Babo komentáře u knih

Dávám 3 hvězdičky i když jsem knihu nedočetla.
Začalo mně hrozně iritovat neustálé přesvědčování jak strašný je život s alkoholikem ,ale jak těžké je odloučit se od něho . Nevím jestli autorka přesvědčovala sama sebe,nebo varovala všechny zamilované slečny a ženy.
Žena,která se rozvedla s mužem kvůli pití se znovu bezhlavě zamiluje do alkoholika a má s ním čtyři děti , tak to mi jí opravdu není líto a ani ji nechápu. Jak to může udělat právě těm dětem to mi fakt hlava nebere.
Takže kdo snad dosud věřil , že je možné alkoholika změnit , tak ať si tuto knihu přečte a má ji neustále na nočním stolku . Změnu vždy musí chtít jen a jen ten závislý.A v této knize je to zas a znovu psáno .

2 14.04.2017

Byly chvíle kdy jsem si myslelal, že knihu nebudu číst. Vlastně ani nevím proč. Že by proto,že mi končila výpůjční doba ?:-))) Nakonec jsem si ji prodloužila a udělala jsem dobře. Tento "2". díl se mi líbil ještě víc než Kořeny.
Autor se snaží být objektivní a předkládá nám důvody proč se jednotliví hrdinové chovají jak se chovají.
Nic není černobílé .Chápala jsem pohled bílých plantážníků , kteří vyrůstali v době a zemi ,kde otroctví bylo součástí jejich životů a považovali ho za normální .
Stejně tak chápu beznaděj,zoufalství a nakonec nenávist černochů.
Jak tato kniha ukazuje , ještě zoufalejší bylo postavení bílých s kapkou černé krve. Vlastně nepatřili ani na jednu stranu .
Královna se nakonec rozhodla přes svůj vzhled bělošky pro své černošské předky a tehdy nalezla klid. Myslím,že jí ani nic jiného nezbývalo.
Je to silný příběh a můj obdiv patří ženě,která přes všechna úskalí a trápení přivedla na svět děti ,které pochopily ,že nářky nad nespravedlností světa nic nevyřeší a že je jen na nich jaký bude jejich život .

3 13.04.2017

Poslední díl by mohl být i tím prvním. Autorčiným úmyslem,ale zřejmě bylo vidět v babičce vězněných dětí bezcitnou a krutou ženu až do úplného konce.
Jestli tomu tak opravdu bylo , je na každém čtenáři nebo spíš čtenářce .
V každém případě je zajímavé uvědomit si a zamyslet se nad tím , že každý starý člověk byl kdysi mladý , se svými sny a plány .
A jak se říká kdo je bez viny ať hodí kamenem.
Pro mě tato pentalogie byla potvrzením, že fanatická víra v Boha přináší spíš neštěstí a bolest.

5 29.03.2017

Mám dojem,že vše už řekli všichni ti co knihu hodnotili přede mnou.
I tak chci přispět svojí troškou do mlýna.
Cathy , která se opět ujala vyprávění na mě začala působit nerozhodně a trochu zmateně. Neumím si představit, že bych zůstávala žít v domě s lidmi u kterých nikdy nevím jak se vlastně zachovají . Neustálé namlouvání si , že Bart už není zralý pro psychiatrickou léčebnu , že znovu nalezený strýček,který se vynořil odněkud z kláštera , kde prožil většinu let a jak sám říkal spokojených let , je opravdovou hrozbou pro normální život.
Spousta naznačených a nikdy vyřešených záhad , tak těch je v této knize opravdu hodně.
A jak už někdo psal,ke konci to už byla tak trochu nastavovaná kaše.Naštěstí si to zřejmě autorka uvědomila a tak celé to trápení ukončila .
Nerada bych,aby si někdo říkal , proč že jsem knihu četla když mám tolik připomínek.
Celý ten příběh nebyl špatný . Jen některé věci mi tam přišly tak nějak navíc a zbytečné ,ale jako celek doporučuji .
Teď už mě čeká poslední díl , abych se dozvěděla jak to všechno začalo.

6 27.03.2017

Třetí část je jiná . Pro mě o něco slabší než první dvě .Autorka vyměnila vypravěče . A tak pohled dívky a následně ženy vystřídaly pohledy dvou chlapců .
nejsem psychiatr a tak se jen mohu dohadovat jestli by se takhle mohl příběh odehrát.
Není to ale kniha faktu , jen román a jako takový se mi líbil. Jsem zvědavá na pokračování .

6 21.03.2017

Po přečtení 2.dílu mohu jen zopakovat , že se mi kniha moc líbila. Ano , byly chvíle kdy jsem skřípala zuby a to tehdy , kdy stále dokola Chris miloval Cathy a Cathy milovala každého muže, který jí přešel přes cestu .
Jako celek ale nemám připomínek .Je to čtivé , bez hluchých míst .Těším se na pokračování .

7 17.03.2017

Tak jsem dočetla první díl a co napsat. V knihovně mají jen pár výtisků a když jsem jela do pobočky , kde nebyly půjčeny další díly, paní knihovnice se na mě podívala , jak to napsat , tak trochu lítostivě ? Přezíravě ? Nevím ,,,a když řekla, že knihy chtěli vyřadit , napadlo mě, že to bude asi pěkný škvár . Omlouvám se autorce .
Nevím samozřejmě jaké budou další díly , ale tento se mi líbil moc . Někdo by si mohl říct , jak je možné číst víc jak 300 stránek , kdy děj se odehrává v jedné místnosti a na jedné půdě a přesto být poutavým a zajímavým čtením .
A Květy z půdy takové opravdu jsou .
Psychologicky vykresléné postavy jsou opravdu uvěřitelné .Ano, dá se pochybovat jestli 12letá dívka uvažuje tak jak je popsáno ,spíš to beru jako vzpomínka na šílené 4 roky vězení .
Takže to zkrátím a doporučuji ke čtení .

8 09.03.2017

Přesto že jsem knihu dala do přečtených,ve skutečnosti jsem ji nedočetla .
Najednou mi začal vadit hlavní hrdina , rozervaný alkoholik , ke kterému bych možná kdysi dávno vzhlížela ,ale v dnešní době ten odpor k někomu kdo musí být pod parou , aby fungoval , tak to už mi nějak nejde.
Taky mi začalo vadit , že Simmelovi hrdinové jsou psaní tak nějak přes kopírák .
Ovšem jeho hluboké myšlenky týkající se stavu světa, ty tam jsou pořád a pořád platí.
Možná mi jen nesedl tento příběh a rozhodně to neznamená,že se budu jeho knihám vyhýbat.

3 07.03.2017

Kniha se četla moc dobře. Asi nemá smysl hodnotit chování hlavní hrdinky,která mi občas šla na nervy . Určitě bylo zajímavé nakouknout na porodní sál , nebo do soukromí .
Je vidět , že má autorka 5 dětí a dokáže naprosto bravurně popsat každodenní problémy , které musí nutně vznikat v soužití sourozenců.
Těším se na pokračování a doporučuji k přečtení .

4 23.02.2017

Autorka opět nezklamala. Poutavý příběh odehrávající se z převážné části v Číne za druhé světové války. Samozřejmě se mohl odehrát kdekoliv. Kromě zajímavostí z života číňanů jde především o psychologický román . A ty já mám opravdu ráda.

3 21.02.2017

Myslím,že vše je napsané v komentářích přede mnou.
Ano je skvělé a obdivuhodné,že si autor dal tu obrovskou práci,aby zachytil historii svých předků.
Pro nás Evropany je to možnost celou tu temnou historii otroctví v Americe prožít očima potomka jednoho z nich.
O utrpení násilým odvážených černochů na otrokářských lodích jsem již něco četla a proto mě tato část nepřekvapila a mnohem víc mě zaujal popis života v Gambii ,Zvyky kmene , ve kterém Kunta Kinte vyrůstal , o tvrdé ,pro nás v dnešní době nepředstavitelné výchově. O tom jak se z chlapce stal muž. O úctě ke starším , o víře v Alláha .
Stejně zajímavá byla část , ve které je popisovaný život v uličce otroků , výcvik kohoutů ke kohoutím zápasům .
Určitě si přečtu i pokračování a budu se snažit pochopit proč se v dnešní době nedočteme o cílevědomosti,pracovitosti a schopnosti nepromarnit život černých obyvatel , tak jak to dokázal autor a jeho předci .

4 14.02.2017

V knize vidím kontrast americké a čínské mentality . Nejsem sice ani američanka ani číňanka ,ale je to napsané tak,že věřím , že tak nějak se chovají.
Protože je mi bližší přemýšlení a chování Olívie , tak se nějak nedokážu ztotožnit
s myšlením a chováním Kwan .
Kniha se ale čte dobře a tak nelituji , že jsem jí věnovala čas.

3 25.01.2017

Jodi Picoultová se stala oblíbenou autorkou románů s neotřelými tématy. Je to i můj život není jiný.
Během čtení se můj názor , ani ne tak na styl psaní , ale hlavní hrdiny, měnil.
Chápala jsem zoufalství matky , která se dozvěděla o nevyléčitelné chorobě dvouleté dcery .Chápala jsem i rozhodnutí "vytvořit " dítě na míru ,aby mohla Kate zachránit.
S přibývajícími operacemi a dárcovstvím se pochopení začalo vytrácet.Kateini rodiče mi začali připomínat gamblery , klteří si říkají "teď už to musí vyjít "
Hlavně na matku jsem byla naštvaná . Vím , že rozhodnout se nechat trpící a umírající dítě jít
je to nejtěžší co může rodič rozhodovat .Vlastně to nemá řešení . Bolest by jistě byla nepředsravitelná .Ale každá bolest a ztráta se časem zmírní .
Proto jsem jí přestala fandit .Stala se pro mě někým kdo ze strachu před svojí bolestí nechá trpět všechny děti .Nejen Kate ,která vetšinu života strávila po nemocnicích ,ale i Annu a Jesseho ,který se zřejmě cítil tak nějak do počtu.
Konec mě zaskočil , ale jak se říká "chceš li pobavit Boha , sděl mu svoje plány."
Je to kniha , která se jen tak nevypaří ze selhávající paměti .

10 23.01.2017

Asi jsem od knihy čekala něco jiného a tak jsem byla trochu zklamaná.
Je to několik celkem jednoduchých příběhů odehrávajících se na pozadí tragické události , popravy kontrarevolucionářky . A tady je pro mě to zklamání.
Četla jsem už několik knih líčící 20 . století v Číně , řádění Rudých gard a tady jsem postrádala jak se z členky Rudých gard , které měly na svědomí utrpení tisíců lidí stala kontrarevolucionářka . Co se stalo ,že se z trýznitelky stala oběť .
Toto ale tato kniha neřeší . Přesto osud popravené ovlivní životy několika lidí a jak už to v Číně 20. století bylo , ne zrovna v kladném slova smyslu .
Dala bych 3.5 hvězdičky ,ale protože to nejde , tak dávám 3.

1 03.01.2017

Kniha se četla dobře , jen jsem měla pocit,že se neodehrává v druhé polovine 20. století ,ale někdy v 19. Ani ta letadla to nezachránila. Ve Skotsku ani na Islandu jsem nebyla , ale zřejmě i tyto země ve mně probouzí představu minulosti .

2 03.01.2017

Toto není kniha, která by měla pobavit nebo napínat. Je to vzpomínání na odchod do " říše" po prohrané válce.
Rodiště mojí matky patřilo k sudetům a i ona znala odsunuté . Jedna její sestřenice byla jednou z nich a její názor byl,že se jim nemohlo stát nic lepšího . I to byl tedy názor .
Já jsem tuto dobu nezažila,takže těžko mohu soudit .
Když jsem ale v této knize četla,že odsouvaní nerozuměli česky (matka autorky) , tak si říkám , že jim skutečně šlo jen o to místo. Nikdy se jako součást Československa necítili a kdyby válka dopadla jinak ani by je nenapadlo pozastavovat se nad zvěrstvy , která měli jejich soukmenovci na svědomí.
Mohu soucítit s lidmi,kteří museli opustit své domovy ,ale je to stejný soucit jako s ostatními trpícími .
A přiznávám ,že někde uvnitř si říkám jak se do lesa volá,tak se z lesa ozývá .
Druhá část knihy je o návratech na Rozinkovou louku a o naději a odpouštění .

5 20.12.2016

nic není jak vypadá. To je asi nejstručnější popis knihy.
jak už tady psala Guenevra chvílemi jsem přemýšlela jestli číst dál ,ale stojí to za to.
I já jsem vduchu spřádala jaká je skutečnost,ale netrefila jsem se .A to je dobře,překvapení až do poslední stránky mám ráda.

4 09.12.2016

Na knihu jsem se moc těšila. A jak to bývá,když se na něco moc těším bývám zklamaná.
Téma skvělý ,ale jako celek průměr.
Příběh člověka,který na co sáhl,to mu vyšlo. I to je obdivuhodné,uměl riskovat, měl čich na pokrok a uměl ho využít. V soukromí už takové štěstí neměl.
Člověk prostě nemůže mít všechno.

2 28.11.2016

Věčný boj dobra se zlem. To je asi základní myšlenka této útlé knížečky.
Obrovské téma,které každého provází celým životem a na které není jednoduchá ani jednoznačná odpověď.
Nalistovala jsem si ji ve čtečce a bez jakékoliv znalosti autora ,kterého jsem z nějakého důvodu vždy přeskočila ,jsem se dala do čtení.
Nevím jestli se dá zařadit mezi filozofy ,asi ne , minimálně mezi známé filozofy , přestože myšlenka je to jistě filozofická a hodně zajímavá.
Takže kdo nečeká košatý příběh,ale chce si trošku zafilozofovat a popřemýšlet , ať se dá do čtení.

5 21.11.2016

Nedočteno, tak nějak mě to nebavilo.
Kdysi když jsem S.Brownovou objevila,byla jsem nadšená , od té doby jsem ale vychladla .
Kvalita je dost kolísavá ,samozřejmě je to můj názor .