Blue
komentáře u knih

Kniha shrnuje příspěvky, které dříve vyšly jako seriál v denním tisku a je doplněna zajímavým kalendáriem několika medailony. Už ze samé podstaty to tedy není čtení, které jde více do hloubky, spíše jen naznačuje velkou šíři témat , kterým je možné se věnovat při studiu protektorátního a těsně poválečného období. Spíše než nějaké zevrubnější poučení tak kniha ve svých mnohdy velmi stručných (ale zajímavých ačtivých) příspěvcích přináší jen velmi zevrubné shrnutí a vybízí k dalšímu studiu v dnes již velmi rozsáhlé literatuře, jejíž výběr v závěru přináší.


Ostrov v sousoroví bezprostředně navazuje na Vězně č. 1260 a je tedy vhodné je i v tomto pořadí číst. Jak už jsem napsal u prvního dílu, je to velmi cenné a zajímavé svědectví a velmi dobrá literatura. Nejsem znalcem tohoto "žánru", takže opravdu nevím, zda už někdo jiný popisoval typ věznice, v níž se Šavrda ocitl. Jestliže ne, tím cennější jeho svědectví je. Navzdory neveselému obsahu mohu obě knihy směle označit za velký čtenářský zážitek.


Autorův styl vyprávění mi nevyhovoval, myslím jeho mísení beletrie s faktografií, ale i tak jsem si udělal určitou představu o zlaté horečce na Klondiku. Kdyby kniha byla čistě faktografická, byla by ona představa ještě přesnější.


Nepíšu to rád, ale mne kniha velmi zklamala. Jednak to není moc zajímavý příběh, jednak se mi nelíbil ani způsob odvyprávění. Vyloženě nevhodný pak byl ideologický dovětek. Toto se zkrátka nepovedlo.


Pěkné, smutné, nostalgické, pro našince jistě originální a tím i atraktivní svým tématem, ovšem zároveń i trochu mnohomluvné čtení. Myslím, že nějaké škrty by knize prospěly. Já autorovi věřím jeho obdiv k vlkům, ale nemusel to pořád dokola opakovat.


Je záslužné, že se někdo rozhodl věnovat se pozoruhodné osobnosti Hynce Ptáčka. Období mezi bitvou u Lipan a nástupem Jiřího z Poděbrad na trůn je obdobím, o kterém širší veřejnost (a to myslím zájemce o historii) až tak moc neví. A to je i základem mé výtky. Při četbě knihy jsem si několikrát uvědomil, že bych přivítal, kdyby se některému problému či osobnosti autor věnoval poněkud více, věnoval mu nějaký vysvětlovací odstavec, zasadil událost více do kontextu. Měl jsem pocit, že sází jména a události tak suverénně jako by předpokládal, že to přece každý ví. Ale neví.


Je to takové lidové čtení, celou dobu mi to připomínalo Karla Václava Raise nebo Jindřicha Šimona Baara. Takže mě to vlastně dost překvapilo. Čekal jsem nějaký angažovaný schematický kolonizační román, ale nic takového se nekonalo. Naprostým překvapením pak pro mne byla absence politiky. Ne že by mi chyběla, ale měl jsem knihu podle literárně historických příruček nějak zaškatulkovanou a ukázalo se, že je to poněkud jinak. Lidové čtení o dvou rodinách, které rok po válce přišly do Orlických hor a usídlily se ve dvou chalupách po Němcích. Nic víc, nic míň.


Jak už tu bylo mnohokrát uvedeno, je to klasická anglická detektivka. Snad se k tomu dá dodat, že je dobře a kultivovaně napsaná. Klidně to uznávám, i když nejsem vyznavačem tohoto žánru.


Rozhodně to nejlepší, co jsem na dané téma četl. Charta a disent obecně je u nás brán příliš pateticky, oficiálně, což pak samozřejmě vzbuzuje někdy vůči těmto aktivitám i příslušné negativní reakce a podporuje i různé nemyslné fámy. Boltonova kniha disent odpatetizovává a zlidšťuje. Přináší uvěřitelný příběh, který všem doporučuji si přečíst.


Jako příběh to není špatně sestaveno, docela dobře se to čte, je to taková fantazie, jak to asi tenkrát v březnu mohlo v Místku vypadat. Problém je, že nevypadalo. Kniha je psaná tendenčně, postavy jsou značně schematické, na jedné straně vzorní komunisté, na straně druhé (nepočítám-li místní Němce) mozaika různě prohnilých místních obyvatel a velení kasáren. Kniha zcela odpovídá době svého vzniku, dnes už tuto literaturu bereme s velkým nadhledem. Kromě kapitána Pavlíka, který je tu vylíčen jako příznivec komunistů, který přímo v kasárnách poslouchá moskevské vysílání. Ten se chudák v hrobě obrací.


Těžko říci, komu je text vlastně určen, dlouhou dobu to vypadá čistě osvětově, ale nakonec vyznívá i dost polemicky. Vzhledem k tomu, že v otázce marxismu mají lidé víceméně "jasno", buď jsou nekriticky přesvědčení o jedinečnosti učení tohoto filozofa, nebo jej naopak šmahem odsuzují, bude myslím mít text poukazující na to, že celá kauza je poněkud komplikovanější, jen nemnoho čtenářů. Ale rád se budu mýlit, třeba je více lidí, co chtějí myslet vlastní hlavou a nechtějí se pohodlně nechat balamutit buď jednou, nebo druhou stranou. Každopádně je to text příliš stručný na to, co vše chce sdělit, slušelo by mu přidat pár odstavců.


První povídka je lepší, ale celkově je to velmi kultivované detektivní čtení. Simenon byl zručný psavec s dobrými nápady.


Jan Kozák už byl dnes víceméně vyobcován z české literatury jako autor, který byl oficiální tváří literatury normalizační, a nejen to, byl i významným funkcionářem, tedy spolutvůrcem celého dobového klimatu, které nebylo rozhodně dobré. Řečeno eufemisticky. Já si ale rád ze zvědavosti přečtu i něco od těchto spisovatelů, mám pak lepší pocit, že nemusím jen papouškovat nějakou poučku z učebnice, ale mohu zaujmout vlastní stanovisko. Takže jako literatura se to číst dá. Není to nic převratného, ale popisy přírody, lovů, vůbec zasazení do nepříliš často popisovaného prostředí tajgy jsou zajímavé a místy i čtivé. Jsem tedy rád, že jsem si knihu ze studijních důvodů přečetl a mám už nějakou vlastní představu.


Tohle je tutovka. Všem milovníkům klasické dobrodružné četby mohu knihu bezvýhradně doporučit k pozorné četbě i občasnému mazlení.


Anotace uvedná výše je mírně zavádějící. Já bych souhlasil s tvrzením, že autor "nalézá poezii krajiny, přírody i lidských příběhů..." Tak nějak to je. Je to kniha křehká, citlivá, vnímavá, mohl bych takto pokračovat, ale dodám, s lítostí, už jen jeden přívlastek, také podměrečná.


Jelikož knihu hodnotím jako dospělý, nikoliv jako dítě, můj pohled je nutně poněkud zkreslený. Čtení je to vkusné, ale z pohledu dospělého samozřejmě poněkud naivní. A celou dobu jsem se ptal, zda to není naivní i pro dětského čtenáře. Nedokázal jsem odhadnout cílovou věkovou skupinu. Hrdiny knihy jsou jedenáctileté děti, mně to ale přišlo, že je možná určena ještě mladším. Děti jsou dnes "předčasně vyspělé." Po formální stránce je to ovšem kniha mimořádně povedená. Výborně se povedlo skloubit formu s obsahem.


Trochu jiný Grey, než jsme zvyklí. Je to velmi dobrá dobrodružná četba pro mládež (zejména klukovskou), ale asi už ne pro dnešní mládež, ta už má jiné zájmy a jiné hrdiny. Já jako bývalá mládež jsem si to ale užil i dnes.


Jak už jsem u Zweiga uváděl: nádherný jazyk a ohromný patos. Krásné čtení.
