Bess.h
komentáře u knih

Od začátku mě to chytlo a neustále jsem vyhlížela, kdy to Gabrielovi dojde.
A po již páté přečtené knížce od autorky, jsem stále natěšená na další knížky, takže bravo Ms Laurens. Hodně se mi líbí, jak jsou hrdinové knížek jiní, s vlastními charakterovými a hodně výraznými znaky. Jak se k sobě hodí a svými zájmy doplňují, viz Gabriel a Alathea - jsou dobrý přes investice, Flick a Démon - milovníci koní. A taky se autorce podařilo (zatím u těch co jsem četla) dát vlastní styl při sexu. Prostě každá knížka je jiná, s jiným tempem, ale všechny jsou tak nějak rozvláčnější, než co jsem až do teď četla. Takže bravo. Navíc u téhle knížky bylo fajn to pátrání v pozadí. Jen kdyby skončilo u soudu. Asi by to bylo lepší.
Jediný co musím vytknout, byli ty opakující kecy se o dávní a braní. Nevím proč, ale vždycky jsem si u čtení vzpomněla na Joeyho z Přátel, když vymýšlel řeč na Moničinu a Chandlerovu svatbu :-D.


Tak trochu jiný styl.
Úplnou náhodou jsem narazila na tuhle spisovatelku a tak jsem trochu nešťastně jako po první knížce sáhla po téhle, která je až dvacátá v sérii. Naštěstí knížka funguje dobře i sama o sobě. A teď, když jsem Stephanii Laurensovou objevila, zkusím i další knížky a hezky popořadě.
A teď k tomu stylu. Tahle knížka byla vším klasická červená knihovna a přeci jiná. Taková rozvláčná v popisování ale i tak čtivá. Pravda, na konci to mohlo být víc vypilovanější. Tak nějak mi neseděl charakter nevlastní matky. Víc by se hodilo, kdyby Lavinie byla popisovaná víc chladnější a rozumnější. Než taková náladová a sebestředná.
Ale co musím vypíchnout, je hlavní hrdinka. Ta fakt nad věcmi do hloubky uvažovala a pak přišla na správný význam. A Ryder taky ušel :-)
Závěrem: byla jsem mile překvapená a tak dávám tři hvězdy (čtyři a pět hvězd si nechávám pro náročnější četbu, která mě musí s cela uchvátit). Můžu jen doporučit.

Jedno veliké překvapení a já jsem po dlouhé době dala 4 hvězdy červené knihovně. Konečně kniha, kde hlavní hrdinové si až do konce knihy nenalhávali, že milují toho druhého. Jediné co mě štvalo bylo, jak se až moc hlavní hrdina snažil změnit. Naštěstí Charlotte pak pochopila, že v jeho případě je to blbost. Ještě že tak, jinak bych ji asi uškrtila.
Závěrem: hodně se těším na druhý díl, který se tváří, že bude časově hnedka navazovat na tento. Sice už nebude Charlotte a Ran hlavními postavami, ale asi o nich ještě uslyšíme. A jsem hodně zvědavá na příběh Ranova “chytrého“ bratra a na to čéro co vznikne mezi skotskými rodinami.
P.S.:
Moje srdíčko by taky někdy potěšilo, kdybych dostala od jakékoliv autorky tohoto druhu románů příběh s hlavními postavami po svatbě.
Třeba o Charlotte a Ranovi bych si znovu ráda přečetla, jak jsou pěkně na Vysočině, jak se Charlotte sžívá se životem ve Skotsku a jak třeba řeší záhadu.


Až moc hodnej chlap. Ashton Radmoor je hodný, zdrženlivý (samozřejmě dokud nepotká tu pravou, která v něm probudí dokonalého milence) muž s velice dobrými přáteli. Jen má jednu chybu, je až po uši v dluzích a kvůli tomu musí být zlatokop. Tenhle hrdina je zvláštní kombinací dokonalého, ale uvěřitelného muže. A Penelopa opravdu není křehká květinka. O Penelopě jsem četla už dřív, jelikož série Wherlocke u nás nevychází chronologicky a vždycky mi zmínky o ní přišli ve stylu, že je to šedá myš, která nedokáže říct ne, kdy jí nějaký příbuzný předhodí svoje dítě. Naštěstí to tak není a tahle hlavní hrdinka docela překvapila. Jediná věc, která mě na ní rozčilovala, bylo jak nechala nevlastní sestru a bratra sebou vorat. Prostě nějak nešlo dohromady, aby holka, co se každý den stará o deset dětí (a má hlavně u kluků velkou autoritu), se každou noc vrací do sídla, kde spí v podkroví.
Závěrem: tohle byla docela dobrá knížka na oddych, když si prostě člověk chce přečíst něco s jasným happyendem. Jen by se autorka konečně mohla zlepšit v psaní té „detektivní“ části. Tady to bylo krásně rozjetý a pak to ukončila ve svým stylu (!spoiler! - všichni jsou šílení)


Zamilovala se do něj, když viděla jeho knihovnu. Jak Elizabeth do Darcyho, když viděla jeho dům. :-D Jinak milá oddychovka. Narazila jsem na ní náhodou a že je ze série jsem zjistila až při čtení, ale ničemu to nevadilo. Autorka na začátek udělá rychlý představení všeho důležitého, takže se hnedka orientujete v ději. Možná si přečtu i ty předešlé díly, ale určitě se těším na díl čtvrtý, který byl v závěru naznačen.


Jsem překvapená. Tahle kniha mě strhla zajímavým a opravdu netradičním příběhem. Sice jsem se za začátku ztrácela kdo je kdo (mohlo za to veliká podobnost mužských jmen) ale pak už to byla jízda. Jen na konci mě trochu zklamalo to okamžité vyznávání lásky. Klidně to mohlo být trochu delší a po uzdravení Hetty mělo přijít období té vzájemné touhy a pak následnému podlehnutí a až pak vyznání lásky. Taky těch lechtivějších scén mohlo být víc, i když chápu že vzhledem k příběhu to nešlo, ale tak alespoň na závěr mohlo přijít pořádné rozepsání vášnivé scény, ale to je spíš menší bezvýznamná výtka. Naštěstí mi tuto absenci vynahradil skvělí příběh. Mohu jen doporučit.


Krásná oddychovka asi na tři hodiny. Asi můj rekord ve čtení. Příběh odsýpal a nebylo tam to někdy otravné natahování, které v tomhle typu knížek bývá. Jen mi chyběli lechtivější scény. Tady to autorka vzala pěkně obloukem, což je škoda, protože po tom sexuální vypětí na začátku, by to příběhu neuškodilo.


Nebylo to špatné, ale první díl z trilogie byl asi lepší. Hlavní hrdinka byla sice zajímavá, ale na konci byla děsně nerozhodná, až mě s tím otravovala. Dávám 2,49 hvězdy.


Čtvrtý díl lovců by se dal shrnout asi takto: máš-li z něčeho strach? Zatni zuby a jdi do toho (tady spíš znovu zastřel), aneb psychologická metoda zvládání strachu v praxi. Tenhle díl byl v něčem tak moc superrrr a v něčem prostě horší a já se do teď nemůžu rozhodnout, co převažuje. Klady: postavit Lovce svým největším hrůzám byl super nápad. Spoustu z nich to neskutečně posílilo. Opět tu byli super hlášky, až jsem se nahlas rozesmála a pak tu je pan Ředitel. Nejvíc super postava, jakou mohl Larry vymyslet!!! A teď zápory: tentokrát mi nějak nesedlo tempo knížky. Na začátku čtení mě i štvalo, že knížka má pod 300 stránek, ale po přečtení bych sama nějaký ještě ubrala. Prostě třetí díl byl lepší. Tentokrát mi to přišlo, jako nejslabší díl série. Je to škoda, dávám čtyři hvězdy, jen proto že 3,5 dát nejde a dát tři mi přijde zase škoda. Četla jsem mnohem horší věci u kterých jsem dala tři hvězdy a tohle mezi ně zkrátka nepatří.


Tak a konečně mám doma všechny tři bratry Murraye, kterými začala jejich předlouhá rodinná sága. Jinak kniha byla fajn, prostě klasika od Hanny Howell.


Skvěla jednohubka na dva dny (spíš den a půl) na léto, kdy se člověk jen schovává pod pergolou před pařáky. Tahle kniha je klasická červená knihovna a když člověk od ní nic nečeká o to víc si ji užije. Děj byl plynulý a pomalé vytváření vztahu mezi dvěma lidmi, co se vidí poprvé, bylo uvěřitelné. Konec sice trochu urychlený, ale to se v takových knihách stává, ale mě by přece jen na konci potěšil epilog, kde hlavní hrdinové jsou už v Indii s krátkým náhledem, jak jim to tam klape. Zasloužený tři hvězdy, je to typický standart pro tenhle žánr.


Ne, ne, NE! Tohle mu autor nemohl udělat. Proč? Ten konec je prostě špatnej. A teď o čem mluvím: tahle kniha byla super! Vůbec mi nevadilo, že to bylo psaný v er-formě, naopak to tomu dalo jiný rozměr a hlavně to dokonale odlišilo od předchozích dvou dílu. Prostě ta forma psaní přímo křičela: tohle není o Owenovi. A bylo to dobře. Protože tohle bylo o vlkodlacích. Tahle kniha měla všechno, malé město, kde to lidi vzali do svých rukou, kretény, kterým člověk akorát přeje smrt (škoda, že ten největší dopad jak dopad) a pak tu je ta lehká romantická linka, jemná nenásilná, která ksakru měla skončit takhle: „ahoj Julie, tohle je tvoje nová prababička“ a NÉ tak jak to skončilo.
Naštval si mě Larry. Ale i tak, tuhle jízdu jsem si užila od začátku až do konce. Sahám po dalším díle, který je naštěstí v mé knihovně. Teď je to na tobě Owene, zlepši mi náladu.


Pro začátečníka v sci-fi, jako jsem já, je tahle knížka ideální. Děj se odehrává ve vesmíru, ale jsou tam pouze lidi. Další plus je, že autorka je češka, takže se držela toho co zná. Tedy Česka. Major Smit mi jako hlavní postava přijde povedená, já mám zkrátka ráda muže co dokáží naplánovat i nemožné. Bylo trochu znát, že autorka není vypsaná, takže se nepouštěla do popisů detailů jednotlivých akcí a prostě je jen nastínila a pak napsala, že to klaplo. Na začátek proč ne. Ale kdyby se to časem zlepšilo a její fantazie by se v těchto věcí rozjela víc, nebyla bych proti. Jako plus beru délku jednotlivých akcí (příběhů), vyloženě si to říká o pokračování krátkých příběhů s majorem Smitem a jeho posádkou UFA. Tak snad se něčeho takového dočkám.


Vesměs spokojenost, sice jsem podle názvu a popisu čekala něco jiného, ale nakonec to docela šlo. Pár výtek mám, třeba jsem ještě úplně nepochopila, jak funguje magie a taky z nápadu magično v Praze se dalo vytřískat víc. Však Praha má takových magický míst sama o sobě a s pěknou historií. V tuto chvíli ukládám Kladivo do knihovny a až nebudu mít co číst tak třeba časem přibudou další díly.


Tahle kniha pro mě byla doslova oříšek. Náhodou jsem narazila na článek o Městě zázraků a tak jsem si našla cestu k tomuhle prvnímu dílu. Jenže mi to nějak nesedlo. Prvních dvě stě stran jsem tak trochu protrpěla, vůbec jsem se nemohla začíst, tak nějak mi neseděl styl, jak to bylo napsaný, dokonce jsem knihu na několik měsíců odložila. No teď jsem se k ní vrátila a konečně dočetla... a nakonec to bylo dobrý. Zbylých tři sta stran jsem zhltla docela rychle (jen nějaký tři dny), ale stejně ve mě přetrvává pocit, ani nevím jak to popsat, prostě mi nechutnalo. Kniha vypadala lákavě, příběh byl docela zajímaví, ale stejně mi nechutnal. Asi si zatím moc nerozumím s městskou fantasy. Možná se časem vrátím k pokračováním, ale teď si dám určitě na dlouho pauzu.


Když jsem narazila na tuhle knihu, kde je víc postav, řekla jsem si JUPÍÍÍ !!! konečně něco, jako Šest Vran od Leigh Bardugo, no... šest vran to opravdu není. Ale nakonec to bylo fajn a hlavně, a to musím FAKT vypíchnout, byla zajímavá princezna Catherine. Tahle holčina se chovala normálně a měla normální rozhodování. V knihách YA fakt nesnáším hlavní hrdinky, které děsně dlouho rozmýšlí nad věcmi, pak nakonec nic neudělají a ono se jim to pak neskonale po... vymstí (nechtěla jsem být sprostá). Další rozumná holka je Tash, je to takový ten typ hrdinky jako třeba Ilan z Naslouchače. I Tash se mi strašně zalíbila. No a pak ti „kluci“, mě přijdou tak trochu jako komparz, podrž-tašky, zatím mi nijak neučarovali. No třeba se ještě trochu zlepší. Závěrem: kniha byla fajn oddychovka, nic náročného, ale i tak zaujala natolik, že si určitě koupím další díl.


Tak... právě jsem dočetla, zavřela knížku, uložila jí do knihovny vedle její kolegyně a... a nevím. Stále ji zpracovávám. Jediné co určitě vím, že byla úžasná, ale autor si se mnou nemilosrdně zahrává. Líbí se mi, kam se posunul Rowan, jak se vypořádal s učením u Goddarda a stále tíhne k učení smrtky Faradaye. Sice se postavil do role smrtky, ale stále je mladý a dělá chyby. Tak jako jsem o něj měla strach v prvním díle, jestli se pod Goddardem nezlomí, tak teď jsem měla jistotu, že ne, že to zvládl a hrozně jsem mu fandila. Citra mi přišla skvěle napsaná, autor z ní neudělal naivní puberťačku, ale rozumnou mladou dámu. Kéž by bylo víc takových žen v knížkách, kór v žánru young adult. A pak tu byl Nimbus. Tím že autor místo zápisků z deníků smrtek, psal „myšlenky“ Nimba, dal knize další rozměr. Ale kruci, pěkně mě tím děsil, protože Nimbovi myšlenky byli někdy pěkně nebezpečný a jen krůček od toho, aby zavedl Matrix. Naštěstí ale dal autor Nimbovi pomocníka, Greysona Tollivera. Postava, která sice přišla až z druhým dílem, ale perfektně zapadla a navíc mi přijde, že Greyson drží Nimbus stále na straně lidí, i když si to ani jeden neuvědomují (závěr knihy mi to jen potvrdil). Tak to by bylo asi všechno, ještě to nějak shrnout, ale jak? Úžas? Nadšení? Všechno dohromady. Prostě je to svět s úžasnou myšlenkou, skvělými postavami, ale i tak si říkám, fakt díky že žiju ve světě smrtelnosti.


Já se téhle mangy nemůžu nabažit. Ta kresba... ach, je prostě nádherná. A pak ten příběh. S každou další knížkou se vztah mezi Čise a Eliasem posouvá dál. Oba dva se vyvíjejí a učí novým věcem, především mezilidské interakci (hlavně když doteď měli nulové zkušenosti). Pak je svým způsobem hezký, jak se Čise vrhá do všech nebezpečí po hlavě, aby všechny zachránila, nemysle jaký budou následky pro ní a její tělo. Je v tom sice hezky vykresleno, jakou neochvějnou důvěru má v Eliase, že to nějak vyřeší, ale taky hrozná bezohlednost k němu. Protože co se stane, až nebude Elias moct? Ale musím uznat autorce, že je to zajímavá část na prohloubení vztahu hlavních postav, protože zatím jsou oba na začátku budování a tak si Čise prostě jen neuvědomuje, že svým chování Eliase zraňuje. Elias se zase musí naučit dát Čise trochu volnosti a ne si ji zarputile držet blízko u sebe (viz akademie). Shrnuto podtrženo, Elias je jako mimoňsky nemotornej čaroděj super a Čisiny rozmary zatím pochopitelný (snad se ale časem zmírní, nebo mě Čise začne štvát). Ale jinak mangu ROZHODNĚ doporučuju.


Standart na který jsem od Hanny Howell zviklá. Po dlouhé době zase u nás vyšel příběh o Murrayích a dokonce jsem se setkali se starými dobrými známými. Příběh Gillyanne byl můj první, který jsem od Hanny četla, takže mě i krátká zmínka o ní potěšila, stejně tak jako o Simonu Innesovi. Ale teď k příběhu, který byl velice podařený a docela čtiví. Hannah si drží svůj standart a svoje postupy, člověk co od ní četl všechny knížky (jako třeba já) už vlastně dopředu ví, co se bude v jaký části dít, a proto jí pořád tak ráda čtu. Tomu, kdo nehledá složitosti a chce jasný Happyend, můžu knížku jen doporučit.


Tak nakonec to bylo zase ono.
Tentokrát mě Hannah Howell pěkně potrápila. Začátek knížky byl v jejím klasickým stylu, ale pak mě zarazila tou částí, kdy chudák Catryn byla vlastně zneužívaná. Málem tě tím odradila od dalšího čtení, protože tohle nemám v knížkách typu červená knihovna ráda, ale nakonec mě přesvědčila že i z takovýhle části umí vybruslit a udělat šťastný konec, který vás zase donutí číst její další knížku.
