B4LU komentáře u knih
Následník předchozích dílů se vším, na co je člověk zvyklý u nich. Tím se myslí: spousta příběhových rovin, od důležitých přes akční až po zcela bezvýznamné a proto i nudné, všechny sepsané neuvěřitelně zdlouhavě a díky zcela černobílým postavám strašlivě předvídatelné. Jediná část, která nějakým způsobem táhne, je vzpoura v Ildiranském impériu, která však trpí stejnými neduhy jako zbytek knihy a když si člověk přečte pouze části k ní vztažené, zjistí, že i ta je velmi triviální.
Svého času příjemné překvapení, kdy Anderson ukázal spoustu dobrých nápadů - čtenář nadšeně objevuje lidské frakce a jejich zvláštnosti, telepaticky ovládané Ildiranské impérium a černé broučí roboty, o samotné Skryté říši ani nemluvě. Asi jediný díl celé série, který mohu s čistým svědomím doporučit.
Tenhle díl se ještě svezl na euforii z dílu předchozího, ale už je znát hlavní problém téhle série - spousta velmi přímočarých postav, pro děj více či méně důležitých, jejichž slasti a strasti jsou zde vypsány s velkým nadšením dodávající knize spoustu, spoustu nadbytečných řádků.
Anderson je stále ukecaný, ale vesměs se už něco děje na všech frontách, takže není takové utrpení to číst (s výjimkou jisté bodré obchodnice, které přeju smrt už od prvního dílu, ale naneštěstí patří mezi kladné postavy, takže to nejspíš přežije až úplně do konce...).
Je to příjemné a poutavé čtení, ale na můj vkus až příliš podobné zmíněnému Setkání s Rámou, které připomíná ve více aspektech; na druhou stranu, pokud Reynolds využije zadních vrátek, která vytvořil, po pokračování sáhnu okamžitě.
Příjemná sci-fi pohádka o tom, jak zapuzený a hrdý princ (jo, opravdu je to sci-fi) putuje do okolních "barbarských" království na planetě Zrada a s postupným sbližováním s někdejšími protivníky přehodnocuje své postoje k nim... aby následně zcela zamíchal zavedeným pořádkem na planetě. Ale nechápejte mě špatně, i přes poměrně jednoduchý příběh je to velmi pěkné čtení.
Příběh o životě dnešního člověka a o hledání štěstí; o cestě bojovníka. Obsahuje spoustu námětů k zamyšlení nad tím, co hledáme a čeho vlastně chceme dosáhnout...
Rudolf Lang (alias Rudolf Hess) je člověk, který s "Německou precizností" plní kterýkoli zadaný úkol, který mu jeho nadřízení pošlou, a to bez otázek či zpochybnění, protože to do pracovní kázně nepatří. Je přitom úplně jedno, jestli jde o házení písku do míchačky nebo "zabití 10 000 jednotek denně"; důležité je jen to, aby byl úkol splněn, a to na výbornou. Kniha, která ukazuje zrůdnost fanatismu obecně.
Zajímavý příběh o současné všeobecné posedlosti reality show, přičemž tato je dotažena jen o kousek dál. A konzumní společnost se toho nemůže nabažit. Co ovšem knize výrazně sráží kredit, je naprostá bezcílnost účastníků, a nemastný neslaný závěr.
Příjemná oddechovka, kterou zvládnete přečíst za jedno odpoledne, otírající se kromě o rebelujícího teenagera také o otázku genového předurčení a etiky genových manipulací. Patrně z ní nepadnete na zadek, ale vede i k lehkému zamyšlení. Osobně mi kniha trochu připadá jako "cvičná verze" Posledního svého druhu...
(Asi jsem měl příliš vysoké očekávání, ale toto dílo patrně nedocením.
Podle popisu jsem čekal space operu; namísto ní se však jedná spíš o jakýsi politický 'thriller', kde namísto popisu jinak poměrně zajímavého děje (útěk digitální mysli čelící úskokům přeprogramované kopie sebe samé) zabírají zbytečně mnoho místa popisy řídícího systému a vnitřních vazeb kosmické společnosti Fireball. Tahle slovní vata a Guthrieho otravná vševědoucnost zážitek z knihy hodně sráží.
P.S.: prokousal jsem se pouze do poloviny knihy; ještě je možné, že mě ta druhá přinutí změnit názor... ale moc šancí tomu nedávám.)
Tehdy před lety jsem to nakonec nedočetl, tak jsem to zkusil znovu. Můj dojem byl po čas prvních dvou částí lepší - pod vším tím vypravěčským balastem se i přes nevýrazné postavy rýsuje docela slušný SF/politický thriller, který dává zapomenout na autorův (nebo překladatelův?) neum - ale třetí část ho pak odhaluje v plné parádě a člověk jen čeká, až bude po všem. Být to jen o prvních dvou částech, byl bych docela spokojený a možná i sháněl další díly, ale ta třetí část je strašně roztahaná a prostě to ubíjí.
Zvedám hodnocení ze 2* na 3.
Přiznám se, že jsem byl knihou poněkud zklamán. Příběh je rozhodně zajímavý a je výborně napsaný, ale z nějakého důvodu jsem necítil prakticky žádné nutkání k jeho dočtení vyjma potřeby dočíst rozečtenou knihu. Celkově jsem měl dojem, jako bych četl Brownovu Šifru (což je vlastně spíš naopak, neboť Šifra vznikla až po Videu) - klaďas, jeho krásná pomocnice, záporák, církev, zabiják a člověk s tajemstvím se honí za ukrytým artefaktem, který by převrátil vzhůru nohama celý svět. Výsledný dojem je ale takový nijaký.
Čisté sci-fi s velkým důrazem na první slovo zahrnuté v této zkratce, které ukazuje, že tento žánr se hravě objede i bez laserových děl. Kromě jistého objevitelského nadšení při čtení této knihy (Je to plné hvězd!) obsahuje i pěknou porci napětí (zvláště pak pasáž přibližně mezi Jupiterem a Saturnem) a zamyšlení na závěr, které ve výsledku člověka prakticky nutí si jít vyzvednout 2010.
Kniha ani po letech neztrácí své kouzlo. Pravda, trochu zestárla, ale vtipné je, že ani ne tolik technologicky jako spíš společensky - kdyby lidstvo skutečně vyrazilo do vesmíru, jak si pan Clarke představoval, nemám problém uvěřit, že by to vypadalo takto. A čtení o této alternativě je prostě parádní.
To, co je v prvním díle jen nesměle načrtnuto, je plně rozvinuto zde. Hned v úvodu se dočkáme bitvy vesmírných lodí letících téměř rychlostí světla v závodě pro vyspělé zbraňové systémy, které mají odvrátit hrozbu Zmarů - strojů, které čistí vesmír od inteligentního života. Ti pozvolna začínají svůj vyhlazovací proces, protože právě zjistili přítomnost lidské rasy.
Vzdor tomu, jak přímočaře toto může znít, má kniha svou hloubku - kromě výše zmíněných relativistických bitev oceňuji především fakt, že motivace Zmarů (dá-li se to tak nazvat) neskončila u pouhého rozdělení organický versus mechanický život, ale má daleko hlubší význam.
Forsythova klasika, jeho první román, který jsem přečetl - a to téměř na posezení. Sledování paralelních linií chladnokrevného zabijáka, kterak profesionálně plánuje svůj smrtící útok, a souběžně s tím i vyšetřovatele, který se ho snaží vystopovat, člověka ke knize zcela přiková.
Rozpoznání hry a reality, správná dávka pochopení nepřítele, to všechno je násilím implantováno do života desetiletého kluka, který se v rámci vojenského programu stává dokonalým vojevůdcem, který má v budoucnu vést odvetný útok proti nepřátelským Termiťanům, kteří kdysi napadli Zemi. Kniha je neuvěřitelně čtivá, člověk ji přečte během jednoho dne. Přestože se jedná o vyloženě military odrůdu SF, nechává velký prostor k zamyšlení.
Jedna z úplně prvních SF knih, ke kterým jsem se dostal. To, co mi tehdy připadalo jako poměrně složitý příběh, mi už dnes tak složité nepřipadá, nicméně značnou působivost knize připisuji dodnes. Černý trh s kopiemi lidí? Tomu říkám nápad! .
Povídka Písečníci mě vždy potěší, jednak svou jistou nechutností a jednak samotným nápadem - kdo by po přečtení nechtěl vlastní Písečníky doma? :)
Parádní akční nálož s tehdy celkem neotřelou ústřední myšlenkou překotně se vyvíjející zabijácké fauny + flóry, její příčiny a následků. Za zmínku také stojí, že Harrisonův hrdina co chvíli pronese nějakou vtipnou hlášku, takže i z tohoto pohledu jde o příjemné čtení.
Originální a vtipná knížka s vždy zcela logickým, klidným - a proto pro ostatní postavy zpravidla nesnesitelným, pro čtenáře humorným - hlavním hrdinou, i tváří v tvář oživlým nestvůrám z celé galaxie. Mix vpravdě suchého humoru a nestvůr z různých koutů vesmíru dělá z knihy dílo, ke kterému se vždy po čase rád vracím.
P.S.: zajímalo by mě, proč už tehdy neuveřejnili všechny Tufovy povídky...)