Baiba komentáře u knih
Četla jsem před lety v rámci celých Petrohradských povídek, teď jsem poslouchala audio načtené Borisem Rosnerem. Moc pěkná záležitost, tajemné, naléhavé, některé myšlenky vyznívají v dnešní době (ukrajinský konflikt) zvlášť zajímavě (parafrázuji: Ruský národ vždy chrání ty slabší...). Co se týče samotného příběhu nemohla jsem si nevzpomenout na Kingovy Nezbytné věci...
Hodnotím audio v podání Jany Strykové a Jana Zadražila. Příběh je napínavý, i když nikterak objevný (asi už jsem těch thrillerů přečetla až moc :)), líbilo se mi, jak autorka zachytila postupný rozklad manželství z pohledu obou protagonistů, byť jeden z nich (nebo oba?) je tak trochu psychopat. Nechci spoilerovat, takže se nebudu rozepisovat - závěr pro mě trochu překvapivý. Body navíc dávám taky za autorčin přístup k hrdinům, i k tomu kladnějšímu si musíte vztah vybudovat, nakonec jsem mu začala fandit. Co se týče audia, tak jsem měla trochu problém s podáním Jany Strykové, jednak mi přišlo trochu afektované, jednak mně její jinak zajímavý, drsný hlas nesedí k představě křehké blonďaté Amy. Ale i přes výtky to byl příjemný poslech. Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Knihu jsem četla před lety, teď jsem poslouchala audio. Horší než Červený drak i Mlčení jehňátek, lepší než Hannibal - Zrození. Děj má spád, atmosféra Florencie přesvědčivá, postavy už toho ovšem s realitou nemají moc společného a pocházejí spíše z nějakého komiksového vesmíru. Ale proč ne, když je to zábavné. A ten romantický konec... No, nevím :) Souhlasím s komentářem, že Harrisova hlava musí být hodně temné místo...
Hodnotím audio, knihu jsem četla někdy před patnácti lety (dokonce několikrát :)) Vtipné, smutné, ale ne sentimentální, postavy, které musíte mít rádi, moje nejoblíbenější byla maminka a babička Líba (doma bych ji samozřejmě nechtěla :)). Audio načetl Michal Pavlata, a na až občas trochu dlouhý a poněkud vlezlý hudební doprovod velmi příjemný poslech, který doporučuji i těm, co román už četli.
Hodnotím audio, opět výborně načtené Jiřím Dvořákem, opět mám pocit, že jsem si knihu užila mnohem více, než kdybych ji četla :) Nemůžu říct, že by mě příběh, až tolik oslnil, ale atmosféra se povedla jak Peteru Mayovi, tak autorům audioknihy, skvělý přednes, dobrá hudba, opravdu moc pěkný zážitek.
Poslouchala jsem jako audio, výborný přednes Jana Vlasáka. Určitě si chci časem i přečíst. Temné, dobrodružné, mrazivé.
Knihu jsem četla dávno, příběh je samozřejmě notoricky známý, ale pro všechny fanoušky hororů (a nejen jich) je takřka povinností. Jen těch odkazů v literatuře i filmu... Je dobré znát přímo zdroj :) Teď jsem si příběh oživila v audio zpracování, výborně namluvené (Kamil Halbich, Jiří Dvořák aj.), není to moc dlouhé, doporučuji.
Hodnotím výbornou audioknihu skvěle načtenou Jiřím Dvořákem, dokonce si myslím, že kdybych si ji přečetla sama, nebyla bych tak nadšená. Dvořák byl prostě ztělesněný Finn :) Co se týče příběhu samotného, nejedná se o nic převratného, autorovi se nepodařilo vyhnout některým klišé... Ovšem atmosféra pro nás exotického, pochmurného, drsného ostrova Lewis a zejména poslední část, kdy May líčí lov na ptáky guga, je vynikající. Závěr může být pro někoho zklamání...
Pasáže o životě na Manhattanu i příběhy dalších Slovenek snažících se vydělat si v New Yorku jsou zajímavé, vtipné, autorka má smysl pro výstižnou zkratku, je to živé a zábavné. Poslední třetina knihy, v níž se potýká s tragickými životními momenty už se mi tak dobře nečetla, a to nejen kvůli tématu. Nicméně autorce přeji, aby se jí už nikdy nic podobného nestalo, a aby obě její děti byly zdravé.
První a "nejobyčejnější" případ, zápletka sice jednoduchá a rozuzlení pro někoho nedostatečně překvapivé, ale myslím, že by se mělo trochu odlišovat, zda čtu kriminálku nebo thriller. V sérii o Wallanderovi se autor pokouší zachytit i tu méně atraktivní práci detektivů, to jest hnidopišské pátrání v archivech, nudné výslechy apod. Tedy to, o čem práce kriminalistů je. "Česká" jména byla trochu zklamání, vzhledem k tomu, že Mankell v dalších knihách často operuje v cizině (JAR, Lotyšsko,...), čekala bych větší fundovanost. Ale nemůžu si odpustit poznámku - opravdu je nutné psát do komentářů jména pachatelů? :) Některé čtenáře by to mohlo trochu naštvat :).
Objevily jsme ji s dcerou náhodou v knihovně, okamžitě se do ní zamilovala, už ji umí skoro nazpaměť :) Krásný, jednoduchý příběh, vydařené ilustrace.
Tak to vypadá, že by Ystad a jeho okolí měl být obehnán ostnatým drátem, vzhledem k tomu, jaká je tam koncentrace volně pobíhajících psychopatů a jiných individuí :) Ale to je asi problém všech krimi sérií, koneckonců detektivka o krádežích v obchoďácích by nás asi nebavila... Kurt Wallander stojí opět před sérií brutálních zločinů, tentokrát spojených s náboženským fanatismem. Zápletka je dostatečně napínavá a zajímavá. do jaké míry je věrohodná, neposoudím... Hlavně ti, co mají načteno více "wallenderovek" ocení, že je příběh vyprávěn z perspektivy Lindy. Ukazuje nám to Kurta (i další postavy) z trochu jiného úhlu (vzteklý koupelnový tygr:)). Komplikovaný, velice citlivě a důvěryhodně zachycený vztah mezi otcem a dcerou se ani tentokrát nenechal zatlačit do pozadí detektivní linií.
Další temný příběh komisaře Wallandera, který se zrovna zotavuje z traumatického zážitku. Vražda jeho přítele jej však opět přivede na ystadskou policejní stanici. Hutný, pomalý děj, ke konci spíše thriller. Největší klad opět ve výborně vykreslené postavě Wallandera.
Tak tohle nebylo veselé čtení - smrt, brutalita, zneužívání... Autor vytvořil opravdové peklo na zemi, kde chybí sebemenší zrnko optimismu. Všechno je hnusné, téměř všechny postavy zkažené, a i ty, které v sobě nosí závan čehosi lidského, jsou nuceny páchat zlo. Nemůžu upřít jistou čtivost, román má spád, ale tak nějak jsem nepochopila, co tím vlastně chtěl autor říct... Že je život hnusný? Že všechno kolem je peklo na zemi? Nevím... Na mě příliš přímočaré, nedostatečná motivace postav... Srovnání s Kingem, o kterém jsem četla v nějaké anotaci, pokulhává.
Překvapuje mě ne příliš nadšené hodnocení knihy. Přečetla jsem ji teď dokonce podruhé a považuji ji za velmi zdařilou. Věřím, že počátkem devadesátých let mohla být situace v postsovětských zemích velmi napjatá, a pochybuji, že by Mankell přeháněl. Nicméně největší devízou Mankellových románů je výborně napsaná postava detektiva Wallandera.
Můj favorit Kurt opět nezklamal. Depresemi zdeptaný a životem omlácený detektiv na stopě zločinu, který by mohl rozvrátit celou jednu zemi. Sice mám raději příběhy, které se drží trochu více při zemi, na druhou stranu až na pár zbytečně proklamativních protirasistických pasáží zpracoval Mankell i takovéto náročné politické téma výborně. Kromě napětí se toho čtenář i spoustu dozví. Už se nemůžu dočkat, jak si s tímhle případem poradí Kenneth Branagh :) Snad už příští rok...
Příjemné letní čtení, z počátku jsem měla trochu problém propojit si "starou" a "mladou" verzi Alana, jako stařík byl totiž o moc sympatičtější a skutečnější. Občas opravdu velmi vtipné vyprávění, jen jsem měla trochu problém se scénami z gulagu, nedávno jsem četla několik skutečných příběhů, a nějak jsem k tomu ještě neměla asi patřičný odstup... Ale jinak nadsázka fungovala dobře. Ale popravdě řečeno to celosvětové šílenství moc nechápu, rozhodně už jsem četla spoustu lepších knih...
Johan Theorin nepíše klasické detektivky ani thrillery. Důležitější než detaily pátrání je pro něj atmosféra. I tentokrát se děj odehrává na ostrově Oland, kde tentokrát severské větry vystřídalo úmorné parno. Kdo má rád tajemství, temné příběhy s přesahem do minulosti, bude spokojen. Čtivé, napínavé... a poučné. Podstatná část knihy se totiž odehrává ve stalinistickém Rusku, hrůzy tehdejšího režimu jsou popsány hodně sugestivně. Pro mě nejzajímavější pasáže. Děj lehce předvídatelný.
Bohužel jen tři hvězdy. Příběh mi připomínal jednu hodně nataženou epizodu ze seriálu Odložené případy, což nemyslím úplně ve zlém, jen prostě nic originálního. Pokud chtěla autorka spíše než thriller napsat něco jako sociologickou studii irské nižší třídy, tak mě moc nepřesvědčila ani v tomhle ohledu. Abych byla konkrétnější, musela bych spoilerovat. Ale připadalo mi, že tak spíše klouže po povrchu, na druhou stranu je kniha dost rozvleklá... Jediné, proč jsem ji dočetla, byla zvědavost a taky čtivý styl. Hlavní hrdina mi dost lezl na nervy :)
Náhodou se mi dostala do ruky znovu po deseti letech a s chutí jsem si ji zase přečetla. Historka s příslušníkem SNB mě opět rozesmála k slzám, ale jinak, asi jak stárnu, jsem více vnímala tu až nepříjemnou nahořklost některých situací. Sice se jim smějeme, ale šťastní ti hrdinové tenkrát moc nebyli. Až po přečtení mi došlo, jak to režisér Hřebejk ve filmech "učesal", škoda, mohl být klidně drsnější...