Aymira komentáře u knih

Asi do poloviny knihy jsem při čtení měla rozporuplné pocity. Nebylo v ní žádné vystavěné napětí, vše působilo prvoplánovitě, žádný výrazný moment překvapení. Spousta jmen, všehovšudy skoro všechny od stejného počátečního písmene. Každou kapitolu se objevila nová postava, takže bylo těžké si postupně všechny zapamatovat.

Od poloviny knihy se to zlomilo. Nevím, jestli tím, že jsem si prostě na autorův styl psaní zvykla, anebo se jednoduše již tou dobou "vypsal" a trefil se mi do vkusu. Každopádně se příběh začal krásně zamotávat a rozmotávat zároveň. Počínání postav už nebylo tak lehce odhadnutelné, objevily se dějové zvraty, které běžný čtenář mohl jen těžko předvídat. Se závěrem jsem spokojená, vyústění příběhu bylo logické.

Hlavní postavy jsou sympatické a tvoří skvěle šlapající detektivní tým. Kniha neměla žádná hluchá místa, u čtení jsem se ani na chvíli nenudila. Určitě se ráda pustím do dalšího dílu.

12 24.07.2018

Kdybych nevěděla, že autorkou je Agatha Christie, tak bych si ji nikdy s touto knihou asi nespojila. Žádná důmyslná vyšetřování, žádní detektivové, žádný případ... stejné zůstává akorát to, že Agatha Christie napsala další brilantní knihu. Velmi důmyslně pojaté vyprávění muže, který byl životem hnán touhou. Po čem, to už nechám na ostatních čtenářích.

Děj se odehrává v Anglii na vřesovištích a snad toto prostředí při čtení působilo, že jsem si nepředstavovala Anglii 70. let minulého století, ale Anglii o několik desetiletí starší. Jednoduše mi do děje nepasovaly věci jako automobily, letadla, telefony... Nicméně to je můj osobní problém. Samotná zápletka pro mě byla naprosto nečekaná. Sice jsem nějakou neplechu tušila od začátku, ale že se vše nakonec vyvine směrem, jakým se to vyvinulo, bylo geniální a netušené. Jsem moc ráda, že jsem na toto Agathino dílo narazila.

4 26.06.2018

Neapol, padesátá léta. V typickém jihoitalskem městském prostředí vyrůstají dvě holčičky. Elena a Lili. Elena nás svým vyprávěním provází prvními školními krůčky a dospíváním. Poznáváme, jaké to je žít pod vlivem italského temperamentu, kdy ke křiku a fackam není daleko, přesto to není považováno za nic pohorsujiciho, protože Italové prostě takovi jsou.

Obě dívky k sobě nalézají cestu pozvolna, a i přestože jejich životní cesty jsou rozdílné, jsou něco jako nejlepší přítelkyně. V průběhu let z nich vyrůstají dospělé slečny, které zažívají první platonicke i opravdové lásky a poznávají svoji sexualitu.

V knize je výborne popsáno právě prostředí života v jedné neapolske čtvrti se všemi jejími obyvateli. Připouštím, že těch obyvatel a jmen je v knize tolik, že se mi pletla a pátrala jsem, kdo patří ke které rodině. Muži jsou ochránci žen a soupeři na život a na smrt, v příběhu cítíme i pravidla camory. Není nic neobvyklého se v 15 letech zasnoubit nebo uzavřít sňatek z rozumu.

Nevěděla jsem, jak knihu hodnotit. Léta dospívání byla určitě zajimavejsim čtením než první roky v knize vypravene. Konci chyběla ta správná gradace a proto se nakonec přikláním jen k prumernemu hodnocení. Nicméně je to typ knihy, který zřejmě dlouho utkvi v paměti.

6 16.05.2018

Kniha se mi moc líbila, rozhodně více než předchozí Marco nebo Nesmírný. Je velmi soudobá a poukazováním na současné sociální problémy se v ní skrývá jakési hlubší sdělení světu. Témata v ní nastíněná by se dala v určitém zevšeobecnění vztáhnout na celý západní svět - zneužívání sociálního systému, bezohlednost, snaha někam zapadnout... Dobrým tahem od Adler-Olsena bylo i zapojení ženského prvku - v podstatě celá kniha je na ženách postavená. Ukazuje, jak se ženský svět liší od mužského, jak ženy uvažují, jak jsou vůči sobě mnohem více nepřátelštější.

Co se samotného děje týká, rozhodně se nedá říct, že by nám v první půli měli Carl s Asadem co nabídnout. V úvodní části knihy se vše točí výhradně kolem zmíněných ženských postav a i já přiznávám, že mě mnohem více bavilo číst pasáže, v kterých vystupovala Anneli nebo Denise. Naopak celý děj kolem Rose byl dost přitažený za vlasy - sice na konci do sebe vše krásně zapadlo, ale asi nebylo nutné její postavu takto hrotit.

Každopádně po dlouhé době mi Jussi Adler-Olsen opět předložil knihu, která zapadlo do mého vkusu a dal naději, že v budoucnu by v tomto trendu mohl opět pokračovat.

11 08.05.2018

Už to není ten starý dobrý Lincoln Rhyme, na kterého jsme zvyklí. Poslední hodina, stejně jako poslední knihy o slavném detektivovi, je poněkud vyčpělá. Především Lincoln je opět upozaděn, takže větší díl pozornosti na sebe strhává Amélie. Změnou je i to, že děj se z Ameriky přesunul do Neapole a tak se máme možnost setkat s pravou italskou náturou a pěknou řádkou jihoevropských policistů.

Při čtení mi chybělo potřebné napětí a hutná atmosféra, která mě právě dřív na knihách Jefferyho Deavera tak bavila. Autorovy myšlenky už začínají být docela čitelné, takže mně jako čtenáři bylo prakticky hned v úvodu jasné, že věci nebudou tak přímočaré a že se v ději objeví několik twistů. Jenže těm twistům pak chyběly pořádné grády.

Téma si Jeffery Deaver zvolil aktuální, tedy uprchlickou krizi. Napsal to tak, jak to zřejmě cítí ze svého pohledu a aby to vyznělo z pohledu amerického občana. Proč ne. Je vidět, že vydání knihy předcházela důkladná příprava - tu autorovi upřít nelze.

Samozřejmě že si další případné knihy opět přečtu. Ale už k nim zřejmě nebudu přistupovat s takovým očekáváním a dychtivostí. Myslím, že by nebylo na škodu trošku změnit koncept, protože je fajn, když je čtenář překvapován a na pokračování četby se vysloveně těší. A to se mi poslední dobou u Lincolna Rhyma bohužel nestává.

7 04.05.2018

Velmi krátká povídka shrnující veškerý základ práce Lincolna Rhyma, tj. důkazy a jejich analýzu. Lincoln opět s pomocí Amélie a dalších známých spolupracovníků pátrá po sériovém vrahovi. Jestli máte volnou hodinku či dvě, stojí tato povídka určitě za přečtení.

2 28.04.2018

Myslím, že honem rychle potřebuji, aby v češtině vyšel další díl! Ten konec zůstal v podstatě dost otevřený. Navíc Louise Penny jako žena do tohoto příběhu dokázala zakomponovat romantický prvek, takže mě teď jako ženu opravdu i zajímá, jak to s našimi oblíbenými vyšetřovateli dopadne.
Světelný klam jako takový je určitě vydařenou detektivkou, ale protože je jádrem případu svět umělců, místy jsem se trochu nudila. Konečné vyřešení vraždy asi nepřineslo to, v co jsem doufala. Naopak se mi na knize líbilo, že se vrací k předešlým šrámům našich hrdinů a ukazuje je v lidském světle. Celou knihou se promítá otázka závislosti - ať už na někom nebo na něčem.

6 28.04.2018

Louise Penny napsala komplexní dílo. Knihu, ve které se prolíná více rovin - historické bádání, revize předešlého Gamachova pripadu, vzpomínkové flashbacky... Vše jednotlive je čtivé samo o sobě a jako celek nesmírně působivé.
Nadchly mě ucebnicova fakta o Quebecu a o historii soužití Anglicanu s Francouzi. I když tyto pasáže patří v knize k těm pomalejším, zadumcivejsim.
Líbilo se mi vyšetřování ve Three Pines. Ačkoliv mě na úvod knihy autorka vyděsila tim, že by snad jedna z našich oblíbených postav mohla být mrtvá.
A doslova jsem hltala vzpomínky na akci, která změnila osudy našich hrdinů. Tak jako v životě, tak i v knize se vzpomínky objevují náhle a neuvěřitelně to fungovalo.
Na konci jsem téměř zapomněla, že ještě vlastně neznáme vraha z Quebecu. Natolik druhorade toto pátrání bylo.
Three Pines se stalo moji oblíbenou knižní sérií, která mě, doufám, bude bavit ještě dlouho.

11 25.04.2018

Velmi dobrá kniha s výraznou českou stopou (na to už jsme si v Gamachovych příbězích zvykli, ale v Hladovem duchovi je naše vlast opravdu hodně zastoupena). Navíc několikrát zmiňuje i moje rodiště. To ale není důvod, proč se mi tato kniha tolik líbila. Prolínají se v ní příběhy, ať už skutečné nebo vybajene, příběhy z obou konců Kanady, a díky nim má kniha příchuť tajemna. Konec knihy sice nebyl takový, v jaký jsem doufala, ale přeji si a doufám, že se v dalších knihách dočkám překvapení. Mezitím si budu dávat pozor na mrtvoly pohozene na prahu našich domovů.

7 22.04.2018

Tato kniha mě hodně zklamala. Vůbec jsem se do ní nemohla začíst a v podstatě to trvalo od první stránky až po tu poslední. Hrozně dlouho trvalo než se na scéně objevila vražda. S rodinou Morrowových jsem se vůbec nedokázala sblížit. Všichni mi přišli stejní a vedlo to k tomu, že se mi jednotlivé postavy akorát pletly. Celou dobu jsem moc nechápala, o co vlastně v knize jde. Nevím, jestli moji nevraživost vůči knize nezpůsobila změna prostředí a fakt, že se děj neodehrává ve Three Pines. Konečné odhalení vraha bylo rychlé a také to ve mně nezanechalo nějakou emociální stopu. Přesto mám inspektora Gamache ráda, i celý jeho tým, a věřím, že příště se s nimi sžiji opět lépe.

1 20.04.2018

Ze začátku byl příběh pěknou duchařinou a přiznávám, že jsem se při čtení po tmě i bála. Opravdu se zdálo, že v tom prokletém domě, v kterém se v předchozích dílech stalo několik vražd, straší.
Kromě duchů se však inspektor Gamache musí vypořádat i se stíny ze své vlastní minulosti. Čtenář může jen hádat, kdo je na čí straně a co všechno náš hrdina tuší.
Samotné jádro případu ve mně však nějaké přehnané nadšení nevyvolalo. Závěr byl opět trochu absurdní - moc náhod najednou. Ale budiž. Stejně se už nemůžu dočkat dalšího dílu, protože Three Pines se stalo moji oblíbenou sérií.

7 13.04.2018

Tento příběh již má poněkud hutnější atmosféru než úvodní Zátiší. Setkáváme se opět se známými postavami - obyvateli vesničky, i známým policejním týmem. Postupem děje se vrah stal celkem odhadnutelným, přesto závěrečné finále nebylo tak napínavé, jako některé scény v průběhu děje. Samotný závěr je poměrně dost otevřený a nepřinesl to, co jsem od něho očekávala, takže nemohu hodnotit plným počtem. Přesto už se nemohu dočkat, až se pustím do čtení následující knihy.

6 09.04.2018

Zátiší je vcelku povedeným úvodem nové detektivní série. Odehrává se na quebeckém venkově, ve vesničce, kde každý zná každého. A jak už název napovídá, vše se točí kolem jednoho obrazu, který by mohl prozradit více než je vrahovi příjemné. Vrchní inspektor Gamache je sympatický, klidný zralý muž. Problém při čtení mi však působila jistá nesrozumitelnost v ději - místy jsem se špatně orientovala v tom, kdo zrovna mluví nebo jaké postavy ve scéně vystupují. Jinak kniha jako taková není příliš morbidní, ani nečekejte žádné lekačky. Jak už tu někdo poznamenal, připomíná styl Agathy Christie, kdy pachatelem může být téměř kdokoliv z přítomných postav a vyšetřovatelé uvážlivou dedukcí nakonec odhalí toho pravého.

3 09.04.2018

Taková střelená komedie. I když na konci jsem si přiznala, že to na mě vlastně fungovalo. Příběh se však neodehrává v klášteře, ale v nejvyšších patrech jednoho newyorského mrakodrapu. A vystupuje v něm celá škála různorodých postav - od našich starých známých zlodějíčků, přes nebezpečné a po zuby ozbrojené nájemné žoldáky až po jeptišky. Dokonce i vyuzlení děje bylo s trochu jiným výsledkem než jsme u Dortmundera zvyklí. Celkově vzato myslím, že na tuto knihu budu dlouho v dobrém vzpomínat.

5 04.04.2018

V této knize Donald Westlake trochu sklouzl ze své šablony a asi mi to z tohoto důvodu ne úplně sedlo. Tentokrát se nejede podle modelu "Kelp přijde s nápadem a Dortmunder vymyslí plán realizace", ale samotný Dortmunder spadne do problému, o kterém ze začátku dlouho ani netuší, že vůbec nastal. Musím přiznat, že mi najednou chyběly i staré známé postavy - Murch, Murchova máma... ale na čtivosti to neubralo. Každopádně příběh byl vymyšlen opět výborně a všichni zúčastnění v něm měli své místo.

3 02.04.2018

Geniální dílo! Opravdu se mi moc líbilo, četlo se samo. Zaujalo mě projimani dvou dějů naráz - "reálného" příběhu s knižním příběhem. Dortmunderova parta se opět ocitá v bizarních situacích a zda se, že únos za účelem získání vykupneho už nemůže být méně povedený. Ale celé skupince dokonale sekunduje otec, policie a dokonce i FBI. Kniha je tak skvělým oddychovym čtením.

7 01.04.2018

Jsem ráda, že jsem na Donalda Westlaka narazila, protože píše tak obrazně jako málokdo. Při čtení jeho knih se cítím jako bych sama byla přímo v ději. Navíc na knihách není vůbec znát, že by byly psány před téměř 50 lety. Dortmunder a jeho parta jsou zlodějíčci k pohledání, ale opravu sympatičtí zlodějíčci, takže jim po celou dobu fandíte, usmíváte se nesnázím, které je potkávají a přemýšlíte, co si zase vymyslí příště. Ukradená banka je další mírně humorný příběh, u něhož mě zaujal a překvapil zároveň především konec. Byl sice místy až neuvěřitelný, ale vlastně proč ne.

6 01.04.2018

Příjemně plynoucí oddychové čtení, kde na čtenáře nečekají žádní zlí lumpové, složité vedlejší linie ani děsivé vraždy. Nečekejte žádnou extra humornou knihu, ale úsměvný příběh vyvolaný především tím, jak se Dortmunder a jeho kumpáni ocitají v bizarních profesních situacích. Rozsah děje navíc není nijak veliký, takže se kniha dá v pohodě přečíst za krátkou dobu.

3 26.03.2018

Knížka to je výborná, i když já jsem ji kvůli současné osobní a pracovní vytíženosti četla poměrně dlouho a tak se mi děj rozkouskoval na spoustu krátkých období. Je tu znát opět onen starý známý autorčin model, kdy vyšetřování probíhá v uzavřeném kruhu podezřelých a nakonec v závěrečné konfrontaci se všemi dohromady Poirot svým neotřelým způsobem vysvětluje, jak našel osobu vraha. Tu jsem mimochodem ani tentokrát neuhodla. Nevím, jestli to není moji vinou, že jsem tentokrát nedávala tolik pozor, ale unikl mi skutečný motiv, což po dočtení knihy působilo jako rušivý element. I z toho důvodu nehodnotím plným počtem.

3 03.02.2018

Tak toto mě vůbec nebavilo. Motala se do toho politika a postavu vraha neměl čtenář šanci logickým způsobem vyvodit. Postupně jsem se u čtení nudila, nedokázala se soustředit, a tak mi jednotlivé postavy začaly splývat jedna přes druhou. Modlila jsem se za brzký konec, protože jsem nechtěla knihu odložit nedočtenou. Jsem však přesvědčená, že příště budu z Agathy opět nadšená.

3 20.01.2018