bookbug_cz komentáře u knih

Vztah k poezii je něco tak strašně subjektivního a intimního, až mě to někdy i děsí. Ve svém životě jsem přečetla hodně básnických sbírek. Od českých klasiků až po prokleté básníky. Dodnes si pamatuju krásné, temné i odvážně verše spisovatelů jako byl Charles Baudelaire nebo Arthur Rimbaud. A kdo by neznal Paula Verlaina, no ne? Nicméně, pokud bych měla jmenovat básníka, který se opravdu dotkl mé rozervané duše, pak bych asi musela zmínit praotce literárního hororu Edgara Allana Poea.

Poezie šla ale značně dopředu a odklonila se jiným směrem. Ve světě rezonují volné verše, rytmus přestává dominovat a tempo udává básník dle svého uvážení. Zvlášť poslední roky převažují verše agitační, které mě až tak moc neberou, ale vzhledem k době, ve které žijeme, tento projev chápu.

Do rukou se mi dostala básnická sbírka Adama Pýchy, která na první pohled zaujme svou překrásnou obálkou. Slibuje čtenářovi výlet do minulosti, přítomnosti, budoucnosti a tzv. mezičasí. Nalezneme v ní básně kratšího i delšího rozsahu, verše převážně subjektivního rázu, kdy se autor zkusil ze všeho, co ho dusilo, vypsat touhle poetickou formou. Spoustě veršům jsem bohužel nerozuměla a dle mého mají pro autora svůj specifický význam, který ani není možné pochopit širší veřejností. Některé básně ale jasně odkazovaly na konkrétní dobu a troufám si říct, že i postavy a situace dnešní zlomené doby. Střídaly se verše veselé i smutné. Chvíli vás tak autor naladil na melancholickou vlnu, aby vás z ní pak mohl další slokou vysvobodit.

Tahle sbírka nebude pro každého. Už jen z toho principu, že jsou v ní verše často napsány stylem, který je pro autora scifi typické a řekla bych i blízké. Verše tak někdy pochopíte, někdy je pochopíte jinak, než byly napsány a bohužel je někdy nepochopíte vůbec.

11 06.07.2022

Čas od času si přečtu nějakou tu detektivku či thriller, u kterého musím využít své šedé buňky mozkové. Když jsem si přečetla Šifru, byla jsem fakt překvapená, jak mě to bavilo. Hádanky, teorie, postupy vyšetřování i zakomponování osobních vztahů vyšetřovatelky Niny. V Šifře si s Ninou útočník pohrával, v Hadích očích tomu není jinak. Kniha zde spojí a posléze rozplétá několik případů vražd, které mají pokaždé stejný vzorec. Hlavními aktéry jsou členy rodiny – matka, otec a novorozená dcera. Útočník vše naaranžuje tak, aby v očích policie a veřejnosti byla vždy za vraha považovaná matka, která ze žárlivosti zabije svého muže, své dítě a nakonec i sama sebe. V jednom z posledních případů ale udělá pachatel zásadní chybu a tým vyšetřovatelů začínají případy odkrývat. Vzorec, který se opakuje a hlavně fakt, že k vraždám dochází vždy v přestupný den, 29. února, nakonec pomůže rozplést spoustu zamotaných nitek myšlenek a na první pohled nepodstatných detailů.
Nina se opět dostává do středu pozornosti, jednotlivé případy odkrývají její temné vzpomínky z dětství, kdy byla jako spoustu jiných dětí strašena děsivým příběhem o Lloroně, prokleté ženě z mexických legend, která v zápalu pomstychtivosti zabije muže i své děti a je odsouzena ve svém posmrtném životě bloudit a hledat je. Tyto noční můry o jejím dětství ze sirotčince se jí vrací a oživují tak pocity, které Ninu už v životě dost ochromovaly.
Pokud máte rádi detektivky, kde se neustále něco děje, kde jste svědky rozhovorů jednotlivých vyšetřovatelů, kteří spolu konzultují jednotlivé myšlenky, stopy a možná propojení v případech, pak vám Hadí oči můžu vřele doporučit. Navíc autorka píše neskutečně čtivě, věty dávají smysl, chyby v textu zde nenajdete – nic vás tak nebude rušit od pravého zážitku ze čtení. Staňte se aspoň na pár chvil vyšetřovatelem a pomozte Nině rozplést další její velký případ.

8 13.04.2022

Dnes tu mám tip na jednu romanťárnu od německé autorky Lilly Lucas, která vyjde už 16. 8. Pokud máte rádi Monu Kasten nebo Avu Reed, určitě nesáhnete vedle. Kniha vypráví příběh dvacetileté Leny, která se z Berlína přesouvá do malého městečka Green Valley v horách, aby pracovala jako aupair. Pozor! Lena je opravdu Němka (což se často nestává), a to je příčinou mnoha zábavných situací. Rodina, ke které se nastěhuje, by nemohla být lepší. Starají se o ní, zahrnují jí péčí a jsou k ní milí – teda kromě jednoho člena – mladšího bratra otce rodiny.

Ryan se zotavuje po příšerné nehodě na lyžařském závodě a kromě fyzické bolesti se musí potýkat s psychickými problémy, neboť je zcela jasné, že se už do světa profesionálního sportu nevrátí. Alespoň ne jako závodník. Lena má ze začátku velké problémy s Ryanem vyjít, ale postupně se všechno mění k lepšímu. Společnými silami zrenovují a uvedou do provozu rodinný penzion, což chce nejen hodně píle, ale i umění kompromisů od obou. To, že Lena u Cooperových pracuje jako aupair, je v knize odsunuto do pozadí, takže nečekejte žádné zábavné historky o pečování cizího dítěte v cizí zemi. Lena také umí skvěle anglicky – což je docela škoda, mohla by to být ještě větší legrace.

Je to celé takové milé – postavy sympatické (všechny), děj i styl psaní. Jednoduchost značí, že se vám bude číst jak po másle, stránky mi ubývaly rychlostí blesku a já měla ani ne za dva dny dočteno. Ryan – na první dojem nepříjemný fracek – se mění v charismatického a hodného kluka, který se nestará jen sám o sebe, ale záleží mu i na rodině. Romantická linka se vyvíjí pomalu s mnoha překážkami. Lenino i Ryanovo chování mi někdy přišlo na facku, ale chápu, že to vyvolá u čtenáře patřičné emoce – což je u knihy dost žádoucí.
Vážení – a to prostředí knihy? Neskutečné! Hned bych se tam vydala taky. A mé oblíbené postavy kromě těch dvou hlavních? No přece jejich přátelé Izzy a Will – a hádejte, o kom bude druhý díl této romantické série Lásky z Green Valley?

8 20.09.2021

U tohoto autora jsme zvyklí na thrillerovou adrenalinovou jízdu plnou napětí, nečekaných zvratů, promyšlených zápletkách. Jsem opravdu moc ráda, že anag tyto knihy vydává. Děj této knihy, jak už nám napovídá název, se odehrává na zaoceánské lodi. Upřímně – vždycky jsem si myslela, že zrovna na tomto místě je naprosto ideální možnost se někoho zbavit (samozřejmě mluvím jako teoretik)! Policejní psycholog Martin Schwartz ztratil před lety ženu a dítě právě na jedné takové zaoceánské lodi. Martina to pochopitelně trápí, utápí se v depresích a snaží se přijít na to, co se stalo a proč. Když se mu ozve neznámá starší paní se zprávou, že se z ničeho nic objevila holčička, která na této lodi také před lety zmizela a přinesla si s sebou medvídka Martinova syna, okamžitě se na loď Sultán vydává zjistit pravdu. Pak už to je jen jedna velká jízda. Jízda – která se může zdát nelogická, zmatená a šílená. Ale autor si s námi jen hraje, a když budete pozorní čtenáři, pak vám vše bude dávat smysl jak nic jiného! Vyhraďte si dost času na čtení, protože tohle je přesně ten typ knihy, kdy budete jen tiše obracet jednu stránku za druhou s otevřenou pusou a nechápavým výrazem. Autor si hraje nejen s příběhem ztracených pasažérů, ale i dalších cestujících, sází jeden zločin za druhým. Je krutý, nemilosrdný, ale asi proto tak poutavý.
Na takovou loď se asi nikdy nevydám!
A ten epilog? To jako vážně? No – dostalo mě to…

7 22.09.2021

Už s autorčinou prvotinou Až uvidíš moře získal poměrně malý rybníček dobrých českých autorů jeden velký poklad. Laťku nasadila pořádně vysoko a její druhá kniha, o které se tu dnes budu rozepisovat, si drží stejnou kvalitu. Pro mě jsou Ty chladné oči ještě možná o chlup lepší. Vzbudila ve mně emoce, jako žádná jiná kniha. Zabolela i rozčílila. A především proto, že se zde zrodila ne úplně kladná hlavní hrdinka.

Knížka je rozdělena do několik částí a věnuje se příběhu mladé Neonily zhruba od čtyřicátých let 20. století až po léta devadesátá. Neonila, trochu chladná ruská dívka, začne po škole pracovat jako akušerka na samém okraji Smolenska. Je tichá, bledá a krásná což je kombinace, která přitahuje zájem nejednoho muže a závist nejedné ženy. Když vypukne válka a Smolensko se dostane pod nacistickou okupaci, nějak výrazně jí to netrápí a vnitřně zůstává naprosto ledově klidná. Možná jen navenek? Těžko říct. Kroky, které nakonec mladá dívka podstoupí, jsou spíš jen dobře promyšlený plán na to, jak válku přežít s co nejmenší ujmou. Jako zdravotnice se ve zdravotním středisku věnuje všem zraněným, takže logicky ošetřovala i zraněné německé vojáky a pro mnohé z místních obyvatel se stala tou, co pracuje pro Němce a podle toho se k ní taky i chovali. Neonilu to netrápilo a hleděla si své práce a svého pohodlí, které díky této spolupráce měla.

Dívka měla ale dost těžký život. Vdala se, porodila a s tímto malým uzlíčkem byla nucena utíkat před válkou. Zažívala dlouhé chvíle hladu a útrap, bolesti a zrady. A pak potkala Emila. Mladíka, který se na čas vytratil z jejího života, ale ona si ho nakonec našla. Provdala se za něj a žila tak, aby jí bylo dobře. Chemie mezi nimi? V žádném případěŽivot ruské dívky, která během války pracovala pro Němce a vojáka, který byl nucený bojovat za wehrmacht, nemohl být pro okolní svět víc složitý.

Nechci vám z knížky prozrazovat příliš, neboť sama je taková útlounká a vy si všechny ty těžké situace v ní musíte zažít. Pochopíte pak Neonilu? Budete jí za její činy omlouvat? Já jsem stále na vážkáchkniha je to ale skvělá, neskutečně čtivá a pro českou literární obec je velkým přínosem.

6 23.03.2023

Většina z vás určitě bude znát Natashu Lesterovou jako autorku úžasné knižní záležitosti Skříň plná Diora. Autorka uchvátila nejednu ženu svým neskutečně originálním a čtivým psaním. Dům na Riviéře nás opět překvapuje svou elegancí a bolestnými obrazy z minulosti, na které se bohužel už dnes zapomíná. Tentokrát se autorka věnuje časům druhé světové války, za které docházelo k enormním krádežím uměleckých předmětů ze strany nacistů. Slavné a historicky hodnotné obrazy tak končily v honosných a především soukromých sídlech německých hodnostářů. Sledujeme zde dvě časové roviny. Vše začíná rokem 1939, kdy mladá dívka Éliane ztrácí vinou války svou rodinu a rozhodne se za ně bojovat po svém. Tají, že umí německy a katalogizuje umělecká dívka přímo pod nosem nacistů. Vše pečlivě pozoruje, poslouchá rozhovory důležitých lidí, dešifruje poznámky a předává informace odboji. Pohybuje se na tenkém ledě, dívka to ví, ale přesto bojuje. Za svou rodinu i za francouzský lid. Do toho všeho nebezpečí vstupuje muž, kterého ještě před začátkem války milovala, ten jí zlomil srdce a teď ji svým paktováním s Němci sebral veškeré morální naděje v něj jako živou bytost. Nebo to je všechno jinak, než se na první pohled zdá?

Druhá časová linie nás provede rokem 2015, ve kterém zažije Remy Langová rodinnou tragédii. Po smrti svého muže a malé dcerky se snaží začít znovu, a tak se vydává do domu na Riviéře, který zdědila. A právě tam se dostává k evidenci děl ukradených během druhé světové války a mezi vším objeví i obraz, který jí celý život visel v dětském pokoji.

Autorka tak spojila pátrání po rodinné historii s válečnou historií a zakomponovala téma krádeží uměleckých děl. Kdo miluje umění jako já, jistě pochopí, že to trhalo srdce nejen v roce 1939, ale i dnes. Opět skvělé čtení plné dojemných okamžiků, které vás vnitřně obohatí nejen o historická fakta.

6 25.04.2022

Kniha, která vás dojme, pohladí po duši, pobaví. Susan Wiggs stvořila dílo, které svým obsahem a stylem psaní, musí uspokojit i náročnějšího čtenáře. Vypráví životní příběh mladé Tess, jejíž soukromý život je na bodě mrazu. Miluje svou práci, je to workoholička, ale přesto má v hloubi duše pocit, že ji něco chybí. A tak, když za ní přijde bankéř Dominic Rossi s informací, že na kalifornském venkově žije její dědeček a odkázal polovinu nádherného jabloňového sadu. Vidí příležitost svůj stereotypní život nějak okořenit a na venkov ihned odjíždí. Autorka stvořila krásné charakterní postavy, které si zamilujete. Každou z nich! Lehkým stylem psaní dostanete čtivou, svěží knížku (sice předvídatelného) dojemného příběhu.
Ano, máme zde romantiku mezi Tess a Dominicem, ale nic prvoplánovaného. Knížka je o něčem mnohem složitějším – o rodině, hledání sama sebe, lehké utváření mezilidských vztahů a rodinných kořenů. Kromě toho, že se jí v životě objevuje nový dědeček, je tu i její nevlastní sestra. Knihu doplňují i voňavé recepty a mě to silně navodilo láskyplný pocit k přicházejícímu podzimu, který nelze nemilovat! Děj vás zavede do několika časových linií, což veškeré drobné částečky spojí do jednoho krásného celku.
Tuhle knihu nelze nemilovat️

6 20.09.2021

Představte si situaci (a možná si někteří z vás nic představovat nemusí, že...), kdy potkáte nějakého muže (nebo ženu), zamilujete se (myslíte si, že je to láska) a najednou, jako byste začali žít život někoho jiného. V dobách "před vztahem" jste milovali kreslené seriály, pili raději čaj než kafe, chodili s přáteli na pivko raději do pajzlíku než do luxusních restaurací, a bylo vám prostě fajn. No a pak, prakticky po prvním rande, najednou milujete jízdu na kole (i když jste si donedávna z cyklistů utahovali), navštěvujete výhradně michelinské restaurace, pijete černou kávu bez mléka a cukru a sledujete jen a pouze černobílé klasické filmy. Nastává tedy otázka, co všechno jsme vlastně ochotni udělat pro svou druhou polovičku, jak moc chceme svůj život nasměrovat do cizích kolejí. Přesně takovým člověkem je jedna z hrdinek tohoto romantického příběhu s historickým nádechem období druhé světové války. Mladá Natálie se po ošklivé nehodě ocitá v nemocnici, těsně předtím, než měli s přítelem Liborem odjet na dovolenou. Ona se v bolestech trápí na nemocničním lůžku, on si vesele užívá ve Špindlu. Co na to říct, že? Natálie má ale najednou spoustu času přemýšlet nad svým životem, nad svými dosavadními vztahy a k tomu všemu sdílí pokoj se stařenkou, babi Heduš, která se rozhodne jí vyprávět příběh své sestry Evy, která v době, kdy svět sužovala krutost války, zažila opravdovou lásku. Skoro osmnáctiletá dívka se vydává do sirotčince jako vychovatelka malých chlapců, aby také přispěla do rodinného rozpočtu, poznává svět mimo bezpečí svého domova, zažívá trápení i radosti a potkává Jakuba. Hodného, charismatického, sečtělého chlapce, který má své tajemství.
Nebudu vám tady prozrazovat více z příběhu, protože to musíte zkrátka zažít na vlastní "duši". Jedno je ale jisté - pokud milujete romantické příběhy, které nejsou hloupé, mají svůj osobitý styl, nevadí vám trochu té historie (ale opravdu jen kapička) a možná sami procházíte v životě nějakou fází, ve které si nejste jisti, zda kráčíte tou správnou cestou, možná vám Příběh slunečnice pomůže najít odpovědi.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám za to, jak ji vystavěla. Nejsou tam hluchá místa ani zbytečné květnaté popisy postav a prostředí. Myšlenky a strasti odpovídají věku všech postav. Bylo to zkrátka milé a odpočinkové čtení na jedno nedělní odpoledne. A já děkuji nakladatelství motto, že takové příběhy vydává. Nedávno jsem totiž četla Jménem mojí sestry, který byl stylem dost podobný a zahřál mě u srdce úplně stejně.

5 02.05.2022

Těžko uvěřit, že bývaly doby, kdy ženy byly užitečné ve světě mužů jen jako módní doplněk, uklízečka a příjemný zdroj jejich příjmů. Ale přesně tak to vypadalo do roku 1879. Rebelky nám dávají možnost tuto dobu ochutnat, i když je pachuť mnohdy velmi trpká. Ocitáme se ve světě, kde dominují mužská pravidla, kdy majetek nevěst okamžitě po sňatku přechází na muže, kdy práva prakticky neexistují a naopak povinnosti dalece překypují jejich denní rozvrh. Hrdince Annabelle je už pětadvacet let a je svým způsobem ve své době výjimečná. Zajímá se o vzdělání, je sečtělá a jejím snem je studovat na Oxfordu. To se jí i přes nelibost bratrance Gilberta podaří. Kromě studia a asistence profesoru Jenkinsovi, se věnuje i aktivitám sufražetek, které se snažily prosadit mj. i ženské volební právo. Je smutné, že i tyto ženy braly jako jedinou možnost něčeho takového dokázat, využít svůj ženský půvab a eleganci. Jejich snaha o přesvědčení vlivných mužů, aby pomohli změnit zákon o majetku vdaných žen, je dostala k poněkud odvážnému plánu – a to přesvědčit v jejich věc nejvlivnějšího muže v zemi. Sebastian Devereux se stal zrovna v tu dobu hlavním strategickým poradcem volební kampaně toryů. Tento chladný a již rozvedený muž měl spoustu práce s výchovou svého neposlušného, ale takřka dospělého bratra Peregrina. Cesty naší Annabelle a Sebastiana se samozřejmě protnou hned na začátku příběhu a od té doby se stávají nedílnou součástí nejen jejich vlastních osudů, ale i historických dějin. Poměry, které ve společnosti panují, jsou hlavním problémem jejich možného vztahu, neboť Annabelle je „stará“ dívka z chudých poměrů, on rozvedený, který potřebuje co možná nejdříve dědice. Ale dívčina krása a inteligence ho přimějí pohlížet na svět trochu jinak.
Příběh se četl prakticky sám, styl psaní mi jednoduše sedl jak poklice na hrnec. Žádné přehnané romantické plky, hodně důležitých historických milníků a sympatické hlavní i vedlejší postavy. Já osobně jsem si u knihy odpočinula a vykouzlila mi nejeden úsměv na tváři.

5 18.02.2022

Zařadit Půlnoční knihovnu do určitého a jednoznačného žánru je docela oříšek. Nejedná se totiž o čisté fantasy, ale přesto zde máme jeho prvky, tzv. Půlnoční knihovnu, ve které se ocitá mladá Nora poté, co se pokusí o sebevraždu. V první moment si není jistá, zda ještě žije nebo teprve umírá, ale cítí, že je s ní a tímto místem něco špatně. Nora má deprese, je nespokojená s životem, který žije a je nešťastná z toho, do jakého životního bodu došla. Má pocit, že se jí nic nedaří, že zklamala nejen své okolí, ale především sebe. A tak se Nora pokusí o sebevraždu, kterou vidí jako jediné možné východisko. V tzv. půlnoční knihovně se setkává s bývalou knihovnicí, paní Elmovou, která zde na první pohled působí jako jakýsi průvodce mezi životem a smrtí. Nora dostane jedinečnou příležitost vstoupit do mnoha svých alternativních životů a prožít tak část období, které by prožila, kdyby se ve svém životě, v určitém momentě rozhodla jinak. Nora zprvu nechápe, ale postupně si prožije spoustu svých alternativních já – stane se slavnou zpěvačkou, úspěšnou olympijskou vítězkou v plavání, glacioložkou nebo třeba filozofkou. Každý život se jí ze začátku líbí, ale takřka pokaždé v něm někdo něco řekne, někdo něco udělá – něco, co jí přiměje o daném životě pochybovat. Necítí se šťastná ani v jednom z naservírovaných životů. Jsme svědky hlubokého rozjímání a nimrání v pocitem, o kterých Nora vždy měla problém mluvit, natož dovolit si je cítit a ukázat svému okolí. Jednotlivé životy jsou zajímavé a hlavně v případě setkání s ledním medvědem i celkem zábavné. Jak to nakonec s Norou dopadne, to si musíte přečíst sami, protože je rozhodně o čem číst. Kniha je napsaná poměrně jednoduchým stylem, což ale neznamená, že je primitivní a béčková. To vůbec ne! Námět, postavy a jednotlivé životní osudy nejen Nory, to vše ve vás zanechá určitou stopu. Jak bude taková stopa důležitá a rozhodující pro váš vlastní život, to už nechám plně na vás.

5 16.01.2022

Tak tohle byla naprostá pecka! Riley Sager je prostě bůh! Musím přiznat, že anotace mě moc nezaujala, ale prakticky od první stránky jsem jela jednu velkou dobrodružnou jízdu. Sager píše čtivě, o tom žádná, duchařiny tam bylo tak akorát a líbilo se mi, jak pracuje s logickou stránkou věci.
Sledujeme příběh ze dvou časových linií. Minulost nám vykresluje „jak to celé vlastně začalo“ a hlavními hrdiny tu jsou spisovatel bez nápadu Ewan s ženou Jess a malou dcerkou Maggie. Ewan se rozhodne učinit v manželství další důležitý krok a koupí pro svou rodinu dům. A jak už to tak bývá u výhodné koupě, dům má za sebou dost šílenou a tragickou minulost. Ukazuje se, že zde smrt nalezlo hned několik lidí, o to víc, že se jedná i o děti – konkrétně dívky. Ewan zprvu na duchy nevěří a nepříjemné zvuky přikládá stáří domu. Jenže se začnou dít věci, které si neumí úplně vysvětlit a jeho spisovatelská duše začíná nalézat všechny možné odpovědi postrádající logiku.
Druhá časová linie je přítomnost, ve které se Maggie po smrti otce do domu vrací s jediným cílem – prodat ho. Otcova bestsellerová kniha, kterou napsal na základě jejich zážitku z krátkého dvacetidenního života v onom domě, jí totiž pořádně změnila život. Ano – byla materiálně zabezpečená, ale její osobní život tím nesmyslným příběhem značně utrpěl. Můžu vám jen naznačovat, co všechno se v knize děje, ale ani to neudělám. Tenhle příběh si musíte zkrátka přečíst! Od začátku do konce budete v napětí přemýšlet o tom, kde je pravda.

5 06.12.2021

Jak jinak cestovat v této době? Díky tomu nahoře za knihy a filmy, které nás alespoň na pár chvil odnesou do cizích zemí. Při společném čtení knihy Čajovna v Tokiu od @cosmopolis_cz jsem se vydala do země, která má tak odlišnou kulturu od té naší, že jsem do toho šla s lehkou nervozitou. Ale bylo to dokonalé. V knize se hojně objevovaly popisy kulturního života v Japonsku včetně neskutečného jídla a čajových rituálů. To bylo moc krásné a bavilo mě to. Romantická linka hlavních postav byla ale trošku slabší, než jsem u autorky zvyklá. Dialogy mi ke konci přišly až moc naivní a slaďoučké, že jsem je občas i přeskakovala. Naopak - oceňuji filozofický přesah knihy, kdy se čtenář dozvídá spoustu zajímavých informaci ohledně rodinných vztahů místních. Přiznám se, že jsem u čtení pila kávu ️ to je zase můj tradiční rituál. ️

5 20.09.2021

Adam Pýcha: Druhá šance
Četli jste někdy knihu, u které jste si víc než polovinu jejího rozsahu říkali: „O co tady sakra jde?“ A přesto, že vaše zmatenost směřovala k nebeským výšinám, jste ji prostě nedokázali odložit? Druhá šance je prostě několik různě velkých dílků, které do sebe postupně zapadnou jako puzzle. Ale musíte vydržet!!! Styl psaní není zase až tak složitý nebo náročný, ale musíte dost dobře číst mezi řádky. Je třeba do hry zapojit větší část mozku. Na tuhle knihu si zkrátka vymezte pár týdnů času – není to taková jednohubka, kterou slupnete za jediný večer.
Anotace slibovala hru minulosti s budoucností, příběh o touze po lepším životě (o možnosti jakési druhé šance). Hlavními postavy tu je Pětka s dcerou Jenny. Chtějí začít nový život, hledají odpovědi na otázky své minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Každá kapitola je svým způsobem šokující. Prakticky jsem byla každou kapitolou zmatenější a zmatenější. Je to cesta různých dimenzí a časů. Naprosto skvělé a detailní popisy postav a prostředí, ve kterém se tyto postavy nachází, vás zkrátka nutí číst dál a dál, i když tomu, co se tam děje moc nerozumíte. Půlku knihu jsem měla občas pocit, že ztrácím sama sebe. Příběh je napsán krásným jazykem, autor využívá krás spisovné češtiny a za to palec nahoru. V jednu chvíli mi tam přišlo těch postav až moc, musela jsem se opravdu velmi silně soustředit, aby mi něco důležitého neuniklo. Zajímavá byla například postava Daniela, kterého provází temnota a zcela ho ovládá a stejně jako ostatní se snaží nalézt všechny díly skládačky a opět ovládnout svůj vlastní život. Každá postava má v tomto příběhu svůj neobyčejně obyčejný význam. Mísí se zde několik žánrů, což může být pro některé konzervativní čtenáře dosti náročné. Je to opravdu dobrý příběh s prvky scifi, postapo, zkrátka něčeho, co je pro váš mozek docela těžké přijmout jako realitu. A o to víc je to zábava!
Konkrétnější obrazy obsahové části zde nejsou žádoucí – tímhle si musíte projít sami. Takže směle do toho!

5 15.06.2021

Nenadchne, ani neurazí. Celkově ale zklamání - čekala jsem asi trochu víc...

5 11.11.2020

Evie Dunmore přichází s dokonalou kombinací dnešní oddechové literatury. Na jedné straně tu máte dominantní romantickou linku mezi sufražetkou Lucií a svobodomyslným Tristanem, na straně druhé pak momenty protkané historickými milníky té doby. Rok 1880 je pořád rokem, kdy se ženy stávaly v den sňatku majetkem svého muže, a to doslova. Její tělo, peníze, důstojnost – to vše už patřilo jejímu manželovi. Doba ovládaná muži se k ženám nestavěla zrovna přívětivě, a proto se začaly formovat sufražetky – hnutí žen, které se denně snažily zvýšit povědomí o nutnosti zrušit zákon tykající se majetku žen nebo naopak – obohatit výsledky voleb i o silné ženské hlasy.

Lucie i Tristan pocházejí z rodinného prostředí, které nebylo nikdy zrovna ideální, a tak jsou jejich představy o životě – především tom manželském – značně pošpiněny zážitky z dospívání. Lucie se už dávno smířila s tím, že bude radši starou pannou než majetkem muže a svůj život obětuje práci. Pro svou věc je zapálená a připravena jít i přes mrtvoly. Někdy bohužel i za cenu opovržení vlastní rodiny. Tristan si zase užívá života do té doby, než jeho starší bratr přijde tragicky o život a on se dostane na první místo v žebříčku vhodného dědice své rodiny. Nemá v plánu se otci jakkoliv podřizovat, a tak i on začíná spřádat plány na lepší zítřky.

Oba jsou nuceni spolu pracovat jako spolumajitelé nakladatelství, oba mají své zájmy a oba k sobě navzájem nachází cestu plnou náklonnosti a důvěry. Ale jak už to tak bývá, cesta k cíli bývá náročná a trnitá. Navíc, pokud jsou hlavní aktéři tvrdohlavé povahy.

Tuhle knihu doporučuji všemi deseti. Je čtivá, zajímavá, neustále se tam něco děje, takže se nemusíte trápit hluchými místy a nudou. Ano – je tam romantická linka, ale je vzrušující, atraktivní a vůbec ne blbá. Miluju to a vy musíte taky! Teda – pokud čtete tento typ literatury. Nikoho nepřemlouvám, jen doporučuji.

4 11.08.2022

Ted byl okouzlující muž, který vždy jednal velmi mile, sofistikovaně, byl to muž vždy galantní a to za všech okolností. Lidé kolem něj ho měli rádi, pracoval s lidmi, kteří si ho vážili, a které by ani ve snu nenapadlo, že by se právě jeho měli bát.

Vraha po mém boku napsala Ann Rule, která právě s Tedem pracovala od roku 1971 na krizové klinice v Seattlu a svázalo je podivné pouto. I když Ann nikdy neměla v plánu zbohatnout na Tedyho existenci, začala o něm shromažďovat informace a postupem času si vybudovala takové jméno, že se jí začaly ozývat samy potencionální oběti.

Teda Bundyho není možné pochopit ani obhajovat. Byl to zkrátka sadistický sociopat, jehož těšila bolest druhých. Nebyl v žádném případě geniální, jeho IQ bylo jen lehce nadprůměrné. Narodil se v domě pro svobodné matky, vyrůstal s babičkou a dědou, které nazýval rodiči a svou biologickou matku měl za svou sestru. Existují domněnky, že je snad dítětem incestu, a že jeho otcem byl jeho vlastní dědeček, který měl násilnické sklony. Člověka zkrátka formuje mnoho faktorů, včetně genetiky a prostředí, ve kterém vyrůstá. Nemyslíte?

Kniha se věnuje velice komplexně Tedově životu, jeho rodinnému zázemí, prostředí, ve kterém vyrůstal...a je sakra dovře napsaná! Ann nám líčí i jeho první lásku, ze které se stala tak trochu posedlost, jeho neschopnost pochopit odmítnutí od ženy, kterou miluje a uznává. Kniha mapuje jeho život, cesty napříč jednotlivými státy, ukázky manipulace s lidmi - což bylo jeho nebývalé umění. Poznáváme blíže i několik jeho obětí.

Občas mi kniha nedělala dobře a musela jsem si udělat přestávku. Nicméně je to kniha, kterou musí mít v knihovně každý člověk, kterého tato tematika zajímá.

Díky JOTĚ, která takové věci vydává.

4 12.07.2022

Tohle je kniha, která vás zaujme už v knihkupectví svým rozsahem a originální obálkou. Vyšetřování vraždy ženy nalezené v kouzelnické bedně je samo o sobě hodně zajímavé. Dostáváme se tak do prostředí kouzelnických triků, hádanek, prostorových optických klamů, nebo zkoumání lidské mysli.
Kromě tohoto výčtu atraktivních bodů zde máme opravdu nevšední dvojici „vyšetřovatelů“, které rozhodně nemůžeme označit jako běžné lidi s běžnými životními problémy. Minu a Vincenta životní osud dost zkouší. Ona trpí nejspíš misofobií – bojí se dotknout prakticky všeho, co není sterilně zabaleno a ošetřeno. On – postižen nějakou formou autismu vnímá svět pomocí čísel, má své rituály a celkově to soužití s ním není úplně jednoduché. Mina a Vincent si rozumí – každý se totiž potýká s podivnými reakcemi okolí, a to je jakýmsi zvláštním způsobem uklidňuje a prakticky i sbližuje. Vincent se prohlašuje za Mentalistu, je celkem úspěšný showman a má vlastní představení, kde své umění rád dokazuje. A proto se stává velmi klíčovým pomocníkem při vyšetřování vraždy, kterou Mina dostane na starosti a v určité chvíli se ocitá se bludném kruhu. Rozhodne se, že požádá o pomoc právě jeho.
Ačkoliv je to pořádná bichlička, příběh se četl jedním dechem. Aktivní a celkem i uvěřitelné metody vyšetřování mě potěšily, scény z osobního života postav občas dost vyděsily a rozčílily, ale to k dobré knize patří. Vzbudí emoce, o kterých třeba ani nevíte, že je máte (nebo vám někdo celý život tluče do hlavy, že nemáte emoce žádné, že…).
Takže tuhle knihu vřele doporučuji, myslím, že potěší všechny milovníky thrillerů a kouzel vyšetřování.

4 24.06.2022

Laura Kneidl: Někdo nový
Někdo nový je příběh Mickey a Juliana, kteří mají ve svém životě svá tajemství, která je ale sžírají zevnitř a se svými pocity si neví tak docela rady. Mickey pochází z finančně dobře situované rodiny. Její dětství podle všeho nebylo zase tak špatné, rodiče je respektovali, zajistili nejlepší vzdělání, koupili vše, co si jen mohli přát. Jestli v těch všech položkách na nákupním lístku byla i rodičovská láska – toť otázka. Vše se ale změní, když její bratr, dvojče Adrian, oznámí rodině, že je homosexuál a jeho rodiče ho vyhodí z domu. Nejen to – nechtějí s ním mít už nic společného. Svým přátelům a známým lžou, že Adrian cestuje a život si užívá plnými doušky. Ve skutečnosti je však Adrian odkázán sám na sebe, a aby vše dokázal zvládnout (hlavně psychicky), přetrhá kontakty i se svou sestrou Mickey. Ta své rodiče za bratrův odchod samozřejmě trestá – odstěhuje se a nenastoupí na privilegovanou univerzitu Yale, jak by si její rodiče přáli. Mickey chce samostatnost, chce se od rodičů odstřihnout – ale přesto si od nich nechá koupit byt, používá jejich kreditní kartu a tak ta její touha po samostatnosti je za mě dost plochá a povrchní. Tohle mi trochu vadilo. Mickey nebyla nucena pracovat, aby si svou svobodu vybojovala, i přesto, že její rodiče byli – jak to jen říct slušně – zrůdičky, kterým nedělalo žádný problém odstřihnout své vlastní dítě. Na druhou stranu, dělala spoustu aktivit, které tohle vyvažovala, ať už to byly příspěvky na různé charity a organizace. Zkrátka se z výhody bohatství svých rodičů snažila vytěžit co nejvíc.

Pak tu máme Juliana – tajemného, sympatického mužského hrdinu, který bydlí ve společném bydlení v bytě vedle Mickey. Jejich první setkání, kdy byl jako číšník vyhozen z práce na jednom z večírků jejich rodičů, nedopadne úplně dobře, ale postupně si k sobě naleznou cestu. Tajemství mají oba dva, Mickey se ale osobně tak nedotýká jako Juliana. U něj jsem byla víc rozložená a litovala ho. Nebudu vám tady prozrazovat víc, ale za mě to byl zvrat, který jsem tak úplně nečekala a překvapil mě.

Je to silný a zároveň velmi romantický příběh o lásce, laskavosti, toleranci a rodičovské lásce, která je důležitější než se může na první pohled zdát. Formuje nás totiž. Ovládá a dělá z nás to, co jsme nebo třeba chceme být.

4 09.11.2021

Třetí díl série s Josie Quinnovou vyšel nedávno a já se do něj pustila v rámci společného čtení. Ach – Josie! To je teda žena! Autorka jí opravdu napsala depresivní a tragický život! Josie pochází z dysfunkční rodiny. S matkou vyrůstala v osadě pro obytné přívěsy a její život připomínal jeden dlouhý nekonečný horor. Týrání, kterému byla prakticky denně vystavena, je v knížce často vyobrazeno. Kapitoly se zde střídaly – současnost s minulostí, a detektivnímu příběhu to dodalo ten správný šmrnc. Právě v oblastí osady, kde prožila své dětství, se naleznou lidské ostatky staré přes třicet let a Josie je nucena se navrátit do mrazivého období svého života. Jaké překvapení, když je mrtvá žena identifikovaná jako Belinda Roseová – což je jméno, které používala její matka. Rozjíždí se kolotoč pátrání a čtenář je tak svědkem pomalého rozkrývání jejího dětství a dospívání. Každou další stopou je víc než jasné, že se jí tento případ osobně dotýká a nikdy ho nevyřeší, pokud nenajde odpovědi na otázky svého mizerného dětství. Josie, která je zprvu velmi uzavřená do sebe a o své minulosti nechce mluvit, musí v rámci vyšetřování svému týmu značné věci odtajnit. A opět zde máme i sympatického kolegu Noaha!

Kniha se četla jedním dechem a já musím uznat, že za mě je to zatím nejlepší díl série. Všechno se mi zdálo uvěřitelné a logické. S tím jsem měla problém u Dívky beze jména a dost mi to ovlivnilo čtenářský zážitek. Lisa píše skvěle, neskutečně čtivě a typické jsou pro ni krátké a úderné kapitoly. A těší mě i víceméně optimistický a uzavřený konec.

4 03.11.2021

Kniha, u které jsem si opravdu poplakala dojetím. Vypráví příběh mladé Grace, její kamarádky Viv, paní Weatherfordové, knihkupce pana Evanse a spousty dalších londýňanů, kteří se snaží přežít válkou způsobené běsy. Grace s kamarádkou Viv přijíždí do Londýna ještě před válkou a mají svou snovou představu o tom, co všechno ve městě zažijí – koncerty, divadla, plesy, kavárny…Jenže svět jde do války, která zasáhne i samotný Londýn. Grace pracuje v zapadlém knihkupectví Primrose Hill, a i přesto, že je její sklon ke čtení zprvu velmi vlažný, díky prostředí, příběhům a především setkání s milým Georgem, který ji doporučí román Hrabě Monte Christo, se její mysl, tělo i duše ponoří do tisíců příběhů. Běžný život občanů Londýna se stále mění k horšímu a tíživá atmosféra je vidět na každém jednotlivci. Ulice musí být po setmění vylidněné, každá výloha, okno, dveře, ponořené do tmy díky zatemňovacím závěsům, potraviny pouze na příděl, spaní každou noc v krytech mimo svůj domov, kdyby náhodou přiletěla bomba a roztříštila jejich životy na milion kousíčků. Jako kontrast k hrůzám té doby působilo malebné knihkupectví, které Grace od podlahy předělala a zútulnila. Grace skoro denně předčítala z knih, ať už v samotném knihkupectví nebo po nocích v krytech a nevědomky tak denně zkrášlovala a zjemňovala utrpení všech, kteří jí se zaujetím naslouchali. Knihy spojovali desítky životů, pomáhali všem přežít hrůzy války a ne jednou ukázaly svou sílu v těch nejhorších životních situacích.
Pokud hledáte knihu, která vás pohladí na duši a nevadí vám motiv války, mohu tuhle vřele doporučit. Nečekejte hrůzná vyobrazení bombových útoků a smrti jako takové, ale spíše dojemné lidské příběhy ovlivněné atmosférou války.

4 04.10.2021