bábuška komentáře u knih
Opět další kniha o vyhlazování Židů v maličkém Holandsku. Malé vojsko, žádný odboj, vysoký stupeň kolaborace. Příběh je vyprávěn v první osobě mladinkou dívkou, která zprvu pomáhá známým i sousedům při shánění nedostatkového zboží a posléze se seznámí se známými studenty, kteří jako skupina chtějí škodit okupovanému městu. Setkáváme se s odvahou, ale i naivitou mládí, časem však nabývají zkušenosti i ostražitost a skutečně se jim občas daří plány uskutečnit. Na druhé straně jsou však i neúspěchy zaplacené mnoha a mnoha slzami. Velice čtivá ale i smutná kniha.
Okouzlená ostrůvkem u francouzské Bretaně, který je plný keřů rozkvetlých kamelií, je osou příběhu mladé pracovně vytížené ženy, jíž tento ostrůvek doslova spadl do klína formou dědictví. Jakmile jej osobně navštíví, ihned přestane uvažovat o prodeji a začne bojovat za jeho zachování, i když tím nechtěně ohrozí vlastní manželství. A samozřejmě nechybí ani nová láska. Krásné vydání.
Těším se na každou knihu Dominika Dána, tentokrát se mi, bohužel, nepodařilo sehnat knihu v originále. Přestože děj a případy jsou opět vynikající, překlad mi připadá nekvalitní, nebo tentokrát vyjímečně všechny osoby používají vugárnější výrazivo? Nehledě na tiskařské chyby. Proto dávám o hvězdičku méně, ale je mi to líto.
Pravděpodobně první kniha mé oblíbené autorky. Mám druhé vydání. Mladá studentka, nespokojená s nepříznivými stavy v rodině, se v první zamilovanosti provdá za osamělého muže se dvěma dětmi. Doufá, že prvotní spokojenost v mladé domácnosti potrvá, ale časem se objeví náznaky, že vše není tak růžové, jak se zdálo a štěstí se sesype jak domeček z karet. V knize je trochu napětí, končí však šťastně a chcete-li si odpočinout, stojí za přečtení.
Pavla Frýborta ráda čtu, proto jsem byla ráda, že jsem objevila tuto knihu. Začátek mi připadal psaný celkem v humoristickém tónu, s přibývajícími stránkami přecházel do skorodetektivní polohy. A dále nám děj ukazuje maloměstské figurky, rádoby příslušníky 'lepší' společnosti, ovšem každá z nich má svá tajemství a tzv. kostlivce ve skříni. Nově přistěhovalý novinář, jinak hlavní postava románu, zvědavostí sobě vlastní, se začíná o některé podivnosti zajímat, dostává se tím do nepříjemných situací, ale nakonec odkryje několik závažných zločinů. Děj knihy je zajímavý a kniha je velice dobře napsaná, ovšem celkový dojem kazí na jedné z posledních stránek jediná, do očí bijící hrubá chyba. ( Vyšetřující policista a onen novinář při poslední úvaze jeden detail nerozebíralY. Pravděpodobně chyba tiskárny) Celkově hodnotím velice kladně a doporučuji. Dávám 5 hvězdiček.
Přestože je kniha psána v roce 1992, stále se dozvídáme něco nového; upoutala mě hlavně druhá polovina knihy o návštěvnících na jedné straně a neustálému zatajování a zkreslování vojenských a vládních činitelů na straně druhé. PROČ ? Nemyslím si, že by lidstvo propadlo panice, jsme přece zvídaví lidé, ne? Mám pana Dänikena ráda.
Knihu jsem měla vypůjčenou, ale jsem za to ráda. Věřím, že dnešní mladé generaci už tato hrůzná doba nic neříká a že jsou někteří tak otrlí, že se dokážou té době i vysmívat. My, kteří jsme přímo osudy těchto pamětníků neprošli, prožíváme vduchu dnes s nimi při četbě tu hrůzu, kterou jako malé děti odtržené od svých maminek musely prožívat. Nechápaly tu špínu kolem sebe, zimu a neustálý hlad, kolem sebe jenom zlé lidi, nadávky, řev. Ještě dnes se mi při četbě těchto osudů samovolně tlačí tlačí slzy do očí. Byla jsem ještě dítě předškolního věku, když se k nám domů přišly před odchodem rozloučit paní Schulzová s dcerkami Soňou a Gitou a od starší Soni jsem dostala na památku panenku. Jak jsme byli doma všichni šťastní, když se v roce 1945 před námi všechny tři objevily! O Soňe se zmiňuje ve své vzpomínce pan Martin Glas ve svědectvím šestém. Děkujii autorovi panu Janu Jelínkovi za zpracování této vzpomínkové knihy, zůstane dlouho v mém srdci.
Už dlouho se mi nestalo abych přečetla knihu za jediný den. Je to velice zajímavý příběh z válečného období v Paříži a okolí, trochu tajemna i skrývané lásky. Hlavně touha po nenaplněném mateřství a z druhé strany láska k ztracené dcerce. Mohu vřele doporučit.
Kniha mě provází místy mého pobytu a stále mě udivuje novými poznatky. Proto se k ní ráda vracím.
Poněvadž jsem již dříve četla trilogii V zemi bílého oblaku a byla jsem jí nadšená, těšila jsem se i na tuto.Větší část děje se vrací na místa nám známá již z předchozí trilogie, ovšem do doby pozdější. A to je začátek knihy, který nás zavádí do čtyřicátých let kdy v Evropě zuřila válka a seznamuje nás s osudy sousedního Polska, které si dělí Německo se Sovětským svazem. Utrpení obyvatel a zvlášť malých opuštěných dětí v nás i po tak dlouhé době vyvolává jen smutek.
Byla jsem zvědavá na tuto novinku, ale ten příběh tří se stává komukoli z nás a nijak mě neoslovil. Trochu jsem zklamaná.
Kniha je prezentována jako bestseller. Tím se pouze označuje, že kniha je populární tím, že je prodáno více než 10 tisíc výtisků, ovšem nic nevypovídá o skutečné literární hodnotě. Byla jsem dost zklamaná. Osudy těch žen se podobaly problémům mnoha žen jiných, které se ocitly v mnohem složitějších situacích které musely řešit. Ovšem někomu se kniha líbit může.
Všechny knihy S. Sheldona jsou plné napětí a dobře se čtou, i tato je výborná, v poslední třetině jsem se už od ní nemohla odtrhnout. A samozřejmě i kvalitní překlad.
Tato knížka mi byl vřele doporučována a tak jsem ji otevírala s jistými rozpaky, protože vím, že autor nešetří peprnými vyrazy, které se mně hodně nelíbí. Byla jsem ale velice překvapená, děj knížky mě zaujal, příběh, který se mohl klidně stát komukoliv z nás, nehledě na věk. Hezky jsem si početla.
Za svého mládí jsem Tarzana četla a obdivovala, ale nedostala jsem se ke všem dílům. Je to sice smyšlené romantické dobrodružství, ale když celý soubor začal v devadesátých letech vycházet znovu, tak jsem jej koupila a teď dělá radost vnukovi.
Před mnoha roky úžasně populární román, hlavně nesehnatelný, půjčovala se stará vydání a jenom dobrým známým. To byla jakási pojistka proti zcizení. Byl to krásný příběh, ale dnes už dávno pozapomenutý.
Snad každá rodina má tuto knihu ve vlastní knihovně. Z nostalgie.
Humorná odpočinková četba, ale dá se číst i víckrát, já se tedy vždy pobavím.
Když před léty vysílala Československá televize tento seriál, zaujal mě. Knihy jsem pak sehnala inzerátem a jsem ráda, že ji mám. Je to krásné čtení!
Probírám se knihovnou a musím přiznat, že jsem opět sáhla po starých vydáních knížeček Vladimíra Škutiny a znovu jsem se nejen báječně pobavila, ale i vzpomínala na dobu, ve které se to vše odehrávalo. A z toho mi bylo opravdu smutno. Jak tak sleduji tuto stránku většina současných čtenářů je mladšího věku a tím i výběr čtiva. Kvantita vítězí nad kvalitou a to je taky hodně smutné. Odpusťte mi má upřímná slova.