Bediczek komentáře u knih
začátek správně vtáhne do děje, který téměř až do konce plyne.
Pokud bych hodnotil pouze tu část románu, kdy nevíme kdo je vrah a snažíme se dovtípit jak to je, dal bych 5*, ale to rozuzlení je tak trochu zklamání.
(SPOILER) Asi jsem nepochopil dvě věci:
1. rodina žila s Amy na půdě a nikdy je nenapadlo se tam podívat?
2. co se to sakra stalo na konci? Zabití ducha?
Jinak je to čtivé, občas trochu strašidelné. Taková jednohubka na dovolenou.
PS. Guy má teda fakt koule, já bych tam asi nedal ani jednu noc :-)
Až na Sicilskou část, pojednání o ochablém pánevním dnu a všemu kolem Johny Fontane celkem poutavé čtení. A to mne mafiánská tematika moc nebere.
Jsem rád, že jsem se v poznámce překladatele dočetl, že Bukowski ty své příběhy rád nafukoval. Protože na tohle všechno by bylo třeba tak pět životů.
Některē povídky byly spíš žbrblání starého alkáče, některé vzaly i za srdíčko
Z některých Gederových scén mrazí. Marcusova linka na mně působí jako jakási parodie na klasickou fantasy. Cithrin je asi nejslabší, většinu času probádá v Suddapalu pod vlivem vína, ale ani tak mi nevadí. Clara si prochází zajmavou transformací, jsem zvědav kam to celé směřuje. Kniha trochu trpí tím že je veprostřed a nemá vlastně konec ani začázek, protože jen pojí předchozí díli s následujícími.
Kdo si stěžuje na přílišné násilí a nechutnosti, ten asi vůbec nechápe o co Kotletovi jde, totiž šokovat násilím a nechutnostmi. Knížka vcelku zábavná, rozhodně zábavnější než druhý díl trilogie, konec mně celkem překvapil, vzhledem k tomu že je to psané v ich-formě.
Nevím jak může středověká postava používat přirovnání jako např. "protáhnul jsem se jak gymnasta", přijde mi to poněkud nedobové.
Narozdíl od napínavého předchůdce hrozná strašná nuda. Vše co bylo na Silu dobré (postupné odhalování jak to ve skutečnosti je a sympatické postavy) tu chybí. Do čtení jsem se musel vyloženě nutit a už dál nechci, vůbec mně to totiž nezajmá a další díl už rozhodně číst nebudu.
Připomíná mi to trochu Metro, tam byl taky první díl napínavý a četl se skoro sám a pokračování se mu vůbec nepodobá.
Hold občas by bylo lepší dobrý nápad nedojit až do poslední kapičky.
Končím stranou 280 a to knihy normálně dočítám seč jsou sebehorší.
Milé počtení, se spoustou životních pravd. Zejména kapitola o rybářích mne pobavila. Člověk by se hned sám vydal na takový výlet :-)
Vše začíná jako pilot seriálu ztraceni, to je ta nejlepší část (jak knihy, tak seriálu).Posléze se z toho stává nepřehledný guláš, do kterého se autor snažil narvat co nejvíc sci-fi klišé, ale evidentně se v tom sám ztrácí. No a končí to jak nefalšovaná Rosamunde Pilcher.
Rozjezd je poněkud pomalejší, ale někde od stránky 155 to nabere neuvěřitelný spád.
(SPOILER) Moc jsem nepochopil, jak je možné že Robbie byl asi 10 let mrtvý a nikdo si nevšimnul že je pryč. Jinak je teda hoooodně velká náhoda, že se Cross zrovna baví se sousedkou, která se úplně náhodou zmíní o tom že naproti měli jámu.
Zatím nedočteno. Nevím proč, je to dobře napsané, trochu zdlouhavé možná. Možná už jsem fantasy trochu přesycen...
(SPOILER) Děj se více méně pořád opakuje dokola: přestřelka s nějakými bubáky, kterou všechny hlavní postavy přežijí a pak se někam přesouváme, jen aby byla další přestřelka, kde je zase na poslední chvíli zachrání deus-ex machina. Napětí je v důsledku toho neexistující. Nosným prvkem by tím pádem asi měl být humor, ale i ten je repetitivní a dost často spíše trapný. Asi jsem suchar...
Příběh se snaží být až na sílu nechutný a šokující, přitom se pod tou fasádou skrývá celkem přímočará detektivka, kterou lze odhalit už po 1/4.
Kniha začíná v období po zabití velkého arciparocuha, což je u fantasy zajímavé pojetí, protože tím většinou klasická fantasy kniha končí a co bude dál je ponécháno čtenářovým představám. O tom co se stalo se dozvídáme pouze ze střípků a postupně si události slepujeme dohromady. Je mi sympatické že kniha, potažmo celá sága je vlastně celkem malá a kompaktní a dobře odsejpá, i přiložená mapa zobrazuje celkem malé území. Pokud se vám chce pustit do nějaké fantasy ságy, ale nechcete louskat stovky až tisíce stran, je Krvavé pohraničí dobrá alternativa.
Tahle kniha vlastně jen recykluje to co už bylo v prvním dílu stále dál až je to úmorné. Čeněk stále zlobí, je to sígr a vytváří situace, které se v reálu určitě takto neodehrály. Ta nereálnost těch situací je to co tomu asi nejvíc ubližuje. Občas jsem se zasmál, ale bylo to právě u těch scén, které mi připomínají můj vlastní život rodiče.
Noční scény jsou správně mrazivé a konec vás zanechá přijemně rozladěné.