baru_h komentáře u knih
Osobitý styl psaní patří k Woolfové, a proto nebylo lehké knihu přečíst, ale přesto jsem ji dočetla a zaujala mě. Ne tedy svým dějem, který není nijak zásadní, ale právě netradiční formou - tokem myšlenek postav.
Určitě to není poslední dílo od V.W. které jsem přečetla.
Četla jsem jen pár vybraných kapitol z této knihy, ale bylo to vše napsáno srozumitelně a spousta praktických ukázek z autorčiny práce.
Když jsem si knihu kupovala, nic jsem od ní nečekala. Možná jen klasický happy end nebo něco takového.
Prvních několik desítek stran mě nebavilo, a tak jsem knihu umístila zpátky do poličky.
Po delší době jsem se k ní vrátila. Ale až za půlkou jsem se do toho začínala začítávat. Objevila se zajímavá zápletka a už mě to jakžtakž chytilo.
Konec mě opravdu překvapil.
Zajímavá kniha, která představuje na spoutstě 'pokusech' jak se lidi chovají, jak náš mozek pracuje a různé finty
Kniha je srozumitelně napsaná. Pokud jsem něčemu nerozumněla, bylo to pouze neznalostí odborných termínů, bez kterých se to neobešlo. Jinak doporučuji jako skvělý úvod do tématu .
Publikace je plná návodů a doporučení jak do svého studentského i běžného života zařadit myšlenkové mapy. Inspirace dobrá a v některých předmětech je jistě využiju, ale úplně nejsem typ člověka, kterého práce na nich nadchla.
Kniha se už během čtení zařadila do seznamu knih, ke kterým se vrátím. Byla poutavá a poučná, ale i zábavná. Zjistila jsem jak se vypořádat s ''pomalou sebevraždou'' s krycím názvem perfekcionsmus. Knihu doporučuji všemi deseti a vrhnu se na další knihy od autora.
Ano, vyprávění Veroniky se mi z prvu zdálo chaotické a stále opakující se stejné věci.
Ale pak mě chytl její příběh a vyprávění pro mě bylo její opravdovou zpovědí, kde nehraje roli nějaký slohový umělecký postup. Její pocity, které popisovala, alespoň z části přestopily i na mě, a tak to má být. Člověk by se měl zastavit a zapřemýšlet, uvědomit si (cokoliv).
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi nedala jen něčí smutný příběh. Dala mi příběh silné osobnosti, která se i přes všechno zlé ( co bylo i k něčemu dobré) se z Verunky stala.
Kniha mě opravdu strhla, přečetla jsem ji na jeden zátah.
Verše jsou jednoduché, ale přesto poetické a smutné, ale i veselé. I příběh sám je chvíli až komický (hlavně chování Manon) a na konci tragický.
V knize je spousta testů, které jsou dobré a jistým způsobem vám pomůžou od něčeho se odrazit a vybrat si střední/vysokou školu. Jsou tam i typy na učení, které studenti také ocení.
Tato kniha mě zaujala ze všech (zatím) přečtených knih od Harukiho Murakamiho nejvíce. Četla jsem jí pomalu, a to jen proto že jsem chtěla pochopit celý příběh Watanebeho život. Potěšilo mě, že hlavní postava byl opět jen 'obyčejný' kluk, který prožívá zapletený vztah s 'přítelkyní'. Celý příběh je sice možná depresivní, ale přesto je to hezké.
Obsah knihy se mi líbil. Bylo v ní mnoho mouder, které mě oslovily,ale nelíbila se mi forma celého podání rozhovorem. Oba muži se bavili tak strojeně a nepřirozeně, že mě to často rozčilovalo. Chválím, alespoň ty shrnutí na konci kapitol, protože že všech těch věcí o čem se bavili, jsem si je nedokázala zapamatovat.
Skvělá kniha z autorčiny tvorby, kde opět 'zasahuje' slečna Marplová.
Tato kniha mě opravdu strhla. Přečetla jsem jí za jedno odpoledne a večer. Text je napsaný tak, aby to pochopil vážně každý a mohl se podle toho řídit. Už při čtení jsem se musela usmívat a smát, protože humor té knížce nechybí. Každý kdo se chce nějak ve svém životě pohnout by si měl tuto knihu přečíst. Doporučuji!!
Protože jsem před čtením knihy viděla filmové zpracování, četlo se mi to lépe. Přesto mě knha příliš neoslovila.
Opět si mohu na seznam k maturitě připsat knihu, která mě bavila. Ze začátku jsem o tom nebyla přesvědčená, protože to nářeči je mi dost daleké a musela jsem si to domýšlet. Pak jsem si na to zvykla a už se to četlo samo. Závěr mě dost překvapil.
Knihu jsem přečetla za jeden den. Bavila mě a líbilo se mi, že Tyl použil motiv nadpřirozena a jazykové vyjadřování je také dobře srozumitelné.
Jsem ráda,že jsem se s touto knihou setkala a vybrala si jí k maturitní četbě. Četlo se to samo a postavy jsou obrazem i dnešních lidí. Jazykové prostředky jsou srozumitelné, takže opravdu nic těžkého na porozumění.
Knihu jsem viděla všude kolem sebe. Tak sem si říkala,že to bude pecka,navíc označená za Knihu roku 2015. Jenže jsem od ní očekávala až moc a trochu mě zklamala. Střídání vypravěčů neni nic převratného,ale alespoň to trochu přilepšilo.