Baiba komentáře u knih
Četla jsem po zhlédnutí vydařeného seriálu a musím uznat, že i kniha je velmi čtivá. Je to napínavé, vesmírný svět je konzistentní funguje i bez zbytečného vysvětlování, hlavní hrdinové jsou sympatičtí, dobře prokreslení. Asi to není žádné přelomové sci-fi, ale výborné oddechové čtení, které není hloupé a občas člověka donutí se i zamyslet.
Tak tohleto bolelo. Zase jsem nechala nalákat na nálepku "bestseller" (jsem opravdu nenapravitelná) a opět se jednalo o tuctovou, nelogickou splácaninu. Když mě thriller přestane zajímat už v polovině, je to trochu blbý, no :)
Jasná pětka. Hodnotím audio, které skvěle načetl Jiří Schwarz a kterému se podařilo přesně vystihnout veškerou tíseň, zmar a tragiku hraničící až s šílenou groteskou. Jeden z nejlepších českých románů vůbec. Havlíček byl génius.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec jsem se rozhodla pro čtyři, protože se přece jen jedná o úctyhodné dílo. Zpočátku jsem byla nadšená, zvláště kapitola z východního Berlína byla skvěla. Čtivá, autentická, zajímavý pohled k našim socialistickým sousedům. Pak mě ale příběh dvou hlavních protagonistů přestal bavit. Kapitola jejich setkání mě zklamala a po dočtení jsem vlastně zjistila, že jsem zřejmě nepochopila autorův záměr, co chtěl tak rozsáhlým románem říci. Teď, měsíc po dočtení, už si jej vybavuji jen matně. Na druhou stranu musím přiznat, že je román napsaný živě, má několik opravdu silných momentů a Franzen má talent vtáhnout čtenáře do příběhu. Celkově mi to ale prostě nějak nestačilo.
Piknik u cesty nelze nezmínit, ale ten byl mnohem zábavnější i děsivější. Některé scény skvěle fungují, zóna je prokreslená skutečně sugestivně, ale v příběhu jsem se ztrácela a nejsem si jistá, jestli jsem autorův záměr dobře pochopila. Hlavní hrdinka mi byla strašně nesympatická, takže mi bylo celkem jedno, jak to s ní dopadne. A měsíc po dočtení už si těžko vybavuji i ty nejzajímavější pasáže.
Zklamání. Zpočátku slibné, atmosféra chátrajícího Sovětského svazu poměrně věrohodná, ale pak se to zvrhne v průhlednou, klišovitou slátaninu.
Málokterá kniha si těch pět hvězdiček zaslouží jako Sbohem, baby. Lehane dokazuje, že i detektivky se mohou stát silným společenskokritickým románem, a přesto neztrácejí napětí. Skvěle rozpracované postavy, vynikající znalost prostředí a dokonale promyšlená zápletka. Ale čtivo to není jednoduché a na některé výjevy se zapomenout nedá a budou vás ještě dlouho pronásledovat. Četla jsem už podruhé a přiznám se, že tentokrát jsem vynechala konec. Helene je jednou z neodpornějších postav matek, s jakou jsem se v literatuře setkala.
Úctyhodný počin. Skvělá kresba i výborně zpracovaný příběh, i když mě trochu mrzelo, že je podaný tak zkratkovitě. Občas jsem se v postavách ztrácela, takže díky moc za závěrečné medailonky. Ty jsou přínosné i samy o sobě, podávají stručný přehled osobností odboje a gestapa i s jejich osudy. Nad některými z nich člověk může jen nevěřícně vrtět hlavou.
Hodnotím s tříměsíčním odstupem a potvrdilo se mi, co jsem předpokládala už tři minuty poté, co jsem knihu zaklapla. Jednohubka, která v paměti neutkví. Jediné, co si jasně vybavuji, byly nepříliš sympatické postavy a rádobytajemná atmosféra. Dívka ve vlaku se mi líbila jako audio, a i když jsem ze zápletky nebyla nijak nadšená, všechny tři ženské hrdinky byly dobře propracované. Do vody mě ale nepřesvědčilo.
Rozjezd byl slibný, chemie mezi oběma hlavními postavami fungovala, ale potenciál byl trestuhodně nevyužitý a ten konec... No, nevím, jak to funguje v rakouských léčebnách, ale moc věrohodně to na mě nepůsobilo. Škoda, že si autorka více nepohrála s osudy jednotlivých postav, které jsou zjednodušené až na hranici karikatury. A vzhledem k tomu, že některé motivy jsou dané jen na efekt a autorka s nimi dál nepracuje, mi přišel román trochu jako podfuk na čtenáře. Ale abych jen nehaněla, román se čte rychle a dobře, tak prostě oddychovka, nic víc.
Průměrný thriller, který se dobře poslouchal, ale už po měsíci budu mít problém si vybavit výraznější momenty. Neurazí, nenadchne. Napětí sice nechybí, ale před koncem už jsem nějak ztrácela zájem, jak to vlastně dopadne. Hlavní hrdina by si zasloužil trochu více charisma.
Hodnotím audio, které se velmi příjemně poslouchalo, i když příběh mě příliš neoslnil a občas mi přišel zbytečně tezovitý a konec mě taky moc nepřesvědčil. Ale kdo má rád klasické detektivky, kde se to nehemží psychopaty, bude spokojený. Nevím, jak by mě kniha oslovila, kdybych ji četla, ale jako audio byla fajn. (Není to sice zrovna literárněvědné označení, ale nic trefnějšího mě nenapadá :)).
Hodnotím audioknihu, která se velmi dobře poslouchala. Klevisová píše takový ten staromilský typ detektivek, které se nevezou na módní vlně skandinávských thrillerů, v nichž autoři soupeří, kdo své oběti zlikviduje co nejúchylnějším způsobem. Její příběhy, postavené na postupném odhalování vztahů mezi postavami, mi připomíná spíše P. D. Jamesovou, i když ta měla zápletky mnohem propracovanější a postavy zajímavější. Nicméně jsem u poslechu strávila příjemné chvíle a nevadilo mi ani pomalejší tempo, které sedělo k líné atmosféře malého holandského ostrova.
Audio doposloucháno a zážitek to byl moc pěkný. Jedná se o dramatizaci, kde občas číhá nebezpečí, že z knihy zbudou jen namluvené dialogy. Naštěstí to není tento případ. Příběh zůstal přehledný, napínavý, herci jsou vybráni výborně, jejich hlasy jsou dobře odlišitelné a atmosféra doby sugestivně navozena.
Kniha mého dětství, ke které jsem se vrátila díky své dceři. Trochu jsem se bála, že na ni bude moc archaická, a to nemluvím o valašském nářečí, takže jsem při čtení zpočátku tak trochu "překládala". Nakonec už ale překlad nepotřebovala a kouzlu příběhů "povedených dcerek", které prožily nádherné dětství (nebo aspoň tak, jak jej autorka prezentuje) ve stínu Radhoště, podlehl i můj severočeský manžel :) Krásná věc, škoda, že v Čechách téměř neznámá.
Neoriginální (podobné téma v nedávné době mnohém lépe zpracoval Olsen v Zabijácích), překombinované, nezajímavé, nepřesvědčivé postavy... Keplera čtu vlastně už jen ze setrvačnosti, protože si ho kupuje moje sestra a vždycky mi ho podstrčí. Od Hypnotizéra, který měl v sobě jistou naléhavost a chvílemi byl opravdu děsivý, už jsou ale jejich knížky jen horší a horší...
Výborná věc se skvěle propracovanou zápletkou, ve které jsem Japrisotovi ráda odpustila i trochu moc náhod a trochu té autorské svévůle. Kniha je ovšem strhující díky hlavní hrdince, nenápadné, ale ve finále nezdolné kancelářské myšce, která se dostane do šílené, hitchcockovské noční můry. Více než detektivka je kniha chvílemi spíše psychologickým románem, ve kterém autor konfrontuje, jak protagonistka vnímá sebe sama a jak ji vnímá okolí, čehož dokonale využil pro thrillerovou zápletku.
Hodnotím audio, které načetl Pavel Rímský. Robert Galbraith mě bohužel opět moc nepřesvědčil. Cormoran a Robin jsou sice fajn a třeba se v desátém díle i letmo políbí :), ale příběh, i přes svou brutalitu, mě nudil. Celé je to nějaké natahované a zdlouhavé, rozuzlení podivně nepřekvapivé.
Pro mě jedna z nejzajímavějších Kingovek. Některé momenty jsou sice dost bizarní, ale příběh i postavy jsou skvěle propracované a celý příběh je neskutečně dojemný, aniž by pro mě překročil hranici trapné sentimentality. Kromě toho je kniha od první do poslední stránky napínavá, takže prostě starý dobrý King... Škoda, toho pitomého filmu :)
Zpočátku trochu nepřehledné, moc postav, moc jmen :) Pak se ale vyloupl příběh a vyprávění dostalo spád a napětí. Líbila se mi temná, velkoměstská atmosféra, hrdinové byli uvěřitelní. Jen si nejsem jistá, jestli si na knihu ještě někdy vzpomenu.