boxas komentáře u knih
V mém hodnocení je asi i dost nostalgie, nicméně si myslím, že tohle je jedna z nejlepších knih mého dětství. S jakým nadšením jsem tehdy plnila (a splnila) jednotlivé bobříky, dokonce i bobříka hladu! :-)
Jen s bobříkem mlčení jsem měla problém, ale i ten jsem nakonec a asi na podesáté zvládla...
Toto by měla být povinná kniha pro všechny studující pedagogiku, jakož i učící na jakýchkoliv školách! A nejen pro ně! Tolik pochopení a porozumění pro smutnou, poraněnou, ba přímo rozbitou duši malého děcka jsem snad ještě neviděla. Je to kniha o místech a o lidech, pro které slovo INKLUZE není jen hloupým a zbytečným strašákem současných českých škol. Vřele doporučuji tuto knihu a tuto autorku každému, kdo se byť jen někdy a nějak otřel o školu! A je úplně jedno, zda jako rodič nebo pedagog...
Dokonalé! Mistrovské! Jedinečné!
Kniha, jakých moc nebylo a není.
Nechci nikomu podsouvat svůj názor, ale já považuji Mistra a Markétku za jednu z nejlepších (NE nejjednodušších!) knih, co byla kdy kde napsána.
Kdo ji jednou přečetl, nikdy na ni nezapomene, ať už se mu líbila, nebo ne.
Dokonalá kniha! Pět hvězdiček! Tohle fakt nepotřebuje další komentář.
Mít tuberkulózu a zároveň mít radost ze života, to přeci nejde?! Nebo snad ano? Tahle hořkosladká kniha dokazuje, že ano. Odnesla jsem si z ní víc, než jsem čekala.
Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kteří si dovedou dělat legraci i z věcí a situací zdánlivě tragických, nebo přinejmenším alespoň smutných či bolestných a bolestivých. A tahle knížka mi to potvrdila! Kdyby pro mne neudělala paní Devátá víc než to, že jsem se smála a smála, třeba když popisovala svoje peripetie s bolavými zády, tak pro mne udělala moc!
P. S. Není nic lepšího než když si svoji knížku sám autor, v tomto případě autorka sama taky přečte a vytvoří audioknihu. To je potom radost nejenom číst, ale i poslouchat!
Kniha mě štvala od první stránky, pomalé tempo vyprávění obzvlášť, ale ať jsem chtěla sebevíc knihu odložit, tak jsem to nebyla schopna udělat. A příběh mě vtahoval stále víc a víc do sebe. A najednou jsem zjistila, že mi to poklidné tempo vyhovuje, a Veronika, která se mi na začátku zdála pitomá a nezodpovědná (Jak může takhle někdo hazardovat se svým životem!), mi najednou byla sympatická.
A Paulo Coelho mě měl tam, kde mě chtěl mít...
Příběh malé holčičky - sirotka Heidi, jejího dědečka Konráda a jejích kamarádů Petra a Kláry okouzlil od doby svého vzniku už tisíce lidí a já bezesporu patřím mezi ně.
Strhující, jedinečná, nezapomenutelná... Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Moc hezká, i když hodně smutná kniha.
Někdy a k některým je ten osud fakt nespravedlivý.
Na jedné straně talent, bohatství, vzdělání.
A na druhé straně ... co vlastně? Už toho moc nezbývá. Jen touha po lásce a po štěstí.
Nikdy bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavný (zábavná). A ještě kratičká poznámka k letošní Čtenářské výzvě - Smrť je sice milovníkem koček, ale o tom tahle kniha rozhodně není. Na skvostné obálce jsou ovšem přesýpací hodiny, takže šup s knížkou do jiné kolonky ;-)
Zajímavý svět do kterého je zasazený nezáživný příběh.
Ploché charaktery postav bez snahy o prokreslení, nikdo, s kým bych se dokázala ztotožnit, nebo aspoň sympatizovat, místy zmatek a změť jmen, místy nuda. Jako by se autor nedokázal rozhodnout, pro jakého čtenáře knihu vlastně píše.
Poslouchala jsem jako audioknihu a "pohřební" hudební předěly moje rozladění jen zvyšovaly. A Matouš Ruml tomu všemu také nijak kladně nepřispěl.
Závěr?
Čekala jsem mnohem víc. Škoda, přeškoda toho nevyužitého potenciálu!
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání samotného autora a to vážně nemělo chybu! Skvěle jsem se bavila, jak už dlouho ne.
Tak třeba tenhle dialog:
V závěru koncertu praská Kubešovi struna, ale nevyměňuje si ji. Standa je tak dobrej, mizera, že hraje výtečně i bez prasklé struny. Přesto je mou povinnosti, abych mu po koncertě vynadal...
Tebe nenapadlo, že by mohla prasknout? Ty bys ji neunes na to jeviště s ostatníma rezervníma strunama?
Sakra, dyk ti říkám, že nikdy nepraská!
Ale tobě praskla! Uvěříš teď tomu, že praská taky tahle struna?
Nepraská!
Tobě praskla!
To jo, ale jinak nikdy!
Připouštíš ale teď, když ti praskla, že je to možné?
Ne!
Ale teoreticky ano, alespoň to uznej. Stando!
Ne.
Bylo to moje druhé setkání s touto autorkou a obávám se, že bylo poslední. Nebo alespoň na hoooodně dlouhou dobu poslední.
Mnoho se zde mluví, pije, berou prášky, o každé hlouposti hrdinka sáhodlouze "uvažuje" a hlavně a především pořád blinká. Je to nudné a předvídatelné. I když nevím, jestli právě ono věčné blinkání a další "perly" nemá spíš na svědomí opravdu nemožný překlad. Mimochodem netuším, kdo má tenhle překladatelský "skvost" na svědomí. Překladatel není uveden, tedy pokud se dobře dívám. Když to shrnu, tak opravdu jediné, co se mi na knize fakt líbí, je zajímavý obal.
Hodnotit něco, co je svým způsobem dokonalé, nadčasové, a proto věčné, to se více méně stydím.
Takže jen toto: Díky, pane Shakespeare!
PERNELLOVÁ
Jedovatý jazyk
plivá bez ustání,
nikdo na tom světě
se mu neubrání.
Jakápak žaloba, když nemáš důkazy.
Měls počkat, abys všechno viděl.
Nadčasová komedie o příliš naivním měšťanu Orgonovi, který kvůli vlastní důvěřivosti přijde o všechno. Však ne náhodou tartuffe znamená ve francouzštině něco jako svatoušek. A kolik takových pokryteckých svatoušků je i dnes schopných připravit člověka o střechu nad hlavou.
Poutavá kniha především o "tom druhém Boleynovic děvčeti".
Mary Boleynová skutečně svého krále upřímně milovala a skutečně trpěla, když musela ustoupit do stínu před svojí ambiciózní sestrou Annou.
Autorka nám zprostředkovává pohled na anglický královský dvůr Jindřicha VIII. velice netradičním způsobem - z pohledu někoho, kdo je pouze na okraji turbulentních událostí té doby. Mary je pouze svědkem vzestupu a pádu své sestry. Vidí jiskřivou, okouzlující, ale i sobeckou Annu, jak se dere do královy přízně, ví o jejích marných, čím dál zoufalejších pokusech dát králi mužského potomka, vidí i sestřin pád do propasti, kam s sebou strhne mnohé další, včetně jejich milovaného bratra.
To všechno Mary vidí ... a jako jediná přežije. A také jako jediná dá králi tolik vytouženého syna, který neumře předčasně. Bohužel Mary nikdy nebyla královnou a její syn byl pouze levoboček. The Other Boleyn Girl, jak zní originální titul, zůstane tou druhou po celý svůj život. A na trůn usedne ne její syn, ale dcera "té coury" Anny Alžběta I.
Moc pěkná kniha!
Podle mne asi zatím nejlepší z toho, co už o Sanovi Ičiró vím. Postava Reiko dává knize zase jiný rozměr, prostředí ženského světa je zajímavé, postavení žen ve středověkém Japonsku nutí k zamyšlení...ale...
...ale...některé pasáže jsou únavné, příliš rozvláčné, takže kniha ztrácí tempo a autorce chybí "tah na branku". Také si myslím, že by knihám prospěl mírný nadhled, občas nějaké odlehčení, aby to nebylo pořád tak smrtelně vážné. Samé zásady, povinnosti, pokora, poslušnost, žádné takové to pomyslné mrknutí na čtenáře, které tak mistrně umí třeba Jo Nesbø v knihách o Harry Holeovi. Sano je prostě příliš dokonalý a čestný a když už náhodou má o sobě pochybnosti, tak zase jenom kvůli tomu, jestli náhodou v něčem nezklamal. Ještě že mu do toho jeho světa plnou parou vletěla Reiko a trochu mu tu jeho dokonalou fasádu pocuchala! Jen tak dál a větší kapky!
A ještě jedna poznámka. Knihy o Sanovi Ičiró poslouchám, čte je pořád ten stejný člověk, na jehož hlas jsem už vyloženě alergická. Bohužel tu platí to staré známé, že dobrý přednes dokáže knihu výrazně pozvednout, ale ten špatný ji naopak zadupává. Ach jo...
Autorka drží nastavenou laťku, ale upřímně řečeno některé pasáže mi připadaly příliš zdlouhavé.
K popukání to ne, ale vtipná tato knížka skutečně je.
A Harold Künde je fakt sympaťák, kterému držíte palce od začátku až do konce.