Baiba komentáře u knih
Po úžasné, sugestivní, srdcervoucí první kapitole přišlo bohužel zklamání. Po dalším tragickém momentě v životě Gity už pro mě příběh ztratil uvěřitelnost. Té symboličnosti, metaforičnosti a květnatých promluv bylo zkrátka moc. Až bych řekla na hranici exhibování...
King je můj oblíbenec, mám ale problém s jeho zbytečnou doslovností a fantazie mu občas taky ujede moc daleko. Zelená míle je ovšem dokonalá. Příběh je jednoduchý, ale výborně vystavěný, každá postava, každý okamžik má své místo, své opodstatnění. Kladní hrdinové jsou uvěřitelní, ti záporní bohužel taky. Je to napínavé, dojemné, děsivé... Věřím, že k této knize se spousta lidí vrátí.
Jsem rozpolcená. Ono se to tak dobře četlo, hezky to "odsejpalo", ale to je vlastně všechno. Chybí tomu větší naléhavost, drásavost. A ta osudovost je tady tam moc chtěná, až nakonec úplně nefunguje. Některé scény jsou opravdu působivé (útěk z Paříže nebo německý internát Hitlerjugend), ale obávám se, že se za nedlouho objeví podobný bestseller, a za ním další a další... Jinak - dovětky mám u románu většinou ráda, zajímá mě, jak se příběh hrdinů vyvíjel, v tomto případě mi ale přišel spíše na škodu...
První polovina svižná, napínavá, pak to ovšem začalo nějak drhnout a měla jsem trochu problém knihu vůbec dočíst. Postavy nejsou moc dobře propracované a zápletka... no, možná je přežitá, ale nejspíše byla přitažená za vlasy už v době, kdy Levin román napsal. A ten konec?? Jak z šestákového románu. No, Levin to umí líp. Na Stepfordské paničky nebo Rosemary člověk rozhodně jen tak nezapomene.
Depresivní, ale návykové čtení. Autorka dokáže skrze intimní zpověď hrdinky vykreslit totalitní společnost v celé její hrůze. Nástup diktátorského režimu zachycuje prostřednictvím flashbaků až nepříjemně věrohodně. Hodně zjednodušeně řečeno - feministická verze 1984.
Typický Gaiman, ve kterém se půvab a hrůza mísí v zajímavém, netradičním příběhu. Několik epizod ze života chlapce, kterého vychovali mrtví, vtáhne čtenáře do zvláštního, fantaskního světa, který se těžko opouští. Krásné ilustrace.
Průměrný thriller, který se sice rychle a dobře čte, ale bohužel nic víc nenabízí. Je škoda, že autorka nedokázala využít atmosféru vyprahlého australského venkova jinak než jako efektní kulisu. Hlavní hrdina je trochu nevýrazný a celkově musím přiznat, že mě kniha moc nezaujala. Škoda, potenciál tady byl a úmysl zřejmě taky. Kdo si ji ale přibalí na dovolenou, zřejmě litovat nebude.
Příjemné překvapení. Po knize jsem sáhla po zhlédnutí prvního dílu seriálu, a skvěle jsem se bavila. Kromě ústřední zápletky, která po celou dobu udržuje čtenáře v napětí, je autorka opravdu vtipná. Ve svém sarkasmu je demokratická, neušetří nikoho od angažovaných matek v domácnosti po ty, co se snaží skloubit kariéru s rodinou. Jen toho konce je škoda, chyběla mi nějaká pořádná katarze, jakoby závěr dopsal jiný autor na objednávku "hlavně, aby čtenářky byly spokojené". Po této stránce dopadl seriál mnohem líp, dokonce bych řekla, že v některých momentech dokázal být drásavější a temnější než kniha.
Asi zatím nejslabšího z toho, co jsem od Blacka četla. Zápletka mě moc nezaujala, chybělo napětí, hlavní hrdina mi trochu lezl na nervy :) Určitě napsal lepší knihy, autora rozhodně nezatracuji.
Příběh není nikterak objevný, rozuzlení už vůbec ne, ale přesto patří Black k mým oblíbeným oddechovým autorům. Daří se mu parádně naplňovat žánr noir, kde se to jen hemží osudovými kráskami, rozpolcenými muži a pochmurná atmosféra deštivé Anglie by se dala krájet.
Nebýt geniálního Kvítku asi bych se do Knihy nepustila. Zřejmě by mě odradila anotace, mimozemšťané lačnící po Bibli? Překonávání pochybností o víře na jiné planetě? wtf? :) Naštěstí jsem to zkusila a dobře udělala. V podstatě velkolepý příběh o zániku starého světa a vzniku nového je totiž podán skromně, prostřednictvím intimního příběhu jednoho manželského páru, pro něž je víra stejně důležitá jako vzájemná láska. K vylíčení rozkladu naší civilizace stačí autorovi jen pár náznaků, přesto je jeho vize děsivá. Na rozdíl od klasického sci-fi má čtenář jedinečnou možnost vnímat vesmírné dobrodružství očima obyčejného člověka, žádného akčního hrdiny nebo kosmonauta, čemuž odpovídá i popis planety a jejich prazvláštních obyvatel. Jediné negativum je závěr (mírný spoiler!!!!!), po kterém zbývá pocit prázdnoty, protože stejně jako po dočtení Kvítku máte chuť zařvat: Tak našel ji, sakra??
Co k tomu dodat, stále aktuální. Každý si v románu najde své téma. Osobně mi přišla nejděsivější vize umírajících lidí, kterým systém nedovolil zestárnout. Nedá se samozřejmě nesrovnávat s Orwellem, jehož vize budoucnosti je ale mnohem drásavější...
Nevyvážené. Autor umí skvěle pracovat s fakty a předložit skutečně složitou politickou situaci čtivě a přehledně. Skutečně strhující je kniha i v kapitolách věnovaných osudům některých hrdinů. Na druhou stranu Uris selhává ve vykreslení hlavních protagonistů a milostná linie se sem absolutně nehodí, zpomaluje děj a není věrohodná. Jednoduše řečeno, pasáže o vzniku Izraele jsou skvělé, ale Kitty a Karen mi neuvěřitelně lezly na nervy.
Zklamání. Příběh se zpočátku vyvíjí dobře, pak se ale rozplizne do stokrát viděného, čteného... Je to škoda, protože Seghers píše čtivě, hlavní hrdinové jsou přesvědčiví, byť některým klišé se stejně nevyhnul (opravdu musím každý detektiv nějaké trauma???!!!).
Rozhodně zajímavý počin, jsem zvědavá i na filmové zpracování. Spíše než thriller se jedná o psychologický román, i když trochu nevyrovnaný. Pasáže o Susan byly rozhodně mnohem zajímavější, historie jejich vztahu byla více strhující než Edwardův román. Ale musím přiznat - nečetlo se mi to dobře a jsem ráda, že jsem ji dočetla, hnána už jen zvědavostí, jak to dopadne...
Krásná knížka. Jednoduchý příběh ale zajímavé postavy a úžasná alpská příroda. Jsem ráda, že jsem si ji díky dceři přečetla :) V dětství mě nějak minula.
Nic moc. Chvílemi byl sice příběh napínavý, ale jinak tuctový thriller, který nijak nepřekvapí. A hlavní hrdinka mi strašlivě lezla na nervy. Mám raději uvěřitelné detektivy, než tyhle vyzáblé geniální krasavice, které samozřejmě hrozně trpí... :)
K Luise a Lotce jsem se vrátila snad po třiceti letech (ech!) a byla jsem velice příjemně překvapená. Notoricky známý příběh jsem samozřejmě nezapomněla, ale jako dítě jsem si rozhodně neuvědomovala ten půvabný, lehce ironický a přesto krásně dojemný styl, jakým je kniha napsána. Musím říct, že "první" setkání Luisy s maminkou jsem málem obrečela :)
Letmé nahlédnutí do života starých známých z Kvítku. Rozsahově sice trochu neuspokojivé, ale odpovědi na některé zásadní otázky autor čtenářům přece jen dopřál a já jsem ráda aspoň za to krátké nahlédnutí. I když někteří hrdinové skončili líp, než jsem jim přála :)
Za pět hvězdiček. U Astrid Lindgrenové to snad ani jinak nejde. Madynka je dospělejší čtení než než Pipi nebo Ronja, autorka se tentokrát pouští nenásilně i do sociálních témat a maloměstské satiry. To vše ale pohledem děvčátek, takže holčičky budou knihu hltat. Doporučuji i moc pěkný seriál, který se ale vysílal pod názvem Margytka :)