Bakana komentáře u knih
Tak tohle se tedy nepovedlo. Nerozumněla jsem tomu hlavu ani patu a osud hlavních postav mi byl úplně ukradený, protože jsem jaksi ze stylu psaní nepochopila, o co jim jde ani o co vlastně kráčí celkově.
Rozhodně žádné pokračování číst nebudu.
Mojí nevýhodou bylo, že jsem poslouchala jako audioknihu, což mi dost vadilo u kapitol, které se zabývaly Einsteinovými objevy. Tak nějak nejsem fyzik a potřebovala bych se nad myšlenkovými experimenty zamyslet, všechno si představit a vůbec prostě můj necvičený prostý mozek potřeboval na zpracování pauzu a čas. Jenže audiokniha nečeká ... no... stejně by ani tak nebylo zaručené, že bych všechno pochopila️.
Každopádně jsem se o Einsteinovi dozvěděla spoustu věcí, které jsem vůbec netušila a které byly dost zajímavé, ale příště si prece jen vyberu asi tak o polvinu útlejší dílko.
Samotná kniha, resp. povídky v ní, mě až na výjimky příliš neuzaujaly.
Za fascinující ovšem považuji úvod k tomu, jak se vlastně vypravěči do své situace dostali. Boccaccio byl jeden z přeživších morové epidemie a podává neocenitelné očité svědectví této katastrofy.
Jak se tak koukám kolem sebe a bavím se s přáteli, kolegy atd., přijde mi, že asi jen každý desátý dospělý má bezproblémový vztah se svými rodiči. Velká většina z nás, mě nevyjímaje, si z dětství neseme větší či menší traumata, která se různým způsobem odrážejí na vztahu k našim rodičům a bohužel i k ostatním lidem. Někdy nám tyto staré bolesti dokáží dost komplikovat život, a to nemluvím o tom, že se člověk dost natrápí a napřemýšlí sám o sobě a vyčítá si, že takto by se přece cítit neměl, takto by přece reagovat neměl...!
Takže pokud patříte mezi většinu, rozhodně doporučuji si knihu přečíst. Já se dozvěděla dvě zásadní věci: 1) někteří lidé prožili v dětství peklo a já jsem na tom ještě dost dobře, v podstatě výborně 2) rodičům nemusím odpustit.
1. část knihy je výčet různých vážných rodičovských pochybení včetně příkladů z terapeutické praxe autorky. No a ta druhá je v podstatě dost podrobný návod, jak se s traumaty z dětství vypořádat. I když si taky myslím, že pro skutečně vážné případy je tato kniha nedostačující a bez dobrého psychologa se to neobejde.
Mám ráda historické romány. Na autory to ovšem klade velké nároky, protože kromě dobře zpracovaného příběhu také musí znát dobové reálie. Z knihy je ale cítit, že autor opravdu o římské době něco nastudoval :-).
A příběh je čtivý, napínavý, člověk fandí hrdinům a padouchům přeje špatný konec.
Prostě super oddychová kniha.
Hned na začátku mě překvapilo, že dospělou ženskou dokáže rozhodit tragická smrt její přítelkyně natolik, že si musí zavolat další svoji kamarádku, protože není ani schopná odvést svoje dítě do školy. Chápu, taková událost s člověkem zamává,... ale toto? Spoiler: Naštěstí se ukáže, že zmíněná dáma jede v koksu, takže je to možná omluvitelné.
No a ta hlavní postava! Žena před čtyřicítkou, psycholožka, která je dotčená, že její nejlepší kamarádka ze střední, která teď už bydlí v jiném městě, je vdaná a má 3 děti, už není její nejlepší kamarádka. Asi se během uplynulých dvaceti let nikam neposunula a má pořád rozum té sedmnáctileté holky nebo co měl být kýho šlaka záměr tohoto nesmyslu.
Pak je tady policajt a jeho kamarád, náhodou zrovna šéf naší psycholožky, kteří zřejmě o školených policejních psycholozích nemají moc velké mínění, protože na případu nechají pracovat v minulém odstavci zmíněnou paní, přestože o tuto práci vůbec nestojí.
No a ta poslední kapitola je taky perla. Za takový sladký happyend by se nemusel stydět autor dívčích románků. Ještě tam chybělo to očekávané miminko...
Prostě nesmyslně splácaná blbost s bandou slepic v hlavních rolích.
Celkově se mi detektivka líbila moc! Vůbec mi nevadilo, že se v ní prolínají 2 linie, tedy rodinný příběh vyšetřovatelky a případ, na kterém pracuje. Dost to ale autorka podle mě zkazila tím, kdo byl vrah. To bylo podle mě trochu moc násilné skloubení.
A pak mám ještě druhou výtku: že mi byla Amaya nesympatická je můj problém, ale nechápu, jak by s takovou narušenou duševní rovnováhou vůbec mohla udělat psychotesty k policii :-(.
Jednu hvězdu ubírám za to, že byl podle mě příběh napsaný trochu zdlouhavě. Některé retrospektivní pasáže mohly mít větší spád.
Ale celkově dobrý psychothriller, takový, ve kterém si nejste jistí, kdo za to všechno může, jestli náhodou není blázen sám vypravěč (tedy ten hlavní, Finn). Konec možná byl trochu přitažený za vlasy, ale protože jsem ho nečekala, tak se mi líbil.
Čekala jsem, že mě kniha nebude bavit. Jednak nemám moc ráda povídkové knihy a taky jsem se bála, že u něčeho tak technického jako AI bude tak stará kniha v podstatě nečitelná.
Naštěstí se Asimov technickým detailům a vůbec popisu robotů věnuje minimálně a zaměřuje se na filosofické otázky, ale i na praktické problémy, s touto problematikou spjaté. Takže jsem knihu doposlouchala až do konce, a přestože si nemyslím, že bych ji někdy znovu vyhledala, byla lepší, než jsem očekávala.
Vondruška je prostě skvělý.
Určitě je velice těžké psát historické romány, protože kromě toho, že musíte být dobrý pisatel a příběh čtivě rozvinout, musíte také přirozeně zakomponovat dobové reálie. Vondruška oboje zvládá skvěle.
Jediné, co mi nevyhovuje - \"pětku\" jsem četla zhruba před rokem a dalo mi dost práce upamatovat se, kdo je čí potomek, jak je s kým spřízněný a jakou víru to vlastně vyznává. Ty generace mi holt dávají zabrat... Ale to není chyba autora :-),.
Toto není kniha řeckých mýtů, kterou by člověk četl dětem před spaním. Je to spíš studijní literatura, ale na oplátku kdo má zájem, zjistí, jak se jednotlivé mýty prolínají a navazují na sebe. Například: kde se vzalo jablko, o které se hádaly 3 bohyně tak, až je musel rozsoudit Paris? (a kvůli čemuž mj. vypukla trojská válka?)
Woody Allen musí mít v hlavě peklo, a aby s tím byl schopen žít, musí se zřejmě usilovně ventilovat. Díky bohu za to :-). Knížka absurdně bláznivých povídek - celý náš milý neurotický Allen.
Dost absurdní a možná trochu zajímavé, ale čekala jsem to lepší, když uvážím, jak je Klub rváčů slavný.
Na mě trochu moc snové a s přemýšlením toho maldíka mám dost problém se ztotožnit. Podle mě ho vysvětluje jen jeho diagnóza, jinak dost těžko pochopitelné a totálně sebedestruktivní.
Asi si pořád ještě moc vážím života (podotýkám přestože jako každý mám asi víc těch horších dnů než těcj lepších), abych pochopila geniálnost díla.
(SPOILER) ČASOŽROUTI: Kdyby v jiné dimenzi nebyli zrovna časožrouti (asi to měly být zmaterializované představy?), ale trochu jiný svět než ze kterého přiletěli, dala bych 5 star. I tak oceňuju, že se King nebojí zabít hlavní postavy.
SKRYTÉ OKNO: pořád mi v hlavě vyskakoval Johny Depp jako hlavní postava :-). Tentokrát mi ale přišel film lepší než knižní předloha, víc jsem se u něho bála a i ten konec byl tak nějak šmrncovnější.
V klidu by tohle mohlo sloužit jako prolog k Terminátorovi :-). Já bych tedy únik robotům nedovolila, ať jsou jakkoliv lidští.
Ale jinak mi příběh přišel dost průměrný, bez nějakých hlubších myšlenek, hlavní postava vykreslená příliš jednostranně… dočetla jsem, ale není to nic, co bych si potřebovala přečíst znovu.
Překvapivě dost dobré! Toto bych u ruského (pardon: ukrajinského :-)) klasika nečekala.
Připomíná mi to pohádku Černá princezna od Boženy Němcové.
Čekala jsem, že série bude mít klesající tendenci, ale takový sešup jsem teda nečekala.
Zmatené, násilné vpasování osobních příběhů vyšetřovatelů do profesionálních vztahů mezi kolegy prostě si autorka vymyslela, že toto by se jí tam hodilo, takže se najednou objevila naprosto nepravděpodobná minulost jedné z postav.
Asi si dám na chvíli od série pokoj.
Celé takové průměrné.
Ne špatné, ale taky ne natolik dobré, abych si na knížku někdy vzpomněla.
Moc zajímavá kniha!
To, co se dnes děcka učí na ZŠ jako součást všeobecného vzdělání, museli lidé kdysi za velkých obětí objevovat.
Mj. oběti přinesly z velké části i ubohá zvířata, která sloužila k pokusům a vivisekcím. Sláva Pavlovovi, že myslel i na blaho svých psů!
Začalo to slibně, hodně mě bavila ta psychologická stránka věci. První průzkumy taky nebyly špatné, ale pak se to jaksi pokazilo
Kromě maličko archaických vtípků mezi piloty ani není poznat, že je sci-fi tsk staré.