Bebe2004 komentáře u knih
Skvělá knížka. Postavy byly skvělé, s reálnými problémy, sympatické. Děj jsem si užívala a ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to dopadne, stejně má potřebu číst dál, nejlépe bez přestávek. Napsané to bylo příjemně, četlo se to skoro samo.
Co mě na knize bavilo, bylo vyprávění z minulosti. To byly jediné pasáže, které jsem se jakžtakž užívala. Jenomže celkově byl příběh hrozně zmatený, často jsem ani nevěděla, co čtu, kdo mluví a co se děje. Postavy nic moc. Obdivuju Helen za péči o matku.
Ne. Mě se to nelíbilo. Přišlo mi to jako velmi průměrný příběh z Wattpadu, napsaný 13letou holkou. Děj byl moc předvídatelný a nudný a ten konec? Postavy mě nebavily, nijak se nevyvíjely. Prostě ne.
Ta knížka je bezpochyby úžasně napsaná. Čte se dobře, postavy jsou uvěřitelné a sympatické. Příběh jako takový je pěkný, napínavý. Ale. Našly se tam místa, kde jsem se měla nějak cítit. Vyděšená, smutná, naštvaná,.. Ale já to necítila. Nebo alespoň ne tak, jak bych měla. Hodnotím 4 hvězdičkami, protože to mělo mezírky.
Příběh jako takový mám moc ráda. Stejně tak i Miu a Adama, ale mám obrovský problém se stylem psaní, což je u knížky docela problém. Četlo se mi pomalu, často jsem se zasekávala, prostě to jsem nedokázala udržet pozornost. Když to ale vezmu z obsahové stránky, byla jsem nad míru spokojená. A upřímně doufám, že vznikne i filmové pokračování.
Knížky Johna Greena nejsou v žádném případě oddychové. Člověk musí být pořád ve střehu, připravený s lepítky a tužkou na poznámky. Objevuje se tam tolik krásných myšlenek, že to budu muset přečíst ještě několikrát, abych všechny pochytila. S postavami jako takovými jsem se sice neztotožnila, ale zamilovala jsem se do jejich myšlenek. Pro mě byla první půlka o něco lepší, než ta druhá.
Kniha mě moc nebavila. Měla jsem problém se začíst, celkový děj taky nic moc. S postavami jsem se nijak nesblížila. Světlým místem byla malá Grace, kterou jsem si oblíbila.
Dobrá kniha se pozná podle toho, když hned po dočtení máte chuť na rereading. Já ji měla už v půlce. Ještě jsem ani nedočetla a hned jsem věděla, že chci Panství Edenbrooke číst znovu. Miluju dobu, ve které se příběh odehrává. Postavy byly uvěřitelné, sympatické, dokonalé. Příběh jako takový se mi také moc líbil. Za mě velmi doporučuju :)
Mám smíšené pocity. Na jednu stranu se mi to hrozně moc líbilo, obzvlášť postavu Jasona jsem si zamilovala. A na druhou mi tam něco chybělo. Něco zásadního. Přesto se to ale příjemně četlo.
Kniha se moc hezky četla, příběh mě bavil, postavy byly sympatické, styl psaní mi sedl, já jsem spokojená :)
Ze začátku jsem se musela do čtení nutit, ale zhruba v jedné třetině mě to začalo bavit. Postavy byly celkem fajn, příběh zajímavý a odhalování informací v průběhu příběhu fungovalo.
Trvalo mi několik kapitol, než jsem se pořádně začetla. Od knihy jsem měla velké očekávání, protože miluju Babička pozdravuje a omlouvá se. A byla jsem trochu zklamaná, protože to nebylo tak dobré. Jinak ale fajn postavy, pěkný příběh
Já tu knížku miluju! Za mě je to druhá nejlepší od autorky, první je suverénně P.S. Líbíš se mi. Všechny postavy v knize jsou dokonalé, sympatické. Ze všeho nejvíc jsem si oblíbila Daxe (ale kdo z nás ne :)). Nápad s uvězněním v knihovně je skvělý a hned bych si s Autumn vyměnila místo. Knihu čtu už podruhé a rozhodně ne naposledy :)
Na můj vkus tam bylo trochu moc jmen, špatně jsem se v nich orientovala. Vraha i motiv vlastně známe od začátku, děj se dá odhadnout. Přesto mě překvapilo, to, co Leyli na konci prozradila. Ukončené mi to přišlo tak zvláštně. Celkově se to ale četlo celkem dobře.
Na jednu stranu se to celkem dobře četlo, ale na druhou to bylo přehlcené jmény, v kterých jsem se stěží orientovala. Zajímavé byly úryvky z knih, postřehy. Celkově mě ta knížka ale nebavila, četla jsem už mnohem lepší autobiografické romány.
Líbilo se mi, jak se autorka snažila napínat až do konce. Jak minulost odkrývala postupně po malých kouscích. Styl psaní byl také docela dobrý. Postavy jsem si sice úplně neoblíbila, ale ani mi nijak nevadily. Ovšem celkově na mě knížka působila tak nějak špatně ukončena. Něco jako že si hlavní hrdinka řekla. Chci celý svůj život trpět. To mi trochu vadilo, ale jinak jsem celkem spokojená.
Ale jo. Byl to docela pěkný příběh, takový odpočinkový. Nic závratného, ale postavy i děj byly fajn. Akorát jsem měla trochu problém se stylem psaní.
Ani nevím, proč jsem po této knize sáhla. Avšak nelituju toho. I když to nebylo nic převratného, tak se to četlo hezky. Bylo to takové milé.
S hrdostí oznamuju, že Jane Austenová je prostě dokonalá autorka. Rozum a cit je nádherná kniha, má propracované postavy a dokonce je i místy napínavá. Zápletka je neočekávaná, kniha se zbytečně netáhne, všechno jde hezky plynule. Jediný problém jsem měla se jmény všech známých, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jinak ale nemám co vytknout
To bylo skvělé :D. Pořád jsem se smála, ilustrace jsou taky super. Prostě si to čtu pořád dokola