babystar komentáře u knih
Pan spisovatel je tak trochu šprýmař. Kdo máte rádi vážné historické romány, budete zklamáni. Mně se naopak líbí, jak si autor vezme historickou událost (v tomto případě tu z r. 1315) a opřede kolem ní děj, jako by říkal: "Nebuďte takoví suchaři! Lidé jsou stále stejní! I naši předkové se milovali a nenáviděli. Jednou byli dole, podruhé nahoře, a přesto se dovedli radovat ze života."
Tento příběh mi přišel jako odfláknutý, jako "šitý horkou jehlou". Připadlo mi, že autor byl placen od řádků, protože některé pasáže se zbytečně opakovaly. Nicméně jsem ho přečetla, protože jsem byla zvědavá, zda jsem uhodla pachatele. Záhada ďábla byla sice vyřešena, ale autor si nechal "zadní vrátka" pro pokračování. Tudíž jsem zvědavá, zda je v dalších dílech znovu pootevře a přibouchne.
Knížku bych doporučila všem, co chtějí přežít rozch(v)od ve zdraví. Ačkoliv si myslím, že Američané jsou poněkud "trhlí", tak s radami v této knize jsem většinou souhlasila. Jen bych to nepřeháněla s "otevíráním svého nitra", neboť všeho moc škodí. Pro "odkopnutého" partnera je důležité se na svou situaci dívat s nadhledem, zachovat si důstojnost, uvědomovat si vlastní cenu, být sebevědomým člověkem, i když nepřijde "princ na bílém koni" jako v románu. I Darcy se přesvědčila, že pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Nejsem už autorčina cílová skupina a už jsem trochu "skřípnutá" životem, proto už nemám "růžové brýle". Podle mne je Abby silná osobnost, i když si to o sobě nemyslí, je schopná na sobě zapracovat a dosáhnout svého vysněného cíle. Cooper mi naopak připadal jako kluk spoléhající na svůj šarm, zvyklý na to, že stačí úsměv a holky mu "padají k nohám". Takový charakter, jakmile má dívku jistou, tak ji často podrazí. Proto tomu příběhu nějak nevěřím. Ale mládí musí mít své ideály a každopádně Abbyin postoj k životu stojí za inspiraci.
Asi jsem neměla tu správnou náladu, ale mně se zdál tento příběh prostě nudný. Připadlo mi, že se nic nedělo, jen spousta rozjímání a chlastu. Hlavní zápletka mi přišla jasná už od začátku, i když hlavní strůjce piklů byl nečekaný. Nicméně čtu dál.
Příběh z podivným názvem není o koni, ale samozřejmě o tajemství krásné slečny. Tentokrát se odehrává v prostředí pražské smetánky, kde vážená rodina slavné sportovkyně má několik "kostlivců ve skříni". Pan autor nám namíchal výživný koktejl - trochu napětí, trochu grotesky a opět výborné Otovy "hlášky", např.: "Zamknul jsem tikání budíku a jednu zapomenutou mouchu doma."
Knihu jsem vyslechla jako četbu na pokračování, jinak bych ji asi nedočetla. Pro partu opilců, příležitostných zlodějů a nemakačenků nemám zrovna moc pochopení. Jinak je kniha psána svěžím jazykem a věřím, že se někomu i líbí, ale můj šálek čaje to není.
Typická detektivka Dicka Francise. Tentokrát se dostihů dotýká jen okrajově, ale dozvíme se mnoho zajímavostí o únosech. Není to žádný krvák a hlavně vše skončí dobře. Unesení jsou zachráněni a zloduch je potrestán. Musím se přiznat, že když před mnoha lety začaly Francisovy detektivky vycházet, vůbec se mi nelíbily. Později jsem ale přečetla skoro všechny dokonce i dvakrát. Každá byla sice o koních, ale přesto docela jiná. Dozvěděla jsem se z nich spoustu zajímavostí nejen o dostihovém sportu, ale třeba i z finančnictví, a dokonce i o počítačích. Dnes jsou už ale poněkud zastaralé.
Vyslechla jsem jako audioknihu v českém překladu a jsem trochu v rozpacích. Příběh je pro mne moc politický. Nejprve jde o vyšetřování vraždy staré paní, ale pak se odvíjí krvavý boj v podsvětí a válka policajtů. Nedej bože, aby to všechno byla pravda! Faktem Je, že v roce 1996 mi byla politická scéna na Slovensku docela ukradená, a tak problémy řešené v knize mi jsou poněkud cizí. Ovšem neznámé mrtvoly zakopané v lesích okolo Našeho města je dost silná káva....I když i u nás jsme měli svůj "Orlík"...
Na rozdíl od komentářů níže, mně se kniha líbila moc. Hlavní hrdinka i přes svou bláznivost mi byla velmi sympatická a občas jsem se jejím kouskům i zasmála. Asi se mi na ni líbilo, že byla schopna radikálně změnit svůj nudný život.
Čtivá detektivka na téma: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." A dokonce může dojít i k vraždě.
Bezvadná oddechovka, u které jsem se zasmála. Kdo nezažil, nepochopí.
Jediná kniha, která mne svého času přinutila přemýšlet, zda i v mém životě byla situace (jakási životní křižovatka), kdy bych mohla změnit svůj osud.
Prázdninová oddechová četba o "trampotách" anglické zlaté mládeže 20. či 30. let 20. stol., které vyřeší "vševěd" komorník. Psáno s typickým anglickým suchým humorem, který tak potěší.
Zajímavé zpracování událostí kolem věznění Václava IV. Ale mám dojem, že z milého českého Harryho Pottera se ve třetím pokračování jeho osudů stal středověký James Bond i s tím povolením zabíjet. Nicméně jsem zase poznala kousek české i lombardské historie, o níž jsme se ve škole neučili. A inspirována knihou jsem si "vygooglila" další informace.
Další zajímavá historická detektivka plná falešných stop, kdy se zbytečně vraždí a řezají hlavy. Samozřejmě zase šlo o lidskou hamižnost a "prvotní hřích". Tentokrát jsem na hlavního pachatele měla podezření už téměř od začátku. Opět jsem se dozvěděla něco navíc, tentokrát o slovenské Nitře. Podle "googlu" Přemysl II. Otakar dobyl Nitru v r. 1271, kdy hrad i město vyhořelo. Jen nevím, zda se dobyvatelé chovali tak civilizovaně, jak píše pan Vondruška. Ostatky Andreje Svorady a Beňadika jsou uloženy v basilice dodnes a klášter na Zoboru také existoval.
Příběh v duchu "zločin v zamčeném pokoji". "Zamčený pokoj" však představuje Bezděz zavátý sněhem, v němž se ztrácí královská dcera i děti a vraždí nepohodlní svědci dávného zločinu. Zkrátka existence založená na podvodu je odsouzena k odhalení, i když to někdy trvá dvacet let.
Další zábavné čtení týkající se nově získaného Chebska a královského dluhu, který král sice zaplatil, ale peníze do Chebu nedorazily. Oldřich z Chlumu musí zjistit, co se s penězi vlastně stalo. Kde je více úředníků pohromadě, tam se kují pikle a intrikuje ostošest a nejhorší je to snad na královském dvoře. Osvěžením příběhu je napínavé mimopražské vyšetřování, které provádí panoš Ota tentokrát doprovázený Světlanou.
Oddychové čtení z Jindřichova Hradce, v němž se hodně zapojil Diviš. Dost mne zarazilo, že vystupoval jako svobodný svůdce žen, i když podle děje předchozích dílů už musel být dávno ženatý s Martou. Vzhledem k tomu, že čtu knihy cyklu o "hříšných lidech" postupně, jak vycházely, docela mi vadí, že jednotlivé případy nejdou časově po sobě. Mám pak v osudech jednotlivých hrdinů poněkud zmatek. To mi ovšem nebrání v tom, abych s napětím čekala, jak vše dopadne. Tentokrát byl hlavním pachatelem "ďábel", který však byl jen nešťastným člověkem.