BetyN. komentáře u knih
Kniha se mi moc líbila. Není to typická romance pro teenagery, protože se zabývá složitými tématy a rozhodně ne jen povrchně, jako tomu v YA obvykle bývá. Určitě bych ji doporučila, ale ne dvanáctiletým čtenářům.
100 přání je knížka, kterou bych doporučila mladším čtenářkám (kolem deseti let). Pro staršího čtenáře to může být příliš naivní. Já jsem si knížku užila a to hlavně kvůli skvělému nápadu a čtivosti, když nic extra to ve mně nezanechalo. Avšak pokud chcete milé a chytlavé čtení na pláž, tahle kníža je ideál.
Kniha Kaziměsti přinesla originální a propracovaný děj, u kterého jsem si mnohokrát říkala, kam autor na ty nápady chodil. Výstřední jména mi nějak nevadila. Kniha je plná daleko větších výstředností. Když jsem se konečně po pár desítek stranách začetla, bavilo mě to. A konec je absolutně geniální.
Ocenila bych kratší kapitoly a v obálce jsem ani po dočtení zalíbení nenašla. Myslím, že obálka knize spíš škodí, než pomáhá.
I když nejsem cílová skupina, knihu doporučuji všem, co touží v knihách po něčem novém.
Černé znamení můžu jen a jen doporučit. Příběh je tvořen krátkými údernými kapitolami. Čtenáře v něm čeká dobrodružství plné napětí a nechybí ani zajímavé zvraty. Navíc jsem se několikrát od srdce zasmála.
Kniha neztratila kouzlo z prvního dílu a autor píše snad ještě chytlavěji. Těším se na pokračování.
Kniha je opravdu vesmírná jízda nabitá zvraty a akcí. Hlavní hrdinové mě sedli stejně jako humor knihy. Nejvíce mě během čtení zajímal právě vztah mezi hlavními hrdiny. Jinak bohužel z knihy nejsem nadšená jako ostatní. Občas jsem se ztrácela, protože kniha je opravdu složitá a náročná na soustředění. Tisíce mrtvých a spoustu krve bohužel není zrovna můj šálek čaje. Místy bych dokonce ubrala i na akci, protože to působilo dojmem, že je kniha přitažená za vlasy. Celkově směr, kam se příběh vyvinul, nebyl pro mě. Na druhou stranu kniha obohatila tento žánr a přinesla něco nového. Největší předností knihy je grafická podoba. Obsahuje deníkové záznamy, rozhovory s psychologem, vojenské rozkazy, přepisy ze sledování kamer nebo zprávy. Jenže právě díky tomu je v knize mnoho dat k zapamatování. Mě děj šokoval, i když občas ne v pozitivním slova smyslu.
I přes všechny výtky si další díly přečtu a kniha splnila má očekávání. Já jsem bohužel příběh nedokázala stoprocentně pobrat. 3,5*
Divoká píseň je čtivá, krutá, chytlavá a opravdu divoká. Autorčin styl psaní umožňuje se do knihy naplno ponořit od prvních stránek. V příběhu nechybí mnoho zvratů a mnohokrát mě překvapil. Přináší do YA žánru něco nového, což oceňuji. Autorka má výborné nápady. Fantasy stránku knihy do detailů propracovala.
Charaktery postav nepůsobí ploše a nejsou černé či bílé. Kate je drsňačka a průšvihářka, která bojuje s potřebou stále něco dokazovat svému otci. August sám je jedna velká záhada. On naopak zápasí s tím, že je příšera. Jedna z mnoha příšer ve městě Verity, co se zrodila z násilí. Není však malchaj ani korsaj, ale sunaj a ti jsou známi pouze tři. Oba hlavní hrdiny si nelze nezamilovat. Některé vedlejší postavy by však stály za to lépe vykreslit.
Pokud Vás nudí milostné trojúhelníky a hloupoučké hlavní hrdinky, zkuste Divokou píseň. Ta přináší směs krutosti, lásky a poznávání vlastního já. Romantiky se nemusí bát ti, co ji nemají rádi, protože se objevuje pouze v náznacích a v pozadí. Naopak strašpytlové (jako třeba já) mít strach také nemusím. Jistě to zvládnou bez problémů. Je to dokonalý mix. Doporučila bych čtenářům i čtenářkám starším dvanácti let. 4,5☆
Četla jsem zatím všechny předchozí díly, ale tento byl z nich nejlepší. Spoustu napětí, zvratů, vtipných i smutných a dojemných momentů. MILUJU TUHLE SÉRII.
Nádherná knížka! Skvělé postavy, čtivě napsané a zábavné.
Moje očekávání byla sice možná o něco větší, ale i tak je kniha skvělá. Snový a svěží příběh, který se mi líbil. Příjemné čtení na odpočinek!
Knihu jsem měla přečtenou za jeden víkend. Čte se velmi, velmi rychle. Více času vám nezabere.
Je to hodně oddychové čtení, ale zároveň tam jsou složitější myšlenky. Děj byl velmi jednoduchý. Moc se mi líbil námět, ale bylo tam málo akce. Konec také nic moc. Příjemné čtení na odpočinek, nic víc, nic míň.
Od knihy jsem neměla vlastně žádná očekávání, protože podle recenzí jsem si myslela, že to bude jen slátanina. Ale ve výsledku to tak není.
Ze začátku jsem nemohla vystát hlavní hrdinku, ale ke konci se to zlepšilo. Děj je chytlaví a pěkně se to čte. Jsou tam i nějaké originální prvky, ale je tam i okopírovaná Selekce a kouzelné schopnosti taky nejsou nic moc nového. Ale já si nemohu pomoct, protože mě to dostalo a pohltilo navzdory všemu, co jsem tady teď vypsala. Citáty s knihy jsou úžasné! 4,5*, ale to nejde takže 5!!!
Kniha je velmi čtivá a originální. Zaujala mě od první stránky. Moc se mi líbila! I když děj je dost předvídatelný. Těším se na další díly!
Ostrov lhářů jsem měla na seznamu snad od té doby, co vyšel v češtině, ale dostala jsem se k němu až téměř po 10 letech. Myslím, že to mělo vliv na můj pohled na knihu. Když vyšla, přinesla něco nového a proto to byl v té době obrovský hit. Dnes už ale v těžké konkurenci skoro neobstojí, zápletka není tak nosná, aby stačila na celý román, i postavy jsou načrtnuté, jako by to byla jen povídka. Ani styl psaní mě bohužel neoslovil. Jedná se o jednu z těch zvláštních knih, které mají svoje kouzlo, atmosféru, pár zajímavých scén, ale po dočtení vám z nich nic moc neutkví.
Autor jde ve stopách klasického postapo žánru, který vyšperkoval osobitou dvojicí hlavních hrdinů, jejich vtipnými dialogy a spoustou tajemství, která postupně odhaluje. Myslím, že to nejlepší si schoval do pokračování, které si proto nejspíš budu chtít přečíst,i když se mi první úplně do vkusu netrefil. Autor bezesporu umí psát, přesto na mě příběh občas působil těžkopádně. Zkrátka něco tomu chybělo. Ke konci už jsem se do čtení musela vyloženě přemlouvat, protože se to nesmírně táhlo. Zdá se mi, že svět i postavy by měli větší potenciál, jako by autor nedokázal své nápady využít. Přála bych si lepší vykreslení prostředí a více jiskření mezi hlavními hrdiny. Knihu bohužel hodnotím jako podprůměr. Jonathan Stroud se po přečtení série Lockwood a spol. řadí k mým nejoblíbenějším autorům, proto mám možná tendenci mu trochu nadržovat, nebo právě naopak mít přehnaná očekávání. Z této knihy jsem spíše rozpačitá, příběh bezesporu má něco do sebe, jenže mě bavily jen některé pasáže.
Tato kniha je založená na politických intrikách ve fiktivním království, kde se dva mladí sympatičtí hrdinové pokouší vyřešit svízelnou situaci. Ovšem mám pocit, že by to mělo být dovedeno do větších detailů a že chytlavější styl psaní by tomu prospěl. Líbil se mi námět i celá řada zajímavých prvků, různorodé charaktery postav byly dobře vykresleny, jenže já se nemůžu zbavit dojmu, že jiný autor by s tímto materiálem uměl naložit lépe, přestože mě to i takto bavilo. Byla to taková oddechová fantasy kniha pro čtenáře young adult literatury. Každopádně se těším na druhý díl.
Kniha Sedm rozchodů Amy a Craiga je prostě hezká YA contemporary romance. Líbil se mi styl psaní, humor a lehkost, se kterou byl příběh vyprávěn. Druhá polovina mi přišla slabší, podle začátku jsem očekávala něco víc. Jenže pak se děj místy opakoval a začalo mi to připomínat jiné knihy (hlavně Johna Greena, tato kniha se nese v podobném duchu). Celkově knihu hodnotím jako milou průměrnou oddechovku se sympatickým hlavním hrdinou, která se mi dobře četla a několikrát mě rozesmála, i když měla své mouchy.
Od knihy jsem měla asi přehnaná očekávání. Jedná se o čtivou oddechovku pro teenagery, která řeší zajímavá témata (girl power, znásilnění, sexuální obtěžování, misogynie aj.), ale nic originálního a speciálního nepřináší. Kniha se mi líbila, ale bývala bych si to užila více, kdybych od ní na základě doporučení různých knižních blogerů nečekala tolik. Příběh příjemně plynul, autorka má čtivý styl psaní. Ale ocenila bych lepší vykreslení postav a jejich emocí, taky jsem se někdy v tom množství vedlejších postav ztrácela. I závěr příběhu bych si představovala ještě více vygradovaný a napínavější. 3,5*