Boby17 komentáře u knih
Všichni členové noční hlídky jsou super, ale snad nejvíce se mi líbil Karotka. Příběh nejméně o jeden level výš ještě pozvedl svým čtenářským přednesem Jan Zadražil. Srdečně doporučuji k poslechu, nám v autě všechny cesty krásně ubíhaly a někdy jsme si ještě jízdu i prodlužovali. Těch hvězd bych dal klidně šest.
Plním 1. úkol ČV 2022, je to úkol těžký a riskantní. Opět se mi potvrdilo, že některé knížky se dají nadšeně číst jen v určitém věku. A Foglarovky mezi ně jistě patří. Ale propadák to určitě není, byly tam některé velice zajímavé momenty. Ať už signalizace morseovkou, popsané trampoty s našimi Indočechy (píšu nepřirozeným korektním jazykem - v knize je to normálně) nebo organizace veřejného závodu, či nález ostatků (byť nedořešený). Dávám čtyři hvězdy.
Autor mě tím koncem docela zaskočil. Nejprve jsem si myslel, že nemám v čtečce celou e-knížku, ale kontrolní návštěva knihovny mě vyvedla z omylu. Tak tedy dobrá. Ani se tak nejednalo o detektivku, protože vrah byl znám vcelku brzy, ale o román o švédské rodině, která se sejde na rodinné oslavě a vynoří či obnaží se problémy jejích členů. A tyto problémy vytvořily temný dominový efekt. Byl to takový civilní příběh, žádné potoky krve ani snaha čtenáře ohromit. Inspektor Barbarotti mi byl sympatický a tak si určitě časem přečtu další díly série. A možná se i dozvím odpovědi na poměrně otevřenou koncovku této knihy. Uvidíme, jestli Hakan Nesser může alespoň naznačovat ...
Upřímně se divím tak nízkému hodnocení (72 % od 184 čtenářů). Mně knížka přišla skvělá, zejména ten originální nápad s potápěním se v písku a v ovládání jeho skupenství. Příběh byl v podstatě komorní, mnoho postav se tam nevyskytovalo, ale vše potřebné bylo vyřčeno na příběhu jedné rodiny. O ději nic říkat nebudu, přečtěte si to sami. Já jsem zklamán vůbec nebyl.
A až teď si přečtu komentáře ostatních, protože se nikdy nechci nechat dopředu ovlivňovat názory jiných.
Jošt Moravský (také i Lucemburský), jediný markrabě moravský a český ne-král, který se stal římským králem. Píšu to takto, protože Karel IV. byl jak římským a českým králem, tak i moravským markrabětem. Knížka mě uvedla do světa vysoké politiky, kde není problém rychle obracet plášť podle hesla Qui bono. Že byl Joštův bratranec Václav IV. alkoholik a slaboch, to se všeobecně ví. Méně známé ale je, že Zikmund (Liška ryšavá) byl zdatný státník a Jošt Moravský mu byl rovnocenným spojencem/protivníkem. Životní příběh Jošta mě zaujal, vždyť alespoň jednou týdně se v Brně ocitnu na Joštově ulici a na Moravském náměstí. Musím ještě někdy vyhledat jeho náhrobek v kostele sv. Tomáše. Knížka se četla dobře, takže zájemci o naši historii ji zvládnou určitě rychle. Vadila mi ale odbytá redakční práce, takže místo v kobce se vězni zavírali v kopce (asi sena) a autor běžně používá metrické míry, byť byly zavedeny až v druhé polovině devatenáctého století. Dávám čtyři hvězdy.
Z knížky mám rozporuplné pocity. Příběh ze začátku 18. století byl dobrý a barvitě byla popsána velmi těžká doba pro život obyčejných lidí. Samé zákazy, drakonické tresty za malichernosti a privatizace výkonu státní moci kriminálními živly.
Bohužel dějová linka ze současnosti mi přišla úplně mimo mísu a navíc přetékala intelektuálním balastem. Sám autor v doslovu přiznáva, že kniha vyjadřuje "radikální politický světonázor" a dále, že měl velké štěstí, když "získal štědré stipendium určené pro dekoloniální a postkoloniální studia, kritické zhodnocení studií rasy, marxismu a taktéž queer a trans teorií". Tohle kdybych věděl, tak bych se do knížky ani nepouštěl, protože tyto rádoby vědecké discipliny považuji za nesmysly. Dávám slabé tři hvězdy,
Co lze napsat po osmém dílu tak, aby se člověk neopakoval? Za mě asi nic. Prostě opět perfektní historická detektivka, která mě hned vtáhla do děje. Rodina Kuislů mírně zestárla a měla své vnitřní problémy. V kritických chvílích se však opět semkla a společně čelila smrtelným nástrahám. A to jak důvtipem, tak i hrubou silou. Doufám, že pan Pötzsch svým věrným čtenářům brzy předloží další pokračování. A abych ho na dálku povzbudil, tak dávám zcela zasloužených pět hvězd.
P.S. Velice mě pobavilo, že svatá Corona byla uctívána jako ochránkyně proti moru.
A taky se mi už dlouho nestalo, že bych se tak začetl, až bych přejel zastávku MHD :-)
Příběh o dozvucích první světové války z pohledu žen - šlechtičen mě opravdu zaujal. Samozřejmě, že vyprávění je ovlivněno jejich privilegovaným postavením a neodráží tedy život široké společnosti. Při čtení jsem povšiml pro naši společnost nezvyklého kastovnictví, které zřejmě ve Velké Británii zůstává i dnes. Jen tak někdo se mezi ně nedostane a pokud se tak i formálně (titulem) stane, otázka skutečného přijetí do společenství je věc úplně jiná. Životním cílem většiny žen bylo se výhodně provdat, dle očekávání rodiny a společnosti. Ale po válce chyběl milion mužů, kteří odešli a už se nevrátili. Jiní se konce války dočkali, ale jako mrzáci tělesní a prakticky všechny trápily duševní problémy. Problémy mužského světa se samozřejmě přelily i do světa ženského. Na to se zapomíná. Zítra si celý svět připomene Den válečných veteránů, který vzešel jako upomínka na ukončení první světové války. Je ale potřeba si s padlými, raněnými a nemocnými připomenout i ovdovělé manželky, osiřelé děti, zdrcené rodiče a sourozence. Zajímavou knížku hodnotím 4,3 hvězdami, tak zaokrouhluji na 4.
(SPOILER) Tak rytíři z Vřesova mají v Ondřeji z Rohatce pokračování a to v nové sérii posunuté v čase. Čeněk z Vřesova stojí při italském tažení jako opora po boku markraběte, příštího krále a císaře Karla IV. a má přímý vliv na osudy nového hlavního hrdiny. Také Beneš se tu krátce mihne. Bojové akce i úkoly při zabezpečení hospodařství získaného panství jsou podány barvitě, jak jsem od pana Niedla zvyklý. Nespokojený jsem jen s délkou příběhu, ale to mých pět hvězd nesnižuje. Už se těším na další díl!
Příběh rockera z generace mých rodičů se mi líbil a tak bez rozpaků dávám všechny hvězdy. Asi nemá smysl se tady příliš rozepisovat, protože jeho osudy jsou živým dějepisem druhé poloviny dvacátého století a prvních let třetího tisíciletí. Část jsem prožil, byť s jiným úhlem pohledu na svět kolem sebe, a právě o tu možnost konfrontace s osobním prožitkem to pro mě bylo ještě zajímavější.
Z mého pohledu byl poslední díl nejlepší, plný akce i napětí. Opět se střídali jednotliví aktéři ve vyprávění v první osobě a bylo to zajímavé. Celou sérii doporučuji číst postupně od začátku, protože vztahy hlavních postav mají svůj vývoj. Za celkovou spokojenost dávám plný počet hvězd.
A ještě dva pěkné citáty:
"Víš proč se bojím vodky s džusem? Protože po vodce s džusem se nebojím vůbec ničeho."
"Neexistujou tvrdý lidi, jsou jenom špatně, nebo dobře připravený."
Tento díl příběh Oldřicha z Chlumu trochu rehabilitoval. Po velmi nepodařeném Spiknutí oběšenců jsem se ze severních Čech přesunul na Křivoklát. Vyšetřování vedlo do nejvyšších pater moci a o to bylo nebezpečnější. Otovi zase holky samy lezly do postele, avšak tentokrát mu na konci sklaplo :-) Na lepší hodnocení to ale není, jednak vzhledem k příběhu a i z důvodu Kosmovy kroniky (viz text) a také nedobové mluvy, např. slovo "fajn" je ve 13. století na našem území určitě nezvyklé. Po zaokrouhlení 3,6 hvězdy je z toho pěkná čtyřka na páce.
Hm, čekal jsem něco jiného. Každopádně z mého pohledu byl začátek lepší než závěr a úplně úplný konec nic moc. Když jsem přemýšlel jaký napíšu komentář, tak jsem si vzpomněl na refrén písničky Lupič Willy od Jiřího Schelingera. Suma sumárum slabá trojka.
Osmé a asi i poslední pokračování příběhu Gereona Ratha, jeho manželky Charly a dalších postav, které více či méně zasahovaly do děje. Hitlerovské Německo v době konání olympiády, politické tlaky na vyšetřování případů a brutální hledání nepřítele i tam, kde není. Autor opět dokázal skvěle navodit atmosféru, stránku za stránkou jsem hltal a nemohl se odtrhnout. Opravdu výborně napsané, ale je nezbytně nutné číst jednotlivé díly v jejich pořadí, protože na sebe navazují. Konec byl úplně příznačný a bohužel asi nedává moc šancí na pokračování. To je škoda, na druhou stranu, nastavovaná polévka už bývá jalová. Takže pane Kutschere, děkuji Vám za celou sérii. O její kvalitě svědčí to, že všechna pokračování jsou k dnešnímu dni hodnocena nejméně na 83 % a to opravdu nebývá obvyklé.
S komentářem jaroivy k angličtině v textu bez výhrady souhlasím.
Další skvělé pokračování, tentokrát v kapitánské uniformě Mantichory a ve velení operačního svazu Q lodí. Piráti se chovali jak vzteklí psi, Liďáci si přihřívali válečnou polívčičku a někteří členové posádky byli vlastně kriminálníci. Takže velká porce problémů k řešení a pak ještě k tomu zvířecí problémy Nimitze. Více prozrazovat nebudu a těším se, až se brzy pustím do dalšího pokračování série.
Sedmé pokračování opět bylo skvělé. Tentokrát plné intrik a soupeření mezi SD a Hermannem Görringem. Pátrání Gereona zavedlo až na stranický sjezd svobody do Norinberku a zpět do Berlína, a to jak místopisně, tak i do minulosti. Také se čtenář dozví mnohé o temných tajemstvích Johanna Marlowa a o činnosti nacistického úřadu péče o mládež. Překvapivě se také vrátila jedna postava z minulých dílů, tentokrát v ještě nebezpečnějším postavení a má na Gereona velkou páku. Víc nebudu prozrazovat, přečtěte si celou sérii, já se chystám na další díl.
V exilu na Graysonu to opět vřelo a zlí magoři byli opravdu zákeřní. I na meče došlo ... A aby toho nebylo málo, liďáci se opět pokusili vybojovat vítěznou bitvu a pokořit nezdolného spojence Mantichory. Výsledek nebudu prozrazovat. Knížka se mi velmi líbila a pět hvězd si u mě zasloužila.
K této armádě jsem prodělal odvody, tak mě knížka v knihovně zaujala. A zvláště tím, že jsem se dozvěděl něco nového i o historii mého bydliště. Zpracování díla si zcela jistě vyžádalo desítky hodin mravenčí badatelské práce v archívech, za což autorovi jménem všech zájemců o vojenskou historii děkuji.
Tak tenhle příběh mě až tak neoslovil. Nebyl úplně špatný, ale Infico a Tekuté krystaly se mi trefily do vkusu lépe. Přestupům do jiných dimenzí, byť tam byly i dějově světlejší chvilky, dávám 3,4 hvězdy, takže zaokrouhluji na tři celé.
Knížku, vydanou na kvalitním křídovém papíru, lze věcně i rozsahem rozdělit na dvě poloviny. První se v souladu s názvem věnuje vojenskému újezdu Březina za humny města Vyškova, druhá půlka knížky pak pojednává o správním členění státu, Jihomoravském kraji, o organizaci Armády ČR, o přírodě v ČR, dálniční síti, krajských a lázeňských městech, národních parcích, památkách UNESCO, nejvyšších horách, řekách a vodních plochách, či o obyvatelstvu.
Činí to na mě dojem, že byly peníze na nějaký rozsah publikace, tak ji bylo třeba zaplnit tou rozsahem druhou polovinou. Pokud by to bylo míněno jako upomínkový předmět pro cizince, pak by obsah byl úplně OK, ale jistě by byla vytištěna v angličtině či jiném světovém jazyce.
Na druhou stranu je zde všechno v kostce, takže může sloužit i jako nějaké vademecum údajů o České republice a to jistě není na škodu.
Moje hodnocení sráží, dvě zjištění:
str. 87 - u 74. mechanizovaného praporu není uvedena posádka Bučovice, přičemž tento útvar se z místa dislokace od doby svého vzniku v roce 2008, tehdy jako 74. lehký motorizovaný prapor, nehnul (to by snad ministerstvo obrany mělo vědět!).
mapa 15 - vydavatel Ministerstvo obrany - geografická služba AČR, 2020. Na této mapě není zakreslena vodní nádrž Kopaniny z roku 2017 za obcí Zelená Hora, ležící přímo na hranici vojenského újezdu. Tak nevím, jestli se smát, nebo brečet nad úrovní české vojenské kartografie. Snad naši vojáci, až půjde někdy do tuhého, na špatné mapy nedoplatí.