baru_h komentáře u knih
První kniha Torey L. Hayden se kterou jsem měla tu čest. Poslouchala jsem ji v audio verzi namluvenou Simonou Babčákovou a bylo to opravdu skvělé.
Práci pana Šebka, organizace Lékařů bez hranic i všech okolo v podmínkách, ve kterých se to odehrává, obdivuji. Bohužel však styl psaní, kterým autor tuto knihu napsal, mi vůbec nesedl. Myšlenky, popisy (děje) jsou tak nesourodé, že jsem si z toho obraz musela skládat složitě. Nemám tak vůbec v plánu zkoušet číst další autorovi knihy.
Dvojice, vlastně trojice cestovatelů - Barča, Forest a pes Samuel, je mi nesmírně sympatická. Začala jsem sledovat jejich putování v dodávce na jejich YT kanálu, poté na instagramu. Po vydání knihy, bylo pro mě jasným krokem vrhnout se i na jejich knižní zápisky z cest. A musím uznat, že jsem rozhodně nešlápla vedle. Kniha není pouhým záznamem typu "Vyjeli jsem z bodu A do bodu B, kde jsme přespali, ráno jeli dál a cestou viděli XYZ", ale příběhem se prolínají i různé myšlenky ohledně, dejme tomu, společnosti a jejího konzumního života, toho kam směřujeme anebo jak se odkláníme od přírody..
Rozhodně to bylo příjemné a oddychové čtení, které nalákalo k cestování, ale i přemýšlení (pokud je čtenář stejným myšlenkám otevřen).
Fulghumovy postřehy ze života jsou pro mě příjemným pohlazením po duši. Sem tam se zasmějete, tu trochu zamáčknete slzu a nakonec jen (ne)souhlasně pokývnete hlavou. Takové mám pocity (nejen) z této jeho útlé knihy.
Kniha mi pár let ležela bez povšimnutí v knihovničce. Možná za to mohla obálka, nebo prostě přišel jeho čas na čtení až teď.
Několikrát jsem si v průběhu čtení pomyslela, jak je to absurdní, až z toho mrazí. Měla bych výtky k některých přímým řečem, které byly takové umělé. Ale jelikož jsem nikdy podobný příběh nečetla, prostředí a děj byly pro mě unikátní, dala jsme plný počet hvězd.
V knihkupectví mě zaujala anotace, říkala jsem si, že něco takového jsem ještě nečetla. Ale.. od začátku mě to vůbec nebaví. S každou další stránkou jsem si myslela, že to bude lepší, ale není. Ani se mi to nechce dočíst, takže končím na 86 stránce. Nevím, jestli se ke knize vrátím, zatím vím jen, že mne to neoslovilo.
Tak tahle kniha je nejslabší z těch, které jsem od Třeštíkové četla.
Podle mého názoru se této knize nedá upřít zajímavé reportážní zpracování, které předkládá fakta, avšak poutavým způsobem.
Od začátku jsem byla zvědavá, jak se na české osobnosti a události 20.století může dívat, nebo spíše jak je může podat, polský reportér.
Kniha pro mě rozhodně nebyla zklamáním. Naopak ( k mé ostudě a neznalosti všech těchto okamžiků našich dějin) mi dala kniha dostatek podnětů, abych se více zajímala a dohledala si další informace. Tím nechci říct, že text byl málo obsáhlý, naopak spíš slouží jen k nastínění a k zajímavému zrcadlení, a nemá duplikovat historické staťe, které tvoří jiní odborníci.
Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Rozhodně žádný další díl nemůže překonat ten první, Než jsem tě poznala. To jsem ani neočekávala. Ale chyběla mi v tomto pokračování nějaká zajímavá myšlenka, nebo spíš zápletka. Nic převratného se nekonalo.
Jako studentce speciální pedagogiky kniha skvěle posloužila k načerpání praktických "návodů", které budu moci uplatnit na praxi.
Kniha je doplněná o ilustrativní obrázky a fotky, jak u dítěte upevňovat dovednosti. Dále jsou taky nápady na řešení problémových situací, které se v každodenním životě (nejen) dítěte s PAS mohou objevit.
Po zkouškovém se neskutečně těším, až zase začnu mít čas a chuť na čtení. Takhle knížka byla tak napínavá, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Neskutečně čtivé, nečekané a rozhodně stála za to, abych si ji přečetla.
Čtyři dohody jsou už takovou klasikou v oblasti motivačních - seberozvojových knih. Dlouhou jsem jejich čtení odkládala, ale rozhodně toho nelituji. Asi to mělo svoje opodstatnění, že jsem se k nim dostala až teď.
Určitě nejsem nějaký stoprocentní ezotyp, ale někdy se takovými "alternativními" myšlenkami nechám navést. A dohody pro mě něco znamenají.
Kniha je opravdu přínosná, nejen díky praktickým a užitečným radám do života, ale protože ji nepsala žena, která vám rozumí. Mluví ze své praxe jako psychoterapeutka, ale i za sebe samotnou jako vysoce citlivou bytost.
Knihu můžu jen a jen doporučit.
Kniha mě opravdu strhla. Hned po přečtení nemám slova, která by vyjádřila, co ve mě příběh vzbuzoval.
Kniha byla pro mě letní oddychovkou, nic extra se v ní nedělo. Ale fajn příběh asi pro někoho mladšího, kdo si tím také prochází jako hlavní postava Molly.
Paradoxně jsem tuto knihu četla jako poslední, až po následujících z Nepálu, Číny a Arménie, Gruzie. Ničemu to však neubírá.
Styl jakým je to psané jsme si zamilovala, hlavně ten osobitý humor.
Tohle je má prvotina od Fulghuma, kterou jsem právě přečetla. Rozhodně, ale ne poslední.
Tato útlá knížka je krásně odpočinkově - filozoficko - motivační. Krásné neobyčejné rozpravy nad obyčejnými věcmi. Od teď má tato kniha právoplatné místo na mém seznamu knih, které si přečíst, když mi není hej. Opravdu mě mile potěšila a jak psala už uživatelka SmallLucia, kniha se nedá přečíst na posezení, právě pro své kouzlo.