borufka
komentáře u knih
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Nezbývá než uznale zatleskat, jak se dají velmi důležité věci v životě lidském podat vtipně, pochopitelně a tak nějak udržitelně. A body navíc za postupnou gradaci, jak Elsa postupně rozplétá a zase zaplétá, co že jsou jednotliví obyvatelé domu vlastně zač.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem tu v seznamu našla to správné vydání:-)... I když bych asi měla přečíst i nějaké novější, zaujala mě poznámka o různých překladech z dob komunistických a nynějších, tak si půjdu ověřit, jak na mne zapůsobí "správný" překlad:-).
Povídky, které pomáhají
Michal Viewegh
Knížku jsem koupila, že jsem chtěla podpořit projekt, až pak mne napadlo zařadit si ji do Čtenářské výzvy. Už tady několikrát zaznělo, že některé povídky jsou dobré, některé méně. Pro mne je kniha velice příjemným mixem. Měla jsem z ní trochu pocit, jako když se náhodou potkáte s kamarády a zůstanete chvilku jen tak na pokec, řeči se vedou vážné i nevážné, něco posloucháte jen na půl ucha, něco vás zaujme víc, každý mluví o něčem jiném, protože každý jste jiný. Líbil se mi nápad a moc se mi líbila kniha jako taková.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Jak už tady v komentářích opakovaně zaznělo, Hospoda Jamajka má možná více síly, ale obecně je Daphne du Maurier úžasná ve vytváření atmosféry, Manderley se v celém příběhu několikrát výrazně promění, pro nejistotu hlavní hrdinky mám také pochopení, vždyť kolikrát za život se stane, že žabec sotva odrostlý dětským střevíčkům, s vytahanou sukní a okousanými nehty (ty jí tedy zazlívám) je v podstatě postaven před hotovou věc, že se provdá za "pohádkového muže" (i když pak zjistí, že pohádkový obraz má velmi temné pozadí). A to prosím opravdu NEJSME v červené knihovně. Zmiňuje se tu často, že první polovina knihy působí rozvlekle, ale já mám ráda právě to pozvolnější tempo, mám čas si sama všechno pořádně představit, poskládat, promyslet. Mrtvá a živá je prostě další z výborných knih s tajemstvím (dojem vydatně podpořen shlédnutím Hitchcockovy Rebeccy kdysi v dětství :-)).
Prašina
Vojtěch Matocha
Všude se psalo "novodobá foglarovka", zkusila jsem to a nejsem zklamaná, knížka se mi moc líbila, a ilustrace jsou více než zdařilé (a více než text navozující tu foglarovskou atmosféru:-) )... A co mě nejvíc bavilo? Když si tak představuji, kde Prašina v Praze leží, tak jsem dětství prožila přesně uprostřed. Já věděla už jako dítě, že to místo je něčím výjimečné :-)
Nevermore Baltimore
Petr Heteša
"Přečteno" v audiu, Heteša + Třebický + Baltimore, myslím, že už jsem trochu závislá:-)
Katova dcera a černý mnich
Oliver Pötzsch
Mám sérii Olivera Pötzsche moc ráda, líbí se mi, jak je v knížkách vidět jeho láska ke kraji, k příběhům, jeho úcta k lidem, ať už jsou na společenském žebříčku kdekoliv. A moc se mi líbí jeho doslov s tipy na výlety. Celkovou náladou mi připomíná Mela Starra a jeho Paměti Hugha de Singleton.
Holomráz
Štěpán Kopřiva
Wolrich je sketa, zmetek, totální hajzl, ale co bychom s jeho životní zkušeností čekali, že:-). Ale stejně udělá nakonec to, co je třeba, i když se tím nestane o nic sympatičtější. Pan Kopřiva je zvláštní autor, ale víte co, já ho mám ráda, on si totiž na nic nehraje, tedy pokud si nehraje na autora, kterému jsou jeho postavy úplně ukradené, protože on je potřebuje jen použít, využít a zneužít ve prospěch příběhu, a nějaké jejich vztahy, emoce, vývoj, to je fakt úplně buřt... Asfalt lepší, ale užila jsem si i tak, výborné byly bonusové povídky.
Knihovna malých zázraků
Sara Nisha Adams
Po poměrně dlouhé době jsem dočetla knihu, o které vím, že ji musím mít v knihovně, protože se k ní budu vracet. O čem je, tady jiné komentáře zmiňují, já bych ji nepopsala ani jedním z těch příspěvků... Pro mě je důležitý dojem, který ve mně zanechala, jakési poslání téhle knihy, a tou je jednoznačně: MLUVTE S LIDMI, ŽIJTE DÁL, AŤ VÁS POTKALO COKOLIV, odtrpte si a odtrapte, co považujete za nutné, ale pak se seberte a jděte dál, pomáhejte a nechte si pomoci, když je to potřeba, nic nevzdávejte, i když se k tomu bude hrabat po pidikrůčcích, je to Váš život. O tom je pro mě tahle kniha. A náhodou si za ten tavící kotel příběhů jednotlivých postav vybrala knihovnu. Mimochodem, smát se nad knížkou v hromadném dopravním prostředku je pro mne v podstatě standard, ale tady se mi poprvé stalo, že jsem ve vlaku neskrývaně plakala, slzy mi tekly celou dobu, co jsem četla stránky s proslovem pana P., a přišlo mi to také normální. Čtěte, mluvte, poslouchejte, žijte.
Prokleté domovy
Ben Aaronovitch
Tahle série mě baví, není to žádná klasika, ale je to legrace, jak je zcela přirozenou součástí britské policejní mašinerie - chápejte BRITSKÉ :-))) - oddělení čarodějů. To mě fakt bere. Tenhle konkrétní díl žádná velká sláva, die Stadtkrone by se dala určitě využít více, ale jinak je to pro mne takové milé, vtipné čtení se zajímavými pohledy na britské reálie.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Anna ze Zeleného domu, Táta sekáč, Malé ženy, Hra na Betsy Bowovou... to je moje dětství, a dodnes jsou to pro mě knihy, které uklidní i rozesmějí. A upřímně, překlady a obecně redakční práce ze 70. a 80. let jsou mnohem lepší než dnes.
Jak vycvičit draka
Cressida Cowell
Já Cressidiny knihy opravdu a upřímně miluji, prvního Škyťáka jsem četla asi před osmi lety, a to jsem ho koupila v Levných knihách:-). Nasmála jsem se jako dlouho předtím ne, legrační kresby i ten styl vyprávění, v podstatě jsem byla fyzicky mezi těmi vikingskými usmrkanci, viděla je, slyšela je, honila se s nimi i s těmi poťouchlými, zlomyslnými a nezvladatelnými dráčky. Pak přišla trocha rozčarování z filmu, nějak jsem tam krom pár jmen nenašla tu "předlohu Cressidy Cowellové" :-D (ale protože mě zaujali originální animací, dala jsem jim šanci, a po dalších dílech nelituji). Knihy jsou knihy, a když byla příležitost koupit celou sérii, udělala jsem, a ještě mi to časově vyšlo tak, že jsem si první díl mohla přidat do Čtenářské výzvy. Pro mě super zábava.
Infico
Petr Heteša
Dokonale rozvedená situace, která se po..... hned na začátku a s každým dalším pokusem z ní vybruslit je to jen horší :-). A úplně dostávám záchvaty smíchu ze jmen hlavních hrdinů páně Hetešových knih Larry, Barry, Harry... to prostě nemá chybu:-D.
Bivoj
Juraj Červenák
Já miluji tu kombinaci toho, co by kdyby :-). Tradiční hektolitry krve, k tomu spousta kouzel, vnitřností, slz, vltavské vody a čeho všeho... A kdyby nám něco takového četli ve škole, třeba by nás dějepis i stará literatura bavila víc :-), však o tom, co se doopravdy dělo v těch dávných dobách neví nikdo nic, tak proč bychom si nemohli představovat, že to bylo zrovna tak, jak to popisuje Juraj :-)
Démoni jsou věční
Petr Heteša
Až na věky... Oblíbený spisovatel, oblíbené téma (četla jsem až po Skrytých rizicích kvantové démonologie), takže bylo vidět, že tady se s démony teprve začíná, ale bylo to zase báječné, mám ráda ty hrdiny ala Phil Marlowe:-).
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
Po dramatickém p(P)rologu super povídka Morová hvězda. A tou by to pro mě mohlo skončit a byla bych spokojená. Pak bych si třeba po letech přečetla Bestii pro Norna a pochvalovala bych si, jak všichni dostali, co chtěli, a co si zasloužili... Ale takhle vcelku podané v jednom balíku mi to nefungovalo. Tuf se nemění, jeho zásady, jeho způsob vyjadřování a vyjednávání, na to se můžete spolehnout, ale také to znamená, že je předvídatelný (alespoň pro normální pozemšťany a většinu mimozemšťanů). Takže jak říkám, kdybych povídky četla různě po letech a klidně i na přeskáčku, pobavila bych se, takhle jsem se začala vcelku brzy nudit. A upřímně, třetí zastávka na S'uthlamu už ve mně vyvolávala pocit davového šílenství a do hlavy se mi vkrádala myšlenka, jestli to ten Thanos nemyslel vlastně dobře... Cením si čistého sci fi, ale právě to Martinovo je velmi svérázné a není to rozhodně mainstream ani ve svém žánru (pro úplnost dodávám, že velmi podobný pocit jsem zažila s Honem na lovce, takže to bude opravdu asi autorem:-D).
Veterán
Miroslav Žamboch
Po ochutnávce v Seržantovi jsem se pustila do této série, trochu mě překvapilo, že od Lancelota uplynula docela dlouhá doba a technika pokročila jen nepatrně (teď tedy myslím opravdu technika - auta, zbraně, možnosti komunikace), asi je ta magie, co tam tak nepěkně ohýbá přírodní zákony opravdu taková svině, když ani v oblasti vojenství, které je tradičně schopné chrlit novinky s plodností lumíka, se za tu dobu nedostali dál než k lepším tankům a samopalům. A trochu mi vadilo, jak se v knize pořád dokola opakovalo, že panáček po tak složité magickofyzické operaci bez patřičné magickopsychické rehabilitace nebude psychicky ok... to asi stačilo říct jednou, neboť další vývoj děje jaksi i bez toho naznačuje, že se nám z Maxe stává bezskrupulózní monstrum. Ale zatím dobře, mix military, fantasy (i když nám od Seržanta tak nějak ustoupilo do pozadí), gangsterky, jdeme dál, za Kapitánem... a slza za Guzyho, to byl fakt sympaťák (omlouvám se, nevím, jestli se tak tohle jméno píše správně, knihu jsem četla "ušima").
Vojenská felčarka
Heidi Rehn
Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Nemám ráda žlutou barvu, tahle výzva byla tedy dvojitá... takže když jsem našla tuhle krásnou (přestože žlutou :-D) obálku, sedla jsem na knihu a četla a četla a četla... Mám moc ráda tyhle bohaté příběhy, pestrý svět, ráda hledám, kde autoři čerpají inspiraci, a pokud je ještě odvedena velmi slušná redakční práce, tak jsem velmi velmi spokojená.
Žádná chvíle není poslední
Petr Heteša
Jsou knihy, které by člověk neměl číst na veřejnosti :-), aby ho nechtěli spolucestující nechat vysadit rovnou před psychiatrickou klinikou :-). A pořád nevím, jestli autor Baltimore miluje nebo nenávidí. A další kamínek do mé pyramidy ostražitosti a nelásky vůči kočkám (myslím těm čtyřnohým)...
