blonďatá.luc
komentáře u knih

Krásný obal přiláká oči nejednoho návštěvníka knihkupectví. I mě přilákal a když jsem knihu dostala jako dárek, měla jsem radost a pustila se do čtení. S čistým svědomím mohu konstatovat, že kniha je úžasná a za pozornost rozhodně stojí! Není to jen prázdný příběh, má své kouzlo i svou hloubku. Hlavní hrdinka je možná naivní, ale v jejím věku? Není to nic nereálného. Lidé, kterým byly dopisy adresování, mi podle jména mnohdy přišli neznámí, ale podle narážek, které na jejich život měla mi přijde, že byli trefně zvoleni. V knize se řeší témata, která do YA románu patří, ale jsou tam zakomponovány tak přirozeně. Mnohokrát jsem měla slzy v očích a jsem si jistá, že se ke knize v brzké době vrátím znovu. Takže pokud váháte, neváhejte, stojí za přečtení.


Syrová. Přesně tímto slovem bych knihu popsala. Není to nic pro slabší povahy. Už jednou jsem se setkala s řešením "přemnožení lidí" a to v Infernu od Dana Browna - tam ale byla současná situace. Zde potkáme něco, co třeba nemusí být až tak nereálné (i když upřímně doufám, že takhle to nikdy neskončí). V některých místech jsem přeskakovala řádky, jindy jsem hltala každé slovo. Když autor chtěl, dokázal nás napnout a tak jsem posledních 150 stran dočítala uprostřed noci. Jiný konec jsem si ale představovala ještě do posledních stran. Takže na co se můžete těšit? Na zvláštní představu budoucnosti, většinou nesympatické postavy, drsné scény a spoustu zvratů.


Ze začátku jsem se v knize poměrně ztrácela a nic mi nebylo jasné. Postupem času jsem se zorientovala (díky tomu, že jsem si všimla pomocných slov v záhlaví) a myslela si, že vím, jak to dopadne. Konec mě ale naprosto překvapil. Co jdu tedy dělat teď? Když už vím konec, začnu číst znova! Tentokrát zajisté odhalím nové poznatky, kterých jsem si bez poznání konce ani nevšimla. Citát na závěr: "Někdy je dole nahoře a nahoře je dole a láska se změní v nenávist a věci, které jste měli za nezvratně jisté, najednou zmizí ve vlnobití, které vám bere pevnou půdu pod nohama a vy najednou jen šlapete vodu."


Po otevřeném konci prvního dílu byla koupě druhého dílu téměř povinností. Stejně jako první díl i druhý díl se četl dobře, děj svižně utíkal a v některých momentech jsem se skvěle bavila. Kniha pro mě měla jen jednu nevýhodu a to, že skončila. První díl se mi líbil ale o něco víc a to díky lepšímu nápadu, který děj rozjel - toto považuji spíš za takovou sladkou tečku.


Chcete se bát s příběhem, který není až tak nereálný? Vydat se na průzkum bývalého blázince? Kniha je jak stvořená právě pro vás. U čtení jsem se bála a až do posledních stránek jsem netušila, jak to dopadne. PS: Zvlášť při čtení v noci vás příběh doplněný fotkami dostane.


Kniha má rychlý rozjezd a díky tomu, že má něco málo přes 200 stran, má i rychlý spád. Na druhou stranu je řečené vše podstatné a další stránky by knize jen uškodily. Hlavní hrdinka je sympatická a její osud mi nebyl lhostejný. Celou knihu jsem přemýšlela nad tím, jak to celé bylo, ale autorka mě pěkně zmátla. Přesto se kniha nezařadí mezi mé nejmilejší thrillery, něco podobného už jsem určitě četla, a tak kniha nepřinesla nic moc nového. Pokud ale s thrillery začínáte, mohla by to být ideální kniha.


Perfektní zakončení série! Jsem nadšená! Ještě lepší by teda bylo, kdyby knížka měla o pár stránek víc, protože se mi s hrdiny vůbec nechtělo loučit, ale to už by bylo zbytečně natažené. V knize je spousta zvratů, hodně prostoru je ale věnováno i vztahům mezi hlavními hrdiny, takže věřte, že nudit se při čtení určitě nebudete. Nejsem zrovna fanoušek sci-fi, ale tato trilogie mě vážně bavila.


Z počátku jsem z knihy byla rozpačitá - bylo to zajímavé, nevšední, ale pořád nepřicházelo očekávané rozechvění. Postupně jsem si k hlavním hrdinům našla cestu a ten konec byl prostě perfektní! Přijde mi, že je tato kniha odlišná oproti autorčiným předchozím příběhům, ale to rozhodně není na škodu. Přesto se nezařadila do čela mého pomyslného žebříčku popularity - byla na mě asi málo něžná a romantická.


Kniha ve mně postupně zabila prvotní nadšení - postupně jsem si přestala pokládat otázky, všechno mi začalo být jedno. Má teorie o konci vyšla téměř dokonale a to mému dojmu z knihy moc nepřidalo. Jsem zklamaná, od knihy jsem očekávala mnohem víc... Abych ale nebyla jen negativní, hlavní hrdina, detektiv, byl skvělý! Kdyby to byl díl nějakého kriminálního seriálu, jsem nadšená, ale takhle pro mě kniha zůstane pouhým průměrem.


Tak od této knihy jsem čekala něco trošku jiného. Bylo to zajímavé, bylo to děsivé (když se nad tím člověk tak zamyslel) a určitě bych v tom světě žít nechtěla. V knize se střídají dvě časové roviny, díky nimž se nám odhalí celý příběh (rozhodně oceňuji, že je současnost vyprávěna du-formou, protože se to jen tak nevidí). Čtení ve mě probouzelo samé negativní pocity a tak nakonec mou hlavní motivací pro dočtení knihy bylo, abych ji už konečně měla dočtenou (takže jsem od ní v závěru ani nechtěla odcházet). Během čtení jsem si představovala nejrůznější konce, ale to, co se stalo na posledních stránkách, předčilo mou fantazii! Konec skvěle završil tento podivný, zvrácený a děsivý příběh. Jsem si jistá, že do knihy se už znovu nikdy nepustím - ale právě to, kolik ve mně vyvolala negativních emocí, by mohlo být známkou toho, že je to dobrý thriller, ne?


Jeví se to jako příjemný a zajímavý thriller (na obalu je uvedeno "gotický thriller"). Bohužel, není až tak příjemný, jak jsem očekávala. Knize vždy uškodí, když se autorovi/autorce nepodaří navodit tu správnou atmosféru - při čtení mi nevstávaly vlasy hrůzou, ani jsem se nebála jít spát. Osudy hrdinů mi byly tak nějak jedno a rozhodně se nedá říct, že bych o ně měla strach - nepodařilo se mi vytvořit si k nim vztah. Už zhruba v polovině knihy jsem měla jasnou představu o tom, kdo za vším stojí, a na konci se ukázalo, že jsem měla pravdu - a to je u mě rozhodně nečekané, většinou se netrefím. Co považuji za hlavní klad knihy je způsob vyprávění - ve vyprávění se střídá několik hlavních postav (vždy po několika kapitolách) a tak se nám otevírá celý podivný příběh. Trochu mě mrzí, že je do příběhu vtahovaná mystika a nadpřirozeno - většinou to knize uškodí (výjimku tvoří trilogie Asylum). Přesto se nedá říct, že by kniha byla úplný propadák, spíše je to takový průměr, který místy dokáže vzbudit čtenářův zájem, ale po dočtení na něj nejspíš nebude vzpomínat.


V příběhu se prolínají dvě časové linky - minulost a současnost (hlavní postava vypráví zpětně celý svůj příběh) - což považuji za hlavní klad této knihy, protože jako čtenáři můžeme být u veškerého dění, sledovat to pěkně od začátku přímo z první řady. Už od samého začátku mi bohužel byla Christine - osobní asistentka - pěkně nesympatická a ani k žádné jiné postavě se mi nepodařilo vytvořit si nějaký vztah, což je rozhodně škoda. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten zlom, kdy se všechno začne vyvíjet jiným směrem, kdy se dočkáme toho parádního thrilleru. Jako nemohu říct, že by se tam neděla nejrůznější zvěrstva, ale chybělo mi tam to správné napětí. Samotný konec mě také příliš nenadchnul - po tom všem jsem sice neměla nejmenší tušení, jak to proboha může skončit, ale toto mě nijak neoslnilo. V závěru Osobní asistentku považuji za průměrnou knihu, kterou jsem zvládla přečíst za jedno odpoledne, ale nejspíš se k ní nikdy nevrátím.


Z počátku mi čtení tolik neutíkalo, Marcus Luttrell popisoval jiné mise, kterých se účastnil, a věnoval překvapivě docela dost prostoru samotnému SEALs výcviku - i když jen na základě toho se může běžný smrtelník pokusit pochopit jejich myšlení. Bylo to zajímavé, o tom žádná, ale bylo to hodně náročné čtení (jako vlastně celá kniha - což dokazuje i fakt, že jsem ji četla dvakrát pomaleji, než je u mě běžné). Jakmile se začal věnovat osudné misi, mé napětí narůstalo a já se od knihy nemohla ani na vteřinu odtrhnout. Postupně jsem se prokousávala celou událostí, jímala mě hrůza, děs, obavy... Je fakt, že se kniha trošku rozchází s filmem - nejvíce v samotném závěru - ale to nic nemění na tom, že ve mně obě zpracování vyvolaly značnou škálu emocí a já se jen stěží bránila slzám. Neskutečný příběh o odvaze, vytrvalosti, cti a dalších hodnotách. Pokud vás zajímají příběhy podle skutečných událostí, či se zajímáte o novodobé boje, neměl by vás minutou - ale myslím si, že pokud se o to zajímáte, už jej dávno znáte.


Kniha v sobě nakonec skrývala mnohem víc než "jen" příběh o zmizení. Trochu mě mrzelo, že jsem se nedostala víc do nitra jednotlivých postav, do jejich minulosti, přišlo mi to celkově trochu uspěchané. Taky se mi nepodařilo vytvořit si k postavám nějaký vztah, byť mi přišly sympatické. Alespoň že se ve vyprávění střídaly obě hlavní hrdinky, taky se střídaly dvě časová pásma s rozdílem několika dnů. Přesto na začátku byla kniha taková utahaná a relativně pomalá. Taky mě mrzelo, že kniha byla spíše takové vyprávění, ze kterého mě ovšem nejímala hrůza (byť by tomu téma skvěle napomáhalo). S klidným srdcem můžu říct, že kdyby autorka přidala třeba padesát stránek, byla by kniha nejspíš lepší, přesto je to takový lehce nadprůměrný thriller, u kterého nebudete litovat času, který mu věnujete.


Zbožňuji knihy od Nicholase Sparkse, ale tato byla taková slabší. Nedá se říct, že by hlavní hrdinové byli nesympatičtí, ale celý příběh byl takový trošku hůře uvěřitelný a nesedl mi tolik jako příběhy ostatní. Navíc měla pomalejší rozjezd, což při malém rozsahu stránek dělá taky trochu nevýhodu (kniha nemá ani 200 stránek). Z konce jsem navíc trochu rozpačitá a úplně si nejsem jistá, zda jsem ho správně pochopila. Přesto pokud máte rádi Sparkse, dejte knize šanci - přes to všechno má to správné Sparksovské milostné kouzlo.


Sice nemám moc představu o tom, jaké dnes vycházejí encyklopedie, ale toto je vážně něco! Kniha je rozdělena na časové úseky, ve kterých je každému tématu věnována jedna dvoustrana - každá má ovšem trochu jiné zpracování (co se rozmístění textu a množství ilustrací týče). Jsem skutečně nadšená! Listuji v ní každý den a pokaždé se dozvím něco nového. Navíc ty ilustrace a fotografie ze čtení dělají skutečný zážitek. Navíc informací není tolik, že by to člověka přehltilo... Pokud vás lákají encyklopedie, tato by vás rozhodně neměla minout.


Už v pořadí třetí díl čtenáře tentokrát ponoří hluboko do tajů biologie. Theo opět řešil zajímavý případ, překvapivě snad ještě děsivější než v knihách předchozích. Bohužel mi v knize chybělo napětí, které například v Hračkářovi bylo skoro hmatatelné. Jsem si jistá, že je to právě zvýšenou mírou faktů a teoretických informací, které odvádí čtenářovu pozornost. Bohužel se napětí nedostavilo ani ke konci knihy, kdy tradičně bývají akční a vyhrocené kapitoly. Věřím ovšem, že další díl bude napínavý a já se moc těším, až si budu moct přečíst další Theovo dobrodružství.


Jedna z pro mě asi nejočekávanějších knížek tohoto roku - druhý díl série Nyxia. Po fantastickém prvním díle jsem měla obrovská očekávání. Upřímně jsem doufala, že to tak bude i s dílem druhým. Bohužel, nejsem až tak moc nadšená. Nerada bych vám vyzradila víc, než je přípustné, mohu ale zmínit, že mnohé scény, které jsem po dočtení prvního dílu očekávala, nebyly tak dobré, nebo jich nebylo dost. V příběhu poznáváme obyvatele Edenu, jejich kulturu a jejich zvyky (aspoň částečně), dále se nám vyvíjí vztahy hlavních protagonistů. Nejde říct, že by mi všichni byli sympatičtí, ale vesměs jsem si tuto různorodou partu oblíbila. Zároveň si autor dokonale připravil půdu pro třetí a závěrečný díl - protože po konci této knihy mohu s klidem říct, že ho nutně potřebuji co nejdřív! Bohužel, hodně scén (hlavně těch popisných) pro mě bylo naprosto nezáživných a já se nimi všelijak prokousávala.


Nejde říct, že by každá stránka byla natřískaná akcí, že by čtenář neměl prostor si ani vydechnout. Rozhodně je ale kniha plná myšlenek a postřehů k dnešní době, primárně k životu mladých lidí a k sociálním sítím. Jak bych popsala samotný příběh? Jako něco potrefeného! Nevím ani do jakého žánru knihu zařadit, teoreticky nejblíže má ke sci-fi, ale to vůbec nedefinuje podstatu knihy. Hlavní hrdinka je sarkastická, nejistá a závislá na sociálních sítích (jako spousta dnešních mladých lidí). Moc mi povahově nesedla, byť jsme stejně staré, přesto jsem byla zvědavá, jak se její příběh bude vyvíjet. Postupně to všechno gradovalo a já si jenom říkala, kam až to proboha může dospět. Bylo to dovedeno až do absurdity. A pak přišel konec. Konec, který mě šokoval, vyděsil, zmátl... Bylo to něco, co jsem naprosto nečekala. I teď, chvíli po dočtení, mám problém určit, co si o knize vlastně myslím. Věřím, že se spousta lidí v April najde, ale já k nim určitě nepatřím, a možná proto z knihy nejsem až tak moc nadšená. Přesto je to něco originálního, příběh, s jakým jsem se ještě nesetkala.


Ať si už pod názvem představíte cokoliv, skrývá se pod ním rodinné drama odehrávající se ve Švédsku. Farář, advokátka a jejich sotva dospělá dcera obviněná z brutální vraždy. Skutečně vraždila? Nebo je policie na špatné stopě? Kniha je rozdělená do tří částí, každou z nich vypráví jeden ze členů rodiny. Střídají se kapitoly vzpomínkové, kdy se čtenáři postupně sestavuje mozaika jejich života, s kapitolami ze současnosti, kde probíhá vyšetřování. Bohužel mi všechny postavy byly nesympatické - z počátku knihy mi sympatické byly, ale jak se začalo všechno odhalovat, komplikovat, tak mé sympatie ztratily. Nikdo není dokonalý, to vím moc dobře, ale jejich mezery ve výchově a v partnerském vztahu - děje se to, není to nic nového, ale tady už mi toho přišlo nějak moc. Na druhou stranu nejspíše to všechno vyústilo v takovou nemilou situaci jako je podezření z vraždy. Konec mě nakonec ani tolik nepřekvapil, tušila jsem, že to tak nějak bude, ale některé aspekty celé události jsem nedomyslela. Když to všechno shrnu, je to takový slabší kousek, ke kterému se asi jen tak nevrátím - pokud vás ale zajímají rodinná dramata z originálního prostředí, mohu doporučit - rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustila.
