beaneater
komentáře u knih
Soumrak model čili Jak se filosofuje kladivem
Friedrich Nietzsche
Nietzsche měl skvělou mysl a mnohdy i velmi kontroverzní názory, které podle mě byly jenom špatně pochopeny nebo překrouceny. Jeho filosofie může být i pro pokročilejší trochu oříškem. Twilight of the Idols je dobrým začátkem pro pochopení Nietzscheových ostatních děl i jeho názorů a smýšlení o světě.
Přijde mi bláhové tvrdit, že Nietzsche byl fašista (ten přišel až 30 let po něm jen tak mimochodem), antisemitista (narozdíl od jeho sestry, která upravovala jeho texty podle svých přesvědčení) nebo dokonce misogynní (spisovatelka Lou Andreas-Salomé byla jedna z jeho velmi blízkých přátel). Nietzsche byl opravdu mnoho, ale ani jedno z výše zmíněných věcí. Právě v těchto tématech je N i do dneška mnohými nenáviděn a nepochopen. Na začátku komentáře jsem psala, že N měl skvělou mysl - k tomu patří i ironie a sarkasmus, která není vždy očividná napříč jeho texty.
Když čtenář Nietzscheho tak trochu pozná, nakonec si řekne, že je to vlastně docela vtipálek.
Alchymista
Paulo Coelho
Četla jsem podruhé, abych si připomněla, co je na knize tak lákavého, že ji lidé čtou i po 36 letech od jejího prvního vydání.
Chápu, že to má být motivační a nějakým způsobem vás inspirovat, ale já jsem realista, a pokud je vám pohodlné mít nasazené růžové brýle, je tato kniha pro vás.
Konec civilizace
Aldous Huxley
(SPOILER) Bylo přirozené se domnívat, že BNW mi padne do noty stejně jako nemálo známá klasika 1984. Pan Huxley sice vybudoval velmi zajímavou myšlenku antiutopického světa, která by nemusela být zas tak daleko od toho dnešního, ale jeho myšlenky se nějak nepovedly plně převést na papír.
Kdybych dílo hodnotila čistě z filozofického hlediska, jistě bych musela dát o hvězdu víc.
"But that's the price we have to pay for stability. You've got to choose between happiness and what people used to call high art. We've sacrificed the high art."
Norské dřevo
Haruki Murakami
(SPOILER) Číst tuto knihu bylo jako číst umělecké dílo, mistrovské dílo. Murakamiho jsem četla poprvé a chápu, proč jsou tu lidé, kteří buďto jeho díla nenávidí nebo ho naprosto milují. A já patřím k lidem, který je naprosto šíleně miluje. Jeho styl psaní je tak krásný, že mi dělá radost na duši. Číst ho bylo jako poslouchat krásnou smutnou písničku, která ve vás vyvolává nostalgii a vy brečíte ne kvůli smutku, ale kvůli tomu, jak je to krásné.
Hrozně by mě zajímalo, co se stalo se Storm Trooperem, že takhle zmizel. Naoko také zmizela velmi nečekaně. Její smrt pro mě byla upřímně šok, nemohla jsem pokračovat ve čtení. Pociťovala jsem stejně zničené emoce jako Watanabe a byla jsem ráda, že nedovolil temnotě, aby ho pohltila jako Kizukiho nebo Naoko. Když si vybral Midori místo Naoko, v podstatě si vybral žít a jít dál a nebýt na druhé straně s mrtvými.
Některé popisy žen, které Watanabe potkal, mohou znít divně nebo dokonce kontroverzně. Ale je to přece jen z pohledu dospívajícího muže.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
(SPOILER) Těšila jsem se, že si konečně přečtu tuto knihu, ale zanechala mě nějak neuspokojenou. Dystopický svět Gileádu zní komplexně, krutě a zároveň zajímavě. Nicméně příběh o tom, jak se svět stal takovým, jaký je, mi přišel neúplný a nedozvěděli jsme se moc podrobností o tom, jak to funguje a proč je pro všechny v pořádku žít v režimu tohoto krutého světa.
Vyprávění mi přišlo chaotické, hlavní hrdinka neustále přeskakovala z jedné vzpomínky v minulosti zpět do současnosti a jako čtenáře mě to mátlo. O minulosti hlavní hrdinky víme mnohem více podrobností než o samotném světě Gileádu, což je podle mě trochu škoda a potenciál tohoto příběhu mohl být skvělý, ale je promarněný.
A co to mělo být s těmi uvozovkami? Opravdu jsem nepoznala, jestli postavy mluví mezi sebou, nebo jestli jsou věty jenom v hlavě hlavní protagonistky.
Ale oceňuji, že autorka zvolila pro čtenáře tak trochu "otevřený" konec a nechala nás klást si otázky, jestli se opravdu dostala z Gileádu, nebo ji někdo zabil, nebo hůř... chytili ji?
Marťan
Andy Weir
"Godspeed, little taters. My life depends on you."
Páni, snadno pět hvězdiček. Byla jsem trochu skeptická ohledně humoru, že bude trochu na sílu a bude to akorát ubohý. Ale po hodně, hodně, hoooodně dlouhé době mě kniha skutečně rozesmála. A byla to tahle skvělá kniha! Matt Damon jako Mark Watney je prostě skvělá volba.
Už od první věty jsem byla okamžitě vtažena do děje. Věděla jsem, jak to dopadne, ale potřebovala jsem detaily, které se do filmové adaptace nedostaly. A upřímně, být v Markově hlavě při jeho nešťastných dobrodružstvích na Marsu bylo tak strašně zábavný. To, jak byl hlavní hrdina napsaný, je jednoduše úžasný, reakce v některých situacích byly dost realistické, vtipné a na místě.
"Yeah, that's right, Mars, I'm gonna piss and shit on you."
Moře klidu
Emily St. John Mandel
(SPOILER) Knihu jsem si vybrala poslepu a nevěděla jsem co od ní očekávat a příjemně překvapila. Příběh nám je vyprávěn z různých úhlů pohledů a čím dál se čtenář dostává do děje, tím víc si začíná uvědomovat souvislosti.
"Isn't that why we're here? To leave mark on wilderness?"
Gaspery hledal anomálii tak dlouho, až ho k ní přivedl sám čas. I když věděl, kam jeho cesta vede, přesto pokračoval po stopách událostí. Událostí, u kterých věděl, že jsou i tak nevyhnutelné.
"The traveler's presence itself is a distruption."
Čtenář si v jednu chvíli říká, že být na jeho místě, udělali bychom něco jinak? Ale ve chvíli, kdy vidíme, že se anomálie už opakuje, by nám muselo dojít, že na to udělat něco jinak je už stejně pozdě.
"I'd do it again, I wouldn't even hesitate"
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Kniha s novým a svěžím nápadem, který mohl mít mnohem větší potenciál. Připadá mi, že ale nebyl dotažen do konce a nějaká historie k tomu, proč tam je situace taková jaká je, dost chyběla. Čtenář je jen tak vhozen do děje bez nějakého vysvětlení a bude se od něj očekávat, že všemu bude rozumět.
Kniha jako dystopické sci-fi mě krom nápadu, ničím jiným moc nezaujala a četla se velmi rychle díky krátkým kapitolám.
Tuším kam s tímhle autorka chtěla směřovat. V knize vidím dnešní nenažranou a pokryteckou společnost. Společnost tak nenasytnou, že se z chamtivosti "požírají" sami navzájem.
Co mi ale nejvíc pokazilo čtení, je český překlad. Po stylistické stránce se mi hnusil a měla jsem pocit, že spíš čtu fan fiction povídku na Wattpadu. Za mě takhle vypadá překlad jak od školáka základní školy, který ještě nemá dostatečně vyvinutou slovní zásobu.
Ale i přes příšerný překlad, bych knize dala lepší 2 hvězdy.
Mrtví se někdy vracejí
Stephen King
Obecně na sbírku povídek nejsem, ale tohle se četlo dobře. Člověk si u takových knížek odpočine od náročnějšího čtení anebo tím tzv. "zabije čas", když v kanceláři čekáte až odbije pátá.
Ze sbírky se mi nejvíc líbila Nekuřáci a.s. a Římsa, přišly mi ze všech povídek nejblíž realitě. Za nejvíc nudnou bych označila Bojiště. Na první Kingovku zatím fajn, příště se pustím do autorova známějšího díla.
Duna
Frank Herbert
(SPOILER) Kniha, která inspirovala nejen slavné Hvězdné Války. Příběh tak propracovaný, promyšlený a jak je tu již po milionté zmíněno - komplexní. Přiznám se, že čtení bylo pro mě trochu náročnější. Nevěděla jsem do čeho jdu a složitost historie světa Duny mě překvapila. První díl jsem proto louskala velmi pomalu a pečlivě, dokonce se vracela zpět k důležitým pasážím, které byly velmi podstatný pro pochopení folklóru. A nelituji ani čárky.
Politika zde hraje taky velkou roli a dělá to knihu o to víc reálnější. Baron Harkonnen jako záporák byl skvělý, správně rozežraný skrz naskrz, což se mu vlastně stalo i osudným.
Ale po 600 stranách si potřebuji přečíst něco, kde nemusím tolik zapojovat mozkové buňky.
Duna se naučila chodit, aby Hvězdné Války mohli běhat.
Jen škoda, že D. Lynch filmové zpracování (Duna, 1984) pekelně zmrvil.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Jedna z mála knih, kde mi přišlo lepší zpracování filmu než knihy. Nemohla jsem si pomoct, ale v některých pasážích, kde náš hlavní protagonista Nick vyprávěl kdo všechno byl na party, se mi tak trochu mhouřila víčka.
Příběh jako takový je velmi obyčejný, přesto hezky vyprávěný a smutný. Fitzgerald dle mého skvěle trefil historické období a ukázal nám rozdíly ve společnosti a že peníze hýbou světem - to platí dodnes.
Psí cesta
W. Bruce Cameron
Tentokrát jsem slzu neuronila. ALE tahle pasáž a konec knihy mi vehnala slzy do očí ze smíchu i ze smutku.
Když jsem dočetla první díl, nebyla jsem si jistá proč vlastně potřebuji číst pokračování. Má kuriozita vyhrála a poněkud skepticky, jak se bude děj dál rozvíjet, jsem se pustila do druhého dílu. A jsem ráda, že jsem pokračovala.
Příběh je vlastně stejný, autor jej napsal tak dobře, že to nutí čtenáře číst až do úplného konce.
Psí poslání
W. Bruce Cameron
(SPOILER) Skvělá kniha, která chytne a nepustí.
Od knihy jsem nečekala příliš, ale dostala mě. Po tomhle budu na svého psa koukat úplně jinak. První kniha, u které jsem si zaplakala. Začátek i konec Bailey byl úžasný a dojemný. Při opětovném spojení Ethana a Buddyho se mi chtělo řvát štěstím a myšlenkami nadávala na Ethana, že to je přece Bailey, tvůj "doodle dog"!
Autor podle mě skvěle a vtipně vystihl jak by asi probíhaly psí myšlenky a jak by byly chudinky zmatený, že po velké tmě jsou zase na světě.
Do Poklidné modři
Veronica Rossi
(SPOILER) Zažili jsme spoustu akce, spousta postav taky zahynulo. Ze všech smrtí mě nejvíc mrzel Uhlík a člověk u takové knihy naivně doufá, že zakročí deus-ex-machina a zázrakem se uzdraví.
Konec skončil přesně tak jak jsem předpokládala, Árie a Peregrin budou spolu šťastní až do smrti. Opona spadla a pohádky byl konec.
Narozdíl od předchozích dvou dílů, se tato neuvěřitelně táhla od začátku do úplného konce a já se prostě nemohla nudit víc. Akční pasáže tentokrát byli mnohem lépe popsané, ale všechny ty postavy jakoby najednou běželi na autopilota. Zdáli se mi ploché, nezajímavé, bez charakteru... zkrátka mrtvé.
S jistotou mohu říct, že série Nebe je pro mě tímto konečně uzavřena a určitě se k ní nevrátím.
Cesta věčnou nocí
Veronica Rossi
Krátký druhý díl, kde se dle mého názoru toho tolik neudálo. Český překlad se tentokrát četl mnohem lépe, ale objevili se fráze, které i tak mátli.
Uvidíme, co přinese závěrečná kniha série.
Pod nekonečnou oblohou
Veronica Rossi
Vrátila jsem se k téhle sérii, abych ji po letech konečně dočetla do konce a prvním dílem jsem si musela připomenout, čím mě kdysi tak zaujala. Už nějaký ten pátek nejsem cílovou skupinou čtenářů (věkově i žánrově) a na takový "jednodušší" styl psaní jsem si musela zvykat a představit si, že jsem zase o deset let mladší. Některé zdlouhavé pasáže náhodných proudu myšlenek hlavních postav jsem v rychlosti projela očima, protože hlavní dějovou linku tím nijak neobohacovaly.
Děj sám o sobě je docela jednoduchý a má v sobě pár nedostatků - třeba nelogická vysvětlení, chudý pilíř historie, o který se kniha opírá a hrozně moc postav, která by tam nemusela ani být, protože pro rozvoj děje nejsou důležité.
Co si autorka mohla odpustit, byly ty šíleně kýčovité scény a fráze, které mě vnitřně bolely. Úplně jako kdybych to viděla v céčkových romantických filmech, brr. Ale přes všechny ty nedostatky se mi líbil vývoj vztahu Árie a Peregrina. Avšak stále tápu jestli knize dát lepší 3 hvězdy nebo horší 4 hvězdy.
P.S.: Kniha před tiskem očividně neprošla řádnou korekturou, protože jak zde bylo zmíněno - ta hromada chyb šíleně bila do očí. :(
Zpěv drozda
Walter Tevis
(SPOILER) "Z lesa sem zaznívá zpěv drozda. Já jsem ta cesta, pravda i život. Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky."
Vyprávění ze tří pohledů mě bavilo, u každé z postav jsme viděli různé myšlenkové pochody a taky jejich osobní posun vlivem i té nejmenší události. Kdyby se rozdávali ceny za největší charakteristický posun v literární tvorbě, Walter Tevis by ho určitě vyhrál za Bentleyho. Jeho fráze: "Bože můj, svět umí být někdy překrásný." ve mně jaksi rezonovala a i po dočtení knihy ve mně tahle postava zanechala zvláštní pocit.
Nejvíc mě snad mrzelo, že svět automatizovaný roboty, kdy lidstvo pomalu upadá do záhuby, protože se spoléhá na technologii, kterou sami stvořili - nepřipadal mi kompletní a ráda bych se dočetla o takové dystopii něco víc. Ještě tomu něco chybělo.
Myšlenka děje určitě zajímavá, aktuální...? To vidím víc na 1984 než na Zpěv drozda.
Gejša
Arthur Golden
Ziyi Zhang ztvárnila roli Chiyo/Sayuri tak přesvědčivě a nádherně, že jsem se po letech rozhodla přečíst i knihu, jak to doopravdy bylo.
Autor psal tak poutavě, že po dočtení mám pocit, jako bych život malé dívenky s šedomodrými oči sama prožila. Nám laikům dokázal autor barvitě a do detailu popsat život tajemných geish a co vše musely podstoupit, aby se staly těmi nejlepšími umělkyněmi. Čím hlouběji jsem do děje pronikala, tím větší respekt jsem ke geishám chovala.
Byť je příběh Chiyo čistá fikce inspirovaná skutečnou geishou, je až neskutečné, že někde v zemi vycházejícího slunce, se toto skutečně dělo a kolik z těch žen mohlo pak říct, že měly to štěstí jako hlavní protagonistka.
Dovolím si ještě dodat vsuvku, aby autorovi nevěřili každé slovo na stránce, protože geisha není kurtizána, ale náhodou velmi respektovaná umělkyně a to i v dnešním Japonsku.
Oliver Twist
Charles Dickens
Udělala jsem tu chybu, že jsem si dílo přečetla v anglickém jazyce dřív než v českém. Nestydím se vytahovat, že angličtinu mám na úrovni C1, ale na viktoriánskou angličtinu mě nikdo nepřipravil.
Z tohoto důvodu se mi prvních pár kapitol četlo velmi těžce a byť kapitoly jsou velmi krátké, čtení pro mě bylo dlouhé.
Díky tomu jaký měl pan Dickens velmi bohatý slovník (a že se ho nebál použít), jsem se naučila nemálo nových/starých slov. Možná proto Oliver Twist vyšel skoro na 500 stran, kdy by podle mě stačila bohatě polovina. Ale nebyl by to Dickens, kdyby se tak nerozepsal a my bychom neznali velkolepý příběh Olivera Twista.
Na konci knihy se mi konečně ulevilo, že hlavní hrdina příběhu dosáhl zaslouženého klidu a pochopení, které se mu od narození nedostávalo.
Sbohem, věci. Nový japonský minimalismus
Fumio Sasaki
Naučné literatury obvykle nečtu, ale tenhle kousek mě zajímal. Jak již zde bylo zmíněno, autor na můj vkus až příliš propagoval svoji oblíbenou značku a na čtenáře to pak možná působí, že se s tím rád vytahuje.
Myslela jsem si, že mě obsah knihy už tolik nenaučí, protože se sama o minimalismus zajímám nějaký ten pátek. Překvapila ale s tipy, které byli zaměřené i na psychiku a myšlení jedince a ne pouze na materiální věci. Kniha celkově byla napsaná stylem zpovědi autora a pověděl nám o tajnostech, jako kdybychom byli dlouholetý přátelé a sešli se u odpolední kávy. To je jeden z důvodů, proč si kniha ode mě zasloužila vysoké hodnocení - působí to více reálně a čtenář nemá pocit, že si čte v učebnici.