Aymira komentáře u knih

O hodně lepší než předchozí dva díly, po nichž jsem si musela od této série dát delší pauzu. Tím, že se příběh odehrává na dalekém severu, kde nevidíte nic jiného než sníh, led a mráz, dodává celkové atmosféře na tajemnosti. I když se nejedná o klasickou detektivku, protože se nic moc nevyšetřuje, přesto mě tentokrát autorka dokázala udržet v napětí a očekávání díky dobré zápletce spojené s úplatky a zahraniční politikou. Jak už zde někteří v komentářích psali, kniha obsahuje mnoho prvků ženského románu.

Zajímavě je pojatý způsob vyprávění, kdy se mezi sebou neustále střídají různé časové roviny a to zcela bez upozornění. Většinou se jedná o případ, kdy postava vzpomíná na něco z minulosti a v rámci daných vzpomínek si vybaví další příběh z jiného časového úseku. Čtenář musí být neustále ve střehu a dávat pozor na to, zda se zrovna nachází v současnosti nebo daleké minulosti.

3 18.12.2016

Nádherná poetická kniha, pod jejíž hlubší skořápkou se skrývá vážné až mrazivé téma. Příběh je vyprávěn osmiletou dívkou, která je moudřejší než většina jejích vrstevníků - proto se kniha příjemně čte. Autorka si pohrává se slovíčky, barvitě popisuje běžný každodenní život na americkém Jihu 30. let a zamýšlí se nad spravedlností a rovnoprávností na případu neprávem obviněného černocha. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala a ještě dlouho o ní budu přemýšlet.

5 14.12.2016

Tohle bylo hodně přitažený za vlasy. Vrah je odhalen hned na první stránce, což by samozřejmě ani nevadilo. Ale pak si Lutz na sebe vzal příliš velký úkol. Na skákání mezi časovými obdobími už jsem si u Lutze zvykla a dokonce se mi to líbí. Ale tady jako by skákal časoprostorem. Sériový vrah, jehož fotka se objevuje ve všech dostupných médiích, se najednou jen tak bez povšimnutí vyskytne na druhé straně kontinentu? Quinn s kolegy vymyslí plán jak ho zneškodnit a vaří přitom z čisté vody? Vyhodit v podstatě celý Manhattan do vzduchu? No tě pic! Jsem ráda, že to mám ve zdraví za sebou.

4 10.12.2016

Pro mě jedna z nejnudnějších Lutzových knih. Vůbec mě nebavila, protože se v ní v podstatě nic neodehrává. Bylo mi úplně jedno, jak se to nakonec vyvine s vrahem a jak dojde k jeho odhalení - no a ono se to vlastně nijak nevyvinulo. Knihu jsem dočetla jen silou vůle a díky přesvědčení, že žádnou knížku nenechám nedočtenou.

2 08.12.2016

Buď psal Lutz v pozdější době lépe a zajímavěji, nebo už začínám být netečná k jeho stále se opakujícímu formátu a přestává mi tak vadit. Jinak si neumím vysvětlit, že se mi Zvrat líbil a hezky se mi četl, přestože se Lutz opravdu opět opakuje. Zase sériový vrah, minulost versus současnost, zase vyšetřování nikam moc nespěje a umírají další a další ženy... Hodně mě baví ty části z minulosti popisující vrahovo dětství, protože jsou zvrácené, překvapivé a tím pádem jiné. Úpím vždy, když taková část končí a děj se opět navrátí do současného New Yorku.

V čem je Zvrat přece jen malinko jiný oproti dřívějším Lutzovým knihám je fakt, že zde vrah jde od začátku za jednoznačným cílem a tím je sám Quinn. A také tím, že vrahovo dětství je natolik šílené, že nejen že vysvětluje, proč se vrah stal tím čím se stal, ale zároveň v čtenáři probouzí ochranitelské sklony do takové míry, že mu je vraha možná i trochu líto.

1 04.12.2016

Pro mě určitě čtivé a hlavní hrdina velmi zapamatovatelný.

02.12.2016

Pamatuji si, že jsem kdysi Romea a Julii četla v rámci povinné školní četby. Tehdy se mi hra líbila... a určitě by se mi líbila, i kdybych ji četla poprvé až dnes. Jak jinak hodnotit velikost autora než faktem, že vám jeho dílo utkví hluboko v paměti?

5 02.12.2016

Čteno před mnoha mnoha lety, ale dodnes si tuto knihu velmi zřetelně vybavuji. Opravdu se mi vryla hluboko do srdce, především tématem a jeho autobiografickým ztvárněním v podobě, z které až mrazí.

3 02.12.2016

Jedna z těch lepších Lutzových knih, se stále se opakujícím formátem. Sériový vrah, jeho minulost před desítkami let, současnost, vyšetřování, které vlastně není vyšetřováním, ale vždy se jen čeká na další vraždu a sem tam se vyskytne nějaká stopa nebo odhalení. Přesto všechno se mi ale Pulz líbil (mimochodem, nikdy nepochopím, proč Lutz dává svým knihám jednotlivé názvy, protože s knihou samotnou nijak nesouvisejí). Závěr byl vcelku zajímavý a akční a odhalení, kdo za vraždami stojí, přece jen malinko vybočovalo z Lutzova zaběhnutého stereotypu.

3 30.11.2016

Rozhodně jedna z nejlepších Lutzových knih. Sice se opět opakuje skoro vše z předchozích případů, ale přesto to tentokrát mělo hlavu a patu a i závěr byl promyšlenější a ne tak předvídatelný. Lutz ve svých knihách vždy používá vyprávění z minulosti staré pár let (nejčastěji Ohio, Missouri, Minnesota) a kupodivu mě tyto části příběhu vždy baví při čtení víc než kapitoly ze současnosti. Co je pro mě však matoucí, to je fakt, že ve všech Lutzových knihách má sériový vrah přezdívku Řezník - i když nevím, jestli je to jen českým překladem, nebo je jméno vždy stejné i v originále.

Poučení: bacha na to, koho označíte za násilníka a dostanete ho do vězení!

3 26.11.2016

Příběh nesporně zajímavý, ale v podstatě je jen opakováním předchozích Lutzových knih. Navíc jsem ho prakticky nepochopila. Tedy, ne že by mi nakonec nedošlo, kdo je vrah, ale chyběla tomu gradace. Závěr byl bez nějaké myšlenky, čekala jsem od něho mnohem víc. Opět velké množství jmen (obětí), které časem začaly splývat jedno přes druhé, a zločiny málo popsané. Normálně by kniha nebyla sama o sobě tak špatná a zasloužila by si vyšší hodnocení, ale kvůli výše zmíněným důvodům a především díky vysoké podobnosti s jinými Lutzovými knihami ji tady hodnotím nízko.

2 23.11.2016

Všechny série se snažím vždy číst od začátku a nejinak je tomu i u Johna Lutze. Právě proto když bych měla jeho knihy porovnat, tak mi všechny přijdou na jedno brdo. Quinn a Pearl se rozešli, aby se na konci knihy dali dohromady. Vrah je v průběhu čtení znám, protože vždy se příběh prolíná s vyprávěním o jeho dětství před desítkami let. Zločiny nejsou nijak detailně popsané. Velké množství postav, které se vždy stanou další obětí sériového vraha.

Co se týká tohoto příběhu samotného, musím uznat, že na konci na mě čekalo menší překvapení. Dějová linie kolem Lavern byla zajímavá a celou dobu jsem přemýšlela, jak má do příběhu zapadnout. Víc promyšlen mohl být děj se Zoe... ale to už by to Lutz možná překombinoval. Každopádně se hezky vrhnu na další díl série.

19.11.2016

Vcelku podařené dílo na zajímavé a velmi aktuální téma - krádež identity. U Lutze si pomalu zvykám, že jeho knihy nejsou tolik prošpikované napětím a neobsahují žádné příliš podrobné popisy vražd. Jednoduše nastane nějaká napínavá chvíle... dál nepokračuje a tím je řečeno vše a Lutz přejde k jiné postavě. U Nočních vražd mi opět malinko chyběl rozepsanější a akčnější závěr, ale zase na druhou stranu ho nahradil docela překvapivý (pro mě) zvrat na úplném konci.

16.11.2016

Připomínalo mi to kopii první knihy, Temnější než noc. Změnil se jen motiv a modus operandi, ale jinak je příběh prakticky stejný, včetně vyprávění z mládí pachatele, čímž nám autor prozrazuje, kdo pachatelem je. Závěr byl takový nemastný neslaný a mrzelo mě, že nakonec kvůli němu nebylo dostatečně vysvětleno celé počínání Matky a že se vyšetřovatelé vlastně nikdy nedozvěděli úplnou pravdu.

1 11.11.2016

Sériový vrah. Proti němu policajt, který dostal od života druhou šanci. Moje první kniha od Lutze, o kterém jsem předtím nic nevěděla. Měla jsem z toho obavy, ale nakonec se ukázalo, že zbytečne. Ze začátku jsem bojovala s množstvím postav, ale i přesto je příběh čtivý a plný napětí. Prolíná se s vyprávěním starým několik let, které me osobne velmi bavilo - dalo tušit, že skonci v něco temného. Závěr me však překvapil... a poslední odstavec vyděsil. Víc ale nechci budoucím čtenářům prozrazovat.

4 08.11.2016

Na Deavera velmi průměrný počin, dokonce jsem bojovala s tím snížit své hodnocení ještě o jednu hvězdičku. Tématu, které zde rozebírá, se již věnoval v jedné z předešlých knih, i když teď to samozřejmě vzal trošku z jiného úhlu pohledu. Co se mi líbilo a zaujalo mě byl fakt, že pasáže popisované samotným pachatelem jsou psány v ich formě. Ale jinak mi chybělo napětí - skoro nikde se v knize neobjevilo místo, kde bych si řekla "ty jo, co přijde teď, kdo na něj vybafne za rohem" apod. Vedlejší dějová linka s Améliiným bývalým milencem byla také vcelku předvídatelná a žádný happyend se od začátku čekat nedal. Doufám, že příště se to Jefferymu povede opět tak, jak jsme u něho zvyklí.

6 06.11.2016

Mistrovské dílo Mo Hayder. Kdysi jsem viděla Funny Games od Michaela Hanekeho a při čtení Vlka jsem měla, alespoň zpočátku, pocit, že se Mo filmem snad inspirovala. Soucítila jsem s rukojmími a tiše trpěla úděsnou bezmocí. Časem se ze štvanců stala štvaná zvěř a najevo vycházely skutečnosti tak temné, skličující a neuvěřitelné, že smrt samotná je v porovnání s nimi vysvobozením. Nevím, jestli smutnější byl příběh samotný nebo fakt, který vyplul na světlo před Jackem.

Vlka určitě můžu doporučit i těm, kteří neznají předchozí autorčiny knihy. Zase tak moc na ně dějem nenavazuje, navíc je svižný a plný napětí.

3 01.11.2016

Příběh odehrávající se v psychiatrické léčebně s nejpřísnější ostrahou je sám o sobě zárukou, že bude strašidelný a tajemný. A co teprve, když pacienti začínají jeden po druhém umírat pod rukama přízraku. Jenže naštěstí bubáci neexistují a realita je mnohdy prozaičtější než se zdá - takže za vraždami stojí naprosto obyčejná bytost z masa a kostí. Kdo jí je, na to se dá přijít celkem brzy, ale mezi všemi těmi blázny jeden opravdu neví...

Kniha mě zpočátku vůbec nebavila. Až asi v polovině je do vyšetřování zatažena i policie. Zhruba od té doby děj nabral neskutečný spád a byla jsem nucena číst dál a dál. Závěr mohl být ještě o trochu promyšlenější a napínavější, ale i tak nezklamal.

Jack tentokrát zcela sám bez pomoci Chodícího muže zjistil, že je opravdu zamilovaný. Jen jí to ještě nestačil říct... Tak uvidíme, jestli se mu do podaří třeba hned v dalším příběhu.

2 30.10.2016

Rozhodně zatím nejlepší knížka od Mo Hayder. Má šmrnc a neustále drží čtenáře v očekávání, jak to bude dál. Události zasáhnou několik rodin najednou a Jack mezi nimi pobíhá a vždy, dřív než se naděje, dostane hlášení a musí vyrazit na jiné místo. Pachatel se dal opět tušit poměrně záhy. Závěr byl akční a strhující.

Mezi tím vším napětí a pátráním po unesených stíhá Jack vést filozofické rozpravy s Chodícím mužem, díky němuž také pochopí, že jeho srdce má být otevřené a připravené na další životní etapu.

1 28.10.2016

Kniha bezprostředně navazuje na předchozí Rituál (časově to začíná hned následující den) a dějově z něho hodně vychází, proto doporučuji si prvně přečíst právě Rituál. Umím si představit, že kdybych já osobně četla Kůži bez znalosti předchozích knih, také bych jí dala nízké hodnocení, protože by mi děj přišel nezáživný.

Jack a Blecha mají každý svých osobních starostí dost a dost a oba a každý z nich řeší svůj osobní případ na vlastní pěst. Chvílemi se zdá, že se jejich cesty při pátrání střetnou, aby se ale vždy zase oddálily. Závěr byl pro mě až moc velký happyend a z postav, které jsem po celou dobu považovala za ztělesnění zla se vyklubaly dobráci. Moc mi neseděl. Ale jinak mě kniha udržovala v neustálém napětí a nutila mě číst a číst dál, proto je moje hodnocení vysoké.

3 26.10.2016