Bebe2004 komentáře u knih
Po rereadingu musím trochu změnit hodnocení. Tentokrát jsem četla mnohem pozorněji a viděla věci, které předtím ne. Bavilo mě kontrolovat, jestli v textu nejsou zvýrazněná písmenka, hledala jsem vzkazy dole na stránkách. Svět sice pořád nepatří mezi moje oblíbené, ale Sefia s Lučištníkem to skvěle vynahrazovali.
Na Všechny stránky Amélie jsem četla samé pozitivní recenze, všichni tvrdili, jak je knížka úžasná. Měla jsem tedy jistá očekávání a nejsem si jistá, jestli byla naplněna. Začnu plusy. Nejde popřít, že je kniha krásně napsaná, a že obsahuje nespočet skvělých myšlenek. Nešlo zde o příběh jako takový, byla to spíš cesta vyrovnávání a uvědomování, což mi nevadilo, takové knížky mám taky ráda. S Amélií jsem se velmi rychle ztotožnila, s Nolanem trochu míň, ale pořád to byla sympatická postava. Co mě trochu mrzelo bylo to, že Jenna umřela tak rychle. Nestihla jsem si s ní vytvořit pouto, a proto mě její smrt nezasáhla tolik, jak by si knížka zasloužila. To šlo možná vymyslet lépe. Ovšem největším mínusem bylo to, že byla moc krátká!
Knihy Johna Greena mám velmi ráda. Jsou to knihy, u kterých je třeba přemýšlet, rozhodně si u nich neodpočinete. Nad každou myšlenkou je potřeba se zastavit a přemýšlet nad ní. I tady nešlo o samotný děj, ale právě o myšlenky. Jedna želva za druhou pro mě patří do top tří nejlepších knih Johna Greena.
Fredrik Backman opět nezklamal. V knize se promítají všechny existující emoce, chvilku se smíchy nemůžete nadechnou a najednou brečíte, ani nevíte jak. Je tam obrovská spousta myšlenek, které stoji za to si vypsat.
V průběhu četby jsem Kuličku nechápala. Přišlo mi to nijaké, bez pořádné zápletky. Až když jsem o ní přemýšlela zpětně, uvědomila jsem si pointu příběhu.
Opět, povinná školní četba. Prvních dvacet stránek jsem se do čtení nutila. Potom jsem nějak překonala blok a Revizora si užívala. Postavy byly uvěřitelné, velmi reálné. I přesto, že je to psáno formou scénáře, se to četlo rychle a děj příjemně ubíhal.
Po přečtení Kudy ke hvězdám jsem od Na jedné vlně měla velká očekávání. To byla možná chyba, protože jsem nakonec byla mírně zklamaná. Postavy byly fajn, ale nebylo to ono. Děj byl předvídatelný, což mi u tohohle typu knížek obvykle nevadí, ale tady z nějakého důvodu ano. Prostředí bylo příjemné a i přes výše zmíněné minusy se knížka vůbec nečetla špatně
Knihu jsem začala číst kvůli povinné četbě ve škole. Ze začátku jsem se musela hodně přemáhat, ale postupně mě to začínalo bavit. Bylo tam na mě možná trochu moc popisných pasáží a místy by si to naopak zasloužilo ještě rozvést. Celkově jsem si však čtení užila.
Pýcha a předsudek je dokonalá knížka. Skvělý příběh, skvělé postavy, skvělý děj, prostě všechno skvělé. Jednoduše nemám slov
Já jsem si čtení užívala. John Green je skvělý autor a tahle knížka byla jedna z jeho méně náročných. Byla spíše odpočinková. I přesto byla plná zajímavých myšlenek.
Knížka se nádherně četla, příběh byl skvěle napsaný, postavy jsem si hned oblíbila a mapy v knize byly krásně doplňující. Hned po přečtení jsem měla chuť dát si REreading
Jednoznačně lepší než Navždycky. Avu i Chrise jsem si oblíbila hned na začátku, jejich příběh se mi líbil a navíc je knížka plná skvělých perliček.
Měla jsem obavy, že se mi bude kniha číst těžko, ale opak byl pravdou. Postavy byly uvěřitelné, děj plynul, ale občas mi trochu vadila absurdita celé knížky - všechno dobře dopadne.
Druhý díl se mi líbil mnohem víc než první, asi to bude tím, že už jsem se tolik neztrácela. Celkem se orientovala ve jménech, což pomohlo k lepšímu vychutnávání děje.
Knížka se mi moc líbila. Ačkoliv jsem se ze začátku nemohla začíst, po pár stránkách už to šlo samo. Postavy mi byly sympatické a děj, i přes častá klišé, se příjemně vyvíjel. Nedočkala jsem se sice žádného velkého zvratu, ale četlo se to dobře.
Knížka je napsaná velmi čtivě. Postavy byly uvěřitelné a samotný příběh byl velmi silný. Při čtení mi bylo místy až špatně z toho, jak se dřív s postiženými dětmi zacházelo...
Upřímně jsem dost zklamaná. Spíš než YA Thriller mi to přišlo jako nedotažený psychologický román. Postavy se až na Ellory nijak nevyvíjely. Jediné, co mě bavilo, byly pohledy do minulosti, ale současnost? Vůbec
Ani tahle knížka od autorky nebyla zklamáním. Příběh byl napínavý, čtivý a velmi překvapivý. Když už to vypadá, že je konec, přijde finální zvrat. Styl psaní mi vyhovuje, děj hezky plyne.
Mám protichůdné pocity. Na jednu stranu to bylo takové nedotažené, jako kdyby to psala nějaká 15letá holka. Na druhou jsem si to hrozně užívala, příběh, ač plný klišé, byl hrozně fajn a Liam je prostě úžasný :). Moc mě bavily chaty. Nepatří to sice mezi nijak vysokou literaturu, ale čte se to příjemně a jako oddychovka ideální.
Knížky od autorky se čtou jako samy. Postavy jsou sympatické, líbí se mi, že mají reálné problémy. Tato knížka byla sice trochu slabší než ostatní, ale přesto se četla krásně.