BaruLu komentáře u knih

Osobitý styl vyprávění věrně evokuje myšlenkové pochody opilého člověka a pod přehršlem metafor a záměn slov se odehrává hodně silný děj.

8 04.01.2020

Pro všechny, kterým se kniha líbila stejně jako mně: V září letošního roku má vyjít pokračování "The Testaments". (https://bit.ly/322qTse)

7 01.07.2019

Vlastně ani nevím, co si o knize myslím. Ze začátku jsem byla nadšená. Postupně přišla deziluze z našich hlavních hrdinů a na konci lítost. Můj čtenářský prožitek tak vlastně kopíroval dějovou linku jejich, potažmo každého, vztahu.
Kniha je řemeslný skvost - je krásně napsaná, je inovativní, jen hlavní postavy bych sem tam nejraději profackovala.
Po celou dobu čtení jsem byla fascinovaná její krásou, ale zároveň jsem byla (snad autorem, snad jeho náhledem na Ninu, snad aninevímčím) čím dál tím víc znechucená. Podobný prožitek mívám při četbě Kundery. Kdy jsem jako rukojmí knihy, který se nemůže pro její sžíravou krásu od ní odtrhnout i když by ji nejraději už dávno odložil.

6 26.03.2020

Kniha je mimořádně silné osobní svědectví, ve kterém autor odhalil svou duši v celé její nahotě a kde je málo slovy řečeno více, než kdy měl člověk nést.

6 31.01.2020

Pro mne klasika světové literatury. Propad hlavní hrdinky do duševní nemoci se děje lehce a zároveň tak přirozeně, že jej vlastně téměř nepostřehnete, a pak ho už jen přijmete jako nevyhnutelný, i přes to, že Vám jeho důvody vlastně nejsou zcela zřejmé.

Na slavné podobenství s fíky si častokrát vzpomenu. Jak jednoduché, a jak pravdivé.

5 26.06.2019

Silná sbírka. Autentické, zoufalé, upřímné.

"V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
v neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem, ať ji uvolní"

".....
Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych alespoň v těchto dnech
sepjaté měl je Pane"

"Jenom to Pane vědět chci
jestli už teď jsem v očistci"

4 27.12.2019

Kniha je krásná. Je to sice YA a je to na ní trošku znát ze stylu, jakým je napsána, ale téma je nádherné. Věřím, že si získá každého, kdo někdy upřímně miloval.

4 25.07.2019

Dopisy Evy jsou možná jednostranné, ale o to upřímnější a autentičtější. Znepokojující kniha, která mne donutila klást si mnoho otázek. Je dlouhá, ale četla se jedním dechem. Čím dále jsem knihu četla, tím depresivnější byla, ale fascinace zlem mi nedovolila ji odložit. I když jsem od začátku věděla, že to skončí špatně a musela jsem se ke konci protrpět, stejně mne zasáhl více, než jsem čekala.

Četla jsem teď podruhé a rozhodně ne naposledy. Jen si zas mezi dalším čtením budu muset dát pár let pauzu.

Doporučuji nejdříve přečíst knihu a až následně si pustit film. T.Swindon i E.Miller jsou skvělí, ale autenticitu knížky se nepovedlo ve filmu zachytit.

Atwoodová skrze vtipnou autobiografii Penelopy nabízí nejen nápaditý pohled na známý mýtus, ale také vtipné postřehy o ženství. Pobaví i komentáře Penelopy o moderní společnosti.

"Na bozích bylo cosi nehezky dětinského."

"Chytrost je vlastnost, které si muž na ženě cení pokud ji nemá nablízku."

3 26.06.2019

Krásná, krátká kniha. Láska je uměním, kterému se musíme učit a kdo nejvíce dává je nejbohatší.

2 25.04.2020

Kniha je úžasná. Věrně popisuje absolutní samotu, lhostejnost a nezúčastněnost.

"... lidi se proti mně nespolčili; stalo se akorát to, že moje přilnavost ke světu, již z kraje omezená, postupně mizela úplně, až už nic nemohlo zabránit sesuvu."

2 23.07.2019

\"Budou mě milovat za to, co mě ničí

meč v mých snech

prach mých myšlenek

nevolnost, která se množí v záhybech mé duše\"

Kniha naléhavě zachycuje utrpení a marnost života.

/"Pokoj plný bezvýrazných tváří sleduje prázdným pohledem moji bolest, tak zbavenou smyslu, že v tom musí být zlý záměr.
 Dr. Ten a Dr. Onen a Dr. Copakje, který jde jen tak kolem a přitom ho napadlo, že zaskočí a taky si užije srandy. Hořím v rozpáleném tunelu hrůzy a mé ponížení je úplné, když se bezdůvodně začnu třást a klopýtat o slova a když nemám, co bych řekla ke své „chorobě“, která stejně spočívá jen v tom, že vím, že nic nemá smysl, protože já umřu."/

1 31.01.2020

Polidštěná fyzika. Autor srozumitelně a s přesahem podává zjednodušené vysvětlení fyzikálních teorií a nutí čtenáře klást si v důsledku jejich pochopení až filozofické otázky. Čtenář se neubrání pochybnostem nad svým vnímáním reality a úžasem nad krásou světa, ve kterém žije. Kdyby se fyzika takto učila na škole byl by to můj nejoblíbenější předmět. Autorovi dávám jedničku s hvězdičkou.

"Když zemřel Einsteinův velký italský přítel Michel Besso, napsal Einstein dojemný dopis jeho sestře: "Michel opustil tento podivný svět krátce přede mnou. Nic to neznamená. Lidé jako my, věřící ve fyziku, vědí, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností není ničím jiným než neodbytnou, tvrdošíjnou iluzí."

1 17.01.2020

Příjemné ženské básně. Obvykle vyhledávám těžší materii a proto mne asi básně tolik nezasáhly. Líbily se mi Lehká průsvitná zápěstí, Všechny básně končí smrtí a eponymní Popel a slast.
***
Tak mocně jako se mi kdysi zachtělo mluvit teď musím mlčet
Týmiž ústy předejdu výkřik slovem které zní
Stanu se makovou září nad lesem jako mrtvé odcházející světlo
A stále přítomna 
jako výčitka v očích 
budu mlčky pozorovat věci

1 05.01.2020

Biebl příjemně překvapil, ale silná láska to pro mne nebude.

Pozdrav: "Byla to nádherná katastrofa,
když všechny domy se zřítily
v jejím úsměvu.
Hledám ještě ženu,
ač stojím už na prahu lesa
a jižní vítr vane
z otevřených polí.
...
V dýmu tvých vlasů
ztratil jsem i cestu
k útěku."

1 27.12.2019

I přesto, že některé kapitoly pro mne představovaly hluchá místa, byla jsem z knihy příjemně překvapená.

Tři sestry: každá jiná (zde je silná sterotypizace - jedna je mladá a divoká, další pak lesbická a osamocená workoholička a další nešťastná domácí puťka) ale se stejným hybatelem jejich životních příběhů. Hlavní děj je v knize vyprávěn retrospektivou hrdinek, ale rozhodně jí to neubírá ve čtivosti.

Kniha krásně ukazuje nakolik náš život ovlivňuje naše minulost a jak můžeme díky tomu být slepí k životu a prožitkům druhých i přesto, že jsme všichni v jádrů týmž člověkem.

Líbila se mi i forma, kterou je kniha napsaná - obsahově bez servítek a přitom bylo zřejmé, že autorka umí psát a používá často krásné obraty.

Myšlenky, které mne zaujaly:

Existují 4 věci, které přišly s věkem a bez kterých bych se klidně obešla: láska, zvědavost, pihy a pochybnosti.
Když jsem chodila do školy strašně mi vadilo že Bůh je muž. Jakmile mi vysvětlili že Bůh je muž začala jsem se cítit bezvýznamně protože jsem se volky nevolky stala bytostí druhé kategorie.

(Love WIll Tear Us Apart od Joy Division). Láska nás rozdělí. Ale já nepotřebovala slyšet tu drtivou a tvrdou píseň příliš krásnou a příliš skutečnou, to naprosté popření naděje, černobílý portrét rozkoše a utrpení to definitivní potvrzení bezmocnosti tváří tvář světu bez odpovědí co mi prostupovala masem se stejnou aseptickou jistotou jako řez chirurgickým skalpelem abych věděla to, co vím odjakživa: láska ničí. Hluboce. Trvale. Bolestivě.

1 08.12.2019

Zajímavé myšlenky/obraty:

"pozůstatky individualismu", "Ty se usmíváš, jako by sis pro sebe něco myslel."
"Zatrpkl jste do dna duše, přesvědčen o nesmírné křivdě."
"Ale co zplodí nenávist než odvratnou zášť a spoustu dalších záští? Žijete v pekle, Ludvíku, znovu vám to opakuji. Žijete v pekle a já vás lituji."
".. kdy jsou pro něho druzí jen pohyblivými zdracdly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu."
".. se zřejmě všude vědělo a on se musel všemožně bránit koruně nešťastně zamilovaného, koruně, jak známo, potupné."

"Osud často končívá daleko před smrtí."

1 25.11.2019

Nemohu říci, že by kniha byla špatná, ale byla jsem z ní trochu zklamaná. Nejspíš díky příliš vysokým očekáváním.

1 27.06.2019