zpravidla končí nevyslovenou odpovědí, na níž si musíme počkat o pár kapitol dál. V příběhu není žádná zbytečná vata, nic co by nás nutilo na chvíli vydechnout. Ano, je pravda, že každá Carterova vražda je neskutečně zvrácená, ale není to právě to, na co se těšíme a co nás nutí číst dál a dál? Protože víme, že když se na scéně objeví úplně nová postava, zpravidla se něco stane, zpravidla přijde další vražda a její šílený popis.

Hovor se smrtí nepřináší sice nic nového oproti třeba Zlobě nebo Já jsem smrt. I konečná postava pachatele (alespoň pro mě osobně) byla zprvu zklamáním a přišlo mi, jako by její jméno vytáhl autor náhodou z klobouku. Ale stejně je to návykové a byla bych nejradši, kdyby Chris vydával novou knížku ne každý rok, ale klidně každý měsíc. Protože já v současné době neznám lepšího autora detektivek a s ním vždy vím, že sáhnu po jistotě a že odložím jakoukoliv činnost na později, jen abych mohla číst a bát se u toho.

27 08.06.2017

Holocaust je vždy silné téma. Vypravěčka je příběh odehrávající se v současnosti a ze začátku by mohl působit poněkud zmateně, ale jakmile kniha přejde k vyprávění z pohledu Josefa, začne děj nabírat spád. A pak se ke slovu dostává Minka a nejde se od čtení odtrhnout. Její vyprávění válečných zvěrstev je tak sugestivní, procítěné a bohužel pravdivé, že se kniha čte jedním dechem doslova s očima navrch hlavy. Celé to působí až surrealisticky, ale nejsou takové příběhy zachycující holocaust všechny? Nepřipadají nám neuvěřitelné právě protože neuvěřitelné jsou? V dnešní pohodlné době se můžeme jen snažit odhadnout, jaké to bylo, vidět každý den umírat své souvěrce, lízat polévku z podlahy, protože nic jiného k jídlu nebylo a snášet totální degradaci vlastní lidské rasy.

Jsem opravdu ráda, že podobné knihy a filmy vznikají, protože lidstvo by nikdy nemělo zapomenout na nejtemnější dny svojí historie, i když je zcela jasné, že se z nich nikdy nepoučíme. Šest milionů je číslo, které by mělo nám všem navždy zůstat vryto v paměti a připomínat, jak málo stačí k tomu, aby se z lidí stala zvířata.

Musím však také vzdát hold autorce za nádherný jazyk, kterým je kniha napsána. Barvitě, svižně, moderně. Četla se jedním dechem a skvěle k hlavnímu ději zapadaly i všechny vedlejší příběhy - jak nabízející se milostný vztah, tak upíří pohádka.

16 06.06.2017

Zdálo se, že budu fanynkou Garda Sveena, ale tato kniha mě vrátila zase zpátky na zem. Vůbec mě nenadchla. Nelíbila se mi její kratší stopáž a nelíbilo se mi ani téma - v podstatě jde o bezprostřední pokračování předešlé knihy Peklo je otevřené. Tommyho se celý děj velmi osobně dotýká a pátrá na vlastní pěst v Litvě. Nevím, jestli Norové vnímají pobaltské státy skutečně tak, jak je v knize prezentováno. Ale předpokládám, že kniha napsaná v roce 2016 by přece jen mohla lépe odrážet současnou realitu postsovětských republik. Šílenci a sekty se nacházejí všude, i když uznávám, že prostředí pro ně bylo vybráno skutečně děsivé. Škoda, že autor vzal tentokrát všechno moc honem a v podstatě vše, čeho jsme se dopátrali v předchozí knize, postavil na hlavu. Jako by pachatele zvolil úplnou náhodou podle vzoru "na koho to slovo padne". Věřím, že příště Sveenova kniha bude zajímavější a především propracovanější, protože v minulosti mě přesvědčil, že psát skutečně umí.

01.06.2017

Skvěle popsané charaktery! Dokonce možná lépe než v Pýše a předsudku. Jak barvitě popisuje Jane Austenová charaktery osob, o to méně se věnuje popisům krajin, obydlí a vzhledu jednotlivých postav. Ale to není až tak na závadu. Emma je román o slečně na vdávání, která je malinko domýšlivá, ale přesto dobře vychovaná a znalá svého postavení a poměrů. Celá kniha je proložena dialogy - buď mezi jednotlivými postavami, nebo rozmlouvají postavy samy se sebou ve svém nitru. Ústřední zápletka je rozeznatelná od počátku, ale Emmě je autorkou přisouzeno ji rozluštit až v samém závěru. Zpočátku mi Emma byla celkem nesympatická - tou svoji vševědoucností, spřádáním plánů (i když to nedělala se zlými úmysly) a snahou poučovat svoji méně bystrou společnici o vztazích, ale postupně jsem si na její povahu zvykla a štěstí jí přála. Emma je v podstatě knihou o tom, jak se cítit být zamilován, aniž bych byl skutečně zamilován a pak si tak nějak vzít někoho, kdo na druhého jednoduše zbyde.

2 30.05.2017

Výborná kniha! I když na plné hodnocení mi v ní chybělo trochu více napětí. Tím, jak jsme si na další Harryho případ museli pár měsíců potkat, mi chvilku trvalo zorientovat se. Ne snad ve vztazích hlavních postav, ale spíše v uvědomění si, kým jsou postavy vedlejší a kdy se dané jméno v Harryho pracovním životě vyskytlo. Závěr je sice opět překvapivý, ale vlastně se dal malinko čekat a celé to odhalení mi přišlo trochu jako exces a moc mi nesedlo. Rovněž mě překvapilo (ale pochopitelně mile), že starý známý alkoholik Harry tentokrát ke svému zlozvyku vůbec nesklouzl. Jinak mohu jen a jen doporučit, Nesbo nám v porovnání se svými začátky zraje jako víno. Nicméně stále platí, že v žánru severské detektivky existují lepší autoři.

3 21.05.2017

Pánové Hjorth a Rosenfeldt mají zrejme smysl pro humor a hlavně pro otevrene konce. Tentokrát slovo padlo na Billyho... ale o tom az priste.

Poslední zkouška je jistě zajimavym příspěvkem do série, ale nemůžu si pomoct, už me unavuje, jak ze Sebastiana dělají outsidera. A to i přesto, že nasazuje vlastni krk a vteluje se do akčního hrdiny, aby zachránil Stockholmany před pohromou. Zadna slova díků, zadne uznání od rodiny. Jeho soupeř byl sice inteligentní, ale žádný Učedník to nebyl. V detektivní linii mi v příběhu proto tentokrát něco málo na plný počet hvězd chybělo.

5 18.05.2017

Brutální úvod, výborná mezihra a překvapivých posledních asi 50 stran. Téma bylo velmi zajímavé a skvěle korespondovalo se Sebastianovými démony z předcházejících dílů, což byl koneckonců asi i zájem autorů. Pachatel se dal vytušit, i když i zde platilo, že zvrtnout se to nakonec dalo jakýmkoli směrem. A on na závěr perfektní twist přišel - tedy alespoň pro mě, protože já už byla ukolébaná a čekala, že se bude řešit už jen vztahová omáčka. V knize nechybí ani akční scény včetně automobilové honičky. Konec ve mně vyvolával dojetí, smutek a v jistém případě i vlnu zhnusení, díky níž se autorům podařilo navnadit nás na Poslední zkoušku. Jdu hned do ní.

Kdo ještě váhá, tak tomu tuto sérii rozhodně doporučuji, protože číst ji stojí za to.

8 15.05.2017

Dost zvláštní pokračování série. Tohle že byla detektivka? Za mě tedy ne. Autoři si zvolili poměrně složité téma týkající se vnitřní bezpečnosti státu a to přitom počáteční nález hrobu v horách vypadal tak lákavě! Já nevím, asi mi je milejší, když se za vraždami skrývá psychopat nebo sériový vrah, i když vlastně pořádná psychopatka se v knize také objevila a díky ní nás čekal dosti otevřený závěr. Jako by autoři knihu utnuli uprostřed kapitoly a pokračování na nás nečekalo hned, ale příště.

Zvláštní bylo i vystupování hlavní postavy, tedy Sebastiana Bergmana. Kriminální psycholog se tentokrát ani trošku nevěnoval svému povolání a to považuju taky za vadu na kráse. Celkově mě vyznění Hrobu v horách velmi mrzí, protože předcházející dvě knihy byly z mého pohledu téměř dokonalé. Tak snad se zase zadaří příště.

7 11.05.2017

No páni! Kdybych mohla dát víc hvězdiček, tak je téhle knížce s čistým svědomím a ráda udělím. Možná je to to nejlepší, co jsem v žánru severské detektivky četla. Nešlo se od toho odtrhnout. Stylem mi to připomínalo Keplera (především Písečného muže) a rozhodně je to lepší čtení než Nesbo. Styl psaní mi vyhovuje, líbí se mi, jak skvěle jsou popsané charaktery, jak je z knihy cítit, kdo v týmu má jaký charakter - všichni z detektivů mají své mouchy, ale nikdo z nich si nehraje na vlastním písečku. Příjemné je i to, že i když je Sebastian hlavní postavou a směřování děje se vždy odvíjí od jeho postavy a jeho života, tak je všem ostatním v knize věnován stejně velký prostor. Chvíli sledujeme děj z pohledu toho a chvíli zase z pohledu onoho.

Učedník je příběhem o tom, jaké to je, když se proti sobě postaví nejlepší kriminální psycholog v zemi a nejinteligentnější sériový vrah, který se mu má proč mstít. Když už se zdá, že je pachatel pod zámkem, ujistí nás autoři o tom, že nikdy nic není tak jednoduché. S napětím se dalo také sledovat, jestli na konci dojde k velikému životnímu odhalení... On totiž ten závěr samotný stojí vážně za to a slibuje do budoucích knih netušené věci. A opět se v něm potvrzuje, jaké to může být peklo, když si člověk do života vpustí pošahanou ženskou.

12 07.05.2017

Váhala jsem mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami, nakonec zvítězil plný počet, především kvůli úplnému závěru, který byl pro mě nečekaný a dojal mě. Kniha samotná se mi četla velmi dobře, určitě k tomu přispěl i fakt, že autoři rádi používají krátké výstižné věty. Příběh byl neotřelý, uvěřitelný a skládal se z mnoha vrstev, takže čtenáři po celou dobu nezbývá než jen odhadovat, kdo za vším stojí. Děj možná nemá tak hutnou atmosféru jako jiné severské detektivky, protože neobsahuje žádné drastické popisy těch nejkrvavějších zločinů, ale to vůbec nevadilo.

Postavy byly výstižně popsané, vyšetřovací tým působil sympaticky, každý v něm měl svoji nezastupitelnou roli a dokonce nechyběl ani policajt-nešika. Hlavní postava, Sebastian Bergman, je osamělý, místy bezpáteřní psycholog se svými vlastními vnitřními bolestmi, ale kupodivu i přes jistou autory nabízenou nesympatičnost se čtenáři jeví jako charismatický šarmantní muž, Celkově shrnuto jsou Temná tajemství hodně vydařeným začátkem série.

9 05.05.2017

Příjemná verneovská pohádka. Ze začátku působilo vše normálně, ale zhruba od poloviny knihy se objevují fantaskní prvky, jejichž výskyt se postupně zvyšuje, až jde na konci o čirou fantasy. Trošku mi to připomínalo Cestu do středu Země. Skupina vědců a vojáků se vydává do neprobádaného amazonského pralesa, postupně vymírá, v patách jim je nepřátelská skupina, nechybí ani záškodník a spousta dosud nepopsaných živočišných a rostlinných druhů. Četlo se to dobře, děj svižně ubíhal, protože jakákoliv akční scéna trvá několik desítek stran a to potom knihu těžko odložíte, dokud vše neskončí a nespočítají se ztráty. Ovšem ke konci už jsem měla snahu děj uspíšit a přeskakovat řádky - od začátku bylo totiž jasné, jak vše dopadne.

7 02.05.2017

Po výborném Posledním poutníkovi jsem se rozhodla ihned vrhnout na další Sveenovu knihu, Peklo je otevřené. Od mého přesvědčení mě neodradil ani fakt, že kniha stále ještě nevyšla v češtině a že ji budu muset přelouskat ve slovenštině. Vyplatilo se a jsem za tuto jistou dvojjazyčnost ráda.

Kniha mi ze začátku dávala docela zabrat. Cit pro slovenštinu a tím pádem jakási plynulost v četbě se však dostavil po pár úvodních kapitolách, ovšem i přes toto jazykové zvládnutí mi úvod příběhu přišel poměrně složitý. Chvílemi jsem netušila, co je sen a co realita a která postava k nám vlastně promlouvá. Zhruba od poloviny knihy mě ale začal děj neskutečně bavit. Navíc se mi po dlouhé době stalo, že jsem u čtení cítila jakousi stísněnost, v knize je pár pokusů o lekačky.

Co se týká děje samotného, nechci zde mnoho prozrazovat. Snad jen to, že hlavním pojítkem všeho je rodina, ať už obětí, nebo vyšetřovatelova. Poměrně dost mě zklamal závěr - je neskutečně otevřený, nedořešený a myslím, že minimálně z Tommyho minulosti se dalo vytěžit mnohem víc. Alespoň v souvislosti se všemi těmi náznaky a očekáváními. Jako by čtenáři byl nabízen sladký dortík v případě úspěšného přečtení celé knihy, jenže on se nakonec dočkal jen okoralého pamlsku. Nicméně už se moc těším na další Gardovu knihu.

1 28.04.2017

Tuhle knihu jsem neznala ani z doslechu, ale z výsledku jsem nadšená! Příjemně se četla, děj velmi svižně ubíhal a přitom nemusel být ani přehnaně akční. Líbilo se mi, že stěžejním tahounem bylo vyprávění z minulosti, nikoliv současné vyšetřování. Do poslední chvíle není jasné, jak to tehdy za války vlastně bylo a kdo kým byl. Válečná situace byla mistrně popsaná, takže si čtenář v živých barvách dokáže představit bujaré nacistické večírky, všudypřítomný strach z odhalení špiónů, život v situaci, kdy se nedá věřit nikomu. Ústřední postavou příběhu je žena a myslím, že obzvlášť pro ženy je život v utajení složitý, protože se nechají ovlivnit city, ať chtějí nebo nechtějí. To se ukázalo i v tomto případě. Rozhodně si od Garda Sveena přečtu něco dalšího a Posledního poutníka si dlouho uchovám v paměti.

8 23.04.2017