barbarera komentáře u knih
Jedna z nejvíce vydávaných knih u nás, která přežila všechny režimy od Rakouska - Uherska až po současnost. Řadím ji mezi naše národní klenoty s poselstvím pro další generace.
První vydání na konci 80. let šokovalo naše čtenáře, kteří netušili, že se někde ve světě děje něco takového. Po třiceti letech to máme tady taky.
Kniha dánského autora do letošní čtenářské výzvy nezklamala, velmi čtivá a napínavá, od začátku až do konce.
Tato básnická sbírka má čestné místo v naší knihovně, protože její součástí je báseň Kyjov. Kyjov - srdce Moravského Slovácka ze zeměpisného hlediska do Slezska nespadá. Tuto báseň napsal Bezruč za krátkého pobytu v Kyjově, když jako poštovní úředník byl na zástupu na kyjovské poště. Místní obyvatelé ho svým temperamentem a veselostí inspirovali k napsání básně Kyjov. Při vydání Slezských písní ji zkrátka do sbírky přidal a v Kyjově ji znají všichni, nehledě na věk.
Úžasná a odvážná žena, se kterou se osud zrovna nemazlil. Nebýt této knihy, zapadla by v zapomnění....tato kniha patří k mojim oblíbeným.
Tuto detektivku jsem četla v osmé třídě základní školy a docela mně naskakovala husí kůže. Bála jsem se v noci jít na WC.
Oddechové čtení, děj mě rychle dostal a pustil až na samém konci čtení.
Abych pravdu řekla, měla jsem co dělat, abych knihu dočetla do konce. Rozhodně mě tento schizofrenní román nezaujal ani po obsahové, či stylistické stránce. Inu proti gustu....za snahu 3 hvězdičky.
Fakt byla udělena cena Magnesia Litera?
Byla to moje první detektivka, kterou jsem jako třináctiletá přečetla.
Nastartovala moje čtenářské detektivkové období, které trvá dodnes.
Miroslava Tichého jsem znala od malinka. Díky Romanovi Buxbaumovi (jezdil jako dítě do Kyjova na prázdniny k babičce, kde jsme si hrávali na zahradě), přišel do povědomí nejdříve mimo Kyjov, kde jsme ho vnímali jako podivína s ještě podivnějším fotoaparátem, v ošuntělém oděvu, opravovaném drátem nebo špagátem. Nikdo nevěřil, že má ve foťáku vůbec nějaký film. Měl ho tam! Fotil hlavně mladé ženy a dívky, také mě často pronásledoval - na netu jsem se na jedné z nich poznala, Konciem 90. let, na sklonku života Tichého, Romana Buxbaum uspořádal několik výstav z vlastních fotek v zahraničí a natočil o něm úžasný dokument, který nás Kyjovjáky úplně šokoval. Miroslav Tichý s výstavami nesouhlasil a nikdy k nim nedal svolení.
První samostatná výstava se uskutečnila v roce 2004 na Bienále v Seville. V roce 2005 následovala velká retrospektiva ve výstavní síni Kunsthaus v Curychu. V roce 2006 pak vznikla v Domě umění města Brna jeho první výstava v České republice, kde mu vzdal hold i známý britský skladatel Michael Nyman, který na výstavu osobně přijel a uskutečnil zde jeden ze svých koncertů. Na prestižním festivalu fotografie v Arles v roce 2005 získal cenu objev roku. Pro zajímavost ještě uvedu, že brněnské divadlo Husa na provázku o něm nastudovalo divadelní hru Tichý Tarzan.
Jeho fotografie se v současné době po jeho smrti prodávají až za 10.000 eur (kolem 250.000 korun).
Když jsem studovala na střední škole, tak jedna spolužačka přinesla Motýlka do školy. Během několika dnů ji přečetla celá třída a o přestávkách probíhaly diskuse. Kniha nás pohltila dokonale...
Tuto knihu bych doporučila jako povinnou četbu nejen mladým čtenářům, ale i starší generaci, aby lépe pochopili dobu, o které jsme se ve škole moc neučili...Díky Dr. Holcmanovi za ni.
Konečně se objevil autor a novinář v jedné osobě, který realisticky popisuje skutečný obraz dnešní Ameriky.
Agatha Christie - královna detektivek! Deset malých černoušků to opět potvrzuje.
Zajímavě psaná kniha s vlastními ilustracemi - může být inspirací k psaní deníku pro mladé dívky.
Tak jako vždycky, ani tato kniha od Patrika Hartla nezklamala.
Zajímavé čtení, z pohledu slepého vypravěče něco docela mimořádného...
Velmi dobře vypracovaná faktografie, která výtečně doplňuje historické romány z tohoto období, kdy bylo v zájmu choulostivé události zamést pod koberec i za cenu pokřivení dějin. Je až zarážející, že bulvár koncem minulého století si nezadal s tím dnešním.
Je to kniha z mého dětství, rodiče nám ji za dlouhých zimních večerů četli na pokračování...škoda, že naposledy vyšla v roce 1960
Mám ráda khihy z lékařského prostředí a tato kniha mě nezklamala. Stojí za přečtení i vícekrát.