Baiba komentáře u knih
Asi jsem přečetla už moc thrillerů a detektivek, tak už mě toho moc nepřekvapí. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudila. Příběh má spád a potenciál přinést zajímavé rozuzlení, což se bohužel nestalo. Čekala jsem trochu nějaký přesah (např. ve vztahu mezi rodiči a dětmi), ale zakončení nepřineslo nic nového... Čekala jsem trochu víc... Moje chyba :) Ale jako čistě odpočinková literatura román obstojí dobře.
Bohužel druhé Osvícení se nekonalo. Začátek je slibný, Danny je násilnický alkoholik jako jeho otec, což je logické a pochopitelné vyústění předchozího děje. Dokud Danny bojuje s vlastními vzpomínkami a démony, je příběh silný, v momentě, kdy se ale objeví démoni "skuteční", se tempo paradoxně zpomalí a děj se dost vleče. Já mám ale u Kinga raději jeho realističtější polohu, to jest, jeho schopnost odhalit zlo v samotné lidské podstatě, i když mu v tom leckdy pomáhají nadpřirozené prvky (viz Misery, Pod kupolí, Mrtvá zóna, To aj.).
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, na druhou stranu se mi ale nepodařilo do ní pořádně začíst. Zápletka zajímavá (a dost děsivá), ale příliš mnoho postav, takže mě nestrhl příběh ani jedné z nich. Obdivovatelé Forsytha ale zklamáni asi nebudou. Rozhodně mě to neodradilo, abych si od něj ještě něco přečetla.
Útlá kniha křehkých povídek, emotivní zachycení světa kolem nás, krásné čtení pro všechny, kteří nespěchají.
Tak jo, musím přiznat, že i když romantika není můj šálek kávy, tohle mě opravdu dojalo. Nekoná se slzavé údolí ala Rosamunde Pilcherová, ale ten propletenec životních příběhů mě dostal. Jedna situace a tolik osudů. Na čtivosti samozřejmě dodává atraktivita prostředí, v nichž se román odehrává - pro mě nejzajímavější bylo zákulisí natáčení Kleopatry, i když tomu je věnován poměrně malý prostor.
Souhlasím s většinou komentářů, krásný jazyk, vhodně zvolená du-forma mi pomohla najít si k trochu komplikovanému hrdinovi vztah, autorovi se podařilo stručně a přesto poeticky vystihnout dobu i prostředí. K doplnění čtenářského zážitku bych doporučila sehnat si nějakou fotografickou publikaci o Drtikolovi.
Tátu nezapře, a ani se o to nepokouší, což je sympatické. Výborně napsané postavy, cit pro detail, temná atmosféra, to všechno zvládl dobře, jen ten příběh mě příliš nestrhl, bohužel, i když tomu všechny atributy nasvědčovaly, to děsivé, plíživé temno jsem necítila. Ale jako odreagování v každodenní rutině matky na mateřské román fungoval dobře :)
K přečtení románu mě inspiroval výborný stejnojmenný seriál. Nevím, do jaké míry se jeho tvůrci inspirovali, ale pojetí postav i jejich příběhy (o ucelené dějové linii se ani v jednom případě nedá příliš mluvit) se většinou dost liší. Nicméně literární zpracování osudů Divokého Billa, Calamity Jane nebo Colorada Charlieho a dalších skutečných hrdinů Divokého západu je ještě zdařilejší - autentické, kruté, šokující, plné násilí a sexu, zároveň dojemné vyprávění o osamělých lidech, jimž se nepodařilo nalézt v životě své místo. Nechybí ani ironický, místy až sarkastický, nadhled, díky kterému je tenhle syrový výlet do "romantických" časů zlaté horečky zábavný a čtivý.
I bez detailnějších znalostí anglické historie (i když ty samozřejmě se hodí) strhující čtení. Autorce se podařilo vtisknout románu autenticitu, takže na rozdíl od seriálu Tudorovci, jsem měla pocit, že takhle nějak to opravdu mohlo být. Všichni protagonisté, i sám Cromwell, z příběhu vystupují jako skutečné, neidealizované postavy. Všechny mají své temné stránky, bojují o přežití a v rámci svých údělů se chovají logicky. Mantelová má neotřelý styl, který vyžaduje pečlivé čtení, rozhodně čtenáři nic neusnadňuje, spousta postav, dialogů, leckdy je čtenář do některých scén vržen bez předchozího úvodu, musí se orientovat v dvorských intrikách i v mnohdy jen nejasně vyřčených plánech hrdinů. Těším se na další díl, i když už bohužel vím, jak to celé dopadne. Nevýhoda historických románů :)
Momentálně jsem doposlouchala audio nahrávku, čte Ladislav Mrkvička, doporučuji, pěkný přednes. Předtím jsem ji dvakrát četla a je to jeden z mých nejoblíbenějších Irvingů. Možná i jeden z mých nejoblíbenějších románů vůbec. Možná je autor ke svým hrdinům (vykresleným tak, že je prostě musíte mít rádi, dokonce i Melony, o krásně ironickém dr. Larchovi nemluvě) občas trochu krutý, ale nikdy s nimi neztrácí soucit. To všechno bez zbytečného sentimentu, přestože téma sirotků, hledání svého místa v životě i lásky k tomu občas svádí... Už se těším, až se k Pravidlům zase někdy vrátím...
Není to horor, není to thriller, není to ani plnokrevná detektivka. Je to nostalgická vzpomínka na mládí a tuhle polohu Kinga mám hodně ráda (viz Tělo, které je samozřejmě mnohem vydařenější). Přestože to není nejlepší román, který jsem od něj četla, určitě to bylo příjemné setkání, dojemné a hodně smutné... a já se těším na další.
Velmi příjemné překvapení, pozvolně plynoucí klasická detektivka se sympatickými hlavními hrdiny, které si okamžitě oblíbíte. Žádnou "rozveklost" jsem nezaznamenala. Naopak docela ráda bych se o protagonistech více dozvěděla. Těším se na další díl. Není to náročné čtení, ale výborně jsem si od ní odpočinula.
Poměrně napínavé čtení, dobrá atmosféra, ale konec mě příliš neuspokojil. Jednání hlavní hrdinky mi připadalo už hodně nereálné, a celé vyústění příběhu uškodilo a stala se z něj tuctová detektivka... Škoda.
Moje druhé setkání s Forsythem (po Spisu ODESSA) a opět výborné čtení. Napínavé (i když ten závěr opravdu trochu přitažený za vlasy), zajímavé lidské osudy, spousta užitečných informací (o Vietnamu, a hlavně válce v Jugoslávii), zajímavé úvahy o terorismu... Oceňuji, jak umí propojit fikci se skutečnými událostmi. Datum na konci knihy mě dostalo...
Nevím, jestli je to mnou nebo tématem, ale tenhle Deaver mě příliš nenadchnul. Román se sice četl dobře, ale takové nadšení jako Ďáblova slza, Prázdné křeslo nebo Kamenná opice se bohužel nekonalo. Ale co se týče žánru thrilleru, tak to byl pořád nadprůměr, takže za čtyři.
Šílená, adrenalinová jízda. Sněhulák mě sice děsil mnohem více, ale ani tentokrát jsem nemohla popadnout dech - Hongkong, Norsko, Kongo... Chvílemi jsem ale měla pocit, že všech těch akcí a motivací je trochu moc. Že i ta Harryho duševní rozervanost je trochu na hranici karikatury. Ale co, Nesbo si to může dovolit. Skvěle jsem se bavila a vlastně se i něco dozvěděla. Těším se na další.
Zajímavý příběh sahající hluboko do historie a daleko za hranice Švédska. Román mě však strhl spíše z počátku, objev masakru je popsaný působivě, exkurz do pro nás ne příliš známé etapy historie byl také poutavý a pro mě přínosný, ale po návratu do současnosti se tempo výrazně zpomalilo a chvílemi se detektivka měnila na politický traktát. Trochu mi chyběl i charismatičtější hlavní hrdina - soudkyně Roslinová holt není Kurt Wallander. I přesto patří Mankell mezi výborné vypravěče, a nejen v rámci severské krimi.