Baiba komentáře u knih
Krásné počtení, melancholické, lyrické, zároveň zábavné, plné nádherných obrazů a co je nejdůležitější: dokáže zaujmout děti, což u knih, které baví i rodiče, nebývá samozřejmostí :)
Velké překvapení. Vzhledem k tomu, že jsem nejprve viděla seriál, čekala jsem něco velmi temného a mysteriózního. V románu však autor k látce přistupuje velmi střízlivě a racionálně, někdy až sarkasticky. Rozhodně zajímavý nápad a čtivě zpracovaný, ale řekla bych, že televizní zpracování jej posunulo ještě dál a téma tohoto podivného nanebevzetí zpracovali mnohem sugestivněji. A to se teda v televizi moc často neděje...
Překvapivé. Neviděla jsem film od Kubricka, ale z různých anotací jsem měla pocit, že je příběh úplně o něčem jiném :) Clarke má úžasnou představivost. A konec ve mně nechal mrazivé ticho... :) Nechápu, proč jsem se Odysee tak dlouho vyhýbala.
Příjemné, oddechové čtení. Všechny postavy jsou nějakým způsobem sympatické, slovní přestřelky mezi nimi dobře fungují, ale vůbec nejlepší je ten unesený kluk :)
Až na jednu povídku, jejíž smysl jsem nepochopila (Prodlužování času), velká spokojenost. Především Dobré manželství je skutečně děsivé, zvlášť, když si člověk uvědomí, že jsou zřejmě manželky, které něco takového prožily... Velký řidič je zase neskutečně napínavý, ze všech povídek mi přišel nejfilmovější... V povídkách je to prostě pořád ještě ten starý dobrý King (narozdíl od posledních románů :()
Kdo nečetl To, nečetl Kinga :). Je tam všechno a ještě něco navíc. King se čtenářem nemazlí, ani co se týče brutálních výjevů (některé fakt stojí za to, pamatujete na Patricka a jeho ledničku?), ani co se týče rozvláčnosti některých pasáží. Četla jsem teď asi po patnácti letech podruhé, a popravdě už mi kniha tak děsivá nepřipadala, na druhou stranu jsem si užívala to postupné budování vztahu k postavám a retro návrat do Ameriky padesátých let. Nejlepší jsou ovšem pasáže týkající se samotného Derry, přístup místních k násilí je asi to nejděsivější z celé knihy...
Asi to není Kingova nejlepší kniha, ale patří k mým nejoblíbenějším. Od prvních stránek, kde až klipově filmovým způsobem zachycuje počátek zkázy městečka, přes skvěle vygradované dějové linie jednotlivých postav, až po rozmáchlý, apokalyptický konec. Sice mám výhrady vůči doslovnosti a vysvětlování proč, co a jak, ale na druhou stranu je to jedna z Kingových nejpromyšlenějších knih. Pečlivě vykresluje, nejen jaký má kupole dopad na psychiku lidí odříznutých od světa něčím tak děsivým a nevysvětlitelným, ale jaký má vliv i na počasí, přírodu a zbytek společnosti. Důvod, proč se ale zrovna ke Kupoli ráda vracím, jsou její hrdinové: Barbie, Julie, Zrzek i ta banda dětí jsou neskutečně sympatičtí. A co se týče Velkého Jima: už za Hitchcocka platilo, že čím lepší je padouch, tím lepší je film (tady kniha). Škoda, že ten seriál tak po...
Vůbec nevím, jak knihu hodnotit, protože jsem moc nepochopila, co chtěl autor napsat. Thriller? Psychoanalytický román?? No, nevím. Chvílemi se příběhu nedá upřít napětí, ale postavy nejsou moc propracované a samotná zápletka odbytá... Vyprávění aktérů je nevyvážené, otcovo vysvětlení je dost odbyté. A konec? Prasklá bublina. Myslím, že většina čtenářů bude zklamaná. Mám dojem, že se autor chytil do vlastní pasti.
Není to jednoduché čtení, hnusná doba, hnusné prostředí a hlavní hrdinka se mi svou až přízemní živočišností, která ji morálně oslepovala, chvílemi hnusila taky. Na druhou stranu je to díky své otevřenosti a živelnosti podmanivá kniha, kterou je těžké odložit.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nejednoznačný závěr nechává čtenáře na pochybách asi až příliš. Pochopil jsem to? Nepochopil? Měl jsem to vůbec pochopit? Asi bych to snad ani nenazývala hororem nebo thrillerem. Koneckonců pro mě byla kniha nejzajímavější v okamžicích, kdy se odhalovala minulost a pohnutky hrdinů a ne ty podivné hororové výjevy. Příjemným překvapením byla reflexe islandského krachu. Atmosféra hodně povedená, ale jak už jsem psala, těch otazníků bylo příliš. A popravdě - musela jsem se ke čtení trochu nutit, a vzhledem k tomu, že jsou hlavní hrdinové spíše otravní, moc se o ně nebojíte :)
Škoda toho nepravděpodobného rozuzlení zápletky, ale to je ostatně problém i předchozích dvou dílů. Jako by se autor bál, že čtenáře jen tak něco neuspokojí... Prokurátor Szacki ale nezklamal, pořád stejně protivný intelektuál, který rozhodně nenudí a patří k nejzajímavějším postavám z detektivek za dlouhou dobu. Zajímavé postřehy o polské současnosti. Jen mě mrzí některé nedotažené příběhy, které by mě zajímaly. A ten konec... No, co se dá dělat :)
Propojení politiky se zločinem i komplikované téma determinace člověka prostředím, přesto velice čtivé, napínavé a zároveň bez zbytečného zjednodušování. Connelly má sice občas sklon k doslovnosti, ale vzhledem ke svému žánru se jedná o nadprůměr. A Harry je prostě pořád frajer :)
Trochu slabší. Čekala jsem trochu intenzivnější ponor jak do života v Hongkongu, tak do zákulisí čínských triád. Taky způsob, jak se Connelly zbavil jedné ze stěžejních postav série, byl trochu rychlý a podpásový... A zápletka... No, Connelly to umí líp...
Návrat k Harrymu Boschovi po letech a bylo to příjemné setkání :) Starý dobrý Connelly, čtivé, napínavé, zápletka zajímavá. Na jeho největší "pecky" to sice nemá, ale pořád dobrý... :)
Velice zajímavé čtení. Nevím, do jaké míry je základní myšlenka pravděpodobná, ale způsob, jakým autor zachytil své vize, je opravdu sugestivní. Aldissova fantazie je bezbřehá. Občas jsem měla sice trochu problém s českým překladem (přirovnání ke psu ve světě, kde kromě lidí už žádní savci neexistují?) a taky mi některé dějové linie přišly zbytečné a ve finále i nevyužité. První půlka knihy je ale opravdu skvělá, a kdyby se toho chytil nějaký dobrý filmař s neomezeným rozpočtem, byl by to úžasný film :)
Po výborném audiu Skála musím uznat, že Petr May asi není autor pro mě. Historická linie byla zajímavá, čtivá, ta ze současnosti už mi bohužel připadala zbytečně sentimentální, nepravděpodobná, hrdinové šablonovití... May je jistě čtivý autor, v této knize mě ale nepřesvědčil...
Příběh asi nejslabší, autor trochu moc popustil uzdu fantazii a případ je na řádového detektiva z Ystadu trochu předimenzovaný. Taky jsem měla pocit, že zde Mankell začíná sklouzávat do role mravokárce, což se naplno projevilo v Číňanovi. Nicméně Wallander je Wallander, je to prostě můj oblíbenec, a tak autorovi (stejně tak jeho hrdinovi) leccos odpustím.
Nechápu, proč jsem se Crichtonovi tak dlouho vyhýbala, když umí psát tak poutavé a napínavé knížky. Dokáže neuvěřitelným způsobem zpřístupnit vědu a zároveň vymyslet napínavou zápletku. Tady jsem sice viděla trochu inspiraci Solaris, které je mnohem temnější a "vědečtejší", ale Crichton si s tím poradil po svém. Největší záhadou pro mě ovšem zůstává, jak dokázali z tak dobré předlohy vyrobit tak nudný a fádní film. A proč proboha do role zakomplexované Beth obsadili Sharon Stone???
Silný příběh, který se obešel bez zbytečné dramatizace. Jakoby autor vytušil, že události stačí popsat jen na základě faktů a vypovědí svědků. Přestože v knize nejsou žádné dialogy, má neuvěřitelný spád a i pasáže, kde popisuje život velrybářského ostrova nebo samotný lov vorvaňů, jsou poutavě a živě vylíčeny. Díky faktografickému a věcnému přístupu se Philbrickovi podařilo oprostit od dobrodružného romantizování, a naopak střízlivě nastoluje otázky, co a za jakých okolností může člověk přežít.
V tomto případě u mě zvítězila forma nad obsahem. Detektivní zápletka mě nějak zvlášť nezaujala, zato styl, jakým je kniha napsána, mě strašně bavil. Vtipné, úderné, povedli se i oba hlavní hrdinové. A ačkoliv jsem v Táboře byla naposledy jako pětiletá (takže vlastně nikdy :)), měla jsem pocit, že to město znám, a román mě hodně navnadil se tam vypravit. Shrnuto: více jsem se smála, než bála.