Blondebookdevil komentáře u knih
Přidávám se k většině - zde nejde dát jinak než plný počet hvězd, za dvě napínavé linie vyšetřování, do toho problémy v mordpartě, Kimina psychika a jiné motivy, jimiž si nás autorka vždy získá. Baví mě a dlouho bavit bude, za mě nejlepší detektivní série.
Eh bien, jak by řekl Poirot, asi je zbytečné rozebírat Agathiny metody, jimiž mě namotá a pak přesvědčí o opaku. Na palubě letadla se stane vražda, může za ni vosa nebo snad jedový šíp? A kdo by byl schopen jej bez všimnutí vystřelit? Nemohu vám říct víc, snad jen to, abyste dali této detektivce šanci!
Příjemný román z nemocničního prostředí, kde si hned oblíbíte hlavní hrdinky a vžijete se do jejich strastí a problémů. Já se před přečtením mylně domnívala, že to je červená knihovna a rozhodně mě to nebude bavit - avšak opak je pravdou, čtivá a oddechová je tahle série od Donny Douglas. Už se těším na další.
Příjemný thriller (pro mne spíše detektivka) z prostředí předměstí, kde se všichni znají a žijí poklidný život. Až do chvíle, kdy se zamotají dvě věci dohromady a spustí nečekaný sled událostí - anonymní dopisy s ospravedlněním za syna a nalezená mrtvola v potopeném autě. Jak spolu tyto události mohou souviset a za jaké meze je člověk schopen dojít, aby ochránil rodinu?
Četla se mi velice dobře, těžko se odhadovalo, kdo co s kým má a jak je do něčeho zapleten. Na plný počet to za mě není, ale zhltla jsem ji jak malinu a vím, že určitě zkusím svižný styl autorky i v jiné její knize.
Další díl ze série opět nezklamal, autorka dokáže na 300 stranách vykreslit parádní thriller. Není místo pro nudné pasáže, pořád se něco děje. Když už je vyšetřování až moc, uzemní nás části s Florinem a Beatrice, kteří dosud přede všemi tají, že jsou spolu. O to víc Florina a všechny ostatní zasáhne Beatricino zmizení.
Případ propojený s tím s minulosti mi nedával spát, měla jsem dva tipy, ale i tak mě rozuzlení překvapilo. Pravda, že konec byl trošku uspěchaný, ale vše skončilo, jak jsem si přála. Kéž by byl brzo nový díl!
Je těžké se k něčemu takovému vyjadřovat stručně, protože z toho mám rozporuplné pocity. Kniha řeší závažné téma, a tím, jak je psána jednoduchým jazykem, plus z pohledu matky i dcery, se mi příběh úplně realisticky odvíjel před očima. Frodo měl ještě trošku zabrat, aby Báru zachránil. Myslela jsem, že vše dopadne dobře. Také mohl být více rozpracován motiv toho, proč rodiče byli jen na jednu dceru zlí a té druhé nadržovali. Na druhou stranu víme, že tohle se nejspíš ještě někde děje a konec nám aspoň dovolil si domyslet, jak to možná dopadlo...
Za mě lepší než první díl, ve kterém mě štvalo chování hlavní postavy, v této knize jsem se s tím poněkud smířila, protože alespoň vyvíjela nějaký zájem o domácí pohodu (i když se jí to opětovně nedařilo.)
Příběh je různě propletený, množství postav nás může zmást a vrah překvapí. Přála bych si, aby se už dala Lottie do kopy (sama se sebou + i s Boydem...) a taky už se vyšetřování netýkalo jí samotné (chování Chloe tady nepochopitelné). Vyšetřování ubíhá, konce dojdete rychle. Těším se na další díly, viděla jsem, že v originále je jich už plno. P.S. Objasní mi někdo záhadu překladu? Jak někoho napadnou Ukradené životy ze Stolen Girls? :D Stejně jako Andělé smrti to nemá s příběhem nic společného, ale asi tomu nerozumím. :D
Tak tohle bylo něco! Už dlouho se mně nestalo, že bych k smrti nenáviděla všechny hlavní postavy. Emily - hodná, laskavá dívka, která však již brzy v novém vztahu pochopí, že za nitky tahá přítelova matka - budoucí tchyně Pammie. Ta dělá Emily samé naschvály, dokonce je schopná si vymyslet nemoc, kvůli níž se odloží svatba Emily a Adama. Avšak co s tím Emily udělá? Nic, Adam stojí stále za svou matkou a tak se od nich obou nadále nechává šikanovat a s.át si na hlavu. :D Adam, Emilyin snoubenec, je ze všech postav asi nejhorší, to co někdy vypustil z pusy nebo jak se choval bylo opravdu na facku. Tohle mít doma tak se neznám. :D
A tak se protloukáme jejich prapodivným vztahem, do nějž zasahuje i James, Adamův bratr, který si nemůže pomoct a má slabost pro Emily. Snaží se jí říct, že Adam pro ni není ten pravý a měla by zůstat s Jamesem. Anebo je to další z Pamminých ďábelských nápadů? Tak, jak se všechno zamotává, se na konci pěkně vysvětlí, i když mně to bylo potom víceméně jasné, kdo je ten zloduch a jak to asi skončí. Souhlasím s tím, jak už tu někdo v komentářích zmínil; asi se dalo jednat jinak, a byla by tím ušetřena spousta trápení, ale to bychom si to tolik neužili... Tak živě jsem si postavy v knize dlouho nepředstavila, a i když mně při čtení vyskakoval tlak do vysokých čísel, bylo to skvělé počtení a ráda bych si od autorky naservírovala něco dalšího.
Příjemné čtení o Anglii a jejích krásách očima skvělého spisovatele pana Čapka. Ta slovní zásoba je úžasná, lehký humor a upřímnost - to vám dá tahle kniha o Čapkových zážitcích z Velké Británie.
Zase se to stalo - všude v knihkupectvích, na internetu a v letácích na nás vyskakovala tato knížka od irského autora E. Dempseyho. Někoho může taková reklama odradit (např. mě), protože si řekněme upřímně - ne všechny knihy ji mají. Přednostně ty se zlatou nálepkou světový bestseller. Byla jsem odhodlaná si ji přečíst, líbila se mně obálka i námět. A když jsem se do ní pustila, po pár stranách jsem věděla, že to bude velké.
Jsme v roce 1943. Německá žena Franka ztratila všechno, co jí bylo v životě drahé. Rodinu, přátele. Bydlí na krátký čas v chatě v Černém lese a skoro ukončí svůj život, avšak tento plán jí překazí nález zraněného parašutisty Luftwaffe. Když ho však slyší v bezvědomí mumlat anglicky, napadne ji, že možná není tím, jehož uniformu oblékl. Vezme ho do chaty a ošetří mu zlomené nohy. Tím začíná celý nebezpečný kolotoč událostí. Jeden druhému nevěří, protože zkrátka nemohou. Franka je parašutistovi podezřelá, že mu jako Němka pomohla a ona si zase o něm myslí, že Němcem určitě není. Vše je zapadáno sněhem, Franka musí jet na lyžích do města pro zásoby jídla, obvazy, sádru a berle, všechno má promyšleno tak, aby nevzbudila podezření a nikdo je v chatě neobjevil.
Poslední dobou jsme zahrnuti četbou z Osvětimi, války a podobně, a já tento žánr moc nemusím; ale protože zde není žádné přímé násilí nebo vynucená lítost, je to něčím výjimečné. Hrůza války je jakoby v pozadí - gestapo, nálety, udavačství. Knihu prostupuje skrytá hrozba a tušení, že ti dva budou objeveni a neskončí to s nimi dobře.
Druhá půlka knihy utíká rychleji, to když si oba otevřou svá srdce a odhalí jeden druhému svou pravdu. Ledy se prolomí a oni tak mohou lépe spolupracovat.
Zkrátka je to o lásce, důvěře, ale i nástrahách války, podrazech, udání a zdůraznění záchrany života svého i těch, na kom nám záleží. Ke konci mi tekly slzy, potřebovala jsem takový závěr. Tleskám, škoda že nejde dát víc hvězdiček. Doporučuji, pro mě to byl nevšední zážitek a dovoluji si říct, že zatím nejlepší kniha roku.
Dlouho jsem se chystala ji číst, protože ji dávno četla moje mamka a ihned se jí zalíbila. Vlastně jsem nevěděla, co od toho čekat, vím že tohle není nejnovější knížka, ale ve spoustě seriálů a knih se teď objevuje tématika cestování časem, takže už jsem něco jako odborník (haha) a snažila jsem se v tom hledat drobné detaily. Jakmile něco změníme v minulosti, samozřejmě se to objeví i v budoucnosti. A tomuto spisovateli se to podařilo skvěle. Chvílemi mi bylo do breku, to kdy se příběh odvíjí špatně, ale jak se říká, stačí zatřepotání motýlích křídel a vše je jinak. Bylo to krásné, ale zároveň smutné, takže mám teď chuť se někomu schoulit do náruče.
Tohle dílo je už tak legendární, že snad nemá cenu ho nějak blíže komentovat. Dostala jsem se k němu skrz povinnou četbu, a bylo to napsané tak mile, že jsem to zvládla celkem rychle. Zkrátka o tom, kam až lidská vůle dokáže zajít. Jsem ráda, že jsem si tohle dílko vybrala.))
Po Houbařce přišlo mírné zklamání. Na sebevražedné povídky sice člověk není naladěn asi nikdy, každopádně jsem čekala asi něco lepšího. Něco tomu chybělo. U dvou povídek mně vadil ten otevřený konec, nešlo mi si ani nějak domýšlet, co a jak se stalo.
U této série z nemocnice z Nightingale ani nemůžu jinak, než plným počtem hvězd. Pamatuju si, že než jsem se pustila do prvního dílu, bála jsem se, že to bude ženský románek a spíš budu zklamaná. Opak je pravdou, není to červená knihovna a jsem nadšená. Ve druhém díle se znovu setkáváme se sestřičkami z 1. části - starostlivou Dorou, ztřeštěnou Millie, puntičkářskou Helen. Objevují se i nové postavy jako Violet Tannerová se svým malým synkem a tajemstvím, které se zdráhá komukoli prozradit. Celkově jsou jejich osudy a příběh zajímavě vystaveny a pro mě je to příjemná oddychovka. Jsem si jistá, že ani další díly mě nezklamou.
Souhlasím s komentářem, že buď vám sedne nebo ne. Ale hodnocení by měla mít rozhodně vyšší.
Mě konkrétně si získala už v první kapitole a to s mně dobře známými popisy Brna. Autor používá (na dnešní dobu) nezvykle vyumělkovaný jazyk, který však jinak obyčejnému příběhu o vztahu a rozchodu dodává šmrnc a eleganci.
A o čem kniha vlastně je? To se nedá v jedné větě říct. Vyvolá ve vás to, že budete chtít zažít to, co Janek a Nina (tedy to dobré) plus si poslechnout všechny písničky a navštívit zmíněná místa. Z českých románů je to to nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Další ze světových klasik přečtená, ale vidět ji na prknech by bylo možná o něco lepší. Ve druhé polovině se událo skoro všechno a slavná postava Lakomce se nepoučila a byla hamižná dál... Avšak co se týče komediálnosti a žertu, stále u mě vedou jiná díla.
(SPOILER) K Příběhu služebnice jsem se dostala skrz psaní eseje do školy. Nejsem si totiž jistá, jestli bych si to přečetla i bez této povinné četby.
Před čtením jsem moc nevěděla, do čeho jdu, seriál mě nenalákal a bez toho jsem si nechtěla kazit dojem nebo spoilerovat čtení. Každopádně, bylo to pro mě utrpení. Deset dní jsem četla, jak nejpozorněji jsem dovedla, a k tomu i lístečkovala, protože jsem se snažila nahlédnout hlouběji do symbolů a alegorií knihy. Musím říct, že jsem si to však vůbec neužívala. Děj nebyl děj, celé se to táhlo a nebylo to o ničem. Vadilo mi časté přeskakování do minulosti a absence přímé řeči. Nechápu jak to někdo může nazvat takovým "1984 pro ženy." Ne, ne a ne. Žena je zde sice povýšena na chodící dělohu, ale celkový smysl knihy nám uniká, na čtenáři je tři čtvrtě práce, aby si domýšlel a dosazoval události do různých historických kontextů. Posledních asi 60 stran mě překvapilo, konečně dostal Mayday a odboj nějaký spád a tak jsem si říkala, že to třeba zlepší moje hodnocení. Bohužel, otevřený konec a pak epilog profesora na univerzitě mi to celé zkazil. Za mě ne, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla, je fajn mít přehled.
Jelikož miluju film, byla jsem zvědavá i na knižní předlohu. A absolutně v ničem mě nezklamala! Stejné scény (některé i doslovné), má nejoblíbenější je příhoda jak si stréc Metud koupil medvídka mývala. Pepin je prostě postava nad postavy.
Vzpomínám si na hodinu češtiny na nižším gymnáziu, kdy nám profesorka donesla právě knihu povídek Š&G. Četli jsme si Exkurzi do zoo a všem se nám zalíbila. Navíc je faktem, že u nás doma (hlavně s mamkou) je to pro nás prostě klasika. Musím říci, že tento humor je pro mě naprosto kouzelný a přirozený. Některé mě bavily více a pár ojedinělých méně; avšak když mi při čtení povídky v hlavě zní hlas jednoho či druhého komika, užívám si to o to víc.
Neskutečným způsobem se mě to dotklo, spisovatel dokázal vylíčit obyčejné lidské vlastnosti a donutil mě nad tím hlouběji přemýšlet. Mrzí mě jen, že jsme to neměli v nabídce povinné četby a dostala jsem se k ní až teď.