babiočka komentáře u knih
Tahle kniha mi nějak nesedla. Přišlo mi, že se všechno hrozně táhne a pro mě to nemělo vůbec žádný spád.
Pěkné oddychové pokračování předchozího dílu. Četla jsem jako eknihu a celkové hodnocení musím, bohužel, snížit za šílené množství textových chyb.
Pokud člověk nečte tuto knížku nepřetržitě, tak se ve střídání a množství postav docela ztrácí. Po několika pauzách jsem nevěděla, kdo ke komu patří.
Zbytečně zdlouhavé popisy téměř všeho a nakonec i znechucení nad barvitým líčením "posvátného" rituálu nepřispěly k mému kladnému hodnocení této knihy.
Četla jsem už více podobných příběhů, ale toto zpracování mi nějak nesedlo. Některé dějové momenty mi připadaly nedotažené a jiné zase zbytečně protahované. V popisu hlavní postavy se prolíná realita s jejími snovými představami, což se leckdy těžko rozlišovalo.
Trochu pozměněná pohádka o Popelce s nekonečným počtem textových chyb mě dost zklamala.
V knize hraje Lucio na housle a ne na violu, jak je mylně uvedeno ve zdejší anotaci.
Moje první a asi i poslední "setkání" s touto autorkou. Příběh mě vůbec ničím nezaujal. Jednotvárné pasáže mě tak otravovaly, že jsem knihu ani nedočetla.
Vyprávění o tom, jak může jeden okamžik změnit běh života mnoha lidem.
V knize se prolíná sled událostí, které prožívá těžce zraněný, ale jinak iniciativní přátelský Josef a samolibý zpovykaný Roman, který si zahrává nejen se svým životem.
V příběhu vystupuje plno sympatických postav, zejména vstřícný a erudovaný lékař Tůma (u nás je takových už velmi málo) nebo třeba bodrý majitel pensionu Hovorka.
Pěkné čtení se spoustou moudrých názorů i myšlenek.
Vynikající autorova práce zaměřená, podle mě, především na vnímavost čtenáře.
Knihu jsem chtěla zpočátku úplně odložit, ale s několikerým nutným oddechem jsem ji přece jen dočetla.
Příběh, přestože se jedná o sci-fi, ve mně totiž evokoval spíš dění v koncentračním táboře, než jakoukoliv romantiku.
Vynikající příběh o lidských vztazích, zejména o tom, jak může chování lékařů i zdravotníků nabourat pacientovu důvěru a ovlivnit jeho myšlení.
Pozoruhodná i poučná kniha, která stojí za přečtení.
Příběh dvou povahově velmi rozdílných stárnoucích žen. Autorka úžasně popisuje radosti i strasti jejich životů i to, jak je důležité se nad sebou občas zamyslet a podívat se na své chování také očima druhých.
Krásný, věrohodný a citlivě napsaný příběh o vztazích v rodině i mimo ni.
Škoda, že v knihovně neměli originální vydání ve slovenštině, možná by se mi tato pohádka pro ženy i líbila.
V českém překladu Hedviky Mojžíšové jsou některé slovní obraty nesmyslné a čeština je takto ani nepoužívá - viz složila ruce do lůna (místo do klína), přistrčil si ji k sobě blíž (místo přitáhl si ji...) atd.
Ale na druhou stranu jsem se aspoň dozvěděla něco o zvycích a mentalitě obyvatel Pákistánu.
Mně se knížka četla velmi dobře, má spád. Výčet povahových vlastností aktérů mi připomněl spoustu lidiček, kteří žijí kolem nás.
Knize chybí "šťáva"! Je to takové celkem čtivé deníčkové povídání. Nelíbil se mi ale vůbec styl překladu - zbytečně dlouhá až zavádějící souvětí.
Zpočátku mě to vůbec nebavilo. Příběh však začal být celkem čtivý a napínavý, až když jsem se trochu zorientovala v postavách a jejich prostředí. Konec mi sice připadal dost nevěrohodný, ale je to thriller, takže dobrý.
Malinko mi to připomínalo film Noci s nepřítelem.
Začátek příběhu vypadal slibně, ale pak, až téměř do konce, se vršila jedna fantasmagorie na druhou. Hlavní "hrdinka" sice vládne ostrým jazykem, když má však smysluplně uvažovat, tak rázem jen spouští vodopády slz. Nějak jsem v ději nepostřehla, kolik jí bylo let, ale v mnoha situacích se mi jevila jako "zamrzlá" puberťačka.
V jednom případě dokonce ;-) řeší dilema, zda se má řídit srdcem nebo rozumem, jenže toho druhého jí zrovna moc naděleno nebylo.
Částečně klamná anotace.
Děj knihy je i s nadhledem směšný a chabý.
Za mě proto nic, co by stálo za věnování další pozornosti této autorce.