Boogie007 komentáře u knih
U EH se nepředpokládá, a snad ani autor sám nedopouští, aby se člověk probíral knihou pouze jako pasivní čtenář. Základní věci, problémy, jsou podávány po malých dávkách , v náznacích, pak je na nás samých, jak rychle nám to "zapálí" a vytušíme, co se vlastně na stránkách děje. Jednotlivé narážky se musí poskládat do sebezapadající skládačky, ale přesto si až do konce nejsme jisti, jaký obrázek se vyloupne a nejednou jsme výsledkem ohromeni. Nedílnou součást EH a jeho prací tvoří to, co měl rád, čemu se věnoval (většinou to hrubě chlapské). To buď popisuje tak, že se stávají hlavním tématem nebo jsou prostě jen přítomny a dotvářejí osobnost hrdinů. Některé z nich přijmeme za své, alespoň po dobu čtení, některé nás zavádějí až k odmítnutí a odsouzení, ale to všechno k příběhům a k samotnému autorovi zkrátka patří.
Rajská zahrada vyšla posmrtně a působí trochu odlišným dojmem než ostatní práce. V jiných knihách je přítomna živelnost, jakýsi vnitřní neklid. V Zahradě se láska dvou mladých lidí vytrácí neobvyklým způsobem, a je nahrazena jinou, odchází do šedého neurčita. Po přečtení zůstává pocit něčeho nedokončeného a veliký otazník ... alespoň u mě ;-).
Kniha podává kompletní obraz života v Řecku. Seznamuje nás se státním zřízením, tehdejším člověkem, kulturou, každodenním životem, filozofií, prostě se vším tak typickým a krásným představující minulost. Je psaná tak, aby zaujala jak žáka, studenta, či dospěláka, který si chce oprášit vědomosti ze školních lavic.
"Krásná a slavná - to jsou dvě slova, která věrně vystihují charakter Prahy". Od doby, kdy Praha vznikla, až do současnosti, se město velmi změnilo, hodně důležitých událostí se zde odehrálo a ovlivnilo naše dějiny. Stále se objevují nové stavby, o jejichž účelu a umístění se dá pochybovat, ale stojí zde krásné stavby, budovy, kostely, baziliky a domy z doby románské, gotiky, renezance, baroka, rokoka, ... Knize se dá jen vytknout poplatnost době ... ale co se dalo dělat, že?
Báječné povídky s náměty tak blízkými Hemingwayovi, totiž toreadoři, rybaření, boxeři, válka, ... Hemingwayovo psaní je tak úžasné, že mu odpustím i to, že miluje sporty plné krve a smrti.
V Orlických horách se dobře daří různým zkazkám, ať již pravdivým nebo smyšleným, veselým nebo smutným, zkazkám o pašerácích, strašidlech, přírodě, ... Zkazky se pak předávaly (a tak uchovávaly) z generace na generaci při společných přástkách a besedách.
Ted Kramer je úspěšný, má krásnou ženu, roztomilého chlapce, všechno se zdá dokonalé. Pak ale nastane zvrat a Ted je postaven do nové role otec-matka. Je to něco, na co se nedá připravit a Ted se zpočátku ve všem topí. Když se spolu s chlapcem zaběhnou, přijde manželka zpět s tím, že chce syna zpátky.
Ještě předtím, než vyšly knihy od Martina Hilského, byl tento výtisk mojí shakespearovskou biblí, souhrnným studijním materiálem. Čtivou formou je zde shrnut dramatikův život, doba ve které tvořil, informace o divadle i jazyku. Hry samé jsou přehledně rozděleny podle stylů, jsou zde vypsány postavy, děje, i s popisem pozadí hry. Vřele doporučuji všem, kteří se chtějí blíže seznámit s Mistrem a jeho obdivuhodným dílem.
Příběh o objevu a záchraně velké severní potáplice nepatří tak úplně k mým nejoblíbenějším. Možná to bude i proto, že jsem se k přečtení dostala až v dospělosti a tak zmizelo to dětské vnímání a nadšení.
Koledy v sobě spojují poetiku vánočního času, celý vánoční příběh a city, strasti a toužení našich předků. Krkonošské koledy mají i něco navíc - humor - to, co jak říkáme, jiného nám zbývá v těch nejtěžších situacích. A v Krkonoších to opravdu nebylo lehké. Samotné texty a notový zápis jsou doplněny o zajímavé doprovodné slovo Jana Luštince a o záznam přednášky samotného autora. Obdivuji nadšence, jako p. Horáka, díky kterému se zachovala část našeho národního pokladu.
Kniha je primárně určena pro děti, ale pochutná si na ni lecjaký dospělák. Zajímavou formou popisuje čtenářům velmi těžké období 2. světové války a účast českých letců v řadách RAF. Dále nelehké osudy těchto letců po návratu do vlasti. Ale, protože je to dětské čtení, ne historické pojednání, je to vše zabaleno do pohádkového příběhu, kde se dětští hrdinové stávají parťáky letadel, rádií a dalších obyčejných, neobyčejných věcí.
Není to špatné čtení, jen nejsem moc ráda (ale s tím se dá u série počítat), že končí pootevřeným koncem. Z pohledu čtenáře, který je přítomný u obou hlavních protagonistů, jsem už cca v polovině věděla, kudy by pátrání mělo vést.
Sešli se zde dvě vzdělané osobnosti s velikým rozhledem. Já osobně jsem si knihu označila i jako filozofickou, četla po částech a přemýšlela jsem o tom, co tu bylo řečeno.
Jinak čtivou záležitost mi pokazilo několik maličkostí. Zdá se mi, že autor zde nedotáhl vše do konce. Závěr byl poněkud překotný, jako by si najednou uvědomil, že mu do daného počtu stránek zbývá už moc málo, tak tempo urychlil ... Pak také překlepy ve vydání a dokonce záměna jmen. Škoda.
Kraj mého dětství, srdeční záležitost, několikrát vyslechnuté příběhy a pohádky zdejších autorů a kuchyně tomu přidá další dílek do celku. Určitě nevyzkouším každý recept, ale na druhé straně sáhnu po těch jídlech, která znám z vyprávění nebo které se mi prostě zalíbí.
Pro mě opět jedna z top detektivek od DF. Čtivá, napínavá, s přídavkem zajímavých informací.
Mám ráda jakákoliv připomenutí toho, že český národ svou historii, tradice a historické exempláře ... vše, na co můžeme být po právu hrdí a co je potřeba stále si oživovat.
Autor pojal knihu jako takový průřez procesem seznámení dvou lidí z rozdílných zemí a kultur, jejich sblížení, svatbou a kontaktem a přejímáním právě těch rozdílností a tradic. Zajímavý je i popis situace ve Vietnamu, jeho současnost i historie.
Vtipné počtení, doplněné o bonus - ilustrace Ondřeje Sekory.
Dürrenmatt není lehkým čtením. V první polovině mě občas přepadla myšlenka knížku odložit, ale vždycky jsem se usměrnila tím, že mě čeká zvrat a že to bude stát za to. Na konci, při pohledu zpátky, do sebe všechno zapadá, i když máte nejdřív pocit, že na vás autor hází vše bez ladu a skladu.