azzies komentáře u knih
Na knihu jsem se docela dost těšil, secesně vybarvená a prosluněná obálka je lákavá.
Hlavní hrdinka nastupuje místo guvernantky mladíka - steampunkového vynálezce. A každé ráno se probouzí po velmi živém snu ochuzená o část spodního prádla. Konkrétně kalhotek. S postupujícím dějem se nečekaně objevuje i detektivní zápletka vše směřuje do finále.
Bohužel, po dvou týdnech už ani nevím, jaké to finále vlastně bylo. Samotná zápletka by nebyla až tak špatná, ale autor se nevyhnul snaze vytvořit něco víc, než jen zábavný erotický příběh. Velká škoda, stačilo trochu ubrat plyn a nechat čtenáře víc ponořit do samotné kresby. Ta je velmi pohledná a kromě zmíněného děje ji škodí jistá neohrabanost nahoty hlavní hrdinky. Oblečení a oblečené postavy šli autorovi mnohem lépe od ruky.
První setkání s Gaimanem, které mě překvapivě nebavilo. A to třeba kniha Nikdykde (román) mě velmi silně oslovila a patří ji čestné místo v knihovně.
Mladý chlapec je vyzván, aby uvažoval o možnosti zabývat se magií a než si uvědomí co se děje je do ní vtažen. A poznává, spolu s námi, že náš svět je jenom malý omezený prostor na nekonečně rozlehlém hřišti světa. Vyprávění je ale velmi lyrické, naplněné spoustou slov a myšlenek a jaksi samozřejmým způsobem spojuje nespojitelné události v různých časech a prostorech (vesmírech).
Komiks na mě působil podobně, jako komiksová verze Nikdykde. Totiž, že rychlé tempo komiksu zvládá pouze určité množství myšlenek, byť jsou sebezajímavější.
Povídky jsem nečetl, filmy jsem viděl (sic mě moc nebavily pro svoje pomalé tempo).
Komiksová verze je naproti tomu velmi dobrý zážitek, byť tento svazek obsahuje povídky s menším podílem magie a o to větším podílem bojů a vítězství Conanova.
Tempo je solidní, nejsou tu nudné či zbytečně ukecané pasáže.
Kresba je zdařilá, odpovídá charakteru vyprávění.
Zatím jsem v ruce nedržel mnoho takhle velkých a těžkých (váhově) knih, ale je pravdou, že na její čtení si člověk musí udělat čas a hlavně prostor.
Moje první setkání s Jodorowskym, a nedopadlo vůbec špatně.
Pozor, možné spoilerojdní informace!
První třetina je takový roztahaný úvod do popisovaného světa (měl jsem občas chuť přeskakovat psaný text - prostě nudil a příběhu nijak nepřispíval), druhá už funguje velmi dobře, příběh nabírá správné tempo a závěrečná třetina už zase ztrácí dech. Nicméně, tolik twistů a "cože" momentů v jedné knize jsem dlouho neviděl. Takže jsem se bavil, přestože některé z nich svojí NElogikou zcela popírají jinak promyšleně vystavěné dějové linky. A užíval si i tu kresbu, která je, alespoň z počátku, než jsem si zvykl, dosti nepříjemná. Proč? Kreslíř zobrazuje svět až přehnaně realisticky, ve tvářích se zrcadlí povahy postav a že to jsou většinou povahy nedobré, to nás autoři ubezpečí hned na začátku. Zvolené potemnělé barvy pak podtrhují celkovou náladu komiksu.
Takže, kniha baví dobře, poučení, či spíš zamyšlení nad životem, dobrem a zlem atd. ano, ale ten konec...ten konec.
Kniha Běsobijce je pro mě velkým překvapením.
Ukazuje, že v naší historii jsou témata, která mají velký potenciál pro novou a původní tvorbu.
Je až s podivem, jak málo jsou využívána.
Úvod knihy, cca 100 stran jsem se velmi dobře bavil a těšil se na další stránky. Občas drhly dialogy a lovestory byla dosti okatá, ale příběh včetně soubojů byl zajímavý. Ve třetině knihy už se drive vytrácel a za polovinou jsem se začal nudit a knihu odložil. Bohužel.
Fantasy prvky byly akorátní, některé artefakty originální, Ašiga proklatě nebezpečná a zasazení do našich reálií bezkonkurenční. Ale na mě zbytečně natahované.
Musím nerad, ač fanoušek animované verze (neodsuzuji ani tu filmovou) a čtenář uvědomující si význam knihy ve světové kultuře (pro ni ?), hodnotit nízko.
Manga má svoje specifika, počítal jsem s tím, dočíst dílo do konce přesto bylo náročné. Děj je velice pomalý, snaha autora vše vysvětlovat tomu jen napomáhá. Některé nápady (vynálezy, postupy) se nám dnes po téměř 30 letech od napsání jeví jako nesmyslné, případně zastaralé. Ale to mi nevadí, podobně vyznívají i jiná scifi od jiných autorů, protože to je jejich specifikum. Akorát technologický pokrok nám brání vidět svět tehdejší optikou. Vzpomínáte si, jak v roce 1997 agent 007 řídil svoje bmw při útěku mobilem? Tehdy to bylo hardcore scifi řešení.
Kresba je jinak pěkná, možná mohla být jen černobílá, nebo jen barevná (každá má svoje kouzlo).
Hlavní přínos díla je v myšlenkách, které v zaznějí a které do té doby nikdo tak dobře nezkombinoval.
Člověk vs. stroj. Mysl vs. stroj. A hranice mezi nimi.
Dnes už možná myslící stroj nevypadá tak nereálně. Je proto tato představa méně děsivá?
Dávám jen čtyři hvězdy. Bohužel.
Pozor, možný spoiler!!!
Začátek byl zase trochu pomalejší (jako první díl), měl jsem pocit, že se vypravěč trochu ztrácí, nebo se zasekl a neví jak z toho ven. Kolem 200. stránky ale nabral dech a já jsem se výborně bavil. Čcheng Sin se nestala mou oblíbenou postavou - spíše naopak (byl to záměr?) a proto jsem si začal přát trochu jiný směr uzavírání příběhu. Ten (konec) je sám o sobě...divný. Když se do vesmíru měla vrátit veškerá hmota, aby mohl pokračovat na své cestě, najednou nevadí těch 5 kilo nechaných ve vesmíru č. 647? Tady s tím se autor asi určitě pral. A to hodně.
Jinak je to skvělá série a rozhodně by si zasloužila i jiné, než knižní zpracování. Ale kvalitní zpracování.
Zase z jiného soudku, název evokuje ukrajinské město a pak se nestačím divit, o čem, že to je. Ale je to skvělé! A k tomu jeden parádní moment překvapení? Tak to má být...
(SPOILER) Pro fanoušky Watchmenů to asi není stěžejní dílo, pro fanoušky DC univerza ale může být.
Tady se oba světy propojují a v tomto dílu to ještě celkem funguje.
Některé postavy mají velmi zajímavý příběh, trošku rušilo neustálé přeskakování.
A pro ucelenost a rozuzlení je nezbytné přečíst druhý díl.
Proti všem ostatnim komentum, chtělo by se mi říct.
Na dvojku jsem se hodně těšil a o to víc jsem zklamaný.
Tak nějak se mi zdá, že se toho na spoustě stranách vlastně ani moc nestalo.
Akce sice dost, ale napětí a humoru málo a Kalandra se nikam vlastně neposunul.
Škoda.
Tak se pustím do peruna.
Další kniha do zlatého fondu.
Čte se báječně, donutila mě k zamyšlení. Kolik dnes nám známých seriálů a jiných děl se inspirovalo právě zde?
Většina scifi posledních dekád prostě není taková. Originální, napínavá a poutavě napsaná.
Problém tří těles. Ano. A co nám to připomíná? Problém šesti sluncí ze snů jendé hlavni postavy...a to je jen takovej odvárek.
Nedočteno, nemá to ten spád jako první dvě knihy, navíc dost překombinovaný děj. Nebavila mě.
Nehodnotím, hvězdami, nechci kazit hodnocení.
V rámci svého žánru má kniha spoustu spokojených čtenářů, já mezi ně patřit nebudu. Proč?
Na komiks to "bylo moc ukecaný". Takže mě v cca třetině přestalo bavit číst spoustu těch písmenek.
Příběh je jinak velmi originální a zábavný, kresba propracovaná s takovým depresivně ponurým ,zeleným odstínem. Nejen tvář hlavní postavy naprosto skvěle vyjadřuje emoce, to mě bavilo asi nejvíc.
Jak na mě kniha působila? Přesně tak, jako její obálka. Připomíná člověka, ale člověk to není.
Mám scifi rád, ale posunutí příběhu do 24 století jako obhajoba telepatie a sebe-teleportace silou mysli (omezená pouze na prostor vně vakua) není pro mě.
Autorovi se nedá popřít umění poutavě vyprávět a některé scény byly skutečně velmi zábavné, nicméně motivace postav a některé nápady jako 3000 let stará krevní msta u člověka ,který má mírně králičí vzhled, což prozrazuje jeho asijský původ? Je to jako číst hromadné emaily, které popisují koronavirus jako biologickou zbraň vytvořenou........státem (doplň dle uvážení) a na konci obsahující větu: Rychle přeposílej tuto zprávu dál, než nás smažou.
Rozumím tomu, že si kniha své čtenáře najde, ale já mezi ně nepatřím. Proto nehodnotím.
No...kresba je sice dobrá, na mě ale působí takovým tím divně realistickým způsobem, občas dosti nepříjemným.
Nebudu hodnotit, nechci kazit průměr, prostě to šlo mimo mě.
Zábavná knížka, básnické vyprávění baví, obrázky ještě víc.
Příběh skrývá ponaučení, které jsem vůbec, ale vůbec nečekal.
Je to sborník erotických povídek, takže není na místě očekávat hluboce filozofické debaty, ale zábavu ano.
Některé příběhy splnili aspoň to, jiné vůbec.
Knížce by slušel větší formát, některé fotky jsou hodně malé.
Jinak ale pěkná pohádka a zvolený styl potěšil.
Předmluva knihy je autorův velmi osobní popis vzniku (záznamu) velmi osobních příběhů někoho jiného. A zvolená forma obrázkového vyprávění tomu přesně odpovídá.
Příběhy mladíka, jehož první vozidlo, které řídil byl tank a který měl už na cvičáku 2x trochu toho štěstíčka a nepřišel o to nejcenější. A to byl teprve začátek. Ani chvíli jsem nepochyboval o pravdivosti vyprávěných příběhu, protože právě tak neuvěřitelný je život. Melancholie citlivého člověka vrhnutého do 2 světové války dává knize specifický charakter a nemusí vyhovovat každému, kdo se o ww2 zajímá.
Kresba je nekomplikovaná, šedobílá na žlutém (zažloutlém) papíru, vyvolává dojem starého výtisku a spíše jen doplňuje vyprávění.
Vyprávění moudrého člověka.