Bordoshut komentáře u knih

Absolutní očistec. Učíme se z této publikace v rámci výtvarné výchovy na gymnáziu a přiznám se, že x-řádkové rozplývání se Vladimíra Prokopa kvůli kdejaké ptákovině je asi ten nejhorší zdrojový materiál, ze kterého jsem se kdy učil. Také spolehlivě nejnudnější, bílé stránky plné inkoustu mě za prvé neberou, za druhé připomínají prehistorické bichle, ze kterých se kdysi učila moje prababička. Bez urážky, ale pan Vladimír Prokop na mě z textu působí jako nafrněný narcista s hlavou v oblacích, který si o sobě myslí, že píše kdovíjak nebesky úžasný kánon a všichni mladí k němu musí vzhlížet s respektem a s uznáním v oku blahořečit jeho neskonalé moudrosti a uměleckým bohem posvěcené plešce. Až skončí školní rok tak s klukama rozděláme velký oheň. Budiž pozdraven pán Ježíš Prokop.

Tam, kde Goetheho Utrpení mladého Werthera pohoří svou patetickou, prozaickou a repetitivní ich-formou, tam se Puškinův Evžen Oněgin blýskne čtivou, upřímnou a vymazlenou poezií. To však není vše! Dnešního čtenáře s ohledem na dataci knihy překvapí i autorský nadhled a minimum odboček od hlavní dějové linie, které byly na tehdejší dobu běžné. Přesto se tam nějaké najdou, např. autorův chvalozpěv na Moskvu, ale to Puškinovi nejde vytýkat – byl to vlastenec. Uznání si zaslouží český překladatel, odvedl parádní práci. Otevřený konec dílu nasadí třešničku na dortu.

12 27.04.2022

Jsem velice spokojen, a to se všemi 7 povídkami. Nevím, jestli to v tom také ostatní lidé vidí, ale podle mě je jednou z nejsilnějších stránek této sbírky její ironické vyznění. Každá povídka vyznívá s jakýmsi ironický nadhledem, smutným úšklebkem, který do ní autor vnesl. Tady nejde o to, aby byly povídky stejně akční a plné překvapivých zvratů jako Nesbovi běžné knížky, autor se nám spíše snaží předat myšlenku, že když přijde na žárlivost, jsme vlastně všichni tak trochu na zabití.

4 15.04.2022