Blue komentáře u knih
Česká verneovka. Bohužel s ne příliš vzrušujícím dějem. Ve své době to i tak mohlo být solidní čtení. Dnes už jen pro skalní fanoušky.
Poutavé vyprávění o zániku incké říše, milovníkům klasické dobrodružné literatury pro mládež, tedy těm, co se rádi vracejí třeba ke knihám Karla Maye a dalších autorů této generace, lze doporučit ke čtení i dnes. Jsem příjemně překvapen a rád doporučuji.
Přímočarý a velmi akční western, navíc velmi zručně napsaný, Eduarda Fikera je v tomto ohledu nutno považovat za áčkového autora béčkové literatury, řemeslo ovládal vemi dobře. Jsou tu kouzelné okamžiky: "Je těžko za podobných okolností vyložit, proč se věci vyvinou tak a ne jinak. Buddy se v překotném zmatku ocitl opět nablízku Daisy Manbyové. Stála u stěny a právě na ni padal těžce raněný kůň. Hrozilo nebezpečí, že ji svou váhou rozmačká. Buddy nevěděl, jak se stalo, že se najednou opíral nohama o zem a rukama o domek. Pod sebou měl Daisy a na zádech koně." Jako oddechové čtení ideální.
Je to jako u obdobné autrovy publikace o Hugovi Haasovi. Mně osobně tento způsob nevyhovuje. Takovýchto střípků jsme už četli a slyšeli mnoho. Já bych si chtěl přečíst skutečně pořádnou biografii, která by sledovala hercův "život a dílo" pěkně chronologicky a zevrubně.
Soubor studií, který dává čtenáři naději, že snad není daleko doba, kdy se bude moci i o době normalizace hovořit svobodně. Zatím stále ještě je to v moci těch, co to vnímají pouze černobíle. Tak jako ti, které kritizují.
Knížka je to drobná, ale i tak jsem čekal více informací. Ale je to mé subjektivní očekávání, za které autorka nemůže. Text je čtivý, psaný objektivně, ocenil jsem, že není tendenční. Bylo by myslím velmi přínosné se takto podívat hlouběji na historii sovětské šachové školy. Snad někdy vyjde kniha, která to vezme skutečně od podlahy. A třeba ji napíše i Barbora Umancová. Té by to šlo dobře.
Tak jako u Mistrů, autorův upovídaný styl mi nesedí, přesto jsem odhodlán zdolat i třetí díl. Ony to vlastně ani tři samostatné díly nejsou, je to kniha jedna, akorát uměle rozsekaná na tři. Já tento podivný triptych nechci hanět, některá místa jsou velmi pěkná a celkově je kniha působivá, ale také je tu řada pasáží, i celých kapitol, které pro jejich "udřistanost" zdolávám rychločetbou. Mám z toho velmi rozporuplný dojem. Líbí i nelíbí zároveň. Uznávám, že jako literární kritik bych se živit nemohl.
Panoramatický, ano to je to správné slovo. Panoramatický román, kdy takřka každou kapitolu vypravuje, nebo kdy každá kapitola je viděna očima jiného zúčastníka děje. Román se odehrává během několika letních týdnů roku 1866, ale v různých reminiscencích se vrací až k roku 1848 a připomíná i postavy v roce 1866 nežijící (např. Havlíček). Je to interesantní čtení, nabízející široký vhled do myšlenek jednajících postav a poměrně dost plasticky mapující život a činy několika předních dobových aktérů, J. V. Friče, F. Palackého, F. L. Riegra, J. Grégra apod. Každopádně velmi zajímavý je autorův styl, na který je možná třeba se i trochu naladit. Ale pak to stojí zato. Kniha je to poněkud pozapomenutá, možná by bylo přesnější označení málo známá, proto ji vřele doporučuji všem zájemcům o české dějiny druhé poloviny devatenáctého století.
Vzhledem k tomu, jak slavný je autor, mne opravdu velmi překvapilo, jak slabá je to kniha. Je to naivní vyprávění, které jsem dočetl jen s velkým sebezapřením. Vysvětlení, jakým způsobem zmizel ranč, už bylo vysloveně parodické. Velmi mne to zklamalo, o to víc, že mám rád westerny. Ale nikomu svůj názor nevnucuju, také určitě čtu knihy, nad kterými pozvedá obočí zase někdo jiný.
Nejkorektnější by bylo napsat neslané nemastné konstatování, že knížka nepatří k vrcholům autorova díla. Ale já to trochu upřesním. Rozsáhlá básnická skladba byla psána pro mládež, ale pro mládež z počátku 20. století, už to způsobuje, že dnes je tato poměrně naivní vyprávěnka víceméně pasé. Dnešní čtenář má opravdu poněkud jiné nároky a obtížně se vpravuje do duše tehdejšího dítěte, aby si mohl tuto četbu užít. Takže dle mého názoru se jedná o literaturu, která spíše neobstála v prověrce časem a dnes může potěšit snad jen skalní příznivce Vrchlického nebo dobové literatury obecně. Já, navzdory svému hodnocení, a jak je u mne obvyklé, jsem rád, že jsem si Křižáčka přečetl. Nejsem zrovna "skalní", ale rád se k této starší literatuře vracím. Je obtížné knížku sehnat, kromě samostatného prvního vydání z roku 1906 se nachází ve dvacátém svazku básníkových spisů - Jaroslav Vrchlický: Žeň času, Praha 1963.
Možná to není plných sto procent, ale čtyři hvězdy by se mi zase zdály málo. Leo Perutz je další z mých objevů ( v tom smyslu, že jsem jej dosud nečetl a příjemně mne překvapil) a Švédský jezdec je ukázkovým příkladem toho, proč tak rád čtu - pro čistou radost z četby, z dobře a inteligentně vyprávěného příběhu. A když se ještě povede pěkně vypointovat...
Málokdy se mi stává, abych se tak strašně s autorem minul. Jeho způsob vyprávění mi naprosto neseděl a knihu jsem dočetl s vypětím všech sil. Jako komentář to tedy není nic moc, možná to bude tím rozčarováním, protože jsem si od knihy docela hodně sliboval.
Mírně navyšuju hodnocení za originalitu námětu a velmi příjemný styl autorčina psaní. Mírně zklamán jsem byl z toho, že kniha není souvislým pojednáním o tématu, které slibuje, ale spíše trochu spletencem příspěvků na téma rekreace ve 20. století. Ale to nakonec tak úplně nevadilo, protože většina z těchto příspěvků byla skutečně zajímavá.
Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se vyvíjel text, velmi pozoruhodný je pak výsledný scénář, který je na to, že se jedná o příběh vlastně poměrně komorní, velmi košatý a výsledný film by byl velmi výpravný a rozhodně v naší kinematografii zcela ojedinělý. I z tohoto pohledu tu tedy citelně chybí širší popsání příprav filmu včetně osobních svědectví zúčastněných. Úvod je příliš stručný a tyto peripetie, možná neméně dobrodružné, než zlatokopecký příběh sám, víceméně opomíjí.
Pět hvězdiček dávám za opravdu příjemný zážitek korunovaný dvěma tajnými detektivy českého krále zachycenými v detailu v kupé vlaku. To bylo opravdu velmi vtipné.
Čekal jsem Balzaka, dostal jsem Viktora Huga. Nechci se pasovat do role velkého znalce Balzakova díla, ale toto je jen romantická historie, jaké se tehdy psávaly, včetně patřičného (blíže neupřesňuji, kdyby se ještě někdo odhodlal knihu číst) konce. V učebnicích se píše, že tato kniha je mezníkem v Balzakově díle. Nevím, nevím. Já jsem spíše zklamán, protože jsem čekal něco víc. Nebo něco jiného, abych nehaněl romantická díla.
Je to pěkné, i když ne zcela lehké čtení. Rád jsem si knihu přečetl, nedovedu si ale představit, že bych to četl jako dítě.
Nehodnotím tady pouze hru jako takovou, ta se ostatně dochovala jen jako torzo, hodnotím zde edici, tedy celou tuto drobnou knížku včetně doslovu, který nás podrobně informuje o vzniku hry a okolnostech jejího uvádění. Tento drobný svazek je velmi dobrým počinem a jistě potěší všechny příznivce svérázného Zápaďana.
Není to zcela souvislé vyprávění, resp. nepokrývá vyváženě celé popisované období a některé informace, zejména pak citovaná korespondence, působí bez znalosti kontextu trochu vytrženě, rozhodně je to ale vítané doplnění biografie obou pánů.