Bakana komentáře u knih
Na detektivku velice dobré. Žádné brutální popisy vražd - to mi vyhovuje. Martin trochu pruďas (on byl takový vždycky?) a konec jako obvykle u detektivek trochu přitažený za vlasy, ale jinak dobré. Líbila se mi ta restrospektiva s mladým Martinem, i když ta popisovaná policejní brutalita mi přišla jako zbytečné klišé.
Záležitost jednoho večera.
Moc jsem se nasmála, přišlo mi to ještě vtipnější, než 1. díl.
Čapkova témata jsou vizionářská, i když on je spíš pasoval na společenskou a politickou situaci své doby. Kdyby R.U.R. napsal dnes, bylo by to možná ještě aktuálnější téma, než v roce 1920. Je vidět, jak se historie opakuje a že se lidé vlastně pořád zamýšlejí nad stejnými otázkami.
Trochu jako kdyby bylo R.U.R. předkapitola k Terminátorovi, Matrixu a podobným filmům.
Ani si neuvědomujeme, jak se v naší době máme dobře. A čeho jsme ušetření, když nám neumírají děti.
Poutavá kniha o těžkém životě chudé irské rodiny.
Já v globální oteplování zaviněné člověkem nevěřím.
Zato věřím tomu, že masírka funguje tak nějak podobně jak to Crichton popisuje.
Co říct? Prostě skvělá klasika!
Od Moliéra znám jen Lakomce, musím si přečíst i jeho další dílka.
Toto je prostě ikonická kniha, která si nezaslouží jiné než pětihvězdičkové hodnocení. Film je také skvělý, viděla jsem ho už mnohokrát, a oproti knize má trochu upravený děj.
(SPOILER) Knihu jsem poprvé četla jako mladá holka někdy před 30 lety. Pamatuju si z ní 2 zážitky: 1) nejvíc mě tenkrát zaujal příběh Vivien, protože mi byla věkově nejbližší a nejvíc jsem se s ní dokázala ztotožnit 2) tato kniha přispěla velkou měrou k tomu, že ze všech lékařských specializací mě nejvíc přitahuje patologie.
Dnes mě zajímaly jiné věci: tragédie úmrtí dítěte, neschopnost přiznat si, že už na něco prostě nemám a holt nejsem špička svého oboru a v neposlední řadě taky zajímavý systém v amerických nemocnicích 50. let. Například vzorky stolice se vyšetřovaly na patologii? Dnes na to máme mikrobiologickou laboratoř (věřím, že i v Americe). A porodník, který je zároveň neonatolog? A je jediný v nemocnici? Co když si vezme dovolenou? Zajímalo by mě, jestli to takto opravdu fungovalo, nebo si to Hailey jen tak představoval.
Autorka dokázala v budoucnosti stvořit svět, který je vlastně shodný se středověkem. A ještě tu máme nějaké ty superschopnosti a také bytosti, které se zdají být nadpřirozené. Konstrukce světa je pečlivě vytvořená a uvěřitelná včetně národa sklenařů, takže za toto vše klobouk dolů.
Za co strhávám hvězdičku je to až nepřirozené soustředění ostatních na hlavní postavu. Chápu, je to vypravěčka, každý z nás je vlastně středobodem svého vlastního vesmíru... jenže... tady mi to přišlo moc i na knihu pro děti a mládež. Poslední scéna to potvrdila. Pardon, ale aby se 25 dospělých chlapů shluklo okolo děcka, ještě z pro ně podřadného národa, a prosili ho o přátelství? To mi přijde už hodně přitažené za vlasy!
Naštěstí tento dost otravný rys v knize moc netrčí a příběh je zajímavý, takže až se dostanu k dalšímu dílu, určitě si ho přečtu.
(SPOILER) Já bych se tedy spokojila i s jiným, uvěřitelnějším koncem. Na místě Daphlne bych byla šťastná, že se mi podařilo uniknout, a to, že moji štafetu přebrala taková mrcha bych brala jako neuvěřitelný bonus. Nějaké pomsty v podobě FBI jsou zbytečné.
Nějak mi chybělo vysvětlení, proč nakonec nedošlo k “adopci syna.
Přese všechno to byla zajímavá knížka a stojí za přečtení.
Rozhodně čtivá detektivka, nevyžívá se ve zbytečných brutalitách a to mi vyhovuje.
Skočila jsem zřejmě doprostřed nějaké série, což naštěstí až tak nevadí. Osobní život vyšetřovatelky mi byl úplně jedno a kdyby v knize tato linie nebyla, tak za mě bychom o nic nepřišli.
Trochu mi neštymovalo, že policistka zjevně z menšího města a v obyčejném sboru už se setkala, aspoň podle narážek, s mnoha vraždami. To se v Americe vraždí jak na běžícím páse, že i náčelnice běžného oddělení má toho za sebou tolik?
Nedávám 5*, protože ty si šetřím jen na ty nejlepší dílka. A detektivek, které se předhánějí v brutalitě vražd je v posledních letech přehršel. Mezi detektivkami tohoto typu je to ale slušný nadprůměr. Pasáží, u kterých bych se nudila, bylo opravdu málo.
Kaštánek má smůlu, a proto mu odebírám jednu hvězdu.
Poslouchala jsem ho jako audioknihu hned po DNA od Yrsy S...(to jméno nejde ani napsat, natož vyslovit - no prostě Islanďani. Prý je to jazyk skoro úplně stejný jako původní vikingština). Přestože je Kaštánek výborný, v porovnání s DNA je podle mě přece jen o malinko slabší.
Obě detektivky jsou si tak podobné, až by mě zajímalo, kdo od koho opisoval.
Ale na rozdíl od Kaštánka je DNA obohacené ještě jednou paralelní dějovou linkou v podobě Karla a oba dva vyšetřovatelé, v případě DNA psycholožka a policajt, mi byli sympatičtí, kdežto Thullinová v Kaštánkovi mi byla až na krátké výjimky protivná celou dobu. Hess si to sice po první zhruba třetině spravil, ale na Huldara z DNA taky přece jen neměl.
Jinak ale Kaštánka doporučuju, rozhodně je to povedená napínavá detektivka!
Nic moc jsem nečekala, ale knížka mě příjemně překvapila.
V takovém městě bych tedy bydlet nechtěla, ale možná se takhle lidi chovají všude? Svatouškovští pokrytciI když kdo ví, jak by se ke mně sousedé chovali v našem městě, kdyby mě obvinili z vraždy. Ta atmosféra musí být nesnesitelná a na věci nic nemění, že viník je někdo úplně jiný. Lidé dokáží být horší než vlčí smečka.
Na tomhle pánovi mi bylo sympatické jen to, že nebral úplatky. Jinak to byl negativistický sebedestruktivní blb, který v duchu každého kritizoval a přitom měl na hlavě tunu másla. A to jak se k sobě chovali s manželkou, jak na sebe neustále bez příčiny vyštěkávali, nemá slov.
Jenže stejně mi v knížce chyběl nějaký hlubší psychologický vhled. Podrobněji jsme se dostali jen k hlavní postavě a pokud k ní autorka chtěla vzbudit nějaké sympatie, tak se jí to asi moc nepovedlo. Jinak všichni působili jako statisti.
Dobré, dobová atmosféra byla fajn, i ten pro nás už hodně vzdálený přístup k právu a spravedlnosti a jeho vymáhání, detektivní zápletka taky fajn jen mi do těch pěti hvězd přesto jaksi ždibíček chyběl.
No jo, nikdo to holt nemá lehké a někdo ještě těžší. Ale do majsterštiku tomu ještě ždibíček chyběl, i když se to četlo báječně.
V tomhle příběhu se mi těžko hledala nějaká sympatická postava. Možná Sjoerd, v závěsu za ním Bergman, i když i ten měl své mouchy. Ženské byly bez výjimky buď povrchní, nebo hysterické, nebo obojí.
Ale jinak dobré, příjemně se to četlo, zkusím další Klevisovou.
Líbil se mi seriál a líbila se mi teď i kniha. Rozhodně je to kniha pro ženy a o ženách - muži moc nevyhledávají knihy, kde se příčina všeho odehrává v hlavách a srdcích lidí a takové ty staré křivdy nechápou už vůbec. Zato mně bylo moc sympatické, jak hlavní hrdinky nebyly vůbec dokonalé. Přesně ty samé myšlenky a pocity by se honily v hlavě i mně (např. na místě Madeline), ačkoliv by si člověk stokrát mohl vyčítat, že jsou hloupé, malicherné a kdo si toto vůbec je schopný pomyslet asi nebude dobrý člověk.
Ze začátku mi přišlo slabší než předchozí 2 knihy. Druhá půlka se trochu zlepšila, už jsem se zase smála nahlas. Trochu mi tam vadí ta love story, přijde mi, že do celkového ducha knihy nezapadá, ale jelikož se jí nevěnuje moc času, tak budiž.