Baiba komentáře u knih
Nic jsem nečekala a dočkala se lahůdky. Z počátku ne zrovna sympatický, ale inteligentní a zajímavý protagonista, promyšlený zločin, poutavě zachycený genius loci historického městečka a konečně spousta témat k zamyšlení - antisemitismus, náboženství, postoj polské společnosti k poválečné historii... Nečekejte však žádné elaboráty, svoje názory prezentuje autor prostřednictvím svého hrdiny nenásilně, s lehce jízlivou intelektuální nadřazeností a ke svému národu hodně nesmlouvavě.Ta jedna hvězdička šla dolů za příliš vykonstruovaný závěr, škoda těch zbytečných a nepravděpodobných náhod...
Nejsem odbornice na van Gogha, Žízeň po životě jsem četla už opravdu hodně dávno, ale myslím, že se autorce podařilo zachytit jeho složitou osobnost a pravděpodobně jeho nejtěžší životní období velmi působivě. Minimalistická kresba působí zdánlivě jednoduše, autorka však umí pracovat s výstižnou zkratkou a výsledek nepostrádá ani vtip a dojetí.
Bez patosu, bez sentimentu, chvílemi až sarkastické. Úvodní pasáže z fronty a z lazaretu jsou přesně tak působivé a drastické, jak by měly být, a čtenáře okamžitě vtáhnou do děje a vzbudí v něm zájem o hlavní protagonisty. To nejzajímavější se však začne dít až po návratu hrdinů do "normálního" života, který už samozřejmě normální nikdy nebude. A to nejen pro Alberta a Édourda, ale i pro celou Evropu, která se mimo obrovských lidských a finančních ztrát musí vypořádat např. i s tím, jak naložit s ostatky tisíců padlých vojáků... Velice čtivé, autor s hrdiny neztrácí soucit, zároveň nad nimi nenaříká. Zajímavé osudy nabízejí i vedlejší postavy.
Zápletka mě bohužel moc nezaujala a literární prostředí bylo na můj vkus až trochu moc zkarikované. Měla jsem problém se začíst, což je u detektivky trochu problém :) Ke konci jsem se přistihla, že je mi vlastně jedno, kdo je pachatel. Rowlingová je skvělá vypravěčka, nápaditá, dokáže skvěle vystupňovat napětí, leckterá kapitola z Harryho Pottera mi však přišla napínavější a temnější než tento román. Po příjemně staromilském Volání kukačky trochu zklamání. NIcméně dvojice Cormoran a Robin je slibná a určitě zkusím i další díl.
Hodnotím audio načtené opět výborně Hynkem Čermákem. Napínavé, vykreslení drogového podsvětí věrohodné, Nesbo se tentokrát držel více při zemi, takže žádné honičky napříč kontinenty, laviny apod., Harry taky neztratil nic ze svého charismatu, takže nevidím jediný důvod, proč se netěšit na Policii.
Oddechové čtení bez výraznějších ambicí. Přestože některé z autorů ráda čtu a jejich styl mi vždy připadal originální (Rudiš, Soukupová), v této sbírce mi jednotlivé povídky splývaly a popravdě bych ani nedokázala říct, která se mi nejvíce líbila...
Některé pasáže skvělé (čarodějnický banket a následné dění), jiné trochu nudnější (politické rokování), závěr moc vydařený. Těším se na další díl.
Zábavné čtení pro ty, kteří znají Divoký západ pouze z mayovek a westernů. Autor zachycuje jen několik významných okamžiků (Tombstone, stavba železnice) a osobností Divoký Bill, Calamity Jane, Buffalo Bill), rozhodně se nekoná žádný komplexní historický exkurz a je potřeba povznést se nad archaický styl, který sice k tomuto období sice tak trochu patří, na druhé straně působí pojmy jako "rudé plemeno" v současnosti trochu rasisticky. Kapitola o založení sekty mormonů mě neskutečně pobavila.
V dětství jsem četla snad desetkrát, pak jsem ji četla své mladší sestře a teď své dceři. Jedna z nejkrásnějších knih. Astrid Lindgrenová byla geniální. Jednoduché, prosté příběhy, ve kterých je ukryté celé dětství.
Wallander je pro mě srdeční záležitost. Jedna z nejlépe napsaných postav v detektivním žánru. Uvěřitelný, vnitřně rozervaný, svou prací ubíjený komisař tentokrát řeší případ, jehož rozuzlení nepřináší pocit zadostiučinění z nalezení vraha, ale spíše vzbuzuje další otázky a dilemata. Kromě toho složitý vztah s otcem, útěchu nenalézá ani v přítelkyni... Temné, depresivní, přesto velice čtivé. Promyšlený příběh, podmanivá atmosféra, psychologicky propracovaný hrdina...
Zklamání, dvě hvězdičky nedávám ani tak za samotný román, protože ten je spíše průměrný než špatný, takže by si možná zasloužil i tři, ale za nabubřelou reklamu, která avizuje něco, co není pravda. V žádném případě se nejedná o "mimořádný bestseller, který vám nedá spát", jak nadutě hlásá přebal. Nicméně k samotné knize - ztotožňuji se čtenářem Ondrulou: nerozpracované náměty, nezajímavé postavy, samoúčelné motivy... Autor nedokázal ani vytěžit zajímavé prostředí, nemluvě o provařenosti hlavní zápletky. A hlavní padouch? No, už jen zbývalo, aby své oběti konzumoval na opulentních večeřích, aby byla vykrádačka úplná...
Téměř fyzický zážitek. Autor nelítostně útočí na naše smysly, tentokrát hlavně na čichové, vždyť téměř z každé stránky se na nás line nějaký puch, ať už libý či nelibý. Tenhle ponor do viktoriánské Anglie byl někdy až nepříjemně intenzivní, a přestože mu mnozí vyčítají vulgaritu, pro mě se Faber vždy zastavil před těmi "posledními dveřmi". Lehkost, s jakou autor podává své jistě zdlouhavě nastudované reálie, je obdivuhodná, ani na okamžik nenudí, neotravuje popisy, v jeho podání je vše živé, plastické, ať už se jedná o ty nejpříšernější stoky nebo o snobskou návštěvu opery. Zároveň se mu podařilo vybalancovat formu s obsahem, takže se v tom širokém toku vyprávění neztratily osudy jednotlivých postav a já jsem mohla až do konce fandit Sugar, ať vyhraje nad svým osudem. Jen škoda, že na tom samolibém panákovi Williamovi nestihla uskutečnit žádnou ze svých literárních představ :)
Díky pozvolnějšímu tempu vyprávění a postupnému uvádění postav na scénu působí Krev elfů spíše jako prolog k celé sáze než jako samostatná první část. Nicméně náznaky budované napětí dává tušit, že se schyluje k něčemu velkému. Sapkowski to prostě se čtenářem umí. Sice ne tak zábavné a nápadité jako povídky, ale i tak se těším na další díl.
Až na tu pitomou obálku výborná kniha. Povídky jsou spíše melancholické než akční a nechybí jim ani humor. Líbí se mi, jak Sapkowski dokáže využívat mytologické a pohádkové motivy, jak z nich dokáže sejmout ten romanticko-bezpohlavní háv a vytvořit z nich něco tak zábavného (viz hned první povídka Trošku se obětovat - svérázná variace na Malou mořskou vílu). Zaklínače můžeme Polákům jen závidět :)
Bohužel po Temných koutech a Zmizelé trochu zklamání, na druhou stranu jsem ráda, že jsem Ostré předměty přečetla jako poslední a neodradily mě od autorčiných dalších románů. Zápletka zní sice zajímavě, některé okamžiky dokáže Flynn podat skutečně sugestivně (především momenty týkající se sebepoškozování), ale měla jsem pocit, že to s tím psychologizováním trochu přehnala a asi od poloviny knihy jsem příběhu a hlavně jeho protagonistům přestala věřit.
Také mě k přečtení knihy inspiroval výborný stejnojmenný film (fanynky Orlando Blooma musely být trochu překvapené :)) a jsem za to velice vděčná. Málokdy se stane, aby detektivní román dokázal zachytit tak komplexní obraz společnosti. Díky dobře promyšlenému příběhu autor propojil všechny společenské vrstvy, přičemž nejsilnější je samozřejmě v okamžicích, kdy se pohybuje ve slumech. I přes krutost a syrovost vyprávění, kdy se nelze vyhnout děsivým scénám plným násilí, román až jakýmsi zvláštně poetickým způsobem přibližuje i drsnou krásu jižní Afriky. K tomu uvěřitelní hlavní hrdinové, napětí a vynikající závěr, co víc si přát.
Nic jsem nečekala a potkalo mě příjemné překvapení. Pokud se slovo "příjemné" dá v souvislosti s tímto románem použít. Temné, depresivní, zoufalé, bezvýchodné. Líbil se mi autorčin výchozí nápad, že přeživší rodinné tragédie nemusí být vždy srdnatá hrdinka bojující s nepřízní osudu, ale nepříjemná, neurotická osoba. To je na druhou stranu u Gillian Flynn i trochu problém - obtížně se hledají postavy, se kterými byste aspoň trochu sympatizovali. Zajímavá výchozí zápletka, výborně zachycený rozklad jedné rodiny, sociální vykořeněnost protagonistů a autorčin oblíbený motiv - manipulace - Temné kouty povyšují o několik stupňů nad standardní thrillery, pokud by mezi ně měly být vůbec řazeny...
Promarněná příležitost - nic jiného mě bohužel nenapadá. První část knihy odehrávající se na Haiti v době povstání otroků je zoufale zmatená a autorovi se z tamní atmosféry nepodařilo vytěžit téměř nic. Po přesídlení do Států se sice příběh rozjede slibněji, ale příliš přesvědčivě na mě nepůsobil. Postavy nejsou konzistentní, jejich jednání je podřízeno výhradně svévůli autora, vyprávění postrádá plastičnost, rozmach i naléhavost, kterou by si tragické osudy hrdinů i doba samotná zasloužily.
Kdo vydrží první dvě třetiny knihy, bude však v závěru odměněn. Autor zvolil ich-formu, a tak se mu konečně podařilo protagonistku čtenářům opravdu přiblížit. Po přesídlení na Taru má najednou vyprávění náležitý spád a tu trochu línou a zároveň už i napjatou atmosféru amerického Jihu těsně před občanskou válkou... Setkání s Rhettem a Scarlett už pak je jen třešinkou na dortu. I tak na mě při čtení neustále dotíraly nepříjemné myšlenky o parazitování...
Hodnotím audio verzi - příjemný zážitek především díky výborným hercům v hlavních rolích, Klubíčka namluvil Marek Eben, jeho kolegu Jan Hartl, a dobové atmosféře. Zápletka mě nikterak neoslovila.
Temné, depresivní, na Kinga nezvykle akční a dynamické. Je s podivem, kolik do tak útlé knihy dokázal nacpat témat - manipulace médií s fakty, ekologie, reality show, stádnost, diktátorský režim... Jeho vize nedaleké budoucnosti je děsivá, ale ne tak nepravděpodobná... A co se týče těch příšerných reality show, podařilo se Kingovi hodně předběhnout dobu. Až na nějaké technické detaily hodně nadčasová záležitost...