bee88maja komentáře u knih
Když Vás kniha osloví názvem. Po otevření zjistíte, že originál napsal v roce 1988.
Někdo tomu říká náhoda, já tomu začínám říkat osud.(pro romantiky)
Nebo si vytvářím svou realitu.(pro racionalisty)
Tohle je moje první kniha od Murakamiho, a mrzí mne, že jsem s ním nezačala dřív. Nu asi dozrál čas.
Tancuj, tancuj mne odvál přesně na to místo filosoficky romanticky i mysteriózně, jako rozený detektiv a paní Coloumbová, chtěla se vrátit za ovčím mužíkem.
Slyším piano, šum LP desky...přetáčení magnetonových pásek... retro a japonský smysl pro detail a mistrnost chaosu.
Vše krásně v oparu...
Moje milované jednohubky ke kávě nebo čaji. Cestování časem, vyrovnat se se ztrátou a palčivostí pocitů uvnitř v srdci schovaných. Mne buší pokaždé srdce, a slzy se derou do očí. Nejvíce mnou pohnul příběh s otcem a dcerou, to uvědomění, že v nás rezonují příběhy, které jsme sami v nějaké podobě sami prožili. Je to jako okvětní plátek sakury, který zvolna poletuje a snáší se dolů poryvem větru. Jako kávová sedlina dotkne se letmo alabastru porcelánu či ledově chladného srdce. Je to jako cinknutí, které rozezvučí gong, a zvukové vibrace utichají po malých frekvencích, jako když kapka vody rozvíří hladinu vody rybníka po vyplutí a nadechnutí ryby....
Arigato Kawaguči, Arigato Funiculi Funicula... :)
Pamatuju si, jak jsme s nedočkavostí sobě vlastní vyhlíželi vydání této knihy. Knihkupectví brali útokem. Případně prosili Ježíška, když datum vydání padl na období před Vánoci. Za mne Harry Potter je fenomén. Ovšem zpětně, pokud to můžu hodnotit. Je Ohnivý pohár jeden z dílů, který mě bohužel tolik nebavil. V roce 2001 jsem byla pohlcena. V roce 2022 ztrácím asi představivost, dětskou hravost, naivitu.
Proč jsem se rozhodla HP znovu přečíst? Protože se snažím do světa kouzelníků vtáhnout svého manžela, který HP neznal, než mě poznal :D. Předčítáním před spaním, na dlouhých cestách autem. Manžel vypadá fascinovaně. Uvidíme, jestli mu fascinovanost zůstane i v dalších dílech :)
Knihy podobného charakteru jsou vždycky tak trochu zlo. Máte pak pocit, že jste barbar, když půlku z těch knih, co doporučují, jste ještě nečetli..anebo vůbec neznáte.
Ano, profesoři českého jazyka se urputně snažili mě přimět aspoň si vést čtenářský deník. V éře Harryho Pottera ale nebylo místo na Karla Čapka, Milana Kunderu, Otakara Březinu, Boženu Němcovou, Karla Hynka Máchu apod. Sorry, not sorry.
Na některé knihy je potřeba asi uzrát. :)
Za mne je to skvělý tip pro všechny čtenáře, kteří jsou unavení hlavním proudem všech knihomolských influencerů. :) Bylo osvěžující si přečíst RUR nebo Lovce Mamutů. A chystám se na další poklady české literatury. Baví mě, že jsou díla řazena chronologicky. Fascinuje mě, co jsem si jako puberťák a adolescent nechala ujít za skvosty, ale lepší pozdě než-li později :) Vzhůru do průzkumu...
Co k tomu dodávat? Sci-fi, které je blíž realitě, než cokoliv jiného. Paralela mezi minulostí a budoucností mne bavila. Propracovaný příběh s myšlenkou, která ve vás hlodá...Za mne opravdu skvělý počin a ten happy ending, proč ne :) Občas je to potřeba :)
Těžko hodnotit. Dobrá myšlenka, ale některé pasáže trochu přitažené za vlasy...
Občas mám chuť hnípat se v ne úplně typické literatuře. Mnoho lidí považuje psychologii za pavědu. Pro mne však hledání důvodů a původů, pochopení nepochopitelného je dost zásadní. Respektive uvědomění si, že zlo kolem nás je infekční. Filmy, reklamy, hry, hudba...svoboda nemá hranice a tak společnost sama formuje nové nebezpečné osobnosti... Za mne je tahle kniha v kombinaci s přednáškou velmi silným zážitkem...
Knihy s podobnou tématikou mi vždy způsobují pocit absolutní antipatie k lidem. Neboť kdo jiný, než člověk,
je schopen takového zla? Paradoxem je, že právě ve vlně beznaděje svítí hrdinský čin např. O. Schindlera jako pochodeň naděje, že to s lidstvem není ještě tak černé...
Miluju ty chvíle, kdy můžu otevřít dveře od komnaty, kde ukrývám své vnitřní dítě. Povídky podivných potěší váš smysl pro podivnost, nereálno.
Bonus navíc, vazba a ilustrace - vymazlená záležitost.
Severské verze detektivek mne nikdy nezklamaly, i když některé spletitosti v tomto případě byly zřejmé, i tak mi bylo nabídnuto překvapení. Téma smrti malých děvčátek fascinuje svou morbiditou, a nutí mysl hnát se za spravedlností, zda pachatel dostane, co si "zaslouží"... Abych to shrnula - těším se až se ponořím a zahloubám do Sovy :).
Když něco podobného jste sami zažili, nebo prožíváte, má to na Vás děsivý efekt. Myslím, že vystihl přesně mysl úzkostné bytosti, která balancuje mezi realitou a smyšlenkami, mezi manipulací a racionalitou. Když důvěřujete druhým, stavíte svou hodnotu na hodnocení druhými, pak se opřít o jádro svého rozpouštějícího se ega, není úplně jednoduché...
Byl to tedy silný zážitek a děkuji za podobné knihy, je důležité o podobných vécech mluvit a jsou běžnější, než si druzí myslí...a to je na tom nejděsivější.
Jak tohle asi dopadne? Za mne to bylo napínavé až dokonce. Mrtvá holka , dobrá holka. Skvělý nápad. Nic podobného jsem dosud neečetla. Bylo to správné oddechové čtení, které přečtete během chvilky.
Akorát Pipa byla na můj vkus až přehnaně nerealisticky sebeobětavá...
Celeste Ng je pro mne zárukou dobrého čtení. Témata otevřená v této knize jsou opět velmi silná. Mít chuť zapálit ohníček všude kolem. Mít chuť začít znova. Mít sílu nést tíhu svých rozhodnutí. Přepisovat kapitoly... Dilemata.
Nuže, zdá se to býti jako kovbojka, kde se los muchachos trošku postřílí a hotovo. Ovšem je v tom za mne víc. Otázka je proč?
Písek v očích, puchýře na chodidlech. Zrychlený tep. Kdo bude chytřejší a rychlejší. Nesmrtelnost... v broky, kulky proměněná...
Lidství mezi mučednictvím a nihilismem.
Již na stránce číslo 14, jsem měla v očích slzy, cítila jsem bezmoc, a chtělo se mi zvracet. Co je krutější než dítě páchající násilí na jiném dítěti?
Kdo jednou zažil šikanu, s ním kniha nejspíš zarezonuje. Nihilismus. Náhoda. Mučednicky vydržet všechno to příkoří.
Filosof ve mně plakal a plakal. Bylo to bolestné, ale ta surová pravda nihilisticky podaná jednoduše - zafungovala.
Chtělo by se mi věřit, že žijeme v lepším světě, kde knihy nemají k realitě blíž než mají žurnalisté.
Odvěký strach z druhých a neznámých, závist, není tohle už popisováno v hrách řecko-římských? I takový Shakespeare by mohl vyprávět. Ba lidé neodmyslitelně nepoučitelní tvorové, imrvére vrhají se v ústrety krvelačné zkáze. Bojím se zla skrytého v našich srdcích, které udeří dnes/zítra. Nenávist plodí nenávist. Opravdu po tolika staletích válek věřime, že válka a nenávist k jinému vyplodí mír?
Kolik ptáčků tohle bude muset zažít, abychom řekli hromadně dost?!!!
Měla jsem tu sílu a dočetla jsem, ...když vyrůstáte v podobném světě, pociťujete palčivou hořkost tam někde v zákoutí Vaší mysli. V doteku na vzpomínky...
V alkoholovém oparu s příchutí milenky na rtech.
Pro někoho fenomenální zobrazení užívání si života. Za mne trochu smutný příběh.
Na svou první oficiální pouť za hledáním své Duše světa, jsem si do batohu přibalila Alchymistu. S myšlenkou: " Držím přece doporučovaný manuál na život, to se bude hledat samo."
Každým krokem, každým přečteným slovem, každým vstupem do zdroje myšlenek se vše změnilo na: "Hledat neznamená jen usednout a pochopit, objevovat a čelit strachu. Otevírat brány životu, hlubším smyslům. Neexistuje standardizovaný manuál pro všechny. Hledání je nikdy nekončící pouť."
Tohle ilustrované vydání bude jistě šperkem každé knihovny. Co mne upřímně dostalo, bylo zjištění, že kniha putuje světem stejně dlouho, jako po světě putuji já :). Znamení?
Bonjour !!! a zároveň Au revoir !!! Poslední cukrkandl zpracován. Děkuji za oddych, za touhu cestovat, touhu ochutnat vše, co uvidím.
Naposledy do říše chlapů bez pupíčků, žen s ultradlouhýma nohama, bez vady na kráse. Ale za to ta hlava !!! :D :))) to by chtělo lehce pofackovat. Ovšem přiznejme si to, ani v reálném světě moc nefunguje přímost, že?
Dostala jsem chuť vykrást cukrárnu, zahřešit lehce noblesně, žádný punčák nebo bábovka... hezky po francouzku, eclair - paris brest- macaron... Mon Dieus !!!!
Hladina glykemického indexu prudce stoupá, a boom jackpot diabetes jako hlavní výhra zaručen !!!! :)
Jako čtenář zejména psychologické literatury, tohle byl jasný úlovek do mé sbírky. Jakým způsobem lidé dobrovolně ukončují své životy? Zvrácené? Choré? Za mne fascinující. Proč? Protože, mne vždycky fascinovala témata, která všechny v mém okolí děsí, nebo k nim staví odmítavý postoj.
Sebevraždy se dějí a budou dít. A myslím, že k nim dnes má člověk blíž než v minulosti. Je fajn nalézt trochu odvahy a soucitu, empatie, pochopení s lidmi kteří nad tímto způsobem uvažovali, uvažují nebo budou uvažovat. Nikdo z nás neví, co je jejich spouštěčem, co by je dohnalo k vlastní smrti vlastní rukou... ztráta majetku, cti, zdraví, končetin, rodiny, dítěte a dalších možná i banalit, které jsou pro trpícího neskonalou překážkou a hledá vysvobození v podobě úlevy, vidiny konce.
Za mě skvělé dílo. Ale pokud trpíte depresemi, prosím zvolte jinou literaturu :) Děkuji :)