barbora.alex
komentáře u knih
Stříbrné hrdlo
Siri Pettersen
Nic než rozčarovanost.
Netrpělivé čekání na druhé díly může být zrádné.
A já jsem tentokrát dostala lítostivou vycpávku s předem vykalkulovanými zvraty.
Skvělými zvraty, které potřebovaly dozrát.
Možná jinou, pomalejší cestou,
Se super postavami, jež také vyžadovaly svoji dávku trpělivosti.
Úžasné ingredience nedostatečně promíchané.
A tak jako u Ódinova dítěte, ani zde jsem si s druhým dílem příliš nerozuměla.
Volání vlka
Anthony Ryan
Vélinovi odzvonilo a takhle nastrojenýho si ho pamatovat nechci.
Spalující bůh
R. F. Kuang (p)
Hodně dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak tohle napsat. Strašně moc si vážím toho, co R.F. Kuang udělala a znamená pro fantasy literaturu. To, že opět otevřela vážné, hmatatelné téma a přenesla ho na papír. To, že se rozhodla pro hrdinku, která se od morálky odklání, která se vyvíjí ve zvěrstvech válek, drog a neuvěřitelnýho násilí. To, že poukázala na to, že válka nekončí lusknutím prstů, ale její následky se světem táhnout mnohá léta...
Dvouhvězdičkové hodnocení není výsledkem čistě posledního dílu, ale pocitu, který se se mnou veze už od toho druhého. To nejlepší, co Maková válka mohla nabídnout, nabídla už v úvodu. A bez toho všeho nakonec zbývá strašně málo. Technicky je to pořád úžasnej kus práce, ale.. To ale tady je a uzurpuje si přespříliš. Dějově se točíme v kruhu o mnoha stranách a čekáme, kdy jedna zradí druhou a třetí pátou. V rámci dějovosti se od této šablony nevzdalujeme ani na krok. A uprostřed toho všeho stojí Rin ...
Rin..
Rin..
Runin...
Můj trn v patě, koule u nohy.
Slova paprsků
Brandon Sanderson
Co se stalo?
Spousta věcí. Sanderson mi až moc přímo načrtl cestu, po které budu v Paprscích kráčet a já jsem se po ní sunula dýl, než bych chtěla. A pak jsem si někde mezi kolotočem událostí v táborech uvědomila, co mi na tom všem vadí. Nevím, jestli to bude dávat smysl, ale ve vší té nedokonalosti, kterou v sobě postavy nesou, je to pro mě vyleštěný až do přílišné dokonalosti. A to pouto, který jsem si v Cestě králů tesala ať už šlo o příběh nebo postavy, začalo mít vážný trhliny. A já pevně doufám, že se je Dalinarovi podaří zacelit.
Nakonec jsem si ze Slov paprsků vybrala jen to, co nejelo v hlavním proudu. Eshonai, Jasna a její aura nedotknutelnosti, která se mě držela po celou dobu čtení, Filuta, Honor is Dead, Intermezza, Syl a Vzorek.
Ale s Kaladinem, Adolinem a Šalán jsem tentokrát nesouzněla. Vlastně jsem young adultsky trpěla.
Dalinare, je to na tobě.
Poslední záblesk slunce
Guy Gavriel Kay
"Některé stezky, některé dveře, někteří lidé vám nejsou souzeni, i když to může zavinit jen docela nepatrný posun v kruzích na hladině času. Kamínek vhozený do vody jen o chviličku dříve, o chviličku později."
… tohle byla taková nádhera. Pan Kay tímto okamžikem skáče na moji poličku oblíbených autorů. Těším se na další dobrodružství, těším!
Píseň pro Arbonne
Guy Gavriel Kay
A on to zase dokázal.
Tentokrát to sice nebylo bez boje.
Ale ta hořkosladkost na konci smetla ze stolu každou pochybnost.
V Kalábrii
Peter S. Beagle (p)
Beagle a jeho jednorožci!
Zase trošku jinak.
Nebo v jádru dost podobně?
Kalábrie a všechny její prvky můžou působit chaoticky, ale já jsem si z nich vzala to, co jsem potřebovala. Stejně jako sám hlavní hrdina, i já jsem někdy morous a lpím na věcech, které bych už měla nechat dávno plavat. A možná bych si čas od času měla uzmout trošku sobeckosti a určité nevázanosti. Stejně jako jednorožci.
Kopí protne vodu
Simon Jimenez
Jako bych poslouchala baladu, takovou, kterou už nikdy neuslyším stejně, i kdybych se někdy rozhodla vydat se do Vod tohoto příběhu znovu.
A já ani nevím, co říct, abych knize neublížila tak, jak umí ubližovat ona. Abych ji nenadnesla tam, kde nadnášet nepotřebuje, protože vám na mnoha místech může podrazit nohy. Příběh dvou chlapců, ale zároveň příběh všech, neustálý koloběh, který ztroskotává a vždy bude ztroskotávat na lidské pýše a potřebě mít víc než ten druhý.
Příběh dvou chlapců, příběh chlapce a jeho sourozenců, příběh jedné loly a také příběh jednoho divadla. Věnovat této knize pozornost znamená jistou odplatu. Ve všech možných významech.
Ještě si to musím nechat uležet. Ještě musím počkat tak, jako Kopí trpělivě čekalo na mě, když jsem neměla náladu se k němu vracet.
Ale pořád mi v hlavě vězí to, jak je možný, že tak kruté, zlé, tíživé a ponuré věci byl vtisknut tak nádherný a jemný styl psaní. Jako by vás autor hladil, přesto ve vás vzbuzuje vztek pramenící z nespravedlivosti. Protože takový je prostě život.
