Aymira komentáře u knih
Po přečtení jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem se rozhodla pro čtyři, protože tato kniha je v mnoha směrech přece jen výjimečná. Jistým způsobem vystupuje ze zavedené šablony, kterou Agatha Christie použila v předchozích knihách. Temný cypřiš začíná soudním procesem, na nějž hned v dalších kapitolách navazuje retrospektivní vyprávění o událostech, které k danému procesu vedly. Závěr je opět ve znamení onoho soudního případu, kde se ve velmi krátkých, útržkovitých kapitolách dovídáme, jak se věci skutečně odehrály. Další zvláštností této knihy je fakt, že Hercule Poirot zde nehraje zase tak významnou roli. V podstatě se k většímu slovu dostává až na úplném konci, po skončení soudního jednání, kdy již svým typickým způsobem osvětluje, jak k výsledku a odhalení skutečného pachatele došel. Osobně mně takovéto odhalení příliš neuspokojilo, přece jen by se mi líbil mnohem dramatičtější průběh anebo nějaký twist. Ovšem kniha jako taková je velice čtivá a dýchá z ní tajemná atmosféra. Jen si stále lámu hlavu nad tím, proč dostala název Temný cypřiš?
Agatha tentokrát v předmluvě slíbila pěknou řezničinu a skutečně - ústředním prvkem příběhu je vražda, při níž teče až příliš krve. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že z hodně obšírného pohledu se podobně provedená vražda už v jedné autorčině knížce odehrála. Navíc se mi asi její mozkové buňky zadírají pod kůži, protože vraha jsem tentokrát uhádla velmi záhy, stačilo jen velmi pozorně číst a všímat si každičkého řečeného slova. Celkově vzato je ale kniha hodně povedená a patří rozhodně k těm lepším z autorčiny dílny.
Pro mě jedna z těch lepších knih od Agathy. V prvé řadě se dá říct, že Schůzka se smrtí je zdařilým cestopisem - především v první polovině knihy nás autorka provází po pamětihodnostech Blízkého východu, hlavně Jordánska. Samotná smrt pak nastává v starobylé Petře a dodává tím celé atmosféře na tajemnosti a stísněnosti.
Druhá polovina knihy je už opět v područí Poirotova vyšetřování, i když zde opět platí, že jeden výslech následující za dalším není pro mě osobně zrovna při čtení příliš poutavým. Vždy by bylo vhodné jednotlivé výslechy proložit třeba nějakou jinou akcí, jiným prostředím nebo událostí. Samotný závěr je pak velmi obšírný a Poirotova klasická rekonstrukce událostí za přítomnosti všech podezřelých začíná již několik desítek stran před koncem. Odhalení osoby vraha pak bylo velmi překvapující, ovšem mě osobně nepřesvědčil motiv k vraždě.
Příjemně plynoucí detektivka s nečekaným rozuzlením. Poirot úplnou náhodou objeví případ, který se původně ani nezdál být případem, ale jen pouhým "obyčejným" úmrtím, a tak se spolu s Hastingsem rozjíždí na anglický venkov, aby přišli celé věci na kloub. Podezřelými se ihned stávají všichni rodinní příslušníci oběti a ještě někteří její blízcí. Zajímavé je také sledovat, kdo že je oním němým svědkem? Je to pes nebo napoví výsledek spiritualistické seance? Rozhodně kniha, která stojí za přečtení!
Láska, přátelství, zrada, chamtivost... To vše jsou hlavní atributy strhujícího příběhu, na němž nám Agatha Christie opět ukázala svoje mistrovství. Za zmínku stojí i prostředí Egypta a jeho starověkých památek, které máme spolu s hrdiny možnost poznat. Ovšem druhá polovina kniha už je zcela ve znamení vyšetřování a odehrává se na výletní lodi plující po Nilu, takže čtenářovi ani nepřijde, že se stále nachází na severu Afriky. Jak už jsme si u Agathy zvykli, věci nakonec dopadají malinko jinak, než je nám po celou dobu čtení předkládáno. Postupně poznáváme charaktery jednotlivých postav a lámeme si mozkové závity nad tím, kdo že je skutečným pachatelem šíleného běsnění, které se na Nilu rozpoutá. Tato kniha je prostě lahůdka!
Další výborná kniha od Agathy Christie, u které příběhu jednoznačně prospělo prostředí archeologického výzkumu v Iráku. Děj je tentokrát vyprávěn zdravotní sestrou, která se připojila k výpravě archeologů, aby se "starala" o psychicky nemocnou manželku vedoucího výpravy.
K vraždě tentokrát dochází až v pozdějším průběhu děje a shodou okolností krajinou projíždí Hercule Poirot, takže pomůže zločin vyšetřit. Opět se mu to podaří svým typickým způsobem - důmyslností, přesným sběrem informací nejen z období vraždy, ale i z minulosti hlavních postav, až se mu podaří složit ucelený příběh přesně podle pravdy. Čtení mě moc bavilo, ale na konci odhalený způsob vraždy mi přece jen přišel v reálném světě nemožný, proto své hodnocení snižuji o jeden stupeň.
Agatha Christie se zde vrací opět ke své oblíbené šabloně, to znamená vraždě v uzavřeném kruhu, jehož součástí je i Poirot. Vyšetřování probíhá během následujících dní a zkoumá se v něm minulost všech podezřelých. Kniha je velmi příjemným čtením, které je zakončeno tradičně Poirotovým monologem v rámci konfrontace za přítomnosti všech možných pachatelů. Tentokrát nedávám plné hodnocení, protože by se mi kniha líbila více, kdyby příběh skončil tak, jak se celou dobu zdálo, že skončí. Závěrečný twist už byl pro mě poněkud rušivým.
Opět trochu jiný styl autorčina vyprávění, kdy nám tentokrát osobu vraha jmenovitě nabízí od samého počátku... Zároveň je velmi poutavý nápad s vraždami spojenými s abecední posloupností. Rozdíl oproti jiným knihám je i v tom, že tentokrát je Poirot na stopě sériovému vrahovi a místem zločinu jsou různá anglická města, a nikoliv uzavřený prostor s omezeným množstvím možných pachatelů.
Kniha je velmi čtivá, takže se dá opět přečíst během pár hodin. Závěrečný Poirotův proslov byl opět dechberoucí a vysvětlující a vše do sebe krásně zapadlo.
Smrt v oblacích je zábavné dílo, které čtenář zhltne během pár hodin. Agatha Christie při psaní použila několik prvků z její oblíbené šablony - vražda v uzavřeném prostoru a tím pádem omezený počet podezřelých, z nichž jeden je určitě vrah, náhodná přítomnost Hercule Poirota, popis jednotlivých výslechů, a především konečné zúčtování, kdy nám Poirot svým jedinečným způsobem vysvětlí, kdo je pachatel a jak se vlastně osudná událost stala. Já osobně jsem za hlavního podezřelého měla někoho jiného, takže pro mě splnil román svůj účel a po několika méně záživných dílech byly moje detektivní buňky opět uspokojeny.
Tak nějak nevím, jak vlastně hodnotit a co napsat. Tato kniha mě vůbec nezaujala. Špatně se mi četla, rušila mě dokonce i použitá jména. Pachatel se po celou dobu nabízel, takže ke konci nenastalo ani žádné pořádné překvapení. Ani jedna z postav si mě ničím nezískala. Celé to bylo takové hektické, ledabylé... Věřím ale, že příště se mi Agatha předvede opět v plné kráse.
Rozhodně se jedná o pozoruhodné dílo, hodně neobvyklé v porovnání s jinými detektivkami. Vražda a následné vyšetřování probíhá na zcela uzavřeném místě, jen v přítomnosti Poirota a podezřelých. Velkým plusem je i prostředí sněhem zapadlého vlaku, kde neexistuje žádná možnost úniku. Poirot předvedl brilantní práci, jeden výslech následuje za druhým - musím podotknout, že tyto pasáže mi přišly trochu nudné. Nechci říct nezajímavé, ale asi by bylo vhodné je něčím proložit. Samotný závěr a tedy odhalení pachatele je určitě výjimečný a svým způsobem až absurdní a právě díky němu nesáhnu k plnému hodnocení.
Nemůžu si pomoct, ale já se při čtení tady u té knížky docela nudila. Děj mě k sobě vůbec nedokázal připoutat, postavy mi téměř splývaly jedna přes druhou, ani to londýnské prostředí mi moc nesedlo. Občas se dostavil stav, kdy jsem si říkala, že je asi vlastně jedno, kdo vraždu provedl, hlavně ať už je konec. No, musím tedy alespoň přiznat, že podezřelého jsem měla ve své mysli někoho úplně jiného, než nakonec prokázal Poirot. Ale ačkoliv se mi Agatha tentokrát do vkusu vůbec netrefila, vím jistě, že se jí to ještě mnohokrát povede.
Zde si dovolím hodnotit pouze průměrně. I když kniha je určitě dobrá, přece jen mě trochu zklamalo, že jsem docela záhy odhalila závěrečnou pointu. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se mé domněnky potvrdily, na druhou stranu z toho ale vždy pramení jisté zklamání. Závěr mi navíc přišel až moc překombinovaný - úplně by stačilo ponechat v něm jednu linii.
Velmi zdařilý případ! Od jiných se trochu odlišuje tím, že trvá snad celou čtvrtinu knihy, než dojde k vraždě. Do té doby je čtenář seznamován s pěknou řádkou postav a vlastně není ani zcela patrné, která z nich bude nakonec obětí. Poirot se na scéně objevuje také poměrně pozdě a tentokrát vše zvládá sám, bez Hastingse. Kniha se moc dobře čte - trošku jsem sama se sebou polemizovala nad tím, je-li to prostředím, v kterém se převážně odehrává. Přece jen francouzská Riviéra zalitá sluncem čtenáři přímo vdechuje pozitivní náladu. Celou dobu jsem byla přesvědčená, že knihu budu hodnotit plným počtem hvězdiček, ale díky poněkud suchému a ne tak důmyslnému závěru jsem hodnocení nakonec snížila.
Báchorka, která nemá s detektivkou mnoho společného, i když mrtvých je v ní požehnaně. Jde vlastně o několik jednotlivých příběhů (případů), které v konečném důsledku propojuje zločinecký gang zvaný Velká čtyřka. Poslední třetina knihy už se četla mnohem lépe než začátek, neboť jí nechyběl spád - ačkoliv zde dosáhlo vyprávění téměř fantaskních rozměrů. Charakteristickým znakem celé knihy je ukvapenost vyprávění, kdy se děj mění odstavec od odstavce, aniž by bylo dostatečně vystupňováno napětí, takže celé to nakonec vyznívá poněkud groteskně.
Báječné čtení se zcela nečekaným rozuzlením! Ale i bez tohoto konce jsem si po celou dobu říkala, jak se to hezky čte. Agatha Christie byla mistryně popisů a především dějových linek. Kolik úsilí ji muselo stát vymyslet příběh, kdy do sebe všechny linie časově i dějově zapadnou! Vrahem mohla být opět kterákoli z postav a ona si přesto vybere tu, která byla po celou dobu zcela nenápadnou. Rozsah knihy je rovněž tak akorát, takže za mě jednoznačně super hodnocení a ráda si s Agathou dám další vraždu.
Nejsem úplně příznivcem povídek, proto se to odráží i na mém hodnocení. Příběh na deseti stranách je vždy zhuštěný, bez nějakých větších emocí kolem, proto mi vyhovují spíše obsáhlejší díla. Jinak v této knize povídky nejsou z hlediska příběhu špatné, každá jednotlivá by více rozepsaná byla určitě výborným románem.
Rozjezd mi připadal pomalejší, ale to se záhy rychle změnilo. Kniha měla spád, stále se něco dělo, docházelo k novým situacím a odhalením. Na konci se vše krásně propojilo. Opět zde nastal klasický případ, kdy pachatelem mohl být téměř kdokoliv a bylo jen na Poirotovi a na čtenáři, zda se jejich tip bude shodovat. Jen musím malinko kritizovat překlad - Poirot Hastingsovi chvíli tyká a chvíli vyká, což asi není úplně v pořádku.
Moje první setkání s Paní Spisovatelkou. Jde o klasickou detektivku odehrávající se na venkovském zámku v Anglii, kde dojde ke zločinu a podezřelí jsou až do konce prakticky všichni. Poirot svým jedinečným způsobem rozplétá události osudného dne, až se nakonec vše propojí a skutečný pachatel je odhalen. Velmi povedené dílo, i když na konci je třeba se na čtení zcela soustředit, aby čtenář stíhal držet nit, protože vše je detektivem vysvětleno do nejmenších detailů.
Výborná kniha, která mapuje zhruba dva roky ze života Ramsese XIII., faraona 20. dynastie. Děj začíná v době, kdy je Ramses následníkem trůnu a postupně je připravován na vládu nad vyspělou egyptskou říší. Ramses sám se však cítí být spíše válečníkem a nutno podotknout, že pro vojenské velení má všechny předpoklady.
Budoucí faraon během popisovaného období prochází přeměnou od naivního mladíka ovládaného vášněmi a jednajícího poplatně svému věku po čerstvého vladaře, který čelí úpadku své milované země. Boleslaw Prus vystihl Ramsese jako sympatického mladého muže, který miluje své rodiče, jemuž není lhostejný osud ani těch nejprostších poddaných, ale který se také umí dopustit fatálních chyb neposlouchaje rady zkušených.
Kniha bravurně vystihuje život v Egyptě. Na několika konkrétních případech ukazuje, jak se kdysi ve starověku žilo jak členům královské rodiny, tak rolníkům. Například jsme svědky velké bitvy, královského pohřbu nebo šlechtické svatby. Neopomíjí ani otázku mnohoženství. Celým dějem se však táhne jedno ústřední téma: víra v egyptské bohy a faraonovo soužití s kněžími, jehož pojetí se Ramsesovi XIII. nakonec stalo osudným. Knihu určitě doporučuji k přečtení nejen fanouškům historie. Myšlenky z ní vycházející jsou aktuální v každé době a je vidět, že lidstvo se ani za tisíce let ničím nezměnilo.