Bess.h komentáře u knih

(SPOILER) Tak krásně rozjetý a tak kolosálně nedotažený až odfláknutý. Zkrátka třetí díl jen kopíroval nedotaženou vlnu celé série o bratřích MacTaggertech. Chápu snahu dát nejstaršímu z bratrů, při jeho “komplikované“ povaze, netradiční partnerku. A i by to vyšlo, kdyby se něco dělo. Děj pomalejší, bez budování emocí, zvratů, nějakého napětí. Vzájemná chemie skoro žádná. Jako scéna z piknikem a pak šup na valník? Kde je kruci nějaké to napětí a erotické jiskření? A kde je kruci nějaký pořádný epilog? Kde je vyřešení sedmnáct let staré křivdy matky a otce?
Ne. Prostě tahle série zas tak dobrá nebyla, hlavně o proti sérii předešlé, kde jsme měli také hrdiny ze Skotska. Sice jo, odpočinula jsem si při čtení, což je i tohohle žánru účel. Ale to neznamená, že to autorka bude takhle flákat. Je to škoda, a přitom se z toho dalo vytřískat mnohem víc.

3 26.09.2021

Trochu jiná kriminálka... že by nový trend? Po té co dlouho vládl trend “severských kriminálek“ kdy vám byla při čtení zima, tu pro mě přišla změna, která mě natolik zaujala, že jsem si tuhle barevnou nenásilnou kriminálku musela koupit. Je veselá, je barevná, je o komiksech a je hlavně z pohledu konzultantky, která k případu přišla jako slepý k houslím. A MG dává vyšetřování svoji osobitost i to, jak je jako totální laik ve vyšetřování úplně mimo mísu. Docela mě to bavilo. Ne že by to oslnilo, ale jako oddechovka dobrý. Narážky na geekovskou kulturu jsou taky v mezí, aby to mainstream čtenář pochopil. Nebo si to alespoň myslím já. Prostě tam nebylo nic, co bych neznala z TBBT nebo z běžného dívání na MCU a Harryho Pottera. DC, starwars, startrek jdou lehce mimo mě, ale pořád znám ty profláklý věci (Hello, my name is Inigo Montoya, you killed my father, prepare to die.) :-D.
Závěrem slušná jízda, autorce se to docela povedlo a pokud napíše něco dalšího tak si to určo koupím. Zvlášť když to bude takhle barevný.

1 22.09.2021

(SPOILER) Tak jsem zjistila, že nejsem až tak velký geek, jak jsem si myslela. Páč jsem ne všechny geekovské vtipy a narážky pochopila. No a co? Stejně jsem si návrat Petera Granta užila a pomalými doušky (hlavně kvůli nutnosti chodit do práce a vydělat si na další knížky) vychutnávala plynutí děje, vývoj postav a britský suchý humor.
I když Peterův vývoj se mi zdál spíš jak otočka o sto osmdesát stupňů. Po celé první sedmi knižní etapě, kde vystupoval jako mladý ucho až moc nahajpovanej novými poznatky, mi v této knížce připadal konečně vyspělejší, rozumnější, profesionálnější. Jakoby konečně přestal být tím mladým konstáblem, co si prvně popovídal s duchem, když hlídal místo činu. Ale. Na to, že mezi sedmou a touto knihou dějově mělo uběhnout jen pár měsíců, mi to přišlo jako moc velká změna. Skoro to vypadalo, jako by těch pár měsíců trávil vedle Tobiase Wintera a nasál něco z jeho německé preciznosti. A propos - hrozně chci aby se ti dva potkali.
Taky se musím zmínit o anotaci, která zamotá hlavu a čtenář netuší do čeho jde, jako věta: „Jsme stále v Londýně, ale Peter už nepracuje u metropolitní policie,“ mě fakt dostala a vůbec jsem nevěděla co od děje čekat. Jako Peter už není policajt? Vždyť v první knize složil slib! A pak mi to zkazil článek v Pevnosti. Sice se to dozvíme hnedka ze začátku knihy, takže ne, Peter nepřestal být policajtem, ale i tak mě to ochudilo o skvělí WTF moment.
Závěrem jen čestné zmínky které se jen mihly a hráli druhé housle. Třeba Nightingal ten už je vyloženě v pozadí. Pak nový praktici z Ameriky a chudák agentka Reynoldsová, která se s nimi bude muset poprat.

3 13.09.2021

Typické letní čtení na dva dny. Počet stran sice může zarazit, ale díky velkým mezerám mezi řádky to zas tak dlouhý není. Camille je docela fajn na svých pětadvacet, ale tím že jsme o ní všechno věděli hned od začátku (díky jakože „složce“), tak mě nedokázala v knížce překvapit. Zato Jake byl samé překvapení. Přišlo mi, že autorka několikrát za knihu změnila důvod, proč má Jake posttraumatický syndrom a neustálý zkazky na Abbie to jen zamotávali. Na závěr knihy, kdy přišlo odhalení, jsem byla docela překvapená. Trochu mě mrzí, že pátrání po hrozbě bylo hrozně moc upozaděný a vše pak jen rychle vmáčknutý na konec. Škoda, kdyby pátrání bylo víc rozepsaný namísto pár hluchých míst, knížka by hned byla zajímavější.
Závěrem: závěr knížky až moc přeslazený. Trochu mi přišlo nereálný co si na sebe Camille v pětadvaceti ušila společným žitím s Jakem. A chyběl nějaký epilog. Erotický scény fajn, ale taky žádný zázrak to nebyl.
Když si všechno shrnu tak kniha jako celek vychází jako zlatá střední cesta. Prostě odpočinkové čtení bez přílišného přemýšlení.

1 09.06.2021

Zajímavé počtení. Tohle bylo moje první seznámení s autorkou a vůbec nebylo špatné. Odlehčená detektivka s paranormálním prostředí a lehkou romantickou linkou. Nic složitého ani přehnaně překombinovaného. Nehrálo si to na ultra složitý trihler, ani přehnané drama. Jako oddechovka na počtení po náročném dni v práci skvělý a asi se vrhnu na další knížky autorky. A hlavně tahle knížka ke mě přišla včas, zrovna v momentě, kdy jsem dočetla pro mě dlouho očekávané knížky a chtěla jsem něco méně náročné, ale pořád se zajímavou myšlenkou. Zasloužené tři hvězdy jako zlatý standart. Jen malá výtka. Hlavní mužská postava mi přišla trochu nedotažená a celkově mi přišlo, že autorka moc neumí psát z pohledu muže. Tak nějak nepůsobil správně chlapácky :-), ale jinak spokojenost.

3 30.05.2021

Epické!!! Epická, úžasná a promakaná trilogie o dokonalém světě, který dokonale ničí nedokonalí lidé a jejich věčná touha po moci. A ta poslední jízda ve mě bude ještě dlouho rezonovat :-D. Ani nevím co všechno vypíchnout a asi budu teď hodně skákat z tématu na téma, jako autor. Ale ten to měl v plánu a skvěle promyšlené.

Začnu hlavními postavami. Citra s Rowanem už nejsou tak hlavní a tak v popředí, jako byli v knize první. Ale jejich osud je pořád důležitý a tak nějak se vše hýbe kolem nich. A tím kdo knížkou hýbe jsou: Greyson, pak rozhodně Nimbus, Goddard a Ayn (smrtka Randová - schválně jsem napsala její křestní jméno, protože ona došla... co říct, abych nespojlerovala, autor se její lince zkrátka věnoval a mě se její osud líbil), Faraday a Munira, Jerico, Loriana - to jsou ti hlavní a autor nám je ukáže a dá nahlídnout do jejich motivů i emocí. A je hrozně fajn že u každého víme osud, nebo alespoň směr kam se na konci ubírali.
Teď k ději: ten je rozdělen do dvou časových os a jejich střídaní skvěle zamotává hlavu a dává příležitost k vlastním úvahám a představám. Být to seriál tak si živě dokážu představit ty rozmanité diskuze pod každým dílem. Běžte si přečíst diskuze pod jednotlivými díly Hry o trůny na Edně a hned pochopíte co myslím :-D. Navíc nám autor zanechal krátké předmluvy před kapitolami, tak jako byli v první knize zápisky z deníků smrtek. Ale tentokrát je těch předmluv víc druhů a v konečným kontextu jsou dokonalou třešničkou v tak promakaným příběhu. Za zmínku stojí ty rozhovory, to jsem si ze začátku myslela že jsou rozhovory Nimba a jeho programátora, no... nebyli. Pak tam byli rozbory „svatého“ textu, to mi přišlo jako zajímavý pohled na to jak vznikají mýty.
Zkrátka jsem unešená a nadšená a ještě dlouho budu v hlavě ten svět rozebírat. Tahle trilogie rozhodně není jedna z těch kdy po přečtení člověk zavře knížku a na obsah zapomene.
Doporučuju všem, co třeba po druhém „slabším“, ale neobjektivně v rámci kontextu celé trilogie, dílu váhají s dočtením. Neváhejte, je to super.

Závěrem jen:

1683 let...

117 let...

3 24.04.2021

Cítím se… zmateně. Kdyby to šlo, tak jsem dám emotikon vyjadřující mou momentální náladu po dočtení knížky. Protože takhle hlavu v pejru jsem z knížky ještě neměla a hodně dlouho jsem přemýšlela, co o posledním dílu prvního cyklu o Peterovi napsat.

No… začněme záporákem.
Těšila jsem se na parádní finále, na geniální plán a cíl a motivy Muže bez Tváře a jeho velkolepé dopadení. Jenže jsem místo Thanose dostala… nevím, divnýho chlápka posedlého Merlinem? Zkrátka mi přišlo, že po tolika letech důmyslného plánování byl cíl záporáka poněkud… meh - plytký. Důvody Leslie jsem chápala a podle mě má ona nakročeno být další záporák. Pokud by se tedy Aaronovitch držel jejího charakteru a přidal promakaný cíl.

A pak tu máme další postavy: konečně někdo těžce nosící existenci magie konstábl David Carey, který se mihl v předešlém díle a ještě míň v tomto. A musela jsem sakra dlouho přemýšlet, kde se tenhle labilní policajt vzal. Pak Sahra a její přítel s mečem. V předešlé knize ho Peter a Sahra letmo potkají a najednou osm měsíců Sahru trénuje a ještě mají spolu vztah? Navíc nic neříkající a matoucí přiznání že v Chinatownu je nějaký druh čínských praktiků? Sakra Aaronovitchi, děláš mi v tom maglajs, jak spoustu věcí přeskakuješ a nevysvětluješ. A do všeho toho zmatku tu máme rodinný skoro až idylický pasáže, kdy sledujeme Petera v domáckým hávu. A mě tyhle momenty bavili. Aaronovitch tím dal Peterovi osobnější rozměr a taky tyhle chvilky dělali vítaný oddech a zpomalení tempa v jinak zběsilém pobíhání po městě a přívalu informací.

Závěrem:

„Noto mě poser,“ řekl jsem. „Jsem v epizodě Hry o trůny.“

Jelikož se zvony odehrávají v roce 2014, tak asi Peter myslel tak třetí sérii, kdy to stálo za to. No já bych to přirovnala spíš k šesté. Už to upadá, ale ještě to není takový průser jako přišel v sérii sedmé natož osmé. A to je možná problém tohohle dílu. Zvony ztratili nit a stali se překombinovanými. Ale stejně jsem dala čtyři hvězdy, protože přes to všechno jsem si čtení užila a stále mě svět Petera Granta fascinuje, baví a nechci ho opouštět.

Protože takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.

3 11.03.2021

„Hero,“ zasténal.
„Grifine,“ hlesla.
„Proboha,“ zamumlal znechuceně někdo poblíž.

Musím souhlasit s třetí osobou. Tentokrát autorka ustřelila a po skvělém prvním dílu, kde jsme řešili zajímavé psychologické traumata hlavních postav, jsme dostali v díle druhém klišé za klišé. Lady Hero ze začátku působila jako správná lady vědoma si svého postavení a tak se mohlo zdát, že se pokusí nabourat konvence ale tou správnou cestou a ono nic. Prostě se jí jen zapálili lejtka a ona zblbla. Naštěstí její protějšek zblbl ještě víc. A takovej trvďák, jak se nám ho snažila autorka vylíčit, taky nebyl.
Ale abych nebyla jen negativní, kniha měla spoustu skvělých momentů. Snoubenec lady Hero není vyloženě záporák, ale taky člověk se svými touhami a nakonec i on měl happy end, pak stále sledujeme osud sirotčince a pekla na zemi St. Gilesu. Škoda že Temperance se neukázala alespoň na skok, no... alespoň se nám rozjíždí linka s její sestrou. A tohle je opravdu zajímavý prvek, autorka nám tady už od první knihy předkládá další příběh, který je souběžně s hlavní dějem a vyvrcholí nám v další knize.

Závěrem: nejsem sice tak odvařená jako u knihy první, ale pobavila jsem se. Prostě oddechovka jak má být a už se těším na knihu třetí.

3 16.02.2021

A nabíráme na obrátkách. Tentokrát se Ben neobtěžoval osmdesátistránkovým uvedením do případu a hned nás vrhl do spirály akcí a následných reakcí. Autor už prostě sázel na to, že jsme předešlé knihy četli a tak nějak si pamatujeme všechny souvislosti. A mě to sedlo a nehorázně bavilo.
Ben Aaronovitch nám na jednoduše vyhlížejícím případu ukazuje, že náhoda je svině (možná ještě horší než karma) a konečně se dostáváme Muži bez tváře na kobylku. Navíc si Ben vyhrál s momenty, kdy se v šetření případu vždy něco vyrojilo a našeho hrdinu odválo někam úplně jinam. To jsem si vždycky pomyslela: proboha proč se to děje zrovna teď a ruší to v lince vyprávění o pátrání, abych v další kapitole udělala: jo... aha... tak proto.
No a na pozadí všeho toho zběsilého běhání po Londýně se nám tu krásně vykreslují vedlejší postavy: Lady Ty, nidža policajt Sahra a přidávají se další.
A Peterovi se zachtělo zahnízdit - no nebyla tohle ta nejvíc cute věc? :-)

Závěrem. Dávám pět zasloužených hvězd a už se nehorázně těším a zároveň děsím posledního dílu. Fakt jsem si na Petera zvykla a nechce se mi ho opouštět.

3 14.02.2021

Tahle knížka byla pro mě, jako návrat domů. Předcházející trilogie Stín Krkavce byla pro mě přelomová v tom že jsem s ní zabrousila do pro mě tehdy temnější fantasy. A teď, kdy jsem procestovala pár dalších míst světové i české fantastiky se vracím domů k Vélinovi. Bože ten chlapík je pořád stejný, jak si ho pamatuju a děsně mě baví. Jen... může mi někdo k sakru říct jak je Vélin starý? Já v tom mám bordel.
Konec rozplývání a teď ke knize: autor ukazuje jak válka poničila životy našich hrdinů a jak ani čas spoustu ran nezahojil. Tahle část je skvělá, protože tohle nahlédnutí většinou nedostaneme a knihy nám končí stylem a žili šťastně až do smrti. Navíc tu máme novou, nebo spíš staronovu hrozbu a tentokrát z jiného konce světa. Inspirace Asii a Čingischán je super a může ji jen vyzdvihnout.
Nakonec malá výtka... proboha ta bitva na osmdesáti stránkách mě málem zabila taky, jen tady jsem se zasekla a měla jsem problém to vůbec dočíst, ale to se mi stávalo už v předchozí trilogii, prostě moc popsaných stránek o jedné bitvě na mě.
Suma sumárum, super návrat za pět hvězd a už se těším na pokračování.

4 07.02.2021

Jak už řekl Lustig (postava z pohádky Lotrando a Zubejda): „Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.“
V tom to případě vesmír je malý a o náhody tu není noze ve stejné míře, jako je ve vesmíru sluncí, asteroidů a kolonizovaných planetek.

A tak se podruhé setkávám s majorem Smithem a na rovinu můžu říct, pořád mě tenhle týpek, co klame zjevem, baví.
Ve druhém pokračování naší party z UFA máme tentokrát jednu menší misi, která trochu nabourá pořádky na UFU, ale to by nebyl major Smith, aby toho nevyužil i ve druhé, větší misi.
Větší mise se tentokrát odehrává na vesmírné stanici, kde mi lehce přišlo, že major Smith hraje druhé housle, že si jen tak přiletěl (zřejmě vypil Felix Felicis) a pak čekal až mu souhra náhod připraví půdu pro velkolepí nástup. Ale to je jen menší výtka. Asi jsem si až moc přála podobnou akci jako byla na Waterlandu v první knize (možná ještě velkolepješí a promakanější). Tak snad příště?
Protože doufám, že nějaký příště bude.
Pořád tady máme spoustu otevřených oken a já se do nich chci podívat. Příkladem: kdo je Johny Doe? Pro koho pracuje Begonie? Co bude s Oldou? A kdo je, ksakru, strýček Jeroným?
Tohle chci vědět a možná ještě víc, protože se mi líbí tenhle svět, kde není zbytečná brutalita, vraždění, příliš smutné líčení bezpráví. To všechno vidím jen když zapnu večerní zprávy. Proto je fajn od toho utéct a proč ne do širokého vesmíru a jeho okolí. Je sice pravda že tahle, ani předešlá knížka, není pro zaryté fanoušky žánru Sci-fi, ale pro mě, jako člověka který z Sci-fi žral nanejvýš Hvězdnou bránu, Star Trek viděl max jednu dvě epizody, a u Star Wars nikdy neviděl celé epizody 4, 5 ani 6, je to to pravé. K tomu si připočtěte příjemné tempo, které člověka tak nějak uklidní.

Závěrem shrnutí: hodnotím čtyřmi zaslouženými hvězdami, pro ten uklidňující pocit, co ve mě knížka zanechala. První knížku jsem přečetla třikrát, schválně kolikrát přečtu tuhle, než vyjde třetí díl... à propos: docela by mě zajímal příběh, kde by majoru Smithovi nevyšel plán B, C, X ani 12, a byl by odkázaný na schopnosti svojí posádky, od který by byl oddělený. Možná by mohl mít (alespoň pro útěchu) u sebe Dashu Vlcek. Kdo ví, jak to s nimi bude dál ...?

3 14.01.2021

„To mě poser,“ řekl jsem Tobymu. „Vždyť mi bydlíme v Železném pasu.“

Už jsem asi, a to ASI chci zdůraznit, protože si stále nejsem jistá, jsem přišla na Aaronovitchovu hru.
Přijde mi, že autor se nás snaží zkoušet jestli udržíme při čtení koncentraci a zasypává nás hromadou detailů, které se tváří, že jsou naprosto zbytečné, aby nám na konci knihy všechny zapadli do sebe a udělali vau efekt. Musím se přiznat, že jsem u předchozích knížek nevydržela ten vleklý asi 80-stránkový rozjezd a knihu jsem si vždycky na chvilku odložila. Samozřejmě pak přišlo to hrozný období, kdy se knížka rozjela a já to nepobírala páč jsem první část už zapomněla. Tentokrát jsem se tomu chtěla vyvarovat a urputně jsem se držela abych čtvrtý díl četla kontinuálně. Jako na potvoru jsem si vybrala ze čtyř dílů zrovna ten nejrozvleklejší. Dvě stě stránek rozvláčného tempa aby se to pak rozjelo na posledních padesáti.
Ale pak jsem byla odměněna.
Vau efekt se dostavil... a já se zamilovala. Doslova jsem se zamilovala do Aaronovitchova světa.
Peter Grant je skvělí hrdina, který v sobě skvěle kloubí nadšeného vědátora a soucitného člověka. Skvěle nastavuje zrcadlo Nightingaleovi a ukazuje mu, jak moc zamrzl v minulém století, a teď nemyslím co se používání mobilu týče, spíš přístupu k magickým bytostem. Autor to skvěle ukázal na Zachovi, který o všech v Rozmaru mluvil jako o “Isaacovcích“ a rozhodně to nemyslel jako poklonu. Vlastně takhle o Peterovi mluvilo víc bytostí a přesto mu pomáhají a berou ho víc za svýho, než třeba Nightingalea a ani Lesley, která o nic mluvila jako o verbeži. Lesley je vůbec zvláštní, díky větší disciplíně by za chvilku mohla Petera v používání kouzel překonat, ale přijde mi, že jí chybí cit na magii.
Dál nám tady autor předkládá spousty informací, které člověk může přehlédnout, ale podle mě jsou důležité. Například máme přesné datum, kdy se magie začala na svět vracet. Vo co, že to bude důležitý.

Závěrem: Autor si v této knížce vyhrál a pomalejším tempem nás seznámil z dalšími magickými bytostmi, božskými rituály, větším zaměřením na Peterovu výuku, ukázáním, jak Nightingal zamrzl v Edwardovské době a Britské nabubřelosti stylu, když mi nevychováváme nové čaroděje protože jsme řekli, že magie už není, tak to prostě udělali i všichni ostatní, a svojí lásku k architektuře, kterou vtiskl Peterovi.
Ano, knížka byla pomalejší a i nudnější než předešlé tři díly, ale po přečtení jsem měla pocit, jak všechny informace z předchozích dílů víc pobírám. A hlavně toho chci víc a znovu chci vidět magický svět očima Petera Granta.

3 13.12.2020

(SPOILER) Ach-můj-bože. Dostala jsem se do knižního nebe. Eliazbeth Hoyt jsem si zamilovala v době, kdy jsem objevila její knížku Havraní princ. Tuto konkrétní knížku jsem si několikrát půjčila až jsem se rozhodla si ji pořídit do knihovny, což nebylo vůbec lehké, protože se už nevydávala. A stále ji z láskou čtu stále dokola. A pak přišel ten šok, kdy jsem někdy před měsícem náhodou narazila na zprávu, že po dlouhých dvanácti letech tuhle autorku zase někdo vydává. Mé srdce zaplesalo a hned jsem si knížku po vydání koupila. A zhltla během tří dnů (nemuset chodit do práce, byl by to den). Vůbec jsem ani nepomyslela, že by knížka mohla být špatná, že mohla mít otřesný příběh, špatný styl psaní, zkrátka že se Eliazbeth Hoyt mohla zhoršit. Protože nic z toho se stejně ani nestalo.
Eliazbet Hoyt prostě napsala další skvost. Máme tu příběh z otřesné chudinské čtvrti v Londýně. Čtvrť St. Giles je opravdu popsána mnohem víc drsně, něž dělají jiné autorky červené knihovny. A pak tu máme hlavní hrdiny. Ani nevím jak, ale autorce se povedlo trochu absurdní jména použít tak, že i mě zněli přirozeně. A to jsem si po prvním přečtení jména Temperance vzpomněla na jeden díl Simpsonových, kde knihu psala Marge :-D. Dokonce ani Lazarus mi při čtení v hlavě zněl normálně.
A teď příběh. Samozřejmě je v popředí romantická linka, ale ani ta detektivní není špatná. V klidu probíhá na pozadí a je skvělou kulisou. Sice moc indícií kdo je vrah nedává, ale mě stejně přechytračí kdejaký autor detektivek a vraha nejsem schopna odhalit, ani kdyby mi důkazy dávali na stříbrné podnose. Takže pokud jste po knize sáhly kvůli velkolepé detektivní zápletce, tak ji nenajdete. Zato vyvíjející se vztah hlavních aktéru je skvělí. Lazarus má zvláštní psychický blok spojenou s problémy s intimitou a řeší to po svém, přesto se sexu nevyhýbá a je vůči němu dost otevřený. (První malá výtka, tady autorka mohla jít víc do hloubky a více si s jeho problémem pohrát.) Ze začátku je opravdu skvěle vykreslen jeho cynismus a temná osobnost, kdy Temperance v duchu nazývá svojí mučednicí a plánuje jak ji co nejlépe vykolejit, zranit a pak zase zcelit.
Temperance naopak problém se sexem nemá, jen si prostě myslí, že je špatný, že s ním právě problém nemá. Což je vlastně na tu dobu docela věrný, takže na Lazarovo škádlení odpovídá vstřícně, ale přitom se chce tomu v hlavě bránit.
Další výtka se týká Temperančiny sestry. Její linka mi v knížce přišla jako naprostá zbytečnost. Pokud autorka neplánuje její příběh někdy v budoucnu rozvést, tak naprostá zbytečnost a jen mě rušila v plynulosti při čtení rozbíjejícího se vztahu Temperance a Lazara.
Závěrem už jen tleskám nad větším počtem erotických scén, který stoupl oproti předchozím knihám (všem třem, které v čr vyšli a kterém jsem četla). A přiznejme si dámy, i kvůli tomuhle tyhle knížky čteme.

Pokud jste můj komentář dočetli až jsem, tak Vám děkuji a nebojte, už končím...

Ach... už jen jedno odevzdané povzdechnutí nad právě dočtenou knížkou a teď už jen vydržet do listopadu, než vyjde další kniha. Ta by se měla věnovat lady Hero. Jeden z mnoha naznačených příběhů v této knize. Pokud se to bude držet podobného scénáře, tak se snad dočkám i příběhu neznámého harlekýna i Temperančina bratra (který má zřejmě také svá tajemství).

6 19.08.2020

(SPOILER) Aaronovitch je zvláštní autor. Nejdříve zkouší vaší trpělivost zvláštním táhlým vyprávěním, aby pak posledních 120 stránek rozjel koncert (spíš rockový, než jazzový) ve zběsilém tempu. Ale je vidět, jak se více psaním lepší, protože styl podávání informací mi přišel víc stravitelný. Konečně jsem stíhala pobírat jednotlivé indicie a udělat si závěr a tentokrát (což je zázrak, protože jsem zatím u žádný detektivky nebyla schopna vraha ani tušit) jsem věděla, že ta Simone je divná, jen jsem si myslela že to dělá vědomě a vědomě jde i po Peterovi. No a pak přišel ten WTF závěr. Na Lesley jsem teď pěkně zvědavá.

Shrnutí: první půlkou knihy jsem se líně prokousávala asi stejně jako se táhly nedávné teplé dny. Chvilkami jsem knihu odložila, abych se zase k ní vrátila, jako ke starému známému. Opět zde byl britský humor, až jsem se párkrát zasmála nahlas (jako třeba to s těmi žlutými stránkami). Opět chyběla mapa, abych mohla alespoň prstem sledovat, kudy to vlastně Peter běží a co to tak horentně popisuje, když by měl šetřit dechem aby dohnal tu potvoru se zuby. No a pak těch posledních 120 stránek. To byl akční nářez. Taky nám přibilo více sexu, ale bylo to vkusně přidáno do děje. Jen jsem si ho tolik neužila, páč jsem neměla Simone od začátku ráda. Závěrem už jen že, první půlka tak za tři hvězdy, druhá za pět, takže v průměru čtyři a velký hype na další díl, který jsi jdu hned koupit.

8 15.08.2020

Pohádka... tohle byla prostě pohádka, a to myslím doslovně, jako bych četla pohádku o krásce a zvířeti, tak i jako, že to bylo pohádkově skvělé čtení. I ten konec byl ve stylu pohádek, takový neurčitý, ale i tak uspokojil. Ale i tak mám pár výtek: třeba že ze vztahu ošklivé, ale odrány princezny a zádumčivého draka se dalo vytřískat mnohem víc vtipných situací (hlavně ze začátku) a pak tu ponurou poslední čtvrtinu knihy. Ta byla až depresivní. Kdyby tady byl konec jako ve filmu, vůbec bych se nezlobila, ale na druhou stranu jsem hrozně ráda, že tahle knížka nemá s filmem nic společného. Je to opravdu skvěle napsaná pohádka pro už starší čtenáře než základní školou povinné.

4 21.06.2020

Představte si takového typického drsného chlápka, co žije v drsným světě. Protlouká se životem, jako zloděj a pro nadávku nejde daleko. A na druhé straně jemnou dívku, která musí jeho svět pochopit.
Tak takový je tenhle příběh... tedy až na to že je úplně naruby.
Máme tady mladou čarodějku Lou, která balancuje mezi tím, aby jí nenašli čarodějky z jejího covenu, ani lovci čarodějnic. Přežívá jak jen umí, a pro sprostý slovo nejde daleko. A pak tu máme Reida, LOVCE ČARODĚJNIC, který je čestný a lehce zaslepený svojí vírou a posláním. Kterému při sprostých slovech rudnou uši a jeho největší vzrušující zážitek bylo líbání s unylou šlechtičnou. No a těmhle dvou se najednou zkříží životy, a co hůř, spojí se manželským slibem.
Takhle, jak jsem to popsala, to musí vypadat na jasnou červenou knihovnu s jasným koncem, ale to by se to nesmělo odehrávat ve světě, kde muž de facto vlastní svoji ženu. Kde čarodějnice, nejsou jen nevinné oběti honěny zlou církví. Ne že by ta církev byla hodná. Zkrátka tenhle svět, je pěkně drsný místo, kde magie má svoji cenu. Zášť trvá staletí. A to že se naši dva hlavní protagonisté spojili zamíchá kartami o významu atomové bomby. Buuum!
A tohle všechno mě nadchlo tak, že jsem musela dát pět hvězd. Příběh je neuvěřitelně čtivý a navíc ho sledujeme z pohledu Lou i Reida. (Reid sice mohl dostat víc prostoru a možná lovci čarodějnic mohli být propracovanější-někdy byli lehce tupí, ale to je jen malilinkatá výtka, na kterou nehleďte). Takže jen doporučuji... jo a pokud rádi jíte skořicové šneky, připravte si je na talířek, až budete tuhle knížku číst.

4 14.06.2020

Takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.
Peter Grant je normální policista, který se jen občas zasekne u čtení informační desky na kostele (soše, domě...) místo aby pomohl kolegyni s výtržníky. Pak ale uvidí ducha a najednou jeho roztěkanost dává smysl.
Řeky Londýna jsou skvělou Městskou fantasy, která nám předkládá dospělého hrdinu, který se stane učedníkem čaroděje policisty. Spolu s ním objevujeme jak magie funguje, a co všechno za havěť (někdy bohy) žije v Londýně. A mě to neskutečně bavilo.
Pravda, někdy jsem se ztrácela v Peterových myšlenkových pochodech a některá jeho přirovnání magie k technologii mě ještě víc zmátla. Taky by se šikla mapka města. Protože autor hodně popisuje reálie Londýna a byť jsem v Londýně byla, tak jsem z textu poznávala a dokázala si představit jen pár míst. Ale ve výsledku jsem se bavila britským humorem a rozplývala se nad uvěřitelností magie v Londýně. Protože pokud by ve světě magie existovala, tak asi nějak takhle.

8 14.06.2020

Meh... je tady, někde vzadu v hlavě, malilinkaté opravdu malilinkaté zklamání. Rowena byla skvělá, to jí musím nechat. Vrátila se z Londýna přesně taková, jaká asi chtěla. Trochu světa-znalejší a hlavně ne tak fixovaná na svoji dětskou lásku. Jí jsem opravdu věřila, že je schopná vidět Lachlana už víc jako chlapa a ne jen jako vysněného prince. Ale ten Lachlan... jenom proto, že mu Rowenin bratr řekl, hele klidně si už mojí sestru neber, tak mu náhle seplo, jak jí vlastně moc chce? Já nevím, kdyby to bylo alespoň podpořeno nějakou událostí, která ho přesvědčí, že už to není malá holka, co ho zvala na čajový dýchánek s neexistujícím čajem, ale tam nic takovýho nebylo!
Ale... když pominu tuhle malou vadu na kráse, v podobě natvrdlýho Lachlan, tak to byla jízda, kterou jsem si užila. Rowena byla vykreslena, jako pravá Skotka, co se nelekne ani u svého poprvé a hned si sáhne proto, co chce. Doslova a pod kilt. No a druhou půlku knihy ani nemusím zmiňovat. Ta byla prostě super - akční, vynalézavá a skotská.

3 18.02.2020

S Mirabelle se člověk setká už v předešlé knize: Sázka na lásku. Musím se přiznat že první knihu jsem nedočetla (naštěstí byla půjčena z knihovny), nějak mě nezaujala. Ale kdo mě zaujal (i z toho mála co jsem četla), byla právě Mirabelle. Její příběh, už tam, byl naznačený a já po přečtení anotace na Pokušení osudu a i hodně hezkou obálku jsem měla vyloženě svrbění prstů, abych si knížku koupila. A po prvních asi 30 stránkách, kdy jsem stále trnula, zda jsem neudělala chybu a nekoupila si zbytečně knížku, co mě ani nebaví, se to naštěstí krásně rozjelo.

Příběh Mirabelle a Whitta byl skvěle napsán. Autorce se krásně podařilo popsat vývoj vztahu od neustálého hašteření dvou spolu vyrůstajících lidí, až po uvědomění se té vzájemné přitažlivosti. Rozhodně to bylo líp napsaný než v knížce Návrat na Vysočinu od Suzanne Enoch, kde to bylo hrozně skokově. Jediné co musím vytknout, je ta poslední třetina knihy. Po prvních dvou třetinách kdy sledujeme sebevědomou hrdinku, najednou zjistíme že má strašně těžký život. Prostě mi to tam nějak nesedělo a úplně to změnilo tempo knížky. Škoda no...
Závěrem, určitě doporučuju přečíst a jsem docela zvědavá na další knihu, které bude, podle mě, o Evie.

3 14.02.2020

Ach... Arrane, Arrane, proč jsi jen MacLawry? Prostě úžasné, skvělé pokračování prvního dílu, navíc s inspirací u Shakespeara, jen s lepším (a díky za to) koncem. Moc se mi líbil vývoj Mary, který začal, jako jeden tanec pro trochu vzrušení a vyvinulo se v posun od hýčkané lady k nebojácné horalce z Vysočiny. I Arran byl dobře napsaný. Takový pevný a zásadový, neměnný po celou knížku. Měl jasno ve svých názorech a naštěstí je Mary říkal a naopak. Jen mě u něj zarazilo to nepřátelství na začátku knihy k Charlotte. Na konci prvního dílu jsem měla dojem že pochopil jaká Charlotta je a že se k jeho bratrovi hodí, že celkově jejich vztah chápe... no alespoň že ho pochopil v díle druhém.

Závěrem: opět dávám 4 hvězdy jako prvnímu dílu ze série, protože kvalitou jsi sou rovny. A teď jen vydržet než vyjde další díl :-)

3 26.12.2019