Baiba komentáře u knih
Román výborný, P. D. Jamesová je moje oblíbená autorka, zajímavé příběhy, snaha o širší společensko-kritický rámec a hlavně má velká literární (i televizní) láska Adam Dalgliesh. Zahalte jí tvář sice není nejlepší autorčin román (za mě jsou to Plány a touhy, Rubáš pro slavíka a Pachuť smrti), nicméně se jedná o kvalitní čtivo nejen v kontextu detektivního žánru.
Momentálně jsem doposlouchala její rozhlasovou dramatizaci. Není to špatné, výborná Dana Syslová, ale raději si přečtěte knihu :) Nebo koukněte na skvělý seriál.
Koncepce prvního dílu mě hodně překvapila a trochu mi trvalo, než jsem si na ty časové skoky zvykla. Když jsem se ale oprostila od toho, že nebudu číst příběh jedinců, ale celé jedné planety, pohltilo mě to. Jen mi občas bylo líto, že některé postavy opouštím. Jsem zvědavá na pokračování. Na svoji dobu to muselo být převratné dílo, když je stále aktuální i po více než šedesáti letech. Jen jsem byla trochu otrávená z českého překladu, chyby, překlepy... Jednalo se o první vydání, tak na to možná spěchali a je to znát.
Vzhledem k tomu, že už by se mi jen těžko podařilo napsat něco, co se níže nedočtete, chtěla bych aspoň doporučit výborné audio zpracování. Audioknihu jsem dostala k Vánocům a moc se mi do ní nechtělo, protože jsem Píseň četla (i viděla :)), ale byla jsem velice mile překvapená. Krásně se poslouchá, a přestože je načtena pouze jedním interpretem, podařilo se Františku Dočkalovi přednést ji emotivně, ale ne příliš expresivně, srozumitelně, ale ne zdlouhavě. Z vyprávění se neztratilo napětí a některé scény jsem si vychutnala v jeho podání více než v psané podobě (o seriálu nemluvě). Opravdu moc příjemná záležitost, která mě asi bude ještě stát hodně peněz :)
Zajímavá hrdinka se zajímavým osudem. Dcera aparátčíka, bojovnice proti socialismu, která prošvihne svůj osudový okamžik, s čímž se zřejmě už nikdy úplně nesmíří. Pohled do života francouzských emigrantů, kde se tom jen hemží známými osobnostmi. Líbilo se mi, jak se v denících prolíná historické dění s intimitou jednoho lidského osudu. Kromě politiky a těžkostí vyplývajících ze samotné emigrace (jazyková bariéra, existenční problémy) totiž autorka řeší jak vztahy s rodiči, především s otcem, jehož politické kariéře jsou věnovány i samostatné kapitoly, s milenci, kamarády nebo obdivovateli, tak i otravné všednodennosti, jako je netekoucí teplá voda, boj s francouzskou byrokracií nebo vršící se kila :)
Vydařená "holeovka". Napínavý příběh s přesahy do války v Jugoslávii. Harry tady není ještě karikaturou sebe sama, takže je uvěřitelnější než v Levhartovi. Celkově se Nesbo drží ještě při zemi a největší exotikou je zde Chorvatsko :) Děj je díky rychlému střídání scén svižný a zároveň se v něm čtenář neztrácí. Asi se mi tyhle starší "holeovky" líbily více...
Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, ale nakonec musím uznat, že se knížka "četla sama" a že je autor opravdu vtipný, takže za čtyři. Občas sice trochu moc tlačil na pilu, až jsem měla pocit, že se pro samý vtip ztrácí humor :) a trochu mi unikal smysl některých postav (viz Deniska). Taky mi trochu chyběl nějaký výraznější příběh, jedná se vlastně jen o sled více či méně humorných scének. Postava oblomovského Josefa ovšem výborná, doufám, že v jeho případě autor moc nečerpal z vlastních zážitků. To by nám ty naše hrady a zámky za chvíli popadaly na hlavu (ne, že by k tomu některé neměly daleko).
Kingův standard. Napínavé, čtivé, ale k tomu, aby se Pan Mercedes zařadil mezi jeho majstrštyky, mu chybí propracovanější zápletka a zajímavější hrdinové. Bill Hodges je typický bývalý policajt, co chce dokončit rozdělanou práci, přerod Holly je moc rychlý a těžko uvěřitelný, Brady je další odpudivá kreatura... Nejvíce mě tak zaujala postava té nešťastnice, Bradyho matky, která byla taky nejtragičtější figurou celého příběhu. Oddechovka, ke které se asi vracet nebudu (na rozdíl od Osvícení, Misery, Pod kupolí nebo povídek).
Krásné čtení, které doporučuji hlavně na zimní večery ke svařáku. Lyrické, baladické, pomalé, čtenář si užije všechno - noční pronásledování vlky, divoké lesy plné strží a medvědů, nádherné jezero, sucha i povodně... A hlavně romantická láska. Padlý, nicméně okouzlující farář Gosta láme srdce, kudy chodí, ale autorka i čtenář mu to rádi odpustí.
Jedno z děl světové literatury, které po školních výkladech může odpuzovat, ale nezaslouženě.
Podle mého názoru nejlepší dílo Vladimíra Kornera, který zde trochu ubral ze svého trpkého a pesimistického pohledu na dějiny lidstva. O veselé čtení samozřejmě nejde, ale díky dětskému hrdinovi, který dokáže i přes rodinnou tragédii pokračovat dál, dává autor lidem jiskřičku naděje v temném světě plném válek a utrpení. Nezanedbatelnou roli zde hrají také Jeseníky, tajemné útočiště i nebezpečná skrýš, románu dodávají tesknou baladickou atmosféru. Doporučuji i zapomenutý, ale výborný film Karla Kachyni Cukrová bouda, v roli Bartla Miroslav Macháček (citlivý a přesvědčivý výkon), někoho může příjemně překvapit Jana Švandová jako maminka a v hlavní dětské roli Michal Dlouhý.
Ke komiksové adaptaci jsem přistupovala trochu s nedůvěrou - jak proboha mohli nacpat několikasetstránkový román (notabene desetidílný seriál) do těch nemnoha obrázků a bublin??? Ale řekla bych, že se s tím autoři poprali se ctí. Nedokážu posoudit, jak moc srozumitelný je takto zestručněný děj pro neznalce Martinovi předlohy (nebo seriálu), protože autoři komiksu museli jít skutečně na samotnou dřeň. Nicméně pro fanoušky Písně je to příjemný návrat do jejich oblíbeného světa. Trochu výhrady mám proti výtvarnému zpracování, které je na můj vkus až trochu moc poplatné komiksové estetice, některé, zejména hromadné, výjevy jsou ale působivé. Zkrátka - mohlo to dopadnout líp, ale také mnohem mnohem hůř. Mně komiks hezky zpříjemnil jedno odpoledne.
Komu se nechce povídka číst, doporučuji její rozhlasové zpracování. Režisér Jiří Horčička zpracoval s citem pro atmosféru temného studeného severu a vynikající herci (Lipský, Pleštilová, Brousek st. atd.) jsou přesvědčiví. Krásný baladický příběh o zlu, pomstě a vyšších silách v zamrzlém Švédsku. Příjemný poslech v teplíčku, když za oknem zuří sněhová vánice :)
Jedna z nejvtipnějších knih, které jsem četla. Už řadu let se k ní vracím, stačí, když si přečtu jednu dvě pasáže a den je hned lepší :) Obzvlášť doporučuji studentům literatury. Skvělá konfrontace britského a amerického přístupu ke studiu (ani bych se nedivila, kdyby byl svým způsobem stále aktuální :)) a životního stylu vůbec. Autor využívá všech možných literárních forem (mj. drama nebo epistolární román), stejně tak jako románových klišé, která láskyplně paroduje. Dělá si legraci ze všeho - od britského počasí přes americkou rádobyuvolněnost až po Jane Austenovou... Výborné.
Na Achilleovu píseň jsem se opravdu moc těšila, ale bohužel přišlo spíše zklamání. Jak už zaznělo v několika komentářích, těm, kteří četli Petišku a trochu se v řecké mytologii vyznají, román nepřináší nic nového, byť s bájemi pracuje autorka lehkou rukou a výsledek je zábavný a čtivý. Proč ale kniha vzbudila takové pozdvižení mi zůstává trochu záhadou :) Docela by mě ale zajímalo, jak by tento námět zpracoval muž. Přece jen je to o dvou chlapech :) I když je pravda, že první půlka knihy, kdy se rodí vztah mezi protagonisty, byla asi nejpoutavější a měla jsem pocit, že autorku "bavil" více než celá trojská válka...
Tentokrát nemohu hodnotit hvězdičkami, protože jsem knihu nečetla, ale slyšela jsem její rozhlasovou dramatizaci. Režisérovi se skvěle podařilo zachytit atmosféru Berlína padesátých let, bizarní směsice dobových písní evokuje podivný chaos, ve kterém se město rozdělené mezi dvě mocnosti ocitlo. Nevím, do jaké míry autor dramatizace musel původní předlohu osekat, každopádně se mu to povedlo skvěle - napínavý příběh srozumitelně zprostředkoval pouze pomocí dialogů. A v hlavních rolích Ivan Trojan, Ladislav Mrkvička a Zuzana Stivínová!!! Těším se, až si přečtu i román.
Trochu kafkovská záležitost, nebohý úředník pronásledovaný "zlým" dvojníkem, který mu ničí život. Výborně zachycený postupný rozklad osobnosti. Zlověstné, klaustrofobické, beznadějné a nelítostné. Přestože se život kolem hlavního hrdiny stahuje jako oprátka, nevzbuzuje soucit, ale svou podlézavostí a malostí spíše odpor. Mikrosvět ruských úřadů působí u Dostojevského obzvlášť odpudivě.
Hodnotím audio, které výborně načetl Hynek Čermák. Pasáže z minulosti a současnosti jsou uvozeny vhodným hudebním doprovodem, takže se posluchač dobře orientuje. V čem už se orientuje hůře, alespoň tedy v mém případě, je to kvantum jmen. Hlavně ze začátku jsem se v ději trochu ztrácela a chvíli jsem přemýšlela, jestli by nebylo lepší si knihu přečíst, zřejmě bych se lépe soustředila (při samotném poslechu většinou něco dělám :)). Ve finále jsem ale byla ráda za poslech - Nesbo má občas sklon k okázalému drama (viz noc ve vídeňském hotelu) a trochu vyhroceným situacím (pro toho ale máme rádi, že jo :)) a taky k trochu nevěrohodným motivacím, takže si nejsem jistá, jestli by se mi kniha tak moc líbila. Nicméně za čtyři hvězdičky, fanoušky Harry Holea nezklame. A jako bonus kus poválečné historie, na kterou Norové asi moc pyšní nejsou.
Chvíli mi trvalo se do románu pořádně začíst, osudy protagonistů jsou ale natolik silné a atmosféra vesnice uprostřed tajgy natolik vtahující, že druhou půlku jsem zvládla za dva dny. Obdivuji, jak se autorce podařilo tak věrohodně zachytit život lidí na tak vzdáleném místě, jako je poválečná Sibiř. Vlastně by mě dost zajímalo, co inspirovalo mladou českou spisovatelku k tomuto sovětsko-rusko-dánskému dobrodružství :)
Bohužel je trochu znát, že se jedná o prvotinu, zdaleka nemá tak propracovanou zápletku jako Gone Baby Gone, zajímavé postavy ani temnou atmosféru. I ten Patrickův vnitřní komentář ve stylu Phila Marlowa mě chvílemi trochu iritoval, i když občas je opravdu vtipný. Ale není to špatné čtení, děj (i když trochu předvídatelný) je svižný a hlavní hrdiny si oblíbíte. Drásavost Gone Baby Gone nebo Tajemné řeky ale chybí...
Zvláštní knížka, asi bych ji ani neoznačila jako detektivku, spíše psychologický román. Příjemně mě překvapilo, že navzdory námětu se nejednalo o žádný protirasistický traktát. Pro mě byl román spíše o tom, jak málo se navzájem známe (což je asi dobře :)) a že nikdy vlastně nevíme, kdo vedle nás žije. Moc se mi líbila postava Gundera a lásce mezi ním a Púnou jsem kupodivu věřila. Četla jsem ji na rozdíl od jiných knih dost pomalu, vždy pár stránek za den, ale i tak jsem si ji užila.
Jedna z nekrásnějších a nejsmutnějších knih jaké jsem četla. Škoda, že se jedná v rámci české literatury o polozapomenutou záležitost. Doporučuji, kudy chodím. Přestože jsem výtečný seriál Karla Kachyni viděla několikrát, k románu se stále vracím.