B4LU komentáře u knih
Doposud nejslabší dílo, které jsem od Miévilla četl.
Dokud se děj dotýká Krobuzonu, je to paráda. Ta kouzelná fascinace daným místem přetrvává bez nesnází dál, v tomhle Miéville jiskru neztratil. Problém ale je, že asi na polovinu knihy se přesuneme do divočiny za město, kde už to tak dobře modelovat nelze - a zatímco třeba Jizva se s tím vypořádala tak, že nasadila velice dobře zpracovaný příběh, zde se dočkáme pouze stávek a dělnických revolucí proti systému (pokud jde o autorovo politické smýšlení, různé náznaky se daly najít i v dalších knihách, ale tady to vyloženě bije do očí a je to navýsost otravné).
Doufal jsem, že mi to alespoň konec vynahradí... což se stalo, konec je parádní, zejména tajemství spirál mi učarovalo. Ale znova to už rozhodně číst nebudu.
Na rozdíl od předchozích dílů, které tvoří vesměs oddělené příběhy, zde se prakticky okamžitě naváže na válku zahájenou v předchozí Nemesis, a celá kniha se točí výhradně kolem ní. Děj díky tomu poměrně rychle odsýpá a napětí zvlášť ve finále docela houstne. Ačkoli si zde mimozemšťané opět příliš neškrtnou, kniha udržuje nastavenou laťku bez nesnází.
Dle mého názoru jednoznačně nejslabší Forsythovo dílo. Čte se to tradičně velmi dobře, ale děj je natolik doširoka rozprostřený, že hlavní hrdinové - dá-li se tak někomu zde říkat - zde hrají roli pouhých pěšáků na šachovnici a člověk se tak ani nemá do koho "vcítit"; žádný překvapivý zvrat na konci ani není. Popis světa, potýkajícího se s nedostatkem kokainu, je sice zajímavý, ale není to to, co bych od téhle knihy čekal.
Forsythova špička. Čtení o tom, kdo Mstitel byl, je, jak se ke své "práci" dostal a popis jeho nejnovější zakázky je jednoduše strhující... navíc s brilantním zapasováním do reálných událostí. Zcela doporučuji.
Na přečtení poměrně náročná záležitost, což je dáno hlavně tím, že sci-fi zde obsažené je opravdu extrémní. V některých případech jsem je úplně nepochopil, ale v těch zbývajících jsem byl docela spokojen - a "A talíř vzal roha se lžící" je naprosto úžasná.
Celá sága Úsvit noci (tj. prakticky vše, co doposud Hamilton v ČR vydal, s výjimkou Druhé šance) je naprosto brilantní space opera s technicky promyšleným a velmi brutálním, přesto inteligentním dějem, která někoho možná přivede k zamyšlení, co se s námi doopravdy stane po smrti. Velmi doporučuji.
V prvním díle se zeširoka seznamujeme s postavami, které nás budou provázet dějem. V rámci tohoto seznamování čtenář přijde na kloub knižní terminologii, ve které se do té doby docela plácá (bitek, jestřábi, vosy, nanonika...), udělá si přehled o uspořádání vesmíru ve 27. století a pozvolna svou pozornost zaměřuje na krvavé a zvrácené události na planetě Lalonde. A pak jde brutalita ještě o řád výše, ale to už je člověk plně vtažen do děje...
Chtěl jsem vědět, jestli je to opravdu taková slátanina, jak se traduje... inu, přečetl jsem to. Zjistil jsem, že tohle není pitomý příběh o upírech, nýbrž jen pubertální slaďák, ve kterém se shodou okolností vyskytují i upíři (přičemž i ti by šli vynechat, jsou tam jen jako zdůvodnění, proč je Eda tak super). Vzhledem k tomu, že zcela evidentně nejsem cílová skupina, nebudu to hodnotit.
Jakmile jsem se jako dítě prokousal přes poměrně rozvláčný start a konečně se objevili Šedí muži, přečetl jsem to jedním dechem a několikrát po sobě. Vřele doporučuji!
Jednoduše řečeno - skvělá záležitost. Napínavé, akční, záhadné. První díl zprvu vyhlíží jako takové military SF s inteligentním hlavním hrdinou ve fantastickém, ale přesto realisticky ztvárněném světě. Zmíněný hrdina - bývalý voják na cestě za pomstou - má roztříštěnou paměť, a její útržky spolu s vizemi vyvolanými indoktrinačním virem vytvářejí fantastickou mozaiku, kterou je radost číst.
Chronologicky druhý díl série o Zmarech. Originální Odhalený vesmír je uměle rozdělen do dvou dílů, proto je nesmysl je hodnotit separátně. Tento díl (nebo bych měl říct 'tato část'?) obsahuje uvedení do děje, představení všech postav spolu s jejich záměry a motivy; pochopitelně s bílými místy, které se týkají odhalení v druhém dílu (závěru) knihy. Posádku lodi Nostalgie nekonečna i loď samotnou (nádherný název, že?) si nejde nezamilovat; koupě druhého dílu (závěru) je zcela nezbytná.
Třetí díl série o Zmarech. Zde se dočkáme plného objevení Zmarů, kteří konečně postřehli lidskou civilizaci a začínají jednat podle svého jména. Můj nejoblíbenější dvojdíl z této série s nápady, které berou dech (v této části za všechny hovoří Zmarská konstrukce u Rochu... něco naprosto neskutečného). A druhá část je ještě lepší!
O kousek lepší než Xenocida, ale je to dáno spíše rozsahem knihy... opět máme spoustu filozofování a minimum skutečného děje, což alespoň na mě moc nefunguje.
Knihu jsem svého času přečetl jedním dechem. Příběhové roviny ze světa lidí a mravenců (ta je, mimochodem, mnohem lepší) se v závěru spojí prostřednictvím jistého Dr. Livingstone... který sám o sobě je dostatečně fantastický, aby člověka nadchl, a zároveň - alespoň podle mě - na hranici reálnosti.
Bohužel, oproti předchozímu výbornému dílu se Werber nechal strhnout svou fantazií až příliš. Mravenčí rovina se docela dá přečíst, ale ta lidská tentokrát pokulhává velice silně, viz např. "operace" v závěru. Velké zklamání, se kterým se pojí mé rozhodnutí Revoluci mravenců vůbec neotevřít.
Toto jsem téměř nedočetl do konce, resp. závěr už jsem "přeskákal", protože se tam PROSTĚ NIC NEDĚJE! Jistě, je to celkem logické, když je 3/4 knihy hlavní hrdinka připoutaná k posteli, ale číst pořád v náznacích o jejím duševním očistci prostě není to, co jsem chtěl číst. Nechutné odhalení na konci je sice dobré, ale zbytek to nezachrání.
Pěkně napsaná kniha, byl jsem s ní velmi spokojen. Promyšlená mimozemská invaze do malé britské vesničky Midwich, nedobrovolná koexistence dvou inteligentních druhů vedle sebe a nastínění otázky, jak se chová jedna kultura k druhé, přímo otevřenými slovy zlatookých vetřelců.
prot na průzkumu na ZEMI, nebo obyčejný člověk, stižený neznámou pohromou, díky které se u něj vyvinula silná schizofrenie? Po některých protových odpovědích si nebudete jisti... vřele doporučuji.
Na Clarka netypicky politicky a vojensky orientované dílo, ale čte se velmi dobře. Celkově souhlasím s předchozím komentářem.
Na autorově psaní je znát, že opravdu je biologem či ekologem, a že to má rád. Nebýt dlouhých popisů biologické transformace, ekosystémů apod., skutečně by se jednalo o "svižně psanou" space operu, jejíž děj, stranou výše zmíněného, je jinak opravdu zajímavý.
Buď už Asimovovi docházel při psaní tohoto díla dech nebo jsem se prostě přeorientoval na jinou literaturu, čtení občas drhlo - zvlášť Hariho nářky nad tím, jak stárne, mi nesmírně lezly na nervy. Na druhou stranu, samotný příběh + zrychlující se kolaps Galaktické říše je něco, kvůli čemu tuto knihu stojí za to přečíst.