barina komentáře u knih

Naprosto úžasné povídání o lesích a jeho obyvatelích. Peter Wohlleben velmi citlivě píše nejen o stromech, ale i dalších rostlinách, zvířatech, hmyzu a mikroorganismech, které pro les každý den odvádí mamutí práci. Při čtení musí každý cítit tíhu odpovědnosti za naši špatnou péči o stromy, ale nakonec i naději - lesy totiž vždycky znovu vyrostou, ať jim v tom budeme bránit sebeusilovněji.

14 28.05.2018

Střípky toho nejlepšího a nejhoršího, co jsme tady, na našem rybníčku, zvládli za posledních pár let vyčarovat. Kronika absurdních situací a malých detailů, které bychom jinde lovili jen těžko.

5 26.03.2016

Hlavní trojici tvoří podivná banda asociálů, na kterou si člověk jen velmi těžko zvyká. Nějakou chvíli trvá, než přestanou být otravní, ale na poslední straně je pak loučení o to těžší.
Město Brno funguje jak krásná kulisa i se všemi pošuky a šílenci, kteří se v příběhu mihnou.

2 26.03.2016

Naprostý klenot plný šíleností, které jsou servírovány s takovou samozřejmostí, že z toho jde hlava kolem.

2 01.01.2014

Celá kniha má nesmírně silnou atmosféru a člověka z ní bolí u srdce. Každá věta vyvolává záchvěvy nostalgie a vzpomínek na něco, co jsme ani neprožili.

7 15.12.2013

Kniha člověka nutí vžít se do matky toužící dostat se ven, ale i do dítěte, které chce zpátky. Ten rozpor touhy po svobodě a potřeby bezpečí tvoří silnou atmosféru, která nedovolí přestat číst.

Mám pocit, že někteří kamarádi se tu snaží víc představit svůj dobrý vkus než přednést vlastní názor, ale ono to o nich taky dost vypovídá.
Celou sérii jsem četla. Několikrát. Bylo mi 15 a přesto, že jsem byla čtenář už odmala, poprvé jsem poznala, jaké to je, nemoci se odtrhnout od knihy.
Netvrdím, že je to dílo hodné Shakespeara, že by mělo patřit do povinné četby a že neexistují lepší knihy.
A ano taky čtu klasické autory, ale nedělám to proto, abych vypadala sečtěle a mohla se ohánět jmény. Stmívání jsem četla dřív, než se stalo oblíbených terčem nekonstruktivní kritiky. Tenkrát totiž nebylo dost slavné, aby se jím někdo zabýval. Přečetl by si romantický příběh pro náctileté třicátník se zálibou ve sci-fi, kdyby to zrovna nebylo moderní?
Ve zkratce: Ve své kategorii úžasná kniha, která čtenářkám dává, vše co chtějí. Pokud ji člověk nečte proto, že chce v literatuře hledat smysl všeho bytí, ale chce si odpočinout nebo má chuť zase jednou uvěřit, že existuje láska, směle do toho.

Z dálky kniha vypadá jako pohádka o kočičce a jejích kamarádkách myškách, ale je plná zajímavých myšlenek o vztahu zvířete a člověka - o tom, jak s námi naše kočky manipulují a krysy nám čurají do mouky a o tom, jak si lidé i přesto myslí, že jsou pány veškeré zvířeny.

8 29.10.2012

Porno je to dobré a člověk se v některých pasážích i zasměje, ale ten příběh je tak slabý, že si člověk po přečtení pamatuje jen to, že lady z Fuckinghamu v pauzách mezi souloží občas cestovala kočárem.

24 05.06.2012

Ona tahle kniha není pro každého - stejně jako Mašinka Tomáš. Cílovou skupinou jsme my, emocionálně nevyrovnané puberťačky. Teda jen ty honbou za svým romantickým snem poblázněné z nás. Sága Stmívání nám dala to, po čem jsme toužily a co ostatním připadá směšné. A já se těším, až vyrostu a jako vy se budu moct posmívat ubrečeným čtenářkám, které vzdychají nad každým Edwardovým romantickým gestem, jako to teď dělám já...

Jenže tenhle díl je ze všech čtyř nejslabší. Podkopává původní myšlenku - lev a jehňátko a navíc tu chybí ta oboustranná nejistota, kterou si má romantikychtivá duše v minulých dílech užívala.