bookworm_val
komentáře u knih
Smrtící vzdělání
Naomi Novik
Nádhera. Co jsem postrádala v Horowitzově škole, toho mi Naomi Novik dopřála plnými doušky. Děkuji jí za skvělý čtenářský zážitek.
Škola černé magie
Anthony Horowitz
Po knize s takovým názvem jsem zákonitě musela sáhnout - představovala jsem si ji trochu jako HP s hlavní postavou ze Zmijozelu :-) Nijak jsem nezkoumala, jestli se paní Rowlingová inspirovala nebo ne, ale rozhodně bych jí to neměla za zlé, protože se mi její zpracování tématu líbilo mnohem více. Přesto jsem z Groosham Grange nebyla vysloveně zklamaná - s jedinou výjimkou a tou byl autorův humor, který mi většinou dost neseděl. Zejména ty scénky mezi otcem a matkou mi přišly všelijaké, jenom ne vtipné...
Rogenovo oko
Jarmila Mlčoušková
Už od dob, kdy jsem poprvé přečetla Harryho Pottera, mám velmi ráda fantasy ze školního prostředí, vyhledávám je a nijak se přitom nebráním ani českým autorům. V poslední době jsem objevila hned tři série českých autorek, které přivábily mou pozornost tím, že „nabízely“ studium na čarovné univerzitě. Dvě z nich mě nadchly, jedna bohužel zklamala.
U Rogenova oka jsem si chvíli musela zvykat na styl psaní, který je sice svižný, ale příliš nevysvětluje a nechává čtenáře tápat, než v textu začne vnímat souvislosti a nacházet vodítka. Musím ale říct, že mě tato hra postupně víc a víc bavila – jedná se rozhodně o knihu, která nabídne mnohem víc náročnému čtenáři.
Velmi se mi líbil autorčin humor, který dovedně kombinuje s vážnějšími tématy (panenské dilema - jak se rozhodnout mezi pozorností oblíbeného jednorožce a sváděním pohledného čaroděje?), zaujalo mě řemeslné pojetí magie a steampunkový nádech některých částí města, který asi nejlépe vystihuje existence parních ďasů. K tomu mi utkvěla spousta dalších úsměvných nápadů jako dráčci zapalováčci, karetní hra na padouchy nebo travičský kuchař, který připravoval jídlo v menze. Taky mi vyhovovalo, že děj netáhne jen jeden ústřední vztah mezi dvojicí, popřípadě trojicí, ale výrazných postav je víc a vztahy mezi nimi se prolínají a nejsou nutně milostné.
Na fantasy knihách doslova miluji mapy, a ta v Rogenovu oko je zkrátka nádherná, působí útulným dojmem a ukázala mi všechna důležitá místa, která jsem v knize navštívila, od kavárny U Cibetčina ocásku až po Kladivo na čaroděje.
Půl hvězdy strhávám za to, že se autorka v některých pasážích víc nerozepsala, protože ta spousta nápadů by si to zasloužila, ale nehledě na to mě kniha velmi příjemně překvapila a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Mezi dvěma ohni
Lucie Stošková
Co napsat, abych autorce neukřivdila? Vůbec mi nevadilo, že se kniha tolik opírá o romanci mezi Claudiem a jeho asistentkou. Nesmírně ráda bych v Claudiovi viděla profesora Snapea, bezradného a polapeného do tenat krásné ženy, ale celý jejich vztah se mi zdál příliš umělý a místy až zbytečně vulgární.
Jazyk je velmi nevyrovnaný, našla jsem tu několik krásně poetických pasáží, ale mnohem častěji mě autorčiny formulace zarážely a nepřišly mi ani trochu podařené. Myslím, že i ve snaze o originalitu platí, že méně někdy znamená více, a to samé se dá říct o přílišném počtu různých mýtických stvoření, nemluvě o dokonalosti hlavní hrdinky. Vždy ocením snahu o hlubší psychologii postav, ale mám dojem, že nejvýznamnějším projevem obou hlavních aktérů byla hysterie, případně snaha každým manipulovat, což mi nebylo ani trochu sympatické.
Město čarodějů
Tereza Janišová
Už od dob, kdy jsem poprvé přečetla Harryho Pottera, mám velmi ráda fantasy ze školního prostředí, vyhledávám je a nijak se přitom nebráním ani českým autorům. V poslední době jsem objevila hned tři série českých autorek, které přivábily mou pozornost tím, že „nabízely“ studium na čarovné univerzitě. Dvě z nich mě nadchly, jedna bohužel zklamala.
Město čarodějů je v první řadě velmi příjemnou romancí mezi mladičkou studentkou a o cosi starším tajnůstkářským profesorem. Tento vztah je jádrem celé knihy na úkor nějaké větší akce, ale pravdou je, že mi to nijak nevadilo a vlastně mi stačilo Kiařinýma očima postupně poznávat celé město. Magická výuka mi hodně připomínala kouzlení v Harrym Potterovi, nepředstavovala tedy nic objevného, ale působila hezky povědomě. Ocenila jsem přítomnost i výběr různých kouzelných tvorů, a i tady mi bylo létání na gryfovi odněkud povědomé Pochválit musím krásné ilustrace, co mi naopak trochu vadilo, byl moderní styl městské mapy, který se vůbec nehodil k pergamenu a starobylému ukazateli světových stran.
Jediné, co knize z mého pohledu vyneslo jednu padlou hvězdu z pěti, byl prolog, kde autorka čtenáři vyzrazuje tajemství z Kiařiny minulosti, aby s ním později nepřekvapila nikoho s výjimkou své hrdinky (začátečnická chyba, kterou měl odpovědný redaktor vytknout a nechat opravit).
